Complications in the treatment of diabetic foot syndrome using total contact cast, with a focus on osteomyelitis

České info

Komplikace léčby syndromu diabetické nohy pomocí snímatelných kontaktních fixací se zaměřením na osteomyelitidu

Jednou z nejvhodnějších metod odlehčení dolních končetin v léčbě syndromu diabetické nohy je použití kontaktních fixací. Obvykle nebylo doporučováno aplikovat kontaktní fixace u pacientů s osteomyelitidou (OM).

Cílem naší studie bylo stanovit četnost komplikací léčby snímatelnými kontaktními fixacemi (total contact cast – TCC) a sledovat vliv TCC na hojení OM a na riziko rozvoje nové OM u pacientů se syndromem diabetické nohy. Do naší studie bylo zařazeno 61 pacientů se syndromem diabetické nohy, kteří byli léčeni snímatelnými TCC (průměrný věk 54 ± 9 let, trvání diabetu 15,6 ± 9 let, HbA1c 8,3 ± 1,8 %) pro neuropatické ulcerace, akutní Charcotovu osteoartropatii a pro neuropatické fraktury. OM byla diagnostikována rtg vyšetřením a přítomností laboratorních známek zánětu. V průběhu 2–12 měsíců byla sledována četnost všech komplikací léčby TCC. Dále byl ve studii porovnán počet pacientů s OM detekovanou před aplikací TCC s počtem zhojených nemocných po aplikaci TCC a s počtem pacientů s nově rozvinutou OM během terapie TCC.

Výsledky:
Všichni pacienti byli léčeni snímatelnými TCC v průměru 5,4 ± 5 měsíců. Nejčastější komplikací léčby TCC byla zlomenina TCC (49 %); druhou nejčastější komplikací byl rozvoj nové neuropatické ulcerace na léčené noze (25 %), tyto povrchové ulcerace však nebyly klinicky významné. Progrese lokální infekce, která vedla k přerušení léčby TCC, byla nalezena u 11 % nemocných. Velmi zřídka se vyskytovaly ostatní komplikace zahrnující bolesti kloubů (2 %) a mykózy (3 %). Celkem 21 ze 61 (34 %) všech pacientů mělo OM před zahájením léčby TCC, 11/21 (52 %) z nich se zhojilo během léčby TCC; 40/61 (66 %) všech pacientů nemělo diagnostikovánu OM před aplikací TCC, avšak OM se nově rozvinula u 3/40 (8 %) z nich během léčby TCC. Počet pacientů se zhojenou OM byl signifikantně vyšší v porovnání s počtem pacientů s nově rozvinutou OM (p<0,01). Celkem 10 pacientů s nezhojenou OM během terapie TCC bylo charakterizováno především lokalizací OM (v tarzálních kostech). Ostatní faktory, jako je např. závažnost diabetické ulcerace a mikrobiální rezistence, neměly na hojení OM pomocí TCC signifikantní vliv.

Závěr:
Léčba syndromu diabetické nohy speciální metodou odlehčení pomocí TCC má svá rizika, spočívají především ve vzniku nové ulcerace a v progresi lokální infekce. Přesto není OM absolutní kontraindikací léčby TCC, u pacientů je ale nutno pravidelně kontrolovat lokální i rentgenologický nález a zajistit terapii antibiotiky. Terapie syndromu diabetické nohy pomocí TCC by měla být řízena z podiatrických ambulancí.

Klíčová slova:
osteomyelitida – syndrom diabetické nohy – kontaktní fixace.

Authors: V. Fejfarová; A. Jirkovská; R. Bém; M. Křížová; V. Šindelářová; P. Fexová; J. Skibová
Authors place of work: Centrum diabetologie, IKEM, Praha přednostka prof. MUDr. T. Pelikánová, DrSc.
Published in the journal: Prakt. Lék. 2005; 85(6): 348-352
Category: Therapy

Summary

One of the most suitable lower-limb off-loading methods used in diabetic foot treatment is total contact cast (TCC). TCC was not recommended in patients with osteomyelitis (OM).

The aims of our study were to assess the frequency of all complications and the effect of TCC therapy on healing of OM and on the risk of new OM development in patients with the diabetic foot. 61 patients with the diabetic foot treated for neuropathic foot ulcers, acute Charcot osteoarthropathy and neuropathic fractures by removable TCC were included into our study (mean age 54±9 years, diabetes duration 15.6±9 years, HbA1c 8.3±1.8 %). OM was diagnosed by X-ray and laboratory markers of infection. The rates of all complications were recorded over the study period of at least 2 months, maximum 12 months. The number of patients with OM before therapy and healed after TCC application was compared with the number of patients with newly developed OM during TCC therapy.

Results:
Removable TCC was applied for 5.4 ± 4.5 months on average in all patients. The most common complication of TCC therapy in the study group was broken cast (49 %), followed by the development of a new neuropathic ulcer on the same foot (25 %) however, these ulcers were not clinically important. Progression of local infection leading to discontinuation of TCC therapy was noted in 11 % of all patients.

Other complications such as joint pain (2 %) and mycosis (3 %) were seen very rarely. 21/61 (34 %) of all patients had OM before TCC therapy, 11/21 (52 %) of them healed during TCC treatment. 40/61 (66 %) of all patients had no diagnosed OM before TCC application; however, 3/40 (8 %) developed new OM during TCC treatment. The number of patients with healed OM was significantly higher compared with the number of patients with newly developed OM (p<0.01). 10 patients with previously diagnosed non-healed OM were characterized primarily by OM location (in tarsal bones). Other factors such as the type of ulcer and microbial resistance had no significant effect on OM healing during TCC therapy.

Conclusion:
Diabetic foot therapy with a special off-loading method using TCC has its inherent risks, particularly new ulcer development and progression of local infection. OM is not an absolute contraindication of TCC treatment, nevertheless local and X-ray findings must be monitored in these patients and antibiotic therapy instituted. Treatment of the diabetic foot by TCC should be managed by a foot clinic.

Key worlds:
osteomyelitis – diabetic foot – total contact cast.