Současná problematika dárcovství těl pro výukové a výzkumné účely a jejich využití v Česku

Súhrn

Těla zemřelých jsou od pradávna nedílnou součástí výuky anatomie, potažmo studia medicíny. Bez nich by nemohly být realizovány kvalitní výuka anatomie a klinické anatomie ani mnoho výzkumných projektů. V současnosti se v evropských zemích používají k anatomické pitvě pouze těla dárců. V poslední době jsme zaznamenali vzrůstající trend potřeb těl nejen pro výuku mediků, ale také z hlediska klinické anatomie a popromočního vzdělávání. Také vyvstala otázka vhodnosti použití COVID-19 pozitivních dárců nebo legislativní možnosti získání těl při nedostatku dárců v dárcovském programu. Naše sdělení řeší aktuální otázky dárcovství těla pro výukové a výzkumné účely a jejich využití v Česku.

Klíčová slova:

výzkum – výuka – dárce těla – anatomie člověka

ÚVOD

Těla zemřelých neodmyslitelně patří k výuce anatomie již od dávné historie. Bez těl zemřelých by anatomie nebyla anatomií, proto platí latinské mortui vivos docent, tedy „mrtví učí živé“. Do legislativy byla možnost darování těla ukotvena v 70. letech 20. století. Zákon o zdravotních službách obsahuje kromě dalších i definici anatomické pitvy, která byla v podstatě převzata ze zákona o péči o zdraví lidu (platil v letech 1966–2011). V Česku je celkem 8 anatomických ústavů a každý má vlastní dárcovský program. V současné době je počet darovaných těl hraničně nízký.

Kromě výuky anatomie je možné používat těla dárců pro klinické kurzy anatomie zaměřené na nácvik diagnostických, chirurgických postupů a pro výcvik lékařů v celoživotním vzdělávání. Tyto kurzy probíhají na více fakultách: Brněnský anatomický ústav ve spolupráci s Edukačním centrem praktické anatomie od roku 2007 takových vzdělávacích akcí jak regionálního, tak mezinárodního nebo celosvětového charakteru pořádal bezmála 60. Ústav anatomie 3. LF UK a jeho Centrum endoskopické a klinické anatomie (ECAE) od roku 2004 do roku 2021 uspořádaly přes 100 národních i mezinárodních workshopů a kurzů. Ústav anatomie 2. LF UK ve svém novém Centru endoskopické, chirurgické a aplikované anatomie (CESKA) zatím hostil 3 mezinárodní kurzy a workshopy a 1 kongres. Anatomický ústav 1. LF UK ve spolupráci s participujícími kliniky pořádá cca 20 akcí ročně. Nárůst požadavků na kurzy klinické anatomie dává základy vzniku center pro klinickou anatomii. Těla a tkáně zemřelých dárců lze také využít pro řadu mezioborových klinických výzkumů.

HISTORIE A SOUČASNÁ LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA DÁRCOVSTVÍ TĚL

Podle slov starých anatomů se potřeba těl zemřelých začala objevovat již dříve než v novověku, kdy byla těla získávána různými způsoby (popravení zločinci, bezdomovci, sirotci, v některých případech docházelo i ke krádežím těl ze hřbitovů či márnic). První, kdo se v českých zemích zasadil o zavedení oficiálního úředního postupu pro předávání těl zemřelých anatomickým ústavům pro výuku anatomie, byl lékař Josef Tadeáš Klinkoš (1734–1778) (1).

Zatím se podařilo dohledat, že v novodobé legislativě je darování těla poprvé zmíněno v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v § 26, odst. 5, písm. a–d. Zde se uvádí, že je možné použít tělo zemřelého pro lékařské potřeby, a to pouze pokud s tím zemřelý za svého života vyslovil prokazatelný písemný souhlas. V případě, že zemřelý za svého života nevyjádřil prokazatelně svou vůli, mohla prokazatelný písemný souhlas s použitím těla zemřelého vyslovit osoba blízká zemřelému. Součástí souhlasu bylo vymezení účelu použití těla zemřelého. Pokud zdravotnické zařízení vyslovení souhlasu zemřelého nezjistila nebo osoba blízká zemřelému tento souhlas nevyslovila, nebylo možné pro lékařské potřeby tělo zemřelého použít. Nesmělo být použito tělo, u něhož existuje podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc, nebo pokud se jednalo o zemřelého ve výkonu zabezpečovací detence, vazby či trestu odnětí svobody a byl by zmařen účel pitvy. Obdobné znění bylo uvedeno i v roce 1988 ve vyhlášce č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, vydané Ministerstvem zdravotnictví ČSR. Tato vyhláška byla platná do roku 2012, kdy ji zcela nahradil zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (ZZS), a pohřební část problematiky zákon č. 256/2011 Sb., o pohřebnictví, který byl novelizován zákonem č. 193/2017 Sb.

