Co je to spiritualita a čemu prospívá

Súhrn

V roce 2006 jsme na stejné téma publikovali v Časopisu lékařů českých přehled z literatury (1). Od té doby přibylo odborných prací, které se zabývaly spiritualitou (podle databáze U. S. National Library of Medicine 3948 prací ke dni 27. března 2009, oproti 2805 pracím na konci roku 2006). Nabízíme zde proto stručný, aktualizovaný přehled toho, co je podstatou spirituality, jaké má spiritualita praktické důsledky a jak spiritualitu rozvíjet.

Klíčová slova:
spiritualita, medicína, zdraví, prevence léčba.

Prvky spirituality (duchovnosti)

• Duchovnost dává smysl minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
• Duchovnost pomáhá rozlišovat hodnoty.
• Duchovnost zahrnuje transcedenci čili zkušenosti s něčím, co přesahuje osobní já.
• Duchovnost vede k spojení se sebou, s druhými lidmi, tradicí, přírodou, Bohem, Vyšší sílou nebo vesmírem.
• Duchovnost napomáhá vnitřnímu růstu a rozvoji.

Praktické důsledky spirituality

• Lepší duševní stav ve zdraví i nemoci.
• Vyšší odolnost vůči stresu a lepší zvládání zátěžových událostí, jako jsou bolest nebo ovdovění.
• Obvykle i lepší spolupráce při léčbě a její lepší průběh.
• Prevence i léčba návykových nemocí.
• Nižší riziko předčasné smrti.
• Lepší schopnost se vyrovnat se smrtí.
• Některé náboženské zásady a doporučení prospívají zdraví a motivují ke zdravému životu (nekouřit, nezneužívat alkohol a vyhýbat se hazardu).
• Některé formy duchovního života zlepšují sebeovládání.
• Náboženské a duchovní rituály poskytují pocit jistoty a bezpečí.
• Duchovní život posiluje naději.
• Duchovní život obvykle napomáhá větší stabilitě rodinných vztahů a může vést k vytvoření bezpečnější sítě mezilidských vztahů.

Rizika

Rizika souvisejí s věroukou konkrétních náboženství nebo osobností jejich představitelů či následovníků, ne s duchovností jako takovou. Sem patří například:

• pocit výlučnosti a nadřazenosti,
• odmítání prokazatelně účinných léčebných nebo preventivních postupů.

Jak rozvíjet spiritualitu?

Zde záleží na duchovní orientaci toho kterého člověka a jeho preferencích. Nejobvyklejší formy duchovního života zahrnují účast na náboženských obřadech, praktikování modlitby, mantry nebo rituálu, studium duchovní literatury, meditace – ať nehybně, nebo za pohybu (např. jóga nebo čchi-kung), nechat se okouzlit přírodou, dobrým uměním, návštěva posvátných míst, využívání symbolů, kontakty s duchovně založenými lidmi, pomoc druhým, dobročinnost atd.

Co z toho vyplývá pro lékaře a zdravotní sestry?

Informujte pacienty, že nějaká forma duchovního života je prospěšná. Respektujte duchovní hodnoty pacientů a povzbuzujte je k duchovnímu životu. Duchovní život může zvýšit odolnost zdravotníků vůči profesionálnímu stresu.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Karel Nešpor, CSc.

181 02 Praha 8, Ústavní 91

fax: +420 284 016 279, e-mail: nespor.k@seznam.cz

internet: www.plbohnice.cz/nespor