ÚVODEM

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

přiblížit téma tohoto vydání, reprodukční imunologii, nemusím. Určitě ne proto, že by to byl obor dobře známý a problematika všem jasná – to spíše naopak. Ale protože se to dozvíte v editorialu, který jako garantka čísla připravila RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D. A ačkoliv právě reprodukční imunologie je jejím hlavním oborem, stala se během loňského roku „stálou spolupracovnicí redakce“ i v kovidové problematice– a já jí za obojí moc děkuji.

Jestliže jsem minule loňský ročník Časopisu lékařů českých nazval „kovidovým“, samozřejmě jsem si nemyslel, že bychom letos měli od této problematiky pokoj. Naopak, přicházejí nové a pro mne i nečekané pohledy: Do tohoto čísla se například podařilo zařadit příspěvek o tom, že každá pandemie přináší konspirační teorie, a pro příště se můžeme těšit na etickou úvahu o alokaci vzácných zdrojů, což v medicíně znamená zejména rozhodování o použití kapacitně či jinak omezených možností léčby. A vzhledem k nebývalé aktuálnosti kovidových příspěvků se podařilo – díky těsné součinnosti s webem proLekare.cz – přejít i k on-line prezentaci vybraných témat.

Letošní ročník má číslo 160 a je pátý, který s vydavatelstvím MeDitorial (a především s redaktorem Mgr. Martinem Čermákem) zajišťuji, což mne snad opravňuje jednak k malému bilancování, jednak k úvahám do budoucna.

40 čísel (fakticky 36 vydání, vzhledem k dvojčíslům, která připravujeme od roku 2019) není mnoho, tolik jich bylo nejen v prvních letech existence ČLČ, ale ještě do roku 1990 za necelý rok. (Samozřejmě jako týdeník mělo jedno číslo ČLČ podstatně méně stránek.) Přesto se nám podařilo naplnit jeden z úkolů, které jsme si předsevzali, a to poskytnout prostor pro tematická čísla oborům, jež zjevně nejsou pro jiná „celomedicínská“ periodika z jakýchkoliv důvodů dost atraktivní. Vedle tématu aktuálního se jednalo například o veřejné zdravotnictví, péči o závislé na tabáku, paliativní medicínu a léčbu bolesti, lékařskou genetiku nebo radiobiologii.

Co však dvouměsíční periodicita neumožňuje, je případná diskuse k publikovaným pracím. Samozřejmě tím myslím seriózní a podložené polemiky, nikoliv všeználkovské výkřiky, jimiž je nejen redakce v poslední době obšťastňována. Uvidíme, zda by i zde mohlo být řešením on-line prostředí, ať již pro dopisy redakci nebo přímo jako diskusní prostor.

Petr Sucharda