Historie české obezitologie

OBEZITA NAPŘÍČ STALETÍMI

Obezitologie jako obor vznikala v Evropě mnohem později, než byla obezita rozpoznána jako nemoc (1, 2). Již otcové lékařství Hippokratés a Galén spojovali obezitu se zdravotními riziky. Hippokratés poukazoval na to, že náhlá smrt častěji postihuje obézní a že menstruační poruchy a neplodnost jsou častější u obézních žen. Ve středověku bohatí světští i církevní feudálové holdovali jídlu a pití a často trpěli obezitou. Antropologické výzkumy koster panovníků u nich potvrdily výskyt dny, která bývala častou komplikací obezity. Mistr Havel ze Strahova (1320–1388), dvorní lékař Karla IV. a jeden z prvních profesorů pražské lékařské fakulty, doporučoval císaři a králi střídmost v jídle a pití. Druhý císařův osobní lékař Rembot Eberhard de Castro zdůrazňoval dostatek pohybu, neboť pohyb znamená život.

V 18. a 19. století zejména britští lékaři hovořili v souvislosti s obezitou o poruše sebekontroly (T. Short), sníženém spalování tuků (T. Beddoes) a pozitivní energetické bilanci (T. L. Chambers). Léčba obezity se v 19. století koncentruje do lázní, kde se jí ujali lidoví léčitelé. Ti často navazovali na metody německého katolického faráře a léčitele Sebastiana Kneippa (1821–1897) zahrnující tělesný pohyb, dietní stravování a vodoléčbu založenou na chůzi v teplé a chladné vodě. Léčbu prací, pobytem na čerstvém vzduchu a horskou vodou (hydroterapii) prosazoval v Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník) lidový léčitel Vincenz Priessnitz (1799–1851). Priessnitzův spolužák a věčný rival Johann Schroth (1798–1856) se věnoval léčbě obezity v nedaleké Lipové. Doporučoval celotělové zábaly a dietu sestávající ze „suchých“ dnů půstu, které střídaly „mokré“ dny, v nichž se popíjelo víno.

Zakladatel českého vnitřního lékařství prof. Josef Thomayer (1853–1927) v roce 1893 popsal obezitu jako „stav, kdy chorobné hromadění tuku nastati musí dílem přílišnou produkcí téhož, dílem též nedostatečným rozkladem“. V Ottově slovníku naučném z roku 1902 byla otylost definována jako „přílišné až chorobné hromadění tuku v těle, zvláště v podkoží, v okruží střevním, v předstěře, kol ledvin, ano i kol srdce“. Slovník zmiňuje nerovnováhu mezi příjmem a výdejem jako příčinu nadměrné akumulace tuku v těle: „Otylost způsobena bývá přehojnou a nepřiměřenou potravou… a nečinností tělesnou, čímž spotřeba výživných látek v těle je zmenšena, pročež hromadí se tu jako tuk.“ (3) Je zajímavé, že již tehdy se upozorňovalo na to, že v případě otylosti „do jisté míry může tu být řeč také o dědičnosti“ a „léčení zakládá se na újmě tukův a uhlohydrátů (cukrů) v potravě, začež podávají se hlavně bílkoviny (libové maso)“ (3).

ČESKOSLOVENSKÁ A ČESKÁ OBEZITOLOGIE 20. STOLETÍ

I počátkem 20. století probíhala léčba obezity často v lázních. V té době ji už mnohde prováděli namísto léčitelů lékaři (4,5). Průkopníkem lázeňské léčby obezity u nás se stal prof. Vladislav Mladějovský (1866–1935), zakladatel Ústavu pro balneologii a fyzikální léčbu v Praze, který působil v Rožnově pod Radhoštěm a Mariánských Lázních. Vedle léčby obezity se zabýval rovněž cukrovkou a dnou. Pokoušel se také o terapii obezity pilulkami obsahujícími extrakt ze štítné žlázy a teobromin.

