Sociální roboti v době demografického stárnutí
Social robots in the era of demographic ageing (and gnomographic uncertainty
The author presents a review on effects of social robots on somatic and behavioral functionning, social interactions, psychic functions in older persons with frailty and disability. Considerations about the future possible use of social robots in different environments and in the care for older persons, persons with dementia, frailty, reduced self-sufficiency and geriatric syndromes are based on this review.
Keywords:
robot – social robot – older persons – elderly – frailty – dementia – intellectual disability – depression
Vyšlo v časopise:
Geriatrie a Gerontologie 2015, 4, č. 3: 138-143
Kategorie:
Review Article
Souhrn
Autorka předkládá nástin možností uplatnění sociálních robotů v péči o lidi vyššího věku, se syndromem křehkosti, demence, omezenou soběstačností a dalšími syndromy vyššího věku v různých prostředích života a péče. Vychází z přehledu dosud publikované literatury k této problematice, která se zabývá působením sociálních robotů jak na psychické, tak na somatické funkce a sociální interakce zejména starších lidí s křehkostí a disabilitou.
Klíčová slova:
robot – společenský robot – starší lidé – křehkost – demence – intelektuální disabilita – deprese
Vzhledem ke stárnutí populace, nárůstu potřeby péče a limitovaným možnostem jejího zajištění je zapotřebí hledat alternativy a další zdroje pro péči o stárnoucí populaci. Evropská unie se snaží v rámci konkurenceschopnosti s ostatními oblastmi globální ekonomiky o vývoj a uplatnění moderních technologií ve všech oblastech našeho života. To velmi dobře ilustrují například jednotlivé výzvy programu na podporu výzkumu a vývoje Evropské unie Horizon 2020, kde výzvy k řešení různých problémů prostřednictvím moderních technologií představují významnou, či dokonce většinovou část z celkového množství témat a výzev k předkládání výzkumných projektů. S využíváním moderních technologií se samozřejmě také počítá v tak nákladných a náročných oblastech, jako je zdravotnictví a sektor péče (u nás chápaný jako sociální péče). Jedním ze směrů vývoje technologií je zavedení robotů. Kromě oblastí, kde se roboti již zcela běžně uplatňují (například při různých technologických postupech v průmyslu), se ve zdravotnictví začínají uplatňovat roboti, kteří jsou schopni různých operačních postupů a podobně. V péči o lidi s omezenou soběstačností se pak vyvíjejí různá zařízení robotického charakteru, která by usnadnila některé náročné úkony péče.
Těmito směry vývoje robotů se v této stati zabývat nebudu, ale zaměřím se na tzv. sociální roboty (social robots). Ti jsou vyvíjeni s cílem zlepšit kvalitu života lidí tím, že jim bude k dispozici robot, tvor, který s nimi bude komunikovat a bude mít ještě další funkce, jež budou danému člověku příjemné a užitečné. Jedná se do jisté míry o „dospělou“, modifikovanou (nejčastěji s ohledem na syndrom demence) umělou bytost. Lze ji považovat za analogii umělých bytostí, se kterými přirozeně komunikují naše děti, ať se již jedná o panenky, či jiné sofistikovanější umělé tvory. Panenka nebo plyšové hračky plní v dětství tzv. „zástupnou funkci“, fungují jako kompenzační strategie vztahů s blízkým člověkem, navozují pocit bezpečí nebo ochrany v běžných i komplikovaných životních situacích. Zkušenosti z praxe dokladují, že mnohé z osob trpících syndromem demence na tyto zástupné předměty pozitivně reagují, přičemž potřeba vztahů se sociálním okolím a sounáležitosti přitom není redukována.
Prototypem takovéhoto sociálního robota je robot Paro (plyšový funkční model mláděte tuleně, schopný reagovat na určité situace a hlas), který byl vyvinut v Japonsku. Paro dokáže vhodně reagovat na potřeby lidí s demencí a vydávat zvuky, které jsou jim příjemné.
Funkce robota u seniorů
Jaké funkce by mohli plnit společenští roboti v rámci péče o seniory s ohledem na často neuspokojené potřeby starších lidí a v souvislosti s péčí, kterou tito lidé potřebují? V této úvaze je možné vycházet jak z charakteristiky lidí a jejich potřeb, tak z různých prostředí, v nichž se momentálně či dlouhodobě nacházejí.
S ohledem na funkci potenciálních robotických společníků či pomocníků bychom měli vzít v úvahu zejména následující prostředí:
*Domácí prostředí člověka, tedy jeho vlastní dům, byt či bytovou jednotku v domě se službami (v České republice jde zpravidla o domy s pečovatelskou službou). Vždy se jedná o relativně samostatné a autonomní bydlení, kde člověk rozhoduje o většině událostí, které se v jeho domácnosti odehrávají. Je všeobecně známo, že čím je byt lépe zařízen a vybaven, čím méně má bariér a je pohodlnější, tím déle v něm může setrvat člověk i s relativně závažnou disabilitou či s hraničně kompenzovaným, zejména chronickým onemocněním. S ohledem na stav kognitivních funkcí může v tomto prostředí žít člověk s mírnou kognitivní poruchou, ale i s mírnou demencí v případě, že má zajištěnou pravidelnou pomoc a asistenci podle svých potřeb(2).
*Instituce jak sociálního, tak zdravotnického charakteru poskytují zpravidla komplexní služby s ohledem na potřeby starších lidí například s výrazným omezením soběstačnosti v důsledku somatické poruchy nebo chronického onemocnění či onemocnění duševního, přičemž nejčastěji se jedná o syndrom demence(3, 4). V České republice se jedná v rámci sociálních služeb o domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem, v rámci zdravotnických služeb pak o zařízení následné a dlouhodobé péče(5). Tyto instituce zajišťují komplexní péči a dohled. S ohledem na možné využití sociálního robota v tomto prostředí se nabízí spíše role vskutku sociální, tedy role „společníka“ v prostředí, které je vnímáno (a zpravidla skutečně je) jako institucionální, nemocniční či ústavní.
*Zvláštní situací bývá také pobyt v nemocnici. Ten sice bývá událostí přechodnou, ale klade velké nároky na schopnost adaptovat se v neznámém prostředí, což je náročné především pro lidi s kognitivní poruchou a křehké geriatrické pacienty náchylné k rozvoji deliria. Sociální robot by tu mohl představovat určité spojení s domácím prostředím, z něhož byl člověk vytržen, a společníka, který mu pomáhá překonat úskalí hospitalizace. V neposlední řadě by mohl fungovat jako přátelský prvek v prostředí, které se může jevit jako cizí, či dokonce nepřátelské. Význam těchto faktorů a potenciálních funkcí naznačují některé studie. Nabízí se i možnost včasného upozornění na zvýšené riziko deliria prostřednictvím sociálního robota(6–10).
Robot rozptylující obavy
Lidé jsou samozřejmě důležitější než jednotlivá prostředí, v nichž žijí, i když ta mohou život také významně ovlivňovat. Z hlediska potenciální funkčnosti sociálních robotů je několik skupin lidí, kteří by z interakce s nimi mohli profitovat. Jedná se o staré a velmi staré lidi a křehké seniory, kteří dosud žijí samostatným životem ve svých domácnostech (domech, bytech, bytech se službami, domech s pečovatelskou službou a podobně). K nejčastějším problémům starších lidí patří osamocenost, sociální izolace, obava o vlastní zdraví, strach ze stoupající závislosti a nejisté budoucnosti, obavy o vlastní bezpečí a pocit ohrožení – zejména v souvislosti s různými mediálními prezentacemi zločinů, ale i reálně vycházející například ze zhoršené bezpečnostní situace v dané oblasti. Starší lidé mívají velmi často různé senzorické poruchy, zejména zhoršený sluch, velmi často zhoršený zrak. Tyto poruchy mohou být již obtížně kompenzovatelné pomocí běžných pomůcek. Pociťují také často izolaci a nedostatek informací o běžném světě, protože jediným zdrojem informací bývají televize či rozhlas, které ale většinou přinášejí znepokojující zprávy. Mnohdy mívají tito lidé problémy i s udržováním kontaktů prostřednictvím telefonu, nemohou se dovolat svým blízkým či známým. Ovšem pravidelné telefonáty se stávají hlavním zdrojem udržování kontaktů s rodinou nebo přáteli, pokud ještě žijí. Lze namítnout, že by mohli využívat klasických forem moderních technologií (například touch screen), ale je všeobecně známo, že staří lidé mají z těchto technologických vymožeností spíše obavy a nemají k nim důvěru(11, 12). „Translation“ – přenesení funkcí těchto technologií do tvora, který se bude projevovat přátelsky –, tak může být nepochybným benefitem. Na tuto transformaci „cold“ technologií do technologií „warm“ upozornili již někteří autoři, kteří se touto problematikou zabývají(13).
Přátelský robot
Jaké další funkce by mohl mít přátelský robot? Jak jsme již uvedli, mělo by se jednat o přátelského tvora, který bude neúnavným společníkem podle potřeb člověka v kteroukoli denní či noční dobu(14). Může tak plnit i roli domácího mazlíka(15), protože současné možnosti moderní robotiky jsou takové, že inteligence tohoto tvora může být na stejné či vyšší úrovni, než je inteligenční úroveň zvířat, tedy i domácích mazlíků (psů, koček – nepočítáme-li žáby, želvy a pavouky, kde ji samozřejmě výrazně přesahuje). Je tedy možné, aby robot s člověkem komunikoval, reagoval na jeho přání, choval se přátelsky a legračně a do jisté (naprogramované) míry i „zlobil“ a projevoval své charakteristické „povahové“ rysy tak, jak je to běžné a obvyklé u našich domácích mazlíků. Navíc může tento robot do určité míry komunikovat i lidskou řečí a může vydávat určité pokyny, podpůrná sdělení a doporučení. To vše podle potřeb a přání člověka, který jej bude využívat (nebo jeho rodinných příslušníků).
Robot může významným způsobem napomoci ke zlepšení bezpečí člověka, který žije sám, protože jeho systém může být propojen se senzory vstupu do domácnosti. Může nejen upozornit seniora samotného, že se děje v jeho okolí cosi nedobrého a potenciálně nebezpečného, například ve smyslu vloupání do domácnosti, ale může zároveň po vyhodnocení závažnosti situaci vydat poplašný, v domácnosti neslyšný signál, kterým přivolá policii, sousedy, blízké. Podobně může reagovat v případě některých závažných zdravotních situací, což ale předpokládá umístění senzorů u seniora, například v jeho hodinkách, náramku či opasku. Robot může identifikovat změny zdravotního stavu tak, jak jsou naprogramovány, a rozpoznat krizové situace, například pády.
Množství užitečných funkcí
Kromě této „bezpečnostní“ role může mít také roli komunikační a připomínací. Může člověka pravidelně oslovovat nebo svým chováním (podobným například chování psů) motivovat a vybízet k určitým činnostem. Ráno například sdělením „dobré ráno, jak ses vyspal, dáš si kafíčko?“ nebo přítomností u postele, stahováním přikrývky v době nastaveného buzení a přátelskými gesty, která dobře známe od svých zvířat. Může připomínat události, na které starší lidé zapomínají, například pravidelné užívání léků. „Vzal sis svoje ranní léky, než půjdeme na vycházku?“ může být verbální sdělení nebo může „přiběhnout“ či přijet k dávkovači léků a naznačovat, že na společnou vycházku půjdou, až si „páníček“ vezme své ranní léky. Může také svému „páníčkovi“ vyprávět příběhy, číst noviny či knihy v případě zrakové poruchy a nastavovat vhodné televizní nebo rozhlasové programy a naopak ty, o které člověk nestojí, může „cenzurovat“ na jeho přání, aniž by se jednalo o skutečnou cenzuru. Může vyjadřovat radost a pohodu, jak to zpravidla činí psi. Navíc může s člověkem i konstruktivně hartusit, jak to někdy děláme s přáteli, když se něco nepovede. Tento sociální robot může fungovat i mimo domácnost staršího člověka, může jej doprovázet na vycházky, a pokud bude dostatečně velký, může mu například i pomáhat s „donáškou“ nákupu a podobně. Vzhledem k rychlému vývoji robotiky se dá předpokládat, že určitý typ sociálního robota se stane také určitou známkou statusu člověka, jak to nyní vidíme například u čistokrevných psů a jiných zvířat. Sociální robot může zprostředkovávat i komunikaci s lidmi mimo domácnost, zejména napomáhat k vytváření mezigeneračních vztahů, protože pro děti, ale i mladší lidi, bývají často staří lidé neznámou a tím i do značné míry obávanou skupinou lidí. Technicky zajímavý, komunikativní, a navíc přátelský a pro děti roztomilý robot se tak může stát prostředníkem komunikace mezi lidmi(16), což nakonec velmi dobře pozorují i majitelé psů, kteří se na svých vycházkách zdraví a komunikují s lidmi, se kterými by se bez psa minuli či v nejlepším případě pozdravili. Studie prokazují, že osamělí lidé s domácími mazlíky se cítí podstatně méně osaměle než lidé bez nich(15).
Roboti-mazlíci
Z výše uvedených potenciálních funkcí sociálních robotů vyplývá několik další poznatků. Vývoj sociálních robotů směřuje spíše k tvaru „domácích zvířecích mazlíků“ než například k vytváření hominoidních či antropoidních bytostí, ze kterých by mohli mít starší lidé obavy a mohli by je (ještě) více mást než mluvící zvířata, často nezařaditelného typu. Tito roboti-mazlíci se budou domácím mazlíkům tedy nejspíše podobat. Budou mít (pravděpodobně odnímatelnou) umělou srst, kterou bude možné vyměnit, vyprat, v případě potřeby dále upravit, obarvit či ostříhat, protože i to bude nejspíše velmi brzy podléhat módním trendům(12). Výhodou robotů-mazlíků oproti zvířatům-mazlíkům je skutečnost, že nemají fyziologické potřeby, nestůňou a neumírají. V geriatrické praxi se relativně velmi často setkáváme se situacemi, kdy ztráta domácího mazlíka je závažným traumatizujícím prvkem v životě člověka. Představuje další ztrátu v jeho životě a může být i fatální. Roboti-mazlíci se mohou porouchat, stejně tak jako zvířata-mazlíci mohou stonat. U robota-mazlíka je však téměř jisté, že bude opravitelný, a pokud jeho naučené dovednosti budou správně zálohovány, může být i nepoznatelně vyměněn za naprosto identické umělé stvoření. Roboti-mazlíci tedy neumírají.