V současné době dává § 113 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lidem právo rozhodnout se, jakým způsobem bude s jejich tělem nakládáno po smrti.  Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka bez souhlasu zemřelého lze jen v zákonem stanovených případech. V § 493 je uvedeno, že lidské tělo nebo jeho části nejsou věci. Toto pojetí je vyjádření zásady nedotknutelnosti člověka, na niž v ustanovení § 92 občanského zákoníku navazuje zásada důstojného zacházení s tělem zemřelého. Na občanský zákoník navazuje zákon č. 285/2002 Sb., transplantační zákon, ve znění pozdějších předpisů, v jehož ustanovení § 28 je uvedeno, že lidské tělo a jeho části nesmějí být zdrojem finančního prospěchu nebo jiných výhod (2). V rámci zemí Evropské unie je umožněno darovat tělo v Česku, pokud zde člověk dlouhodobě žije nebo o tom uvažuje. To je umožněno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/53/EU o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci. 

Další možností jak získat dárce je předání těl zemřelých dárců mezi ústavy. Smlouva o dárcovství je sice sepsaná na konkrétní vysokou školu, lze však uvést tuto alternativu ve smlouvě, se souhlasem pozůstalých a bezúplatně.

Termín anatomická pitva je zakotven v zákoně až od roku 2012, a to v § 88, odst. 1, písm. d) ZZS. V souladu s tím se provádějí anatomické pitvy k výukovým účelům nebo pro účely vědy a výzkumu v oblasti zdravotnictví. Podle § 88 odst. 6 ZZS mohou anatomické pitvy provádět pouze univerzitní vysoké školy, které mají akreditovaný bakalářský nebo magisterský studijní program, jehož absolvováním se získává odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, na k tomu určených pracovištích; lze je provádět, pokud byly splněny podmínky pro použití těla zemřelého podle tohoto zákona. Převoz těla zemřelého k anatomické pitvě a zpět, provedení pitvy a uložení těla zabezpečuje a náklady hradí univerzitní vysoká škola (4, 5).

DÁRCOVSTVÍ A AKTUÁLNÍ POSTUP PŘI ÚMRTÍ DÁRCE

Potenciální svéprávný dárce podepíše při plném vědomí Písemný souhlas k poskytnutí těla, včetně jeho částí pro účely vědy, výzkumu a vzdělávání a Smlouvu o použití těla pro potřeby vědy a k výukovým účelům ve zdravotnictví (obr. 1) s jím zvoleným anatomickým ústavem na podkladě telefonické, korespondenční nebo osobní domluvy. Písemný souhlas je dán v souladu s ustanovením § 81 odst. 2, písmena b) a odst. 5 písmena a) ZZS a v souladu s § 113 občanského zákoníku. Smlouva je vytvořena ve třech vyhotoveních (stejnopisech) s úředně ověřeným podpisem. Účinnosti nabývá za předpokladu, že k úmrtí, popř. nálezu těla došlo na území Česka, ale i v zahraničí. Anatomický ústav by měl být vyrozuměn do doby uvedené ve smlouvě, nejčastěji do 24 až 48 hodin od okamžiku úmrtí, přičemž pro řádné splnění účelu této smlouvy se současně vyžaduje neporušení integrity těla dárce.