Významnou úlohu při objevu syndromů provázených obezitou sehrál profesor pražské německé lékařské fakulty a zakladatel moderní endokrinologie Arthur Biedl (1869–1933). V roce 1922 popsal syndrom adipozogenitální dystrofie s mentální retardací, polydaktylií, retinální degenerací a anální atrezií, který se dnes označuje jako Bardetův-Biedlův syndrom.

Obezitou se zabýval rovněž zakladatel československé endokrinologie a první přednosta III. interní kliniky Fakulty všeobecného lékařství (FVL) UK prof. Josef Charvát (1897–1984), jako endokrinolog ovšem poněkud nadhodnocoval význam hypotyreózy v etiologii obezity. Do historie medicíny se nesporně zapsal před více než 80 lety návrhem redukční diety o energetickém obsahu 3700–4200 kJ. Charvátova dieta sestávala ze 70 g bílkovin, 60 g sacharidů a 40 g tuků. V originálním předpisu se v této dietě doporučuje 100 g libového hovězího nebo 130 g telecího či kuřecího masa, 80 g libové šunky či salámu, 1 suchar nebo plátek toastového chleba, 2 vejce, 100 g brambor, 200 g ovoce, 300 g zeleniny, 10 g másla a 100 g mléka. Jednalo se ve své době bezpochyby o moderně koncipovanou dietu s nízkým obsahem sacharidů a vysokým podílem vlákniny na základě příjmu zeleniny, ovoce a brambor. Od 50. až do 90. let na III. interní klinice fungovala školní kuchyně střední zdravotnické školy, kterou prošly generace dietních sester.

POČÁTKY OBEZITOLOGICKÉHO VÝZKUMU

Od poválečného období až do 70. let byly léčba a výzkum obezity spojeny s problematikou výživy. Na IV. interní klinice FVL UK se výživě věnovali gastroenterologové prof. Josef Mašek (1908–1994) a doc. Přemysl Doberský (1918–1983). V roce 1946 se Josef Mašek stal jedním ze spoluzakladatelů Československé společnosti pro gastroenterologii a výživu. Po 2. světové válce se IV. interní klinika z iniciativy svého přednosty prof. Bohumila Prusíka stala výukovou bází Vyšší dietní školy, která byla jednou z prvních takových škol v Evropě. V roce 1951 Josef Mašek z kliniky odešel a založil v Praze-Krči Výzkumný ústav výživy lidu, kde soustředil tým předních nutričních odborníků, z nichž mnozí se zabývali problematikou obezity jak z klinického, tak experimentálního pohledu (Pavel Fábry, Přemysl Doberský, Stanislav Hejda, Ludmila Kazdová, Kateřina Ošancová, Ratmír Rath). V tíživé situaci po sovětské okupaci se ústavu podařilo v roce 1969 zorganizovat v Praze Mezinárodní kongres o výživě, který navštívilo 1800 účastníků z 62 zemí. Krátce na to, v roce 1971, byl ústav neuváženě zrušen.

Jednostranné pojetí obezity jako choroby vznikající jen v důsledku nepřiměřené výživy bylo postupně nahrazováno společným pohledem nutricionistů a endokrinologů, a tak v roce 1967 Přemysl Doberský vydal spolu s endokrinology Rajko Dolečkem a Jiřím Šonkou monografii Léčení otylosti (6). Se zásadami zdravé výživy seznámil Doberský laickou veřejnost v publikaci Abychom netloustli (7).

Výzvou pro výzkum hladovění byly neblahé zkušenosti ze 2. světové války – z blokády Leningradu a také z přelomu let 1944 a 1945 v části Nizozemska. Intermitentní hladovění se poměrně dlouho využívalo také v léčbě obezity. Neurohormonální regulací energetického metabolismu během hladovění se zabývaly experimentální studie prováděné v 60. letech ve Fyziologickém ústavu FVL UK skupinou prof. Ladislava Krulicha (1925–2005), do níž patřili Václav Kubík, Pavel Illner, Jiří Turinský a Vojtěch Hainer. Po okupaci v roce 1968 většina členů týmu odešla do USA, kde Krulich jako první na světě popsal somatostatin – hormon, u něhož byl později prokázán tlumivý vliv na příjem potravy. Metabolické důsledky hladovění u obézních zkoumal prof. Jiří Šonka (1920–2005) (8).

Prof. Jana Pařízková, působící ve Výzkumném ústavu tělovýchovném a později na obezitologické jednotce IV. interní kliniky VFN, resp. Endokrinologického ústavu v Praze, se zabývala využitím antropometrie při vyšetřování tělesného složení, obezitou u dětí a různými aspekty fyzické aktivity (9). Poprvé u nás zavedla vyšetřování tělesného složení pomocí hydrodenzitometrie, čímž navázala na průkopnické studie s vyšetřováním tělesného složení v Minnesotské studii hladovění u lidí, kterou v Minneapolisu prováděl mělnický rodák prof. Josef Brožek (1913–2004) spolu s prof. Ancelem Keysem (1904–2004) (10).

NASTUPUJÍCÍ EPIDEMIE OBEZITY – IMPULZ PRO MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCI V OBEZITOLOGII

70. a zejména pak 80. léta 20. století charakterizuje prudký ekonomický rozvoj. Zvýšená dostupnost potravin a automobilů a automatizace výroby navozují pozitivní energetickou bilanci, a tak začíná stoupat prevalence obezity. Vědci již přinášejí doklady o zdravotních – zejména kardiometabolických – komplikacích obezity. Gerald (Jerry) Reaven popisuje syndrom inzulinové rezistence, označovaný nejnověji jako kardiometabolický syndrom. V té době se pohled na obezitu začal měnit. Větší část odborné veřejnosti si již uvědomila, že obezita je závažné onemocnění spojené s mnoha zdravotními riziky, a nikoli estetická záležitost daná „pouhým zmnožením tuku“. Vžitý názor, že obezita je pouze důsledkem přejídání a fyzické neaktivity, korigovaly studie s dvojčaty prováděné Albertem (Mickeym) Stunkardem (1922–2014) (11), jež prokázaly významnou dědičnost indexu tělesné hmotnosti (12).

Nové pohledy na obezitu představovaly výzvu jak pro výzkumníky, tak pro kliniky zabývající se tímto onemocněním. Potřeba spolupracovat na mezinárodním poli ve výzkumu a klinické praxi vyústila v roce 1974 ve zorganizování 1. mezinárodního kongresu o obezitě (ICO – International Congress on Obesity) v Londýně. V roce 1986 byla založena Evropská asociace pro studium obezity (EASO – European Association for the Study of Obesity).

VZNIK A ROZVOJ OBEZITOLOGICKÝCH PRACOVIŠŤ NA ČESKÉM ÚZEMÍ

Od 60. let 20. století se klinickým výzkumem i praktickou léčbou obezity zabývali prof. Jiří Šonka na III. interní klinice tehdejší Fakultní nemocnice II na Karlově náměstí v Praze a prof. Rajko Doleček (1925–2017) na endokrinologickém oddělení Krajské nemocnice s poliklinikou Ostrava, z níž později vznikla dnešní Fakultní nemocnice Ostrava. Rajko Doleček byl neúnavným propagátorem zdravého životního stylu. Proslul jako autor populárního televizního seriálu Nebezpečný svět kalorií, který vysílala Československá televize v 70. letech, a své názory publikoval pod stejným názvem i knižně (12). Vedle dietní léčby se zabýval také farmakoterapií obezity dostupnou v té době.

Jiří Šonka, od jehož narození letos uplyne 100 let, byl klinikem se širokým rozhledem v endokrinologii i širší interní medicíně. Velmi prakticky se zabýval redukčními dietami, cvičením v léčbě obezity, do historie obezitologie se zapsal redukčními kurzy pořádanými nejprve ve Zbirohu a poté řadu let v Roudnici nad Labem. Na klinice měl laboratoř s několika vysokoškoláky – nelékaři, jako jeden z prvních se věnoval úloze dehydroepiandrostendionu v etiologii a léčbě obezity, jeho prioritní studie byly publikovány v prestižním časopisu Lancet (13). Svým pacientům i kontrolním subjektům z řad spolupracovníků vyšetřoval řadu hormonů, například v průběhu prodlouženého orálního glukózového tolerančního testu. V polovině 80. let se na III. interní klinice vytvořila malá obezitologická skupina, do níž se postupně zapojili Petr Sucharda, Štěpán Svačina, psychiatryně Hana Kotásková a také psycholožka Iva Málková, známá především svou aktivitou ve společnosti Stop obezitě (STOB). Nesporná je zásluha prof. Šonky o vznik české bariatrie (viz dále).

Po profesoru Šonkovi se vedení obezitologické skupiny na III. interní klinice ujal její pozdější přednosta prof. Štěpán Svačina, který integroval obezitologii s moderní diabetologií, nutriční terapií a klinickou psychologií. Pod jeho vedením se III. interní klinika stala skutečným obezitologickým centrem. Řadu let vedl výzkumy zaměřené na tukovou tkáň, regulace a diabetický syndrom prof. Martin Haluzík, který se v současné době věnuje výzkumné i klinické práci zejména s obézními diabetiky v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Unikátní jsou tamní bariatrické výkony v přípravě na transplantace.

V roce 1987 vznikla na IV. interní klinice tehdejší Fakultní nemocnice I na Karlově náměstí v Praze první obezitologická jednotka na území Československa. U jejího zrodu stálo trio lékařů Vojtěch Hainer, Marie Kunešová a Vladimír Štich spolu s psycholožkou Blankou Čepickou. Tým doplňovala zdravotní sestra vyškolená v obezitologii, dietní sestra a rehabilitační pracovnice. Vedle specializované vyšetřovny, vybavené mj. hydrodenzitometrií a nepřímou kalorimetrií, k jednotce patřilo 8 lůžek pro léčbu těžších a komplikovaných případů obezity. V letech 1997–2002 tvořila obezitologická jednotka jako Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity součást III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Centrum bylo opakovaně neuváženě stěhováno, přičemž byly zrušeny lůžková základna i pracně vybudovaná aparatura k hydrodenzitometrii. Od roku 2002 obezitologické pracoviště úspěšně rozvíjí svoji činnost v pražském Endokrinologickém ústavu.

Vladimír Štich vybudoval na 3. lékařské fakultě UK v Praze obezitologické pracoviště, které se soustředí na výzkum v úzké spolupráci s Toulouskou univerzitou. Výsledky společného výzkumu publikuje v prestižních odborných časopisech. Odborníci z tohoto pracoviště v současnosti působí v rámci Centra pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. LF UK jako Pracovní skupina pro klinickou obezitologii a v Česko-francouzské laboratoři pro studium obezity. Z této pracovní skupiny byla v poslední době vyčleněna Laboratoř pro fyziologii a patofyziologii tukové tkáně vedená Lenkou Rossmeislovou.

Významným centrem obezitologického výzkumu se stává Fyziologický ústav Akademie věd ČR, kde pod vedením MUDr. Jana Kopeckého vzniklo Oddělení biologie tukové tkáně (P. Flachs, O. Kuda, M. Rossmeisl a další). To ve spolupráci s řadou předních světových pracovišť provádí špičkový výzkum v oblasti fyziologie a patofyziologie tukové buňky.

V Plzni vybudovaly obezitologické centrum prof. Dana Müllerová s MUDr. Dagmar Matějkovou. Prof. Müllerová se věnuje otázkám epidemiologie a prevence obezity a vztahu polutantů v životním prostředí k obezitě. V 90. letech vznikla obezitologická centra v Hradci Králové (Pavoľ Hlúbik, Helena Malá, Karel Martiník) a Brně (Věra Olšovská, Dalibor Zeman). Na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové se úlohou výživy u obezity zabývali prof. Zdeněk Zadák a prof. Luboš Sobotka.

Na léčbu dětské obezity se soustředila od 80. let prof. Lidka Lisá (Fakultní nemocnice Motol, Endokrinologický ústav Praha). Spolu s prof. Pařízkovou vydala monografii věnovanou prevenci a léčbě obezity v dětství a dospívání (14). Léčba dětské obezity systematicky probíhá rovněž v Endokrinologickém ústavu, na Klinice dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze, Dětské poliklinice FN Motol, Klinice dětí a dorostu 3. LF UK a FN Královské Vinohrady a ve Vítkovické nemocnici v Ostravě.

Základy chirurgické léčby obezity položila v 80. letech prof. Marie Pešková, excelentní chiruržka a skromná žena, přednostka I. chirurgické kliniky FN I v Praze, spolu s prof. Šonkou. V té době se prováděla především gastroplastika, která byla později nahrazena bandáží žaludku (15, 16). Jejími pokračovateli jsou prof. Martin Fried a prof. Mojmír Kasalický. Martin Fried zavedl jako jeden z prvních na světě laparoskopickou bandáž žaludku a později plikaci žaludku. Po návratu z pracovního pobytu v zahraničí založil pracoviště bariatrické a metabolické chirurgie v klinickém centru Iscare a v posledním desetiletí vede samostatnou OB kliniku, kde se provádějí i ty nejsložitější bariatrické operace, jako je biliopankreatická diverze. Mojmír Kasalický odešel na Chirurgickou kliniku 2. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha, kde se z bariatrických výkonů uplatňuje především tubulizace žaludku (sleeve gastrectomy). Široké spektrum bariatrických výkonů provedl se svými spolupracovníky doc. Pavoľ Holéczy ve Vítkovické nemocnici v Ostravě. Bariatrické pracoviště v Panochově nemocnici v Turnově vedl MUDr. Martin Hrubý, v Brně začínal MUDr. Michal Čierny, který nyní pracuje v Břeclavi. Obezitologická i bariatrická pracoviště v ČR, která jsou funkční v současnosti, lze dohledat na stránkách České obezitologické společnosti ČLS JEP (ČOS) (17).

Je třeba připomenout i osobnosti, jež zavedly racionální lázeňskou léčbu obezity. V Luhačovicích to byl primář Vladimír Řehák, v Mariánských Lázních primář Vladimír Křížek a v Lázních Lipová a později v Jeseníku primářka Milena Gojová. Redukční režimy pro obézní děti zavedla primářka Věra Drozdová v Sadské a později v Léčebně Dr. Filipa v Poděbradech. Na ni navázaly v lázeňské péči o děti primářky Ludmila Vašíčková a Libuše Němcová.

Propagátorkou kognitivně-behaviorální léčby obezity se u nás stala PhDr. Iva Málková, která již v roce 1981 začala organizovat kurzy později nazvané STOB (18). V současnosti existují kurzy STOB ve více než 100 městech v ČR. Staly se velmi účinným pomocníkem v léčbě nadváhy a obezity bez závažnějších zdravotních komplikací. Postupně se v rámci kurzů ujala dětské obezity Mgr. Jana Divoká.

ZAPOJENÍ ČR DO MEZINÁRODNÍ OBEZITOLOGICKÉ SPOLUPRÁCE

Od 90. let se Česká republika významně zapojuje do mezinárodních obezitologických akcí. První kongres Mezinárodní federace pro chirurgickou léčbu obezity (IFSO – International Federation for Surgery of Obesity) byl organizován Martinem Friedem v Praze v roce 1996 za účasti 375 bariatrických chirurgů. V roce 1997 Praha hostila kulatý stůl o léčbě obezity ve střední Evropě (The Round Table Meeting on Obesity Management in Central Europe). Setkání se stalo zárodkem spolupráce v oblasti střední Evropy, která vyvrcholila v roce 2008 uskutečněním 1. středoevropského kongresu o obezitě (CECON – 1^st Central European Congess on Obesity) v Karlových Varech. V roce 2002 se v Praze uskutečnilo zasedání Evropské skupiny pro dětskou obezitu (European Childhood Obesity Group). V Praze rovněž proběhla setkání Pracovní skupiny pro management obezity EASO (OMTF – Obesity Management Task Force) v letech 2002, 2007 a 2008 a zasedání výkonného výboru EASO v letech 2007 a 2008.

V roce 2004 Česká republika jako první postkomunistická země hostila Evropský kongres o obezitě (ECO – 13^th European Congress on Obesity). Pořadatelským městem byla Praha. Zúčastnilo se jej 2700 delegátů z celého světa, kongres však byl výjimečný i z hlediska množství a úrovně prezentovaných sdělení. Během kongresu došlo k významné události – konalo se Evropské sympozium IFSO, kde se společně setkali evropští obezitologové s bariatrickými chirurgy. Sympozium se stalo zárodkem pro vznik Evropské odnože IFSO (IFSO-EC). U příležitosti kongresu byla publikována první Evropská doporučení pro léčbu obezity (19). V roce 2015 se stejný organizační výbor, tentokrát vedený Martinem Friedem, podílel na organizování neméně úspěšného 22^nd ECO, rovněž v Praze. V březnu 2009 uskutečnila EASO na zámku Štiřín Björntorpovo sympozium, které se stalo místem setkání předních světových výzkumníků v obezitologii s mladými evropskými vědci.

V dubnu 2010 se v rámci Evropského endokrinologického kongresu (ECE – European Congress of Endocrinology) konaného v Praze uskutečnilo satelitní sympozium věnované úloze tukové tkáně a gastrointestinálního traktu v prevenci a léčbě diabetu 2. typu. V květnu 2010 proběhl v Praze 3^rd World Congress on Controversies to Consensus in Diabetes, Obesity and Hypertension (CODHy), kterého se účastnilo na 1700 delegátů z 85 zemí, mezi nimiž byli přední badatelé v obezitologii, diabetologii a hypertenzi.

Význam české obezitologie v evropském měřítku podtrhuje též uplatnění jejích reprezentantů na mezinárodním poli. Martin Fried stál při zrodu jak IFSO, tak IFSO-EC. V letech 2001 a 2002 byl dokonce prezidentem IFSO, po mnoho let stojí v čele IFSO-EC a podílí se na organizování kongresů evropských bariatrických chirurgů. Prosazuje nové postupy nejen v chirurgické léčbě obezity, ale i v metabolické chirurgii. V roce 2007 publikoval první Evropská doporučení pro chirurgickou léčbu obezity, jež byla v dalších letech aktualizována. Dále je členem redakčních rad časopisů Obesity Facts a Obesity Surgery.

Doc. Vojtěch Hainer působil v letech 2001–2006 jako předseda OMTF EASO. Později se jako první reprezentant ze zemí střední a východní Evropy stal zprvu zvoleným prezidentem (2003–2006) a poté prezidentem EASO (2006–2009). V době svého působení ve funkci prezidenta EASO přispěl k oživení činnosti odborných Task Forces (Management, Prevention a Childhhood Obesity) a proti vůli některých čelných představitelů prosadil osamostatnění EASO od mezinárodní asociace (IASO – International Association for the Study of Obesity, nyní World Obesity), což přispělo k větší akceschopnosti evropské organizace. Díky spolupráci s prof. Johannesem Hebebrandem se mu v roce 2008 podařilo docílit založení Obesity Facts jako oficiálního časopisu EASO, i když potřeba mít takový časopis byla některými evropskými obezitology zpochybňována. Jako president EASO doc. Hainer již v roce 2007 navrhl zbudování sítě spolupracujících evropských center pro léčbu obezity. Tento jeho návrh se nakonec podařilo uskutečnit formou EASO Collaborating Centres on Obesity Management.

Na mezinárodní spolupráci v obezitologii se významně podílí prof. Marie Kunešová svou prací ve výborech EASO a IASO – v Pracovní skupině pro prevenci obezity EASO (EASO Obesity Prevention Task Force [2001–2013]), radě EASO (2002–2007), Pracovní skupině pro vzdělávání a management IASO (IASO Education and Management Task Force [2007 – 2015]) a jako členka výboru Federace evropských nutričních společností (FENS – Federation of European Nutrition Societies, od roku 2015).

Prof. Dana Müllerová je v současnosti viceprezidentkou EASO pro oblast střední Evropy a dlouhodobě i členkou Pracovní skupiny pro prevenci a veřejné zdraví EASO (EASO Prevention and Public Health Task Force). V letech 2014–2015 pracovala v Evropské platformě pro stravu, fyzickou aktivitu a zdraví (European Platform on Diet, Physical Activity and Health). Svou činností významně přispívá k rozvoji spolupráce ve středoevropském regionu. Podílela se též na zpracování nových diagnostických kritérií obezity podle etiopatogeneze, tíže obezity a přítomnosti zdravotních rizik, jež navrhla EASO.

VZNIK A ROZVOJ ČESKÉ OBEZITOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP

V 80. letech 20. století se na III. a IV. interní klinice nynější VFN v Praze konaly neformální „obezitologické sedánky“. Na těchto setkáních jsme probírali zajímavé kazuistiky a diskutovali o trendech v léčbě a výzkumu obezity. V té době jsme pociťovali potřebu dát dohromady všechny, kdo mají zájem o obezitu jak z klinického, tak z výzkumného pohledu. Jednali jsme s Československou společností pro gastroenterologii a výživu a s Československou endokrinologickou společností, přičemž reprezentanti obou vyjádřili ochotu přiřadit obezitologickou sekci pod svá křídla. Většina obézních pacientů v klinické praxi byla v té době vyšetřována a léčena endokrinology, a tak bylo upřednostněno přiřazení obezitologické sekce k endokrinologické společnosti, která pod vedením prof. Vratislava Schreibera vytvořila prostor pro aktivitu obezitologů.

Za zmínku stojí, že se ještě během Endokrinologických dní konaných v Bratislavě v roce 1982 řada endokrinologů klonila k názoru, že obezita je především důsledkem neadekvátní výživy a měla by být především předmětem zájmu odborníků v oblasti výživy. Nicméně v dalších letech se zájem endokrinologů o obezitu zvyšoval, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 1989 byli pověřeni organizováním Endokrinologických dnů v Karviné prof. Rajko Doleček, doc. Vojtěch Hainer a prof. Jiří Šonka a nosným tématem akce se stala obezita. Na tomto setkání všech, kdo se zajímají jak o výzkum, tak klinickou praxi v obezitologii, se přesvědčivě ukázalo, že obezitologii je třeba chápat jako multidisciplinární obor a že pouze takové pojetí umožní její uplatnění v klinické praxi. Do práce obezitologické sekce se zapojili psychologové Iva Málková, Blanka Čepická a František Krch, který v té době předsedal Společnosti pro výzkum anorexie a bulimie. Obezitologická sekce pořádala pro své členy semináře, na něž zvala i zahraniční hosty.

Ve světě byly v 80. letech v léčbě těžších stupňů obezity uplatňovány velmi přísné nízkoenergetické diety (VLED – very low energy diet). Jejich dostupnost v tehdejším Československu byla omezená. Ve spolupráci se státním podnikem Promil a Výzkumným ústavem mlékárenským se však podařilo takovou instantní dietu vyvinout, patentovat a uvést na trh pod názvem Redita.

V roce 1992 navštívil Prahu dr. Alan Howard z Cambridgeské univerzity, průkopník VLED a zakladatel odborného periodika International Journal of Obesity. V té době bylo zřejmé, že nazrál čas k ustavení samostatné společnosti. 25. listopadu 1993 zorganizovali Vladimír Štich, Vojtěch Hainer, Marie Kunešová a Jana Pařízková konferenci Výživa a tělesná aktivita ve zdraví a nemoci, na níž byla ustavena Česká obezitologická společnost ČLS JEP (ČOS) jako sdružení lékařů a odborníků jiných profesí zabývajících se obezitou. Společnost si při svém založení vytkla řadu cílů, zejména:

• šíření racionálních postupů v prevenci, diagnostice a léčbě obezity;
• výzkum etiopatogeneze a léčby obezity;
• účast na postgraduálním a pregraduálním vzdělávání v obezitologii;
• informování laické veřejnosti o názoru odborníků na dietetiku a postupy doporučované v léčbě otylosti;
• vypracování návrhů na definici výkonů v obezitologii a jejich úhradu zdravotními pojišťovnami.

Předsedou nově založené společnosti se stal Vojtěch Hainer a tuto funkci zastával do roku 2002. Poté se v ní vystřídali Marie Kunešová, Martin Fried a Martin Haluzík. Ve funkci vědeckého sekretáře byla do roku 2002 Marie Kunešová, nyní v ní dlouhodobě působí Petr Sucharda.

Členská základna se rozrostla ze skromných 50 na současných více než 300 lékařů, psychologů, nutričních terapeutů a zástupců dalších profesí. ČOS má dnes 4 sekce: psychologickou, pro dětskou obezitu, nutriční a bariatrickou, která je společná i pro Českou chirurgickou společnost ČLS JEP. Hlavní aktivitou směrem k odborné veřejnosti jsou výroční konference „Obezitologie a bariatrie“.

VZDĚLÁVÁNÍ V OBEZITOLOGII

Obezitologie jako medicínská disciplína na pomezí řady zavedených oborů vyžaduje komplexní znalosti zahrnující vnitřní lékařství, pediatrii, endokrinologii a metabolismus, výživu a dietologii, zátěžovou medicínu, antropologii, psychiatrii a psychologii, bariatrickou chirurgii, genetiku, sociální péči atd. Vzhledem k polymorbiditě obézních pacientů je třeba široké interdisciplinární spolupráce. Jednu z hlavních příčin, proč léčba obezity jak praktickými lékaři, tak specialisty různých oborů selhávala, představoval nedostatek znalostí. Naši obezitologové si to záhy uvědomili, a od roku 1993 proto Marie Kunešová a Vojtěch Hainer pravidelně 1–2× ročně organizují pod patronací ČOS 5denní školení v obezitologii, v jehož rámci přednáší 20 předních odborníků na různé disciplíny obezitologie. To umožňuje poskytnout posluchačům – internistům, endokrinologům, pediatrům, praktickým lékařům, psychologům i nutričním terapeutům – ucelený pohled na obor. Toto školení bylo během Evropského obezitologického kongresu ve Vídni v roce 2018 vyhlášeno EASO jako nejlepší edukační program v obezitologii v Evropě. Frekventanti školení mají k dispozici již od 90. let řadu publikací o obezitě připravených českými obezitology.

STOB organizuje pro své lektory víkendová školení, zaměřená na kognitivně-behaviorální techniky při redukci hmotnosti (18).

Obezitologové (obesity specialists) jsou většinou jen vágně definováni. Ve Spojených státech amerických, které se „pyšní“ jednou z nejvyšších prevalencí obezity, existuje od roku 2012 přesně specifikovaná předatestační příprava na subspecializaci v obezitologii (American Board of Obesity Medicine). ČOS ČLS JEP již třetí desetiletí usiluje o zařazení obezitologie do systému postgraduálního vzdělávání, protože bez tohoto kroku se za obezitologa může vydávat každý, kdo si na dveře své ordinace dá vývěsku „Obezitologie“. Uvědomujeme si, že efektivní vzdělávací program v obezitologii vyžaduje kromě pregraduálních základů a postgraduálního kurzu i nezbytné získání praktických dovedností formou stáží v obezitologických centrech. Zcela aktuálně existuje naděje, že k zařazení obezitologické subspecializace dojde nejspíš formou funkčního kurzu a že součástí vzdělávacího programu bude i definování obezitologických center, v nichž by praktická část specializačního vzdělávání probíhala. Vzdělání se musí týkat také problematiky extrémní obezity, protože i v našich podmínkách potřeba péče o tyto nemocné přibývá. Navíc často vyžaduje i speciální vybavení lůžkových zařízení, od sedaček po operační stoly. Proto by měla vzniknout síť regionálních tzv. XXL center, která by také měla patřit k výukové základně obezitologie. Perspektivně by měla být zřízena rovněž centra zajišťující diagnostiku a léčbu vzácných forem obezity (monogenní obezity, dědičných syndromů provázených obezitou atd.). 

Adresa pro korespondenci:

doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.

Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity Endokrinologický ústav

Národní 8, 116 94 Praha 1

Tel.: 224 905 350, 224 905 283

e-mail: vhainer@endo.cz