Absence biologických funkcí je další výhodou, která umožní mimo jiné, aby robot následoval člověka do zařízení, nemocnice či kamkoli, kam domácí zvířecí mazlíci nemohou. Roboti-mazlíci sice budou potřebovat „krmit“, jedná se o nabíjení. Nabíjení probíhá zpravidla v noci, tak jako se člověk „nabíjí“ spánkem, poté co se odebere do postele. Robot-mazlík se odebere do své nabíječky, například ve tvaru křesla nebo pelíšku. Pokud je v tomto procesu rušen a hrozí vybití baterií, může to opakovaně s narůstající důrazností hlásit buď verbálně „promiň, ale musím se jít vyspat, už jsem opravdu unavený a rozbil bych se ti“, nebo důrazným naznačováním a signály, na které jsme zvyklí od svých zvířecích mazlíků. Dobíjení může probíhat samozřejmě i jiným způsobem, v závislosti na jednotlivých programech a preferencích daného člověka. Může se jít „napít“ nebo naopak i normálně dobít do dobíječky. Motivační role robota může být také velmi důležitá. Sociální robot se může stát důležitým prvkem v posilování a zachovávání denního režimu a ve vykonávání různých aktivit, což je důležité nejen pro lidi s kognitivní poruchou, ale také například pro lidi křehké, kteří potřebují určitý pohybový program pro zachování svalové hmoty a jako prevenci zhoršování sarkopenie. Poskytne i záznam pro lékaře či fyzioterapeuta a v každém případě důležitou zpětnou vazbu(17–20). Na vycházku se přece jen lépe chodí ve společnosti a nakonec se i cvičí lépe, když nám někdo předcvičuje nebo aspoň naše cvičení komentuje. Robot může mít také integrovány funkce herní konzole a podobně.
Roboti pro nemocné s disabilitou
Další významnou potenciální skupinou uživatelů sociálních robotů jsou lidé s výraznou disabilitou či kognitivní poruchou, kteří jsou odkázáni buď na péči svých blízkých, nebo na péči profesionální, například v různých zařízeních zdravotnického či sociálního typu. Velmi podobné potřeby pak mohou mít lidé se závažnou intelektuální disabilitou, kteří se v současné době dožívají výrazně vyššího věku, než tomu bylo dříve(21, 22).
Lidé s demencí jsou velmi početnou a rychle narůstající skupinou lidí, kteří potřebují péči a profesionální služby. Pro efekt domácích mazlíků, zejména psů, v péči o lidi s demencí hovoří již vědecké důkazy(23). Potřeby lidí s mírnou kognitivní poruchou a mírnějšími formami demence se velmi podobají potřebám ostatních lidí vyššího věku. Specifické potřeby nastávají s rozvojem syndromu demence, kdy lidé potřebují více asistence v orientaci, dohledu a více podpory. Jsou sice zpravidla schopni vykonávat určité denní činnosti, ale potřebují připomínání, návody, „navigaci“. Velmi důležité je pro ně zajištění bezpečí a dohledu, pomoc v orientaci a podobně, což jsou funkce, které by velmi efektivně a vstřícně mohli zajišťovat právě sociální roboti. V těžkých fázích demence se stav pacientů přibližuje problematice lidí s ostatními závažnými onemocněními či závažnou intelektuální disabilitou a přítomnost přátelského stvoření, které je schopné nonverbálně reagovat a vyjadřovat přátelsky jednoduché citoslovce či výroky, může být přínosem ke zlepšení jejich kvality života.
Existují studie prokazující, že u lidí s demencí může interakce s mazlíkem podporovat, či dokonce mírně zlepšovat kognitivní funkce(24). Ve stáří často opomíjený problém představuje deprese, která je však velmi častá zejména u seniorů v různých typech institucí(25-27). Některé studie prokazují u deprese i jiných psychiatrických poruch příznivý efekt domácích mazlíků(28-30), není však jasné, do jaké míry budou mít tento efekt i sociální roboti.
V péči o všechny výše uvedené skupiny lidí hrají významnou roli rodinní pečující(31, 32), kteří poskytují podporu a pomoc většině lidí s omezenou soběstačností (jedná se o 75 % lidí s demencí(33) a o 80 % lidí s jinými příčinami disability)(34). Jim by mohli sociální roboti přinést sekundárně značný benefit, dosud je však málo studií, které by této problematice věnovaly dostatečnou pozornost.
Robot Paro
V současné době jsou největší zkušenosti se sociálním robotem Paro, který byl vyvinut, jak jsme již uvedli, v Japonsku. Paro byl registrován FDA jako zdravotnická pomůcka druhého stupně, použitelná k uklidnění agitovaných lidí s demencí jako prostředek k odstranění stresu, a dokonce se uvádí jeho antidepresivní působení(35). Zdůrazňuje se však, že se nejedná o náhradu mezilidské interakce a péče, dokonce ani o náhradu interakce se zvířetem, jen o jakési komplementární působení robota na zlepšení kvality života. Má některé příznivé funkce domácích mazlíků, nikoli jejich nevýhody(16).
V České republice mají zkušenosti s robotem Paro v Domově pro seniory v Odrách. Robota si oblíbili jak obyvatelé zařízení, tak pracovníci a pravidelně jej používají. Poskytli nám laskavě video a fotografie, které tyto skutečnosti dokumentují. Robota Paro získali darem od choti prezidenta České republiky paní Ivany Zemanové. Pokud analyzujeme literární prameny, zjistíme, že o robotovi Paro byla publikována řada prací, mnohé z nich se však orientují zejména na redukci stresu (dokládají ji biochemicky změnou hladiny kortikosteroidů) a zpravidla nejsou použity ani prvky, natož ucelená komplexní geriatrická evaluace (Comprehensive Geriatric Assessment - CGA), která by pravděpodobně o efektu použití robota poskytla spolehlivější data. Otázkou zůstává, zda to bylo cílem provedených studií.
Publikované studie
V následujícím přehledu se soustředíme na studie, které se zabývaly působením sociálních robotů tam, kde to je relevantní (například s ohledem na podobnost situací či nedostatek dat), zahrneme také některé údaje o působení domácích zvířecích mazlíků na tyto funkce.
Působení na fyziologické funkce je ve studiích o robotech-mazlících či zvířatech-mazlících zmiňováno velmi často. Některé studie uvádějí příznivé působení robotů a zvířecích mazlíků na kardiovaskulární funkce(36, 37). Další studie prokazují redukci stresu, a to přímo prostřednictvím sociálních robotů(38-40). Dokumentováno je také snížení krevního tlaku(41) prostřednictvím sociálního robota i zvířete(37), stejně tak jako snížení pulzové frekvence(37). Bolest byla zkoumána při pet terapii v různých věkových skupinách včetně nemocných dětí a studie opět hovoří pro její příznivé působení(42). Úroveň stresu byla určována analýzou 17OH kortikosteroidů ve slinách a moči a studie opakovaně prokázaly příznivé působení sociálních robotů(43-46), což ale ne vždy korelovalo s ostatními objektivními funkcemi jak fyziologickými, tak psychickými, jak poukázali jiní autoři(47).
Působení na psychické funkce je jedním z nejvíce předpokládaných efektů jak sociálních robotů, tak domácích mazlíků. Různí autoři uvádějí různé efekty, například „celkové příznivé působení“ sociálního robota(48), větší zájem o okolí včetně robota při interakci s robotem Paro(49), pohodu a štěstí(50), lepší motivaci(51). Nicméně tyto studie používaly zpravidla velmi jednoduché nástroje evaluace, šlo zejména o vizuální škály(38, 40) a jen některé z nich používaly validizované nástroje, například Geriatric Depression Scale (GDS) 15(30, 43, 47), a to převážně k evaluaci pet terapie a méně k evaluaci efektu robotů (43). Někteří autoři prokázali efekt pomocí škály Profile of Mood State(52) a Total Mood Disturbance(52) a zjistili pozitivní efekt u zvířat, zatímco pozitivní efekt u sociálního robota nebyl tímto testem prokázán(53, 54). Otázku možnosti ovlivnění radosti a pohody pomocí Lawton Modified Behaviour Stream dokumentovala Jiska Cohen-Mansfield, která vyjádřila názor o hierarchii působení na člověka, kdy nejvýznamnější je interakce s člověkem, poté s domácím zvířetem a poté se sociálním robotem(55). Některé práce předpokládají dokonce pozitivní efekt u kognitivní poruchy(56, 57).
Sociální interakce byly studovány opět různými autory. Většina prací týkajících se působení robota Paro a zlepšení sociálních interakcí jeho prostřednictvím pochází z Japonska(24, 43, 45, 56, 58-64). Většinu těchto prací spojuje jméno Kazuyoshi Wada, který svou nesmírnou publikační aktivitou učinil z robota Paro zřejmě nejcitovanější objekt. Nicméně i další autoři prokazují zlepšení interakcí prostřednictvím robota, a to jak u lidí s poruchou kognitivních funkcí, tak s intaktní kognicí(65-67).
Závěrem
Roboti se budou nepochybně stále více uplatňovat v různých odvětvích naší společnosti a také ve zdravotnických a sociálních službách. V současné době je zřejmé, že se tento vývoj bude týkat i sociálních robotů. Domnívám se, že v souvislosti s jejich uplatněním vyvstane mnoho otázek. Technická řešení a jejich možnosti jsou prakticky neomezené. Roboti budou moci splnit různé a v současné době možná ještě těžko představitelné požadavky. Nicméně paralelně s tím se budeme muset stále více zamýšlet nad tím, co bude pro daného člověka dobré, zda mu aplikace robota může skutečně prospět a jaké může mít nedobré a nežádoucí efekty. Proto bude nepochybně nutné, aby se naše příští úvahy ubíraly nejen směrem vývoje a neuvěřitelných možností techniky a jejích aplikací, ale abychom vždy paralelně s tím také zvažovali možné etické souvislosti.
Věnováno životnímu jubileu prof. PhDr. RNDr. Heleny Haškovcové, CSc.
Článek byl připraven v rámci řešení výzkumného úkolu 15-32542A-P09 AZV Ministerstva zdravotnictví České republiky „Case management jako komplexní intervence u pacientů s demencí, její vliv na využití zdrojů a kvalitu života pacientů s demencí“.
doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.
Gerontologické centrum, Praha 8
Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO), Fakulta humanitních studií UK, Praha
doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.
e-mail: iva.holmerova@gerontocentrum.cz
Od roku 1992 působí jako ředitelka Gerontologického centra Praha 8. Je proděkankou Fakulty humanitních studií UK, od roku 2014 hostující profesorkou University of the West of Scotland. Ph.D. získala v sociální gerontologii, postgraduální specializaci ve veřejném zdravotnictví, všeobecném lékařství, geriatrii a medicíně dlouhodobé péče. V letech 2007-2008 byla členkou skupiny pro paliativní péči (Alzheimer Europe), od roku 2008 je členkou výboru Alzheimer Europe, od roku 2011 jeho místopředsedkyní, je zakladatelkou České alzheimerovské společnosti V letech 2007-2011 byla předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP a členkou výboru IAGG, od roku 2011 je místopředsedkyní ČGGS a členkou EUGMS. Od roku 2011 vede výzkumný tým Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO) při FHS UK. Dále je spoluzakladatelkou (od r. 1997) a předsedkyní České alzheimerovské společnosti. Publikuje v oblasti problematiky demence, geriatrie, dlouhodobé péče a poskytování a organizace zdravotních a sociálních služeb pro seniory.
Zdroje
1. Haškovcová H. Můj král trpaslíků aneb cverkologie – první česká vědecká nauka o trpaslících. Praha: Galén, 2006.
2. Holmerova I, Balackova N, Baumanova M a kol. Strategie České alzheimerovské společnosti P-PA-IA. Geriatrie a gerontologie, 2013; 2(3):158–164.
3. Wija P. Podkladový materiál k problematice dlouhodobé péče a zdravého stárnutí. Praha: UK FHS a MZ ČR, 2013.
4. Wija P. Jaká je kapacita a struktura dlouhodobé péče v ČR. Geriatrie a gerontologie, 2013; 2(3): 122–127.
5. Wija P, Holmerová I. Vybrané údaje o dlouhodobé péči a sociálních službách. Prakt Lék, 2013, 2013; 93(4):176–180.
6. Ahmend S, Laurent B, Sampson EL. Risk factors for incident delirium among older people in acute hospital medical units: a systematic reviewand meta-analysis. Age and ageing, 2014; 43:326–333.
7. Eeles EM, White SV, O’Mahony SM, et al. The impact of frailty and delirium on mortality in older inpatients. Age and ageing, 2012; 41(3): 412–416.
8. HIS. Think Delirium – Delirium toolkit. Glasgow: Healthcare Improvement Scotland, 2014.
9. Akunne A, Murthy L, Young J. Cost-effectiveness of multi-component interventions to prevent delirium in older people admitted to medical wards. Age and ageing, 2012; 41(3): 285–291.
10. Rhodius-Meester HFM, van Campen JPCM, Fung W, et al. Development and validation of the Informant Assessment of Geriatric Delirium Scale (I-AGeD). Recognition of delirium in geriatric patients. European Geriatric Medicine, 2013; 4(2): 73–77.
11. Wu YH, Pino M, Boesflug S, et al. Robots émotionnels pour les personnes souffrant de maladie d’Alzheimer en institution. NPG Neurologie – Psychiatrie – Gériatrie, 2014; 14(82): 194–200.
12. Wu YH, Fassert C, Rigaud AS. Designing robots for the elderly: appearance issue and beyond. Arch Gerontol Geriatr, 2012; 54(1): 121–126.
13. Pols J, Moser I. Cold technologies versus warm care? On affective and social relations with and through care technologies. ALTER – European Journal of Disability Research/Revue Européenne de Recherche sur le Handicap, 2009; 3(2):159-178.
14. Leite I, Martinho C, Paiva A. Social Robots for Long-Term Interaction: A Survey. International Journal of Social Robotics, 2013; 5(2): 291–308.
15. Stanley IH, Conwell Y, Bowen C, Van Orden KA. Pet ownership may attenuate loneliness among older adult primary care patients who live alone. Aging Ment Health, 2014; 18(3): 394–399.
16. Gacsi M, Szakadat S, Miklosi A. Assistance dogs provide a useful behavioral model to enrich communicative skills of assistance robots. Frontiers in psychology, 2013; 4: 971.
17. Cruz-Jentoft AJ, Michel JP. Sarcopenia: A useful paradigm for physical frailty. European Geriatric Medicine, 2013; 4(2): 102–105.
18. Esperto H, Ferreira E, Canha C, et al. Sarcopenia: Test it, even in the absence of complains. European Geriatric Medicine, 2013; 4(3):183-184.
19. Šteffl M, Bohannon RW, Houdová M, et al. Association between clinical measures of sarcopenia in a sample of community – dwelling women. Isokinetics and Exercise Science, 2014:1–4.
20. Šteffl M, Masek M, Petr M, et al. Appropriateness of five measures proposed by EWGSOP for diagnosing sarcopenia in clinical practice among the elderly living at the SCB CR – case study. Journal of Aging Research and Clinical Practice, 2013; 2(2): 221-225.
21. Agich G. Dependence and Autonomy in Old Age. An Ethical Framework for Long-term Care. Cambridge: Cambridge University Press, 2003.
22. Perkins EA, Moran JA. Aging adults with intellectual disabilities. JAMA, 2010; 304(1): 91–92.
23. Perkins J, Bartlett H, Travers C, Rand J. Dog-assisted therapy for older people with dementia: a review. Australas J Ageing, 2008; 27(4): 177–182.
24. Wada K, Shibata T. Living With Seal Robots – Its Sociopsychological and Physiological Influences on the Elderly at a Care House. IEEE Transactions on Robotics, 2007; 25(5).
25. Holmerova I, Baumanova M, Vankova H, Juraskova B. Deprese u pacientů s demencí. Psychiatr praxi, 2011; 12(2): 62–64.
26. Vankova H, Holmerova I, Andel R, et al. Functional status and depressive symptoms among older adults from residential care facilities in the Czech Republic. International journal of geriatric psychiatry, 2008; 23(5): 466-471.
27. Barca ML, Engedal K, Laks J, Selbaek G. A 12 months follow-up study of depression among nursing-home patients in Norway. Journal of affective disorders, 2010; 120(1–3): 141–8.
28. Kamioka H, Okada S, Tsutani K, et al. Effectiveness of animal-assisted therapy: A systematic review of randomized controlled trials. Complementary therapies in medicine, 2014; 22(2): 371–390.
29. Virués-Ortega J, Pastor-Barriuso R, Castellote JM, et al. Effect of animal-assisted therapy on the psychological and functional status of elderly populations and patients with psychiatric disorders: a meta-analysis. Health Psychology Review, 2012; 6(2): 197–221.
30. Moretti F, De Ronchi D, Bernabei V, Marchetti L, Ferrari B, Forlani C, et al. Pet therapy in elderly patients with mental illness. Psychogeriatrics: the official journal of the Japanese Psychogeriatric Society, 2011;11(2):125–129.
31. Ducharme F, Kergoat MJ, Coulombe R, et al. Unmet support needs of early-onset dementia family caregivers: a mixed-design study. BMC nursing, 2014; 13(1): 49.
32. Jarolímová E, Gramppová-Janečková K, Holmerová I. Rodinný pečující o seniora s demencí, pečovatelská zátěž a psychosociální intervence. In: Štěpánková H, Hoschl, C, Vidovićová, L, editor. Gerontologie – současné otázky z pohledu biomedicíny a společenských věd. Praha: Karolinum, 2014. str. 103–116.
33. Hradcová D, Hájková L, Mátlová M, a kol. Quality of care for people with dementia in residential care settings and the “Vážka” Quality Certification System of the Czech Alzheimer Society. European Geriatric Medicine, 2014; 5: 430–434.
34. Zavázalova H, Zikmundova K, Zaremba V, Holmerova I. Zdravotní stav osob středního a vyššího věku. Ces ger rev, 2003; (4): 45–49.
35. Calo CJ, Hunt-Bull N, Lewis L, Metzler T. Ethical Implications of Using the Paro Robot with a Focus on Dementia Patient Care. Human-Robot Interaction in Elder Care: Papers from the 2011 AAAI Workshop2011.
36. Ahn HS, Broadbent E, Kuo H, et al. Long-term Study of a Healthcare Robot System for Senior People in Rest Homes, Hospitals, and a Dementia Unit. IEEE/RSJ International Conference on Intelligent Robots and Systems Workshop on Assistive Robotics for Individuals with Disabilities: HRI Issues and Beyond; Chicago, Illinois, USA 2014.
37. Wolff AI, Frishman WH. Animal-assisted therapy in cardiovascular disease. Seminars in Integrative Medicine, 2004; 2(4): 131–134.
38. Bemelmans R, Gelderblom GJ, Jonker P, de Witte L. Socially Assistive Robots in Elderly Care: A Systematic Review into Effects and Effectiveness. Journal of the American Medical Directors Association, 2012; 13(2): 114–120.
39. Gelderblom GJ, Bemelmans R, Spierts N, et al. Development of PARO Interventions for Dementia Patients in Dutch Psycho-geriatric Care. SS Ge et al (Eds): ICSR 2010, LNAI 6414. Berlin Heidelberg Springer-Verlag, 2010: p. 253–258.
40. Bemelmans R, Gelderblom GJ, Spierts N, et al. Development of Robot Interventions for Intramural Psychogeriatric Care. GeroPsych: The Journal of Gerontopsychology and Geriatric Psychiatry, 2013; 26(2): 113–120.
41. Robinson H, MacDonald B, Broadbent E. Physiological effects of a companion robot on blood pressure of older people in residential care facility: A pilot study. Australas J Ageing, 2015; 34(1): 27–32.
42. Braun C, Stangler T, Narveson J, Pettingell S. Animal-assisted therapy as a pain relief intervention for children. Complementary therapies in clinical practice, 2009;15(2):105–9.
43. Wada K, Shibata T, editors. Robot therapy in a care house – its sociopsychological and physiological effects on the residents. Robotics and Automation, 2006. ICRA 2006 Proceedings, 2006 IEEE International Conference on; 2006, 15–19 May 2006.
44. Wada K, Shibata T, Saito T, et al. Psychological and Social Effects of One Year Robot Assisted Activity on Elderly People at a Health Service Facility for the Aged. IEEE International Conference on Robotics and Automation. Barcelona, Spain 2005.
45. Wada K, Shibata T, editors. Living with seal robots – its sociopsychological and physiological effects on the residents. Robotics and Automation, 2006. ICRA 2006 Proceedings, 2006 IEEE International Conference on; 2006, 15–19 May 2006.
46. Wada K, Shibata T, Kawaguchi Y. Long-term Robot Therapy in a Health Service Facility for the Aged – A Case Study for 5 Years. IEEE 11th International Conference on Rehabilitation Robotics. Kyoto International Conference Center, Japan 2009.
47. Berry A, Borgi M, Terranova L, et al. Developing effective animal-assisted intervention programs involving visiting dogs for institutionalized geriatric patients: a pilot study. Psychogeriatrics, 2012; 12(3): 143–150.
48. Taggart W, Turkle S, Kidd CD. An Interactive Robot in a Nursing Home: Preliminary Remarks.
49. Takayanagi K, Kirita T, Shibata T. Comparison of Verbal and Emotional Responses of Elderly People with Mild/Moderate Dementia and Those with Severe Dementia in Responses to Seal Robot, PARO. Frontiers in aging neuroscience, 2014; 6: 257.
50. Gallego-Perez J, Lohse M, Evers V. Robots for the psychological wellbeing of the elderly. Enschede: University of Twente.
51. Gallego-Perez J, Lohse M, Evers V. Robots to Motivate Elderly People: Present and future challenges. Enschede: Human Media Interaction Group.
52. Coakley AB, Mahoney EK. Creating a therapeutic and healing environment with a pet therapy program. Complementary therapies in clinical practice, 2009; 15(3): 141–146.
53. de Graaf MMA, Ben Allouch S. Evaluation of a Socially Assistive Robot in Eldercare.
54. de Graaf MMA, Ben Allouch S. Exploring influencing variables for the acceptance of social robots. Robotics and Autonomous Systems, 2013; 61(12): 1476–1486.
55. Cohen-Mansfield J, Marx MS, Freedman LS, et al. What affects pleasure in persons with advanced stage dementia? J Psychiatr Res, 2012; 46(3): 402–406.
56. Musha T, Kimura S, Wada K, Shibata T. Is robot therapy effective against AD? Alzheimer’s & Dementia, 2005; 1(1): 58–59.
57. Moyle W, Jones C, Cooke M, et al. Drummond s. Social Robots Helping People with Dementia: Assessing Efficacy of Social Robots in the Nursing Home Environment.
58. Inoue K, Wada K, Ito Y. Effective Application of Paro: Seal Type Robots for Disabled People in According to Ideas of Occupational Therapists. In: al. KMe, editor. ICCHP, 2008; LNCS 5105. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag 2008. p. 1321–1324.
59. Kawaguchi Y, Shibata T, Wada K. The effects of robot therapy in the elderly facilities. Alzheimer’s & Dementia, 2010; 6(4): 133.
60. Shibata T, Kawaguchi Y, Wada K. Investigation on People Living with Seal Robot at Home. International Journal of Social Robotics, 2011; 4(1): 53–63.
61. Shibata T, Wada K, Ikeda Y, Sabanovic S. Cross-Cultural Studies on Subjective Evaluation of a Seal Robot. Advanced Robotics, 2009; 23(4): 443–458.
62. Wada K, Shibata T. Psychological and Social Effects of One Year Robot Assisted Activity on Elderly People at a Health Service Facility for the Aged. 2005 IEEE International Conference on Robotics and Automation, Barcelona 2005.
63. Wada K, Shibata T. Social Effects of Robot Therapy in a Care House – Change of Social Network of the Residents for One Year. Journal of Advanced Computational Intelligence and Intelligent Informatics, 2009; 13(4): 386–387.
64. Wada K, Shibata T, Asada T, Toshimitsu M. Robot Therapy for Prevention of Dementia at Home – Results of Preliminary Experiment. Journal of Robotics and Mechatronics, 2007; 19(6): 691–692.
65. Chang S, Sung H. The effectiveness of Paro robot therapy on mood of older adults: a systematic review. International Journal of Evidence-Based Healthcare, 2013; 11(3): 216.
66. Chang WL, Šabanović S, Huber L. Situated Analysis of Interactions between Cognitively Impaired Older Adults and the Therapeutic Robot PARO.
67. Chang WL, Šabanović S. Interaction Expands Function, 2015: 343–350.
Štítky
Geriatrics General practitioner for adults Orthopaedic prostheticsČlánok vyšiel v časopise
Geriatrics and Gerontology
2015 Číslo 3
- Advances in the Treatment of Myasthenia Gravis on the Horizon
- Memantine Eases Daily Life for Patients and Caregivers
- What Effect Can Be Expected from Limosilactobacillus reuteri in Mucositis and Peri-Implantitis?
- Spasmolytic Effect of Metamizole
- Metamizole at a Glance and in Practice – Effective Non-Opioid Analgesic for All Ages
Najčítanejšie v tomto čísle
- Results of the pilot study: Informal care for dementia patients
- Effects of Core Instability Strength Training with Swiss Ball on Postural Stability in Elderly Women
- Social robots in the era of demographic ageing (and gnomographic uncertainty
- The Best Practice Statement is a key objective of the Erasmus+ Dementia Palliare project