Three hundreds pancreas transplantations in the Institute of Clinical and Experimental Medicine in Prague

České info

Tři sta transplantací pankreatu v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze

Transplantace pankreatu představuje v současné době jedinou standardní metodu, jak u pacientů s diabetem 1. typu navodit dlouhodobou normoglykémii. Provádí se nejčastěji v kombinaci s transplantací ledviny a jen výjimečně jako samostatný výkon. Od první transplantace pankreatu v IKEM v roce 1983 zde bylo provedeno již více neÏ 300 těchto výkonů. Cílem sdělení je zhodnotit výsledky v jednotlivých etapách.

V 38 případech (1983-1990) se jednalo o transplantaci segmentu pankreatu s obliterací vývodu. Od roku 1994 byla používána technika transplantace celého pankreatu s drenáží vývodu do močového měchýře (264 případů) a od roku 2000 s drenáží do střeva. Celkem 24x byla provedena izolovaná transplantace pankreatu u neuremického příjemce (včetně 3 retransplantací) a 13x se jednalo o transplantaci pankreatu u příjemce s již funkčním štěpem ledviny. Kumulativní přežívání pacientů a štěpů pankreatu a ledviny jsme hodnotili ve 4 různých obdobích podle roku provedení transplantace. Jednoroční a tříleté necensorované přežívání pacientů, štěpů pankreatu a štěpů ledviny u kombinovaných transplantací provedených v letech 2000-2006 bylo 96, 76 a 82 % a bylo srovnatelné s výsledky transplantací provedených v USA.

Nejčastější příčinou ztráty funkce štěpu pankreatu v prvním roce zůstávají zatím chirurgické komplikace, i když počet urologických komplikací výrazně klesl po zavedení střevní drenáže pankreatického vývodu. Ve srovnání se skupinou léčenou jen transplantací ledviny se podařilo při dlouhodobém sledování prokázat lepší kvalitu života a příznivější průběh diabetické retinopatie a polyneuropatie. I když úspěšná izolovaná transplantace pankreatu kompletně odstranila život ohrožující hypoglykemické stavy, přežívání štěpů pankreatu je v této skupině zatím horší, než při transplantaci kombinované.

Kombinovaná transplantace ledviny a pankreatu představuje stále optimální možnost léčby uremických diabetiků 1. typu a její dlouhodobé výsledky jsou nyní velmi dobré, i když se dále zlepšují jen málo. Izolovaná transplantace pankreatu zůstává vyhrazena pro úzkou skupinu pacientů s velmi labilním diabetem. Alternativu nyní představuje transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků, jež je pro pacienta podstatně bezpečnější, ale dlouhodobé výsledky jsou zatím horší.

Klíčová slova:
Diabetes mellitus 1. typu, transplantace pankreatu, transplantace ledviny, diabetická nefropatie, hypoglykémie

Authors: F. Saudek ¹; M. Adamec ²; P. Bouček ¹; R. Kožnarová ¹; K. Lipár ²; L. Janoušek ²; Z. Vlasáková ¹; V. Lánská ¹; V. Bartoš ¹
Authors place of work: Klinika diabetologie Přednosta: Doc. MUDr. František Saudek, DrSc. ¹; Klinika transplantační chirurgie Přednosta. Doc. MUDr. Miloš Adamec, CSc. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Ředitel: MUDr. Štefan Vítko, CSc. ²
Published in the journal: Prakt. Lék. 2007; 87(2): 76-81
Category: Reviews

Summary

Pancreas transplantation is currently the only standard clinical method that is able to induce long-term normoglycemia in subjects suffering from type 1 diabetes mellitus. It is most frequently performed simultaneously with kidney transplantation and only rarely as an independent procedure. More than 300 pancreas transplants have been performed since the introduction of the program in IKEM in 1983. The aim of this communication is to evaluate the overall results in 4 time periods.

Segmental pancreas transplantation with duct obliteration was performed in the first 38 cases (1983-1990). Whole-pancreas transplantation with drainage of the pancreatic duct into the urinary bladder was performed from 1994 (264 cases), and intestinal drainage has been used since 2000. Pancreas transplantation was only performed in 21 non-uremic type 1 diabetic subjects (including 3 retransplants). Thirteen recipients with a functioning kidney graft underwent subsequent isolated pancreas transplantation.

Cumulative patient, pancreas and kidney survival was assessed in 4 time periods according to the year of the transplantation. Three-year patient, pancreas and kidney graft non-censored survival rates in transplants performed between 2000-2006 were 96, 76 and 82 %, respectively. These results are comparable with those reported in the USA in the same period. Although the number of urological complications considerably decreased following the introduction of intestinal drainage of the pancreatic duct, surgical complications still remain the most frequent cause of pancreas graft failure in the first year. In comparison with the group who had undergone a kidney transplant, the long-term course of diabetic retinopathy and neuropathy and the quality of life were better in the pancreas and kidney recipients. Though isolated pancreas transplantation in non-uremic recipients completely eliminated the life-threatening hypoglycaemic episodes, the long-term pancreas survival rate in this group remained inferior to that seen in simultaneous pancreas and kidney transplant patients.

Combined kidney and pancreas transplantation still represents the optimal treatment for uremic type 1 diabetics, and its long-term outcome is now very satisfactory, although further slight improvements may be made. Isolated pancreas transplantation remains reserved for a narrow group of patients with very labile diabetes. Transplantation of isolated Langerhans islets is an alternative option that is substantially safer for patients; however, for the time being, the long-term results are inferior.

Key words:
Diabetes mellitus type1, pancreas transplantation, kidney transplantation, diabetic nephropathy, hypoglycaemia.