Role proteinů rodiny STAT v regulaci odpovědi na léčbu chronické hepatitidy C interferonem α

The role of STAT proteins in the regulation of the response to the interferone α therapy in chronic hepatitis C

The currently used standard treatment for chronic hepatitis C using a dual combination of IFNα/RBV is only successful in 50 % cases. With the exception of some clinical and biochemical factors, degree of inflammation (grading) and degree of fibrosis (staging), there are no other known markers which may serve as valid predictors of response to therapy. Interference of hepatitis C virus (HCV) with signaling pathways modulated by JAK-STAT, ERK 1/2, NFκB and MAP proteins is one mechanism which may influence the interaction between HCV and IFNα. These proteins regulate different cell processes such as activation of cytokines, activation of apoptosis, regulation of cell proliferation etc. Therefore, it is possible that impaired signaling or inhibition/dysregulation of some of these proteins by HCV infection may cause resistance to IFNα treatment. This review is completed by results of preliminary study the aim of which was immunohistochemical assessment and analysis of expression of STAT 2, 3 proteins, their inhibitors SOCS 2, 3 and PIAS 3 and proteins JAK 1 and ERK 1/2 in liver biopsies of 26 patients with chronic hepatitis C treated by dual combination IFNα/RBV and subsequent correlation of the results of immunohistochemical analysis (histoscore) with histological picture and clinical response to treatment. The results shows increased expression of STAT 3, STAT 2 and ERK 1 proteins and decreased expression of SOCS 3 and SOCS 2 in hepatocytes of patients with more marked inflammation and fibrosis. In patients with sustained virological response there was increased expression of SOCS 3 and JAK 1 and decreased expression of SOCS 2. Relapse was associated with increased expression of SOCS 3 and PIAS 3. However, owing to the small sample size, the results only approximated statistical significance, but we suggest that proteins of STAT family and their inhibitors SOCS and PIAS probably play an important regulatory role during response to treatment for chronic hepatitis C.

Key words:
hepatitis C - interferon α - liver biopsy - immunohistochemistry - STAT - SOCS - prediction

Autori: J. Ehrmann jr. ¹; K. Aiglová ²; J. Ehrmann ²; J. Palas ³; P. Kümpel ⁴
Pôsobisko autorov: Laboratoř molekulární patologie Ústavu patologie Lékařské fakulty UP, Olomouc, přednosta doc. MUDr. M. Tichý, CSc. ¹; II. interní klinika Lékařské fakulty UP a FN, Olomouc, přednosta prof. MUDr. J. Ehrmann, CSc. ²; Oddělení patologie Slezské nemocnice, Opava, přednosta prim. MUDr. J. Palas ³; Infekční oddělení Slezské nemocnice, Opava, přednosta prim. MUDr. P. Kümpel ⁴
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2006; 52(2): 167-172
Kategória: Review

