#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Hepatocelulární karcinom a multiplicitní primární neoplazie a jejich asociace s diabetem mellitem 2. typu


Hepatocellular carcinoma, multiple primary neoplasia, and their association with diabetes type 2

Hepatocellular carcinoma (HCC) is the most common primary liver cancer and a frequent fatal complication of chronic liver diseases in the stage of liver cirrhosis. HCC develops at a higher rate in patients with type 2 diabetes mellitus (DM2). DM2 is associated with an increased risk of developing malignant tumors. The term multiple primary neoplasia (MPN) is used to describe the occurrence of multiple primary tumors of different organs in the same individual.

To the best of the authors knowledge, the topic of the association between HCC and MPN and DM2 has not been addressed in the Czech literature. Here we present the outcomes of retrospective statistical analysis of a cohort of patients with HCC who were dispensed at the Internal Medicine Clinic of the 1st Faculty of Medicine of the Charles University in the period 2011-2021 and the impact of DM2 and MPN on overall survival (OS). MPNs are relatively common in patients with HCC. The occurrence of MPNs in our cohort was associated with DM2 in half of the cases. Median OS in HCC patients was not significantly affected by the coincidence of DM2 and/or MPNs.

Keywords:

Cirrhosis – diabetes mellitus – hepatocellular carcinoma – multiple primary neoplasia


Autori: Lucie Žabová 1;  Petr Hříbek 1;  Johana Klasová 1;  Kateřina Příhodová 2;  Petr Urbánek 1
Pôsobisko autorov: Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha 1;  Ústav systémového inženýrství a informatiky FES UPCE, Pardubice 2
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2023; 162: 112-118
Kategória: Original Articles

Súhrn

Hepatocelulární karcinom (HCC) je nejčastějším primárním zhoubným nádorem jater a častou fatální komplikací chronických jaterních chorob ve stadiu jaterní cirhózy. Ve vyšší míře se rozvíjí u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2), který je spojen se zvýšeným rizikem rozvoje maligních nádorů. Pro výskyt vícečetných (tj. alespoň 2) primárních nádorů různých orgánů u téhož jedince je používán termín mnohočetné primární neoplazie (MPN).

V českém písemnictví se tématu souvislosti HCC, MPN a DM2 dle nejlepšího vědomí autorů dosud nikdo nevěnoval. V této práci předkládáme výsledky retrospektivní statistické analýzy kohorty pacientů s HCC, kteří byli dispenzarizováni na Interní klinice 1. LF UK a ÚVN Praha v období 2011–2021 a zhodnocení vlivu přítomnosti DM2 a MPN na celkové přežití (OS). MPN jsou u nemocných s HCC poměrně častým jevem. V našem souboru byl jejich výskyt v polovině případů spojen s DM2. Medián OS u pacientů s HCC nebyl významně ovlivněn koincidencí s DM2 a/nebo MPN.

Klíčová slova:

hepatocelulární karcinom – diabetes mellitus – jaterní cirhóza – mnohočetné primární neoplazie

ÚVOD

Hepatocelulární karcinom (HCC) je nejčastější primární zhoubný nádor jater a jeho incidence celosvětově roste. Nyní je v globálním měřítku 3. nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění (1). U pacientů bez chronického onemocnění jater je vzácný, téměř vždy se vyvíjí v terénu chronické jaterní choroby, nejčastěji ve stadiu cirhózy. Výskyt HCC má výrazné regionální odlišnosti. Výrazný faktor, který ovlivňuje incidenci onemocnění, představuje prevalence chronických virových hepatitid v dané populaci. HCC je tak nejčastější příčinou úmrtí na zhoubné nádorové onemocnění v oblasti jihovýchodní Asie (2). V Česku byla podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) za rok 2020 incidence tohoto onemocnění 8,45/100 000 obyvatel/rok (3). Jedná se o malignitu s vysoce nepříznivou prognózou. Medián celkového přežívání (OS) pokročilého a terminálního stadia HCC je 3,4, respektive 1,6 měsíce (4).

Pro staging HCC lze použít řadu klasifikací, které odrážejí regionální podmínky, nicméně univerzálně nejpoužívanější stagingovou klasifikací je tzv. barcelonská (BCLC – Barcelona Clinic Liver Cancer). Ta hodnotí charakteristiky samotného nádoru i funkční pokročilost jaterní cirhózy a výkonnostní stav (PS) pacienta a na rozdíl od jiných systémů přímo determinuje vhodnou léčebnou modalitu (4, 5).

Diabetes mellitus je nejčastější metabolické onemocnění ve světě i v Česku. Populace diabetiků stále narůstá. Známou skutečností je zvýšený výskyt zhoubných nádorů u diabetiků (6). Diabetes mellitus 2. typu (DM2) i malignity jsou multifaktoriální onemocnění s řadou rizikových faktorů (mj. věk, pohlaví, rasa, dieta, kouření, alkohol). Je známa souvislost mezi diabetem a rizikem vzniku malignity ve vztahu ke dvěma klíčovým orgánům metabolismu sacharidů – játrům a pankreatu. Jedním z uvažovaných patogenetických faktorů vyšší incidence HCC je i vysoká koncentrace endogenního inzulinu v portálním řečišti. Týká se to především pacientů s DM2 rezistentním na inzulin (7). Diabetes mellitus 1. typu (DM1) představuje jen 5–10 % všech případů diabetu. Podle literatury mají pacienti s DM1 zvýšené riziko hlavně karcinomu žaludku a v případě ženského pohlaví též karcinomu děložního čípku a endometria (8, 9). Některé studie poukazují také na zvýšené riziko karcinomu pankreatu (10). Riziko HCC u pacientů s DM2 je 2,5× vyšší než v obecné populaci (11, 12).

Mezi důležité faktory patří i obezita, která se vyskytuje až u 80 % nemocných s DM2 a je spojena téměř pravidelně s nealkoholovou tukovou chorobou jater (NAFLD). K prosté jaterní steatóze, která je ve většině případů benigní a potenciálně reverzibilní, se za určitých okolností může přidat zánětlivá složka a stav se nazývá nealkoholová steatohepatitida (NASH). NASH je progresivní formou NAFLD a vede k fibrotizaci a v konečném důsledku přestavbě jaterního parenchymu se všemi důsledky, včetně HCC.

HCC se může v terénu NASH rozvinout i v precirhotických stadiích onemocnění. U pacientů s diabetem také častěji propuká infekce viry hepatitidy B a C (HBV, HCV), takže dochází ke kumulaci rizikových faktorů rozvoje jaterní cirhózy i HCC (13, 14).

Pro vznik vícečetných primárních nádorů různých orgánů u téhož jedince se v onkologii vžil termín mnohočetné primární neoplazie (MPN). Vzhledem k prodlužování OS pacientů s maligními onemocněními stoupá celosvětově i incidence MPN, k čemuž jistě přispívají i těsnější dispenzarizace onkologických pacientů a vliv genetiky a zevních faktorů. Mnoho onkologicky nemocných pacientů s primární neoplazií je dlouhodobě léčeno systémovou terapií či radioterapií a samotným nežádoucím účinkem těchto terapeutických metod je vyšší riziko vzniků nádorů (15). Nezanedbatelným faktorem vyšší míry diagnostiky novotvarů je i stále narůstající míra používání pokročilých zobrazovacích metod (16).

DM2 a zhoubné nádory jsou celosvětově častá onemocnění s dlouhodobě narůstající incidencí i prevalencí.

V českém písemnictví se podle nejlepšího vědomí autorů dosud nikdo systematicky nevěnoval vlivu DM2 na výskyt dalších MPN u pacientů s HCC. Vzhledem k tomu bylo provedeno retrospektivní statistické zhodnocení kohorty pacientů s HCC léčených a sledovaných na Interