Editorial

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

svůj dnešní editorial nemohu začít jinak než aforismem Senecy, který je dobře použitelný pro současnost: „Velmi krátký a spokojený je život těch, kteří zapomínají na minulost, nedbají přítomnosti a bojí se budoucnosti.“ Předpokládám, že naprosté většiny z vás se tento moudrý nadčasový citát netýká.

Je tomu přesně rok, kdy jsem psal úvodní slova do tohoto časopisu. Tehdy jsem netušil, že i po roce bude otázka COVID-19 stále velmi aktuální. Tento fakt do určité míry předčil naše očekávání, že jako lidé 21. století si s epidemií poradíme daleko rychleji než naši předkové v minulých stoletích. Není tomu tak. Nákaza se začátkem roku 2020 masově rozšířila na všechny obydlené kontinenty a 11. 3. 2020 byla Světovou zdravotnickou organizací označena za pandemii. K dnešnímu datu bylo potvrzeno téměř 200 milionů případů COVID-19, z nichž 4 miliony skončily úmrtím. Závažné případy (téměř 20 %) vyžadující hospitalizaci jsou spojeny s pneumonií, selháním ledvin i úmrtím. Data poukazující na vyšší riziko i tíži onemocnění u lidí vyššího věku opět podtrhují význam geriatrické medicíny.

Realita onemocnění koronavirem, jak uvádějí analýzy z USA (např. IHS), naznačuje, že toto onemocnění prodělal daleko větší počet lidí a také covidových úmrtí bylo více, než hovoří oficiální statistiky. Jednoduchou premisou pro analýzu zůstává koncept tzv. nadměrné úmrtnosti, kdy se srovnávají stejná období v odlišných časových periodách s počtem zemřelých v období pandemie. Z těchto dat je zjevné, že například v ČR byl počet nadměrných úmrtí přes 32 000 v porovnávaném období.

Průvodní komplikující faktory mohou vést k odložení nebo opožděné rea-lizaci adekvátní zdravotní péče během pandemie a tím potencovat morbiditu. Zaznamenán je i nárůst depresí, abúzus návykových látek, alkoholu atp. WHO odhaduje, že počet zemřelých na COVID-19 bude až trojnásobný oproti oficiálně uváděným datům.

Většina velkých pandemií středověku trvala 3-5 let. Ani epidemie španělské chřipky ve 20. století se od tohoto příliš neodchylovala. To jen my, pyšní občané moderní doby, se domníváme, že když umíme přečíst genom, dovedeme s neskutečnou přesností přistát na Marsu a pronikáme do hlubin mikro- i makrokosmu, dokážeme rovněž zkrátit trvání pandemie.

Předpokládá se, že vakcinace snižuje počet infikovaných osob a tím i poten-ciálních obětí. Nemůžeme ale jednoznačně dokázat, že k podobnému poklesu by nedošlo i bez vakcinace – zvýšením imunity stávající populace, slábnutím viru atp. Podle některých apologetů lidských práv je zákaz vstupu do míst konání masových akcí bez negativního testu naCOVID-19 určitou formou diskriminace. Mohou tak vzniknout názorové konflikty a disproporce typické pro dnešní liberálně-demokratickou společnost, kde na jedné straně stojí svoboda a lidská práva, na druhé omezení a jejich limitace. Je třeba hledat optimální konsenzus mezi oběma názory. Věřme, že se to moderní liberálně-demokratické a globalizované společnosti podaří. 

prof. MUDr. Pavel Weber, CSc.

Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU a FN Brno-Bohunice