Súhrn

V současnosti standardně používaná léčba chronické hepatitidy C pomocí dvojkombinace interferonu α a ribavirinu (IFNα/RBV) je úspěšná pouze asi v 50 % případů. Kromě některých klinických a biochemických faktorů, stupně zánětu (gradingu) a míry fibrózy (stagingu), nejsou známy další znaky, které by mohly sloužit jako jednoznačné prediktory odpovědi na terapii. Mezi mechanizmy, které ovlivňují interakci viru hepatitidy C (HCV) a IFNα, patří interference HCV se signálními dráhami zprostředkovanými proteiny JAK-STAT, ERK 1/2, NFκB, MAP atd. Tyto proteiny významně regulují celou řadu buněčných dějů, například aktivují některé cytokiny, aktivují proces apoptózy a ovlivňují též proliferaci buňky. Lze se domnívat, že porušená signalizace respektive poškození či inhibice funkce příslušných proteinů vlivem infekce HCV mohou způsobit rezistenci na léčbu IFNα. Přehled problematiky je doplněn vlastními výsledky pilotní studie, jejímž cílem bylo imunohistochemické stanovení a analýza exprese proteinů STAT 2, 3, jejich inhibitorů SOCS 2, 3 a PIAS 3 a proteinů JAK 1 a ERK 1/2 v jaterních biopsiích 26 pacientů s chronickou hepatitidou C léčených dvojkombinací IFNα/RBV a následná korelace výsledků imunohistochemické analýzy (histoskóre) s histologickým obrazem a klinickou odpovědí na léčbu. Výsledky ukazují na zvýšenou expresi proteinů STAT 3, STAT 2 a ERK 1 a zároveň sníženou expresi SOCS 3 a SOCS 2 v hepatocytech u pacientů s vyšším zánětem a fibrózou. U pacientů se „setrvalou virologickou odpovědí“ byla v hepatocytech zaznamenána zvýšená exprese proteinů SOCS 3 a JAK 1 a snížená exprese SOCS 2. Relaps onemocnění byl provázen zvýšením exprese SOCS 3 a PIAS 3. I když vzhledem k malému počtu pacientů nedosáhly výsledky statistické významnosti, přesto ukazují, že proteiny rodiny STAT a jejich inhibitory z rodiny SOCS a PIAS (zvláště skupina STAT 3, SOCS 3 a PIAS 3) se pravděpodobně mohou podílet na regulaci odpovědi na léčbu infekce HCV.

Klíčová slova:
chronická hepatitida C - interferon α - jaterní biopsie - imunohistochemie - STAT - SOCS - predikce

Úvod

Infekce virem hepatitidy C (HCV) je v celosvětovém měřítku jedním z nejvážnějších zdravotnických problémů. Celosvětová prevalence se pohybuje okolo 3 % a každoročně je infikováno kolem 4,3 - 6,4 milionů osob. Skutečná čísla jsou pravděpodobně vyšší, neboť většina onemocnění probíhá bez příznaků a uniká tak diagnostice. Pouze asi 20 % nemocných je schopno virus eliminovat, u až 80 % pacientů však virus perzistuje v těle - vzniká obraz chronické hepatitidy C (projevující se klinicky, laboratorně i histologicky), přecházející v 10 - 20 % v cirhózu či hepatocelulární karcinom. Smyslem léčby chronické hepatitidy C je tedy snaha eliminovat HCV z těla (tzv. setrvalá virologická odpověď - SVR), potlačit zánětlivý proces a zabránit vzniku hepatocelulárního karcinomu. V současnosti je standardním protokolem dvojkombinační terapie pegylovaným interferonem α (IFNα) a ribavirinem (RBV), která zcela vytlačila původní monoterapii IFNα, jejíž účinnost byla jen 15 - 25 %, a dvojkombinační terapii nepegylovaným IFNα a RBV, jejíž účinnost byla asi 40 %. Úspěšná odpověď na léčbu (setrvalá virologická odpověď - SVR) je však i při dvojkombinaci pegylovaného IFNα/RBV pouze asi 55 - 60 % [1,2,3,4,5,6]. Do současné doby nejsou známy ani detailní mechanizmy působení INFα u pacientů infikovaných HCV, ani nejsou známy faktory z oblasti molekulární biologie, které by mohly u pacientů s chronickou hepatitidou C sloužit jako prediktory odpovědi na terapii. Tato nepříznivá situace je především důsledkem faktu, že chybí vhodný model infekce HCV. Dosavadní pokusy o dlouhodobější kultivaci HCV in vitro selhávají a modely na pokusných zvířatech (šimpanz) jsou velmi nákladné [7]. Nadějné jsou pokusy na geneticky modifikovaných myších, avšak v klinické praxi se jako vhodné prognosticko-prediktivní znaky u pacientů s chronickou hepatitidou C jeví pouze hodnoty vstupní viremie, genotyp viru hepatitidy, poměr alaninaminotransferázy/aspartátaminotransferázy (ALT/AST), hodnoty gama-glutamyltransferázy (GMT), věk, pohlaví, tělesná hmotnost a intenzita zánětlivé aktivity procesu (grading) a související míra fibrózy (staging) zjištěné histologickým vyšetřením jaterní biopsie [8,9,10].

Mechanizmy ovlivňující interakci HCV a interferonu α

Mechanizmy, které ovlivňují interakci HCV a interferonu α, resp. jeho působení u pacientů s chronickou hepatitidou C, lze rozdělit do tří hlavních skupin [11,12]:

genotyp HCV
viremie (viral load - VL)
interference HCV se signálními dráhami regulovanými/aktivovanými interferonem α.

Genotyp HCV

V současné době je popsáno 6 genotypů viru hepatitidy C s více než 50 subtypy. Existují značné geografické rozdíly, v Evropě a USA je nejčastější genotyp 1, naopak např. v Severní Africe či na Blízkém Východě je nejčastější genotyp 4. Je známo, že nosičství genotypu 1 je spojeno s rezistencí vůči léčbě interferonem, respektive že SVR je dosažena pouze asi u 10 % pacientů při monoterapii IFNα, u pacientů s dvojkombinací IFNα/RBV pak v asi 25 - 35 %. U genotypu 2 nebo 3 je SVR dosaženo u 60 - 80 % pacientů. Důvod těchto rozdílů není přesně znám, předpokládá se role více faktorů. Důležitou roli v rezistenci vůči léčbě IFNα hrají některé geny viru HCV, např. E2, jež pravděpodobně blokuje aktivaci PKR (dsRNA-dependent protein kinase), a tím některé důležité buněčné funkce (apoptóza, indukce IFN, proliferace apod) nebo NS5A, u něhož mutace v místě ISDRE (interferon sensitivity determining region) vede k rezistenci na léčbu IFNα [13].

Viremie

Tzv. viral load je v současnosti považován za nezávislý prediktor odpovědi na léčbu. Kvantifikace ribonukleové kyseliny HCV (HCV RNA) je tedy užitečná z hlediska monitorování úspěšnosti léčby. Za vysokou viremii (high viral load) je považováno dosažení více než 800 000 IU/ml. U pacientů s těmito hodnotami je SVR dosažena pouze u 7 - 13 % v porovnání s 29 - 31 % u pacientů z nízkou viremií [14].

Interference HCV se signálními dráhami regulovaných/aktivovaných interferonem α

Mezi signální dráhy regulované/aktivované interferonem α patří dráhy zprostředkované proteiny JAK-STAT, ERK 1/2, NFκB, MAP atd. Tyto tzv. transdukční proteiny vedou indukcí transkripce příslušných genů k regulaci celé řady buněčných dějů a lze se domnívat, že porušená signalizace některých těchto drah, resp. poškození či inhibice funkce příslušných proteinů vlivem infekce HCV, mohou způsobit rezistenci na eventuelní léčbu IFNα.

Proteiny rodiny STAT (Signal Transducers and Activator of Transcription) a ERK (Extracellular signal-Regulated Kinase) patří mezi transkripční faktory/proteinkinázy, které po aktivaci, translokaci z cytoplazmy do buněčného jádra a vazbě na specifické oblasti DNA (DNA response elements) ovlivňují expresi různých genů regulujících důležité buněčné funkce (graf 1, tab. 1) [15,16,17]. Pro indukci STAT, respektive jejich fosforylaci a následnou tvorbu homodimerů a heterodimerů, je nutná aktivace rodiny cytoplazmatických tyrozinových kináz JAK (JAnus Kinases) [18,19]. Existuje 6 členů rodiny STAT (STAT 1-6), 6 členů rodiny ERK (ERK1-6) a 3 členové rodiny JAK (JAK 1-3). Rodina proteinů JAK tvoří iniciální součást důležité signální dráhy aktivované nadrodinou cytokinových receptorů (tyto receptory totiž nemají vlastní tyrozin kinázovou aktivitu), především receptorů pro interferony (α, β, γ) a interleukiny (zvláště IL 2, IL 3, IL 4, IL 6, IL 7, IL 12, EGF atd). Tyto látky se indukcí transkripce příslušných genů cestou JAK/STAT podílejí na regulaci celé řady buněčných dějů, např. na aktivaci dalších cytokinů, modulaci apoptózy a na ovlivnění proliferace buňky [20,21,22,23,24].

**Graf 1. Schéma signální dráhy proteinu STAT.**

**Tab. 1. Proteiny regulované působením STAT.**

Naopak, především růstovými faktory je aktivována rodina proteinů ERK, jež je součástí kaskády RAS-RAF-MEK-ERK. Podobně jako dráha JAK-STAT, tak i tato vysoce konzervovaná signální dráha zabezpečuje přenos extracelulárních signálů do jádra s následným ovlivněním důležitých buněčných funkcí [25,26].

Je prokázáno, že porušená signalizace dráhou JAK/STAT (i přes vzájemné propojení s jinými signálními dráhami) nebo poškození či inhibice funkce příslušných proteinů rodin JAK a STAT mohou být příčinou selhání imunitního dozoru [27,28], ale i napomáhat při vzniku a šíření různých nádorů [29,30]. Je známo, že především poruchy proteinů rodiny STAT (jak ztráta funkce, tak častější nadměrná aktivace) se vyskytují u mnoha nádorů, jako jsou např. leukemie [31], T-lymfomy [32], maligní melanomy [33,34], dlaždicobuněčné karcinomy oblasti hlavy a krku [35], plic [36], mléčné žlázy [37] aj. Výsledky nejnovějších prací ukazují také na roli STAT v procesu sebeobnovy nádorových kmenových buněk [38]. Také poruchy signální dráhy resp. proteinů RAS-RAF-MEK-ERK mohou vést ke vzniku různých nádorů či k jejich progresi, jak bylo zjištěno u leukemií [39], maligních melanonů [40] či ovariálních nádorů [41].

Jedním z mechanizmů, jak je v játrech udržena chronická infekce HCV, je inhibice antivirové aktivity interferonu α, a to non-strukturálním proteinem 5A (NS 5A) viru. Tento protein interferuje s aktivitou proteinkinázy PKR, která ve svém funkčním stavu po indukci interferonem α blokuje syntézu proteinů [42,43]. Bylo zjištěno, že NS 5A HCV je také schopen aktivovat STAT 3, a to mechanizmem oxidativního stresu, jež HCV během své replikace vyvolává [44,45]. STAT 3 je však také aktivován pomocí korového proteinu HCV, a tato aktivace může vést k nádorové transformaci infikované buňky [46]. Aktivita STAT 3 však může také indukovat intracelulární anti-HCV procesy v buňkách [47] a existují i studie, podle kterých je inhibice antivirového účinku IFNα způsobena hypometylací resp. inhibici STAT 1, STAT 2 a STAT 3 [48,49,50]. Zdá se tedy, že HCV může signální dráhu JAK-STAT regulovat různým způsobem, například v závislosti na stimulaci rozdílnými cytokiny (IL 6 versus IFNα) [51]. Význam role proteinů rodiny STAT u HCV infekce podporují také studie zabývající se přirozenými inhibitory těchto proteinů. Bylo zjištěno, že SOCS jsou schopny inhibovat expresi antivirových proteinů 2,5-OAS a MxA a také IFNα indukovanou aktivaci JAK-STAT [52]. Poslední studie Imanaky [53] dokonce prokazuje, že exprese SOCS 1 může sloužit jako prediktor SVR - s vyšší expresí SOCS 1 koreluje signifikantně nižší SVR.

Infekce virem HCV (zvláště korovými proteiny, tzv. HCV core) však také může způsobit alteraci jiných důležitých regulačních proteinů, především těch, které se podílejí na procesu zánětu a na procesu potlačení fibrogeneze. Mezi tyto proteiny patří RXR, orphan-receptor PPARα, TGFβ1, NFκB, APO 2 atd. Signální dráhy jsou pravděpodobně vzájemně propojené, protože bylo také prokázáno, že i interferon α je schopen inhibovat proces fibrotizace [54,55]. Přestože existují studie prokazující, že progrese fibrózy je při léčbě IFNα snížena i u skupiny pacientů bez odpovědi [3,4,5], názory na tuto problematiku nejsou jednotné a nelze vyloučit, že staging (intenzita fibrózy) u pacientů rezistentních vůči léčbě IFNα může být vyšší.

Vlastní zkušenosti autorů

Cílem pilotní studie bylo imunohistochemické stanovení a analýza exprese proteinů STAT 2, 3, SOCS 2, 3, PIAS 3, JAK 1 a ERK 1/2 v jaterních biopsiích pacientů s chronickou hepatitidou C a korelace výsledků imunohistochemické analýzy s histologickým obrazem a klinickou odpovědí na léčbu.

Pilotní soubor tvořilo 26 pacientů s chronickou hepatitidou C léčených dvojkombinací IFNα/RBV. Kromě ostatních klinických a laboratorních údajů byla sledována odpověď na léčbu (N - rezistence na terapii, EVR - časná virologická odpověď, SVR - setrvalá virologická odpověď) a případný relaps onemocnění. U všech pacientů byla před léčbou provedena biopsie jater. Histologické vyšetření biopsie jater bylo doplněno stanovením gradingu a stagingu chronické hepatitidy C dle Ludwiga/Battse [56].

Ke stanovení exprese proteinů STAT, SOCS, JAK, PIAS a ERK v hepatocytech, v jaterních biopsiích, pomocí monoklonálních a polyklonálních protilátek (tab. 2) byla použita nepřímá imunohistochemická metoda [57] s použitím diaminobenzidinu (DAB) jako chromogenu. Exprese proteinů byla hodnocena semikvantitativně, pomocí tzv. histoskóre, což je součin pozitivity (skóre 0 - 3) a intenzity (skóre 0 - 3) barvení - nejvyšší hodnota je 9 [58].

Výsledky ukázaly zvýšenou expresi proteinů STAT 3, STAT 2 a ERK 1 a sníženou expresi jejich inhibitorů - proteinů SOCS 3, SOCS 2 a PIAS 3 v hepatocytech pacientů s vyšší intenzitou zánětu (vyšším gradingem) a s výraznější fibrózou (vyšší staging) (graf 2 a 3). V hepatocytech pacientů se setrvalou virologickou odpovědí byla v porovnání s pacienty rezistentními na terapii zjištěna zvýšená exprese SOCS 3 a JAK 1 a snížená exprese SOCS 2 (graf 4). Relaps onemocnění byl doprovázen zvýšenou expresí SOCS 3 a PIAS 3 (graf 5).

**Graf 2. Výsledky – grade (grade I – 17 případů, grade II – 9 případů).**

**Graf 4. Výsledky – odpověď na léčbu (N – 10 případů, EVR – 5 případů, SVR – 8 případů).**

**Graf 5. Výsledky – relaps (No relaps – 13 případů, relaps – 6 případů).**

I když výsledky, především díky malému počtu pacientů, nedosáhly statistické významnosti, přesto je pravděpodobné, že proteiny rodiny JAK/STAT a jejich inhibitory z rodiny SOCS a PIAS (zvláště skupina STAT 2/3, SOCS 2/3 a PIAS 3) se podílejí na regulaci odpovědi na léčbu infekce HCV. V současnosti však nelze tyto proteiny považovat za jednoznačné prediktory terapie (s výjimkou SOCS 1 - 53). Studie bude pokračovat na rozšířeném souboru pacientů doplněném kvantifikací fibrózy jater metodou počítačové analýzy obrazu. Bude též analyzována role ostatních členů nadrodiny STAT/JAK a jejich inhibitorů.

Závěr

Stanovení a analýza exprese proteinů signálních drah v závislosti na klinické, laboratorní a histologické (grading, staging) odpovědi na léčbu IFNα může vést k identifikaci molekul s prediktivním významem. Částečné vyřešení této otázky by mohlo přispět k přesnější indikaci léčby IFNα a RBV a vedlo by k větší úspěšnosti léčby. Detekce některých studovaných proteinů by se mohla v blízké budoucnosti stát součástí standardního vyšetřovaní při provádění jaterní biopsie před léčbou chronické hepatitidy C.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR/7814-3 a VZ MSM 6198959216.

Doc. MUDr. Jiří Ehrmann, Ph.D.

www.ustavpatologie.upol.cz

e-mail: cz953006@tiscali.cz

Doručeno do redakce: 5. 10. 2005

Přijato po recenzi: 16. 12. 2005

Zdroje

1. Zuckerman AJ, Thomas HC. Viral hepatitis. Section IV - Hepatitis C virus. 2nd ed. Oxford: Churchill Livingstome 1998; 253-358.

2. Husa P, Urbánek P, Šperl J et al. Diagnostika a léčba chronické hepatitidy C. Vnitř Lék 2005; 51: 1307-1313.

3. Manns MP, McHutchison JG, Gordon SC et al. Peginterferon α-2b plus ribavirin compared with interferon α-2b plus ribavirin for initial treatment of chronic hepatitis C: a randomised trial. Lancet 2001; 358: 958-965.

4. Poynard T, McHutchison JG, Manns M et al. Impact of pegylated interferon α-2b and ribavirin on liver fibrosis in patients with chronic hepatitis C. Gastroenterology 2002; 122: 1303-1313.

5. Shiffman M, Hoffman CM, Contos MJ. A randomised controlled trial of maintenance interferon therapy for patients with chronic hepatitis C virus and persistent viremia. Gastroenterology 1999; 117: 1164-1172.

6. Husa P, Husová L. Treatment of chronic hepatitis C patients with combination of α-interferon and ribavirin, consensus and pegylated interferons. Bratisl Lék Listy 2001; 102: 248-252.

7. Crabb C. Hard-won advances spark excitement about hepatitis C. Science 2001; 294: 506-507.

8. Fontaine H, Nalpas B, Poulet B et al. Hepatitis activity index is a key factor in determining the natural history of chronic hepatitis C. Hum Pathol 2001; 32: 904-909.

9. Husa P. Jaterní biopsie u chronické infekce virem hepatitidy C - nezbytné, vhodné nebo zbytečné? Vnitř Lék 2002; 48: 1004-1006.

10. Zeuzem S. Heterogeneous virologic responce rates to interferon-based therapy in patients with chronic hepatitis C: who responds less well? Ann Intern Med 2004; 140: 370-381.

11. Capobianchi MR, Abbate I, Cappiello G et al. HCV and interferon: viral strategies for evading innate defence mechanisms in the virus-host battle. Cell Death Differ 2003; 10: S22-S24.

12. Giannini C, Brechot C. Hepatitis C virus biology. Cell Death Differ 2003; 10(Suppl): S27-S38.

13. Enomoto N, Sakuma I, Asahuna Y et al. Mutations in the nonstructural protein 5A gene and response to interferon in patients with chronic hepatitis C virus lb infection. N Engl J Med 1996; 334: 77-81.

14. Urbánek P. Infekce virem hepatitidy C. Praha: Galén 2004.

15. Darnell JE Jr. STATs and gene regulation. Science 1997; 277: 1630-1635.

16. Taniguchi T. Cytokine signaling through nonreceptor protein tyrosine kinases. Science 1995; 268: 251-255.

17. Seger R, Krebs EG. The MAPK signaling cascade. Faseb J 1995; 9: 726-735.

18. Parganas E, Wang D, Stravopodis D et al. Jak2 is essential for signaling through a variety of cytokine receptors. Cell 1998; 93: 397-409.

19. O’Shea JJ, Gadina M, Schreiber RD. Cytokine signaling in 2002: new surprises in the Jak/Stat pathway. Cell 2002; 109(Suppl): S121-S131.

20. Frank DA. STAT signaling in the pathogenesis and treatment of cancer. Mol Med 1999; 5: 432-456.

21. Bowman T, Garcia R, Turkson J et al. STATs in oncogenesis. Oncogene 2000; 19: 2474-2488.

22. Ward AC, Touw I, Yoshimura A. The Jak-Stat pathway in normal and perturbed hematopoiesis. Blood 2000; 95: 19-29.

23. Chapman RS, Lourenco PC, Tonner E et al. Suppresion of epithelial apoptosis and delayed mammary gland involution in mice with a conditional knockout of Stat3. Genes Dev 1999; 13: 2604-2616.

24. Bromberg JF, Wrzeszcynska MH, Devgan G et al. STAT3 as an oncogene. Cell 1999; 98: 295-303.

25. Kyriakis JM. Making the connection: coupling of stress-activated ERK/MAPK (extracellular-signal-regulated kinase/mitogen-activated protein kinase) core signalling modules to extracellular stimuli and biological responses. Biochem Soc Sym 1999; 64: 29-48.

26. Hilger RA, Scheulen ME, Strumberg D. The Ras-Raf-MEK-ERK pathway in the treatment of cancer. Onkologie 2002; 25: 511-518.

27. Cheng F. A critical role for STAT3 signaling in immune tolerance. Immunity 2003; 19: 425-436.

28. Wang T, Niu G, Kortylewski M et al. Regulation of the innate and adaptive immune responses by Stat-3 signaling in tumor cells. Nature Med 2004; 10: 48-54.

29. Boudný V, Kovařík J. JAK/STAT signaling pathways and cancer. Janus kinases/signal transducers and activators of transcription. Neoplasma 2002; 49: 349-355.

30. Ostrand-Rosenberg S, Grusby MJ, Clements VK. Cutting edge: STAT6-deficient mice have enhanced tumor immunity to primary and metastatic mammary carcinoma. J Immunol 2000; 165: 6015-6019.

31. Gouilleux-Gruart V, Gouilleux F, Desaint C et al. Stat-related transcription factors are constitutively activated in peripheral blood cells from acute leukaemia patients. Blood 1996; 87: 1692-1697.

32. Sun WH, Pabon Y, Alsayed PP et al. Interferon α resistance in a cutaneous T-cell lymphoma cell line is associated with lack of STAT1 expression. Blood 1998; 91: 570-576.

33. Kovařík J, Boudný V, Kocák I et al. Malignant melanoma associates with deficient IFN-induced STAT 1 phosphorylation. Int J Mol Med 2003; 12: 335-340.

34. Boudný V, Kocák I, Lauerová L et al. Interferon inducibility of STAT 1 activation and its prognostic significance in melanoma patients. Folia Biologica 2003; 49: 142-146.

35. Rubin-Grandis J, Drenning SD, Zeng Q et al. Constitutive activation of STAT3 signaling abrogates apoptosis in squamous cell carcinogenesis. In Vivo 1998; 97: 4227-4232.

36. Fernandes A, Hamburger AW, Gerwin BI. ErbB-2 kinase is required for constitutive STAT3 activation in malignant human lung epithelial cells. Int J Cancer 1999; 83: 564-570.

37. Watson CJ. Stat transcription factors in mammary gland development. J Mammary Gland Biol and Neoplasia 2001; 6: 115-127.

38. Nakashima K, Colamarino S, Gage FH. Embryonic stem cells: staying plastic on plastic. Nature Med 2004; 10: 23-24.

39. Steelman LS, Pohnert SC, Shelton JG et al. JAK/STAT, Raf/MEK/ERK, PI3K/akt and BCR-ABL in cell cycle progression and leukemogenesis. Leukemia 2004; 18: 189-218.

40. Smaley KS. A pivotal role for ERK in the oncogenic behaviour of malignant melanoma? Int J Cancer 2003; 104: 527-532.

41. Nicosia SV, Bai W, Cheby JQ et al. Oncogenic pathways implicated in ovarian epithelial cancer. Hematol Oncol Clin North Am 2003; 17: 927-943.

42. Waris G, Tardif KD, Siddiqui A. Endoplasmic reticulum (ER) stress: hepatitis C virus induces an ER-nucleus signal transduction pathway and activates NF-κB and STAT-3. Biochem Pharmacol 2002; 64: 1425-1430.

43. Waris G, Siddiqui A. Regulatory mechanisms of viral hepatitis B and C. J Biosci 2003; 28: 311-321.

44. Gong G, Waris G, Tanveer R et al. Human hepatitis C virus NS5A protein alters intracellular calcium levels, induces oxidative stress, and activates STAT-3 and NF-κB. Proc Natl Acad Sci USA 2001; 98: 9599-9604.

45. Waris G, Turkson J, Hassanein T. Hepatitis C virus (HCV) constitutively activates STAT-3 via oxidative stress: role of STAT-3 in HCV replication. J Virol 2005; 79: 1569-1580.

46. Yoshida T, Hanada T, Tokuhisa T et al. Activation of STAT-3 by the hepatitis C virus core protein leads to cellular transformation. J Exp Med 2002; 196: 641-653.

47. Zhu H, Shang X, Terada N et al. STAT 3 induces anti-hepatitis C viral activity in liver cells. Biochem Biophys Res Com 2004; 324: 518-528.

48. Duong FHT, Filipowicz M, Tripodi M et al. Hepatitis C virus inhibits interferon signaling through up-regulation of protein phosphatase 2A. Gastroenterol 2004; 126: 263-277.

49. Melen K, Fagerlund R, Nyqvist M et al. Expression of hepatitis C virus core protein inhibits interferon-induced nuclear import of STATs. J Med Virol 2004; 73: 536-547.

50. Heim MH, Moradpour D, Blum HE. Expression of hepatitis C virus protein inhibits signal transduction through the Jak-STAT pathway. J Virol 1999; 73: 8469-8475.

51. Hosui A, Ohkawa K, Ishida H et al. Hepatitis C virus core protein differently regulates the JAK-STAT signaling pathway under interleukin-6 and interferon-gamma stimuli. J Biol Chem 2003; 278: 28562-28571.

52. Vlotides G, Sörensen AS, Kopp F et al. SOCS-1 and SOCS-3 inhibit IFN-α-induced expression of the antiviral proteins 2,5-OAS and MxA. Biochem Biophys Res Com 2004; 320: 1007-1014.

53. Imanaka K, Tamura S, Fukui K et al. Enhanced expression of suppressor of cytokine signalling-1 in the liver of chronic hepatitis C: possible involvement in resistance to interferon therapy. J Viral Hepat 2005; 12: 130-138.

54. Mallat A, Preaux AM, Blazejewski S et al. Interferon α and γ inhibit proliferation and collagen synthesis of human Ito cells in culture. Hepatology 1995; 21: 1003-1010.

55. Schuppan D, Krebs A, Bauer M et al. Hepatitis C and liver fibrosis. Cell Death Differ 2003; 10(Suppl): S59-S67.

56. Batts KP, Ludwig J. Chronic hepatitis. An update on terminology and reporting. Am J Surg Pathol 1995; 19: 1409-1417.

57. Ehrmann J Jr, Galuszková D, Ehrmann J et al. Immunohistochemical analysis of the apoptosis-related proteins, BCL-2, BAX, FAS, FAS-L and PCNA in liver biopsies of patients with chronic hepatitis B virus infection. Pathol Oncol Res 2000; 6: 130-135.

58. Lísová S, Ehrmann J, Kolek A et al. Imunohistochemická studie mechanismů apoptózy a proliferace ve sliznici tenkého střeva u celiakální sprue. Čes Slov Patol 2005; 41: 85-93.