Souhlas s použitím těla lze kdykoli bez udání důvodu odvolat. Některé ústavy vyžadují podepsat čestné prohlášení, které je následně uloženo u ošetřujícího lékaře a např. u příbuzných. Dárci mají v osobních dokladech kartičku s informací, že tělo má být darováno konkrétnímu anatomickému ústavu, který zajistí převoz těla na svoje náklady. Pohřební služba vyzvedne tělo na podkladě zplnomocnění. Anatomický ústav může odmítnout tělo z provozně technických důvodů, nebo pokud zemřelý dárce prodělal před smrtí některé závažné infekční onemocnění. Důvody pro odmítnutí bývají ve smlouvě explicitně uvedeny, dárce je s nimi tedy dopředu seznámen. Podpisem smlouvy se anatomický ústav zavazuje k bezplatnému převzetí těla, uhrazení nákladů na převoz z místa úmrtí nebo nálezu těla a po jeho využití také zpopelnění. Podle druhu smlouvy je urna s popelem předána pozůstalým pohřební službou, uložena do hrobky nebo je proveden vsyp na vsypové či rozptylové loučce. Na vyzvednutí ostatků po provedení kremace má rodina ze zákona jeden rok. Nicméně je třeba počítat a informovat příbuzné, že tělo je pitváno až po roční fixaci a pak následuje určitá doba, kdy je využíváno k výuce, takže zpravidla trvá 3–4 roky, než lze pozůstatky zpopelnit.

Při úmrtí je povinnost ohlásit nález mrtvého těla v souladu s ustanovením § 83 odst. 2 ZZS buď registrujícímu praktickému lékaři zemřelého, nebo na tísňovou linku 112. Prohlídku těla zemřelého provede lékař lékařské pohotovostní služby nebo lékař, se kterým má kraj uzavřenu smlouvu v souladu s § 84 odst. 2 písm. a), ve zdravotnickém zařízení zajišťuje prohlídku těla zemřelého příslušný poskytovatel. Prohlížející lékař mimo jiné vyplní dle § 86 ZZS List o prohlídce zemřelého v souladu s vyhláškou č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého a zajistí jeho správné předání. V případě, že se dozví o skutečnosti, že zemřelý je dárcem těla, uvede to do kolonky 13b, tj. sdělení/návrh prohlížejícího lékaře. Do kolonky 13a uvede lékař 4. „jiná, anatomická pitva“. Poté prohlížející lékař nebo příbuzný kontaktuje anatomický ústav, který bezodkladně zajistí odvoz zemřelého dárce provozovatelem pohřební služby, se kterým má ústav smluvní vztah pro převoz dárců. 

Je třeba uvést, že s tělem zemřelého dárce je žádoucí dodat také průvodní zdravotnickou dokumentaci nebo alespoň řádně vyplněný List o prohlídce zemřelého s uvedenou příčinou smrti, protože v současné době ve většině případů dostávají anatomické ústavy pouze část B3 nebo B1 Listu o prohlídce zemřelého, kde žádná taková informace není. Proto je nutná následná telefonická komunikace anatomického ústavu a zdravotnického zařízení, kdy je v některých případech s odkazem na GDPR problematické získat relevantní informace, což může být případné téma při další legislativní novelizaci.

SOUČASNÝ STAV REGISTRŮ DÁRCŮ TĚL V ČESKU

Nejvíce registrovaných dárců má Anatomický ústav 1. LF UK v Praze, kolem 5 tisíc, a ročně se registruje 50 až 80 nových dárců. Ústav anatomie 2. LF UK má v registru 500 smluv, Ústav anatomie 3. LF UK kolem 120 dárcovských smluv a ročně přijímá 1 až 2 těla zemřelých dárců. Ústav normální anatomie LF UP v Olomouci má v registru 300 dárců a Ústav anatomie LF UK v Hradci Králové 500 smluv, LF UK v Plzni 178 dárců a 20 čekatelů na smlouvu, Anatomický ústav LF MU v Brně 1600 dárců, každoročně 70 až 90 nových smluv a průměrně kolem 35 až 45 těl zemřelých dárců a Ústav anatomie LF Ostravské univerzity má registr čítající 1000 dárcovských smluv a každoročně 20 až 50 nových smluv a kolem 5 až 10 těl zemřelých dárců.

Vzhledem k tomu, že pro pitevní cvičení během anatomických pitev je třeba několik těl podle počtu studentů v ročníku, je v současnosti na některých ústavech těl dárců nedostatek. Například Anatomický ústav 1. LF UK vyučuje 620 mediků, 50 zubních lékařů, 150 studentů bakalářských programů a k tomu ještě 170 zahraničních studentů. Ústav anatomie 2. LF UK současně vyučuje 300 mediků, 30 fyzioterapeutů a 70 sester, brněnský anatomický ústav 450 mediků českých, 210 zahraničních, 65 českých stomatologů a 22 zahraničních, 34 fyzioterapeutů, 20 zdravotnických záchranářů, 20 porodních asistentek a studenty dalších nelékařských programů. Významné změny v potřebě těl pro anatomickou pitvu při výuce anatomie nastaly také při zvýšení přijímaných studentů do programu všeobecného lékařství v akademickém roce 2019/2020, například v Ústavu anatomie LF UK v Plzni se účastnilo pitev v roce 2012 přibližně 300 studentů, po navýšení počtu přijímaných se v roce 2022 jednalo o 450 studentů. Při porovnání let 2022 a 2012 je tedy vidět nárůst počtu vyučovaných studentů přibližně o 50 %, tj. při zachování stejného počtu studentů při pitevních cvičeních se zvyšuje potřeba těl rovněž o polovinu. S tím souvisí i nutnost optimalizace prostorových kapacit ústavů na uchovávání těl, nejde tedy jen o zvýšenou potřebu získávání. V některých případech se stává, že byl dárce pohřben, aniž by ošetřující lékař nebo pozůstalí uvědomili anatomický ústav. 

NEJČASTĚJŠÍ ÚSKALÍ PŘI ÚMRTÍ DÁRCE TĚLA

Nelze použít těla dárců, kteří zemřeli nejasnou či násilnou smrtí. Pokud byla ve výše uvedených a dalších případech nařízena prohlížejícím lékařem patologicko-anatomická nebo zdravotní pitva, popř. orgány činnými v trestním řízení pitva soudní, jsou tyto pitvy nadřazeny pitvě anatomické (6). Z výše uvedených důvodů je nutné, aby prohlížející lékař okolnosti úmrtí zvážil a provedl důkladnou prohlídku těla a okolí. Ta by se měla zaměřit jak na zjištění dostupné anamnézy, pokud je to možné, tak i na okolí místa nálezu těla (např. prázdné lékovky, injekční stříkačky a další podezřelé předměty). Vnější prohlídka těla by měla klást důraz na známky, které by mohly svědčit o případném násilí (krevní výronky na spojivkách, překrvení nebo krvácení zornic, krevní výrony v oblasti sliznic ústní dutiny, výtok z tělních dutin, hematomy na různých částech těla a další). Pokud vyvstanou jakékoli pochybnosti, mimo jiné na podkladě výše uvedeného, je vhodné postupovat obezřetně, tj. kontaktovat Policii ČR, která provede patřičná šetření. V případě, že vyvstanou opodstatněné obavy i ze strany Policie ČR, je nařízena podle § 115 trestního řádu pitva soudní. Je třeba mít na paměti, že konzervace může případný toxikologický nález zkreslit nebo dokonce znemožnit (7). 

Může také nastat situace, v níž se příbuzní rozhodnou, že nechtějí, aby bylo tělo jejich zemřelého příbuzného využito pro účely vědy a výzkumu. V takovém případě je třeba postupovat šetrně k pozůstalým a vysvětlit jim poslední přání zemřelého. Pokud by i přesto trvali na zrušení darování těla, je možné smlouvu zrušit, ale z hlediska právního a z hlediska posledního přání zemřelého by měli příbuzní tyto skutečnosti respektovat.

Někdy se stává, že matriční úřad zasílá úmrtní list na anatomický ústav (jako vypraviteli pohřbu), který poté komplikovaně řeší zaslání úmrtního listu příbuzným, kteří jej potřebují u notáře, který zase žádá vyčíslení částky za pohřeb.

PANDEMIE COVID-19 A DÁRCOVSTVÍ

Během uplynulých dvou let byla na celém světě vydána celá řada nařízení a doporučení týkající se manipulace s těly zemřelých s virem SARS-CoV-2. Při manipulaci s nekonzervovaným tělem je nutné, aby se pracovníci chránili běžnými ochrannými pomůckami, respirátory FFP 2/3 a dbali zvýšeného hygienického režimu. Tělo musí být uloženo v transportním vaku. K problematice dárců, kteří byli infikováni, vydala stanovisko i Mezinárodní federace asociací anatomů (IFAA), kde je konstatováno, že taková těla je možné k výuce používat za dodržení přísných hygienických opatření před a v průběhu fixace (8–10). Pandemické roky 2020 a 2021 vykázaly nárůst počtu zemřelých dárců, např. v anatomickém ústavu v Brně o zhruba jednu třetinu průměrného ročního počtu před pandemií. Inaktivace viru SARS-CoV-2 se provádí běžnými konzervačními roztoky obsahujícími formaldehyd, etanol, fenol, glycerol, popřípadě glutaraldehyd (11, 12). Virus SARS-CoV-2 je schopen přežívat relativně dlouhou dobu při nízkých teplotách a relativní vlhkosti vzduchu (13, 14). Proto není možné konzervovat těla dárců s virem SARS-CoV-2 mražením. 

Nakládání s lidskými pozůstatky s infekční chorobou je ošetřeno § 4 odst. 1, písm. a zákona č. 193/2017 Sb., o pohřebnictví. Zde je uvedeno, že s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo pořádku. Z těchto důvodů je zakázáno upravovat, konzervovat, balzamovat nebo vystavovat tělo zemřelého nakažené nebezpečnou nemocí, uvedenou v příloze Nařízení vlády č. 453/2009 Sb., novelizovanou o COVID-19 Nařízením vlády č. 453/2009 Sb. V takových případech stanoví opatření obecné povahy příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Do tohoto nařízení byla nemoc COVID-19 doplněna v rámci krizového řízení epidemiologické situace navazující na §§ 152 a 153 trestního zákoníku, který má sloužit pro takové nedbalostní skutky jako nedodržování karantény nebo pro úmyslné šíření této nemoci, nikoli pro klasifikaci nebezpečnosti agens z hlediska manipulace s lidskými pozůstatky. Z hlediska klasifikace biologického činitele se jedná u vybraných koronavirů o třídu 3 a u čeledi ostatních patogenních koronavirů pak o třídu 2. Ministerstvo zdravotnictví, potažmo místně příslušné orgány ochrany veřejného zdraví proti účinné konzervaci za dodržení patřičných hygienických zásad nemají výhrady. 

KONZERVACE TĚL DÁRCŮ

Tělo dárce je konzervováno podle způsobu jeho využití. V rámci zákona o pohřebnictví se rozumí konzervací úprava lidských pozůstatků zpomalující rozvoj posmrtných změn vyvolaných hnilobnými bakteriemi nebo hmyzem (15). V případě využití těla pro výuku bakalářských a magisterských programů se provádí různými metodami. Nejběžnější z nich začíná nástřikem těla roztokem formaldehydu, etanolu, glycerinu, fenolu a případných dalších chemikálií cestou cév, obvykle stehenní tepny či společné krkavice. V brněnském anatomickém ústavu je poté tělo uloženo podle metody konzervace např. do 70% etanolu po dobu 8 týdnů (16), poté v chladicím boxu při teplotě 0 až + 5 °C, a to zhruba rok, než jsou použita pro výukové účely. Hradecký anatomický ústav preferuje cévní nástřik s vnější fixací po dobu 3 měsíců v roztoku s 10 % formalínu s následným uložením těla do udržovacího roztoku obsahujícího 50–60 % etanolu. Pro použití těl pro výuku klinické anatomie, tedy například nácvik chirurgických přístupů, se osvědčila metoda fresh frozen, tedy mrazení tkáně na –17 až –20 °C, jež zachovává po rozmrazení přirozené vlastnosti tkáně. Těla pak lze po rozmrazení použít pouze po velmi omezenou dobu. Thielova metoda, konzervace roztoky solí, alkoholu a dalších komponent, je vhodná pro nácvik endoskopických přístupů, jako jsou bronchoskopie, gastroskopie nebo koloskopie. Existují též další možnosti konzervace částí kadaverů, např. plastinace. Jednou z možností, jak zvýšit efektivitu využití těl a obohatit názornost pitevních cvičení, je rovněž provedení zobrazení mrtvého těla výpočetní tomografií před provedením pitvy. Tento postup je známý ze soudního lékařství a umožňuje připravit se na pitvu skutečnou, neboť CT rekonstrukce dovolují provedení virtuálního zobrazení celého těla i jeho částí pomocí rovinných i trojrozměrných obrazů výpočetní tomografie. Porovnání s nálezy při anatomické pitvě daného těla je další cestou, jak studentům představit moderní způsoby plánování diagnostických a léčebných výkonů v moderní medicíně.

SROVNÁNÍ SE SITUACÍ OKOLO ANATOMICKÉ PITVY V ITÁLII

Během zhruba dvaceti let společenský vývoj v této evropské zemi zaznamenal zvýšenou aktivitu zájmu veřejnosti o okolnosti anatomické pitvy, které vedly postupně k právním úpravám podmínek, za kterých je možné pitvu provádět. Patří sem přísná kritéria na místnost, její ventilaci, způsob uskladnění těl, mechanismus transportu těl z jejich uložení na sál apod. Tento vývoj měl za následek, že naprostá většina anatomických ústavů v Itálii není schopna tyto požadavky splnit, až na výjimky, jako jsou Padovská univerzita nebo Univerzita v Římě. Univerzita ve Florencii a další přešly na plastinaci částí těla a pitvu neprovádějí a ani s jejím obnovením nepočítají. Studenti medicíny mají většinou domluvenu stáž jednou za rok na některé z větších univerzit, kde se mohou s pitevním materiálem seznámit. Popsaná situace v Itálii by měla být pro Česko mementem a důvodem k zamyšlení, jak podobnému vývoji předejít nebo zabránit. Nezastupitelnost standardní anatomické pitvy tkví v tom, že studenti během preparací získávají manuální dovednosti a také přicházejí do styku s reálným lidským tělem. Digitální zobrazovací metody jsou pouze doplňujícím nástrojem pro výuku anatomie.

PIETNÍ AKTY ZA DÁRCE TĚL

Je zvykem, že zemřelým dárcům je v nějaké formě vyjádřena úcta, například pietním místem, jež je součástí Anatomického ústavu LF MU či Anatomického ústavu 1. LF UK (obr. 2). V Ústavu anatomie 2. LF UK byl zasazen na památku dárců těl Strom života, na němž jsou na dřevěných listech uvedena jména každého dárce (obr. 3). Na brněnském anatomickém ústavu se také nyní pořádá sbírka na pomník dárcům těl na Ústředním hřbitově v Brně. Hradecký anatomický ústav dlouhodobě plánuje založení pietního místa v historické fakultní zahrádce. Samozřejmostí jsou také ekumenické bohoslužby za dárce těl. Vyjádření úcty k dárcům těl je pietní formou poděkování za rozhodnutí, že byli ochotni svá těla darovat pro výukové a výzkumné účely. Každý z dárců má svůj životní příběh a některé zmapovala docentka Kubíková z bratislavského anatomického ústavu ve své knize „Anjeli z druhého brehu“ (17). Další možností, kterou mají například na vídeňském ústředním hřbitově, je pomník zemřelým dárcům.

ZÁVĚR

Sdělení shrnuje aktuální otázky dárcovství těl zemřelých osob v Česku, jako například legislativní možnost získávání těl dárců mimo dárcovské programy nebo použití COVID-19 pozitivních dárců za současné pandemické situace. Pro ucelení často kladených otázek a nejasností panujících v některých otázkách dárcovství uvádíme také stručný popis postupu při podpisu dárcovské smlouvy zájemce o darování těla a při jeho úmrtí. Zájemci o možnost darování těla mohou kontaktovat kterýkoli z osmi anatomických ústavů podle svého uvážení. Text vychází s podporou výboru České anatomické společnosti.

Odkazy na dárcovské programy

• https://anatomy.med.muni.cz/darcovstvi-tel
• https://www.lfhk.cuni.cz/getattachment/a77c3eaa-bef3-458d-af7b-7fc6fc5d17f4/Informace-pro-darce.aspx
• https://anatomie.lf2.cuni.cz/darcovstvi-tel
• https://anat.lf1.cuni.cz/darcovstvitel.php
• https://lf.osu.cz/umv/11339/dohoda-o-poskytnuti-darovani-sveho-tela-po-smrti-k-vedeckym-a-vyukovym-ucelum

Čestné prohlášení

Autoři práce prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou ani zadavatelem studie.

Adresa pro korespondenci:

Jan Frišhons

Anatomický ústav LF MU

Kamenice 126/3, 625 00  Brno

Tel.: 549 496 418

e-mail: 203563@mail.muni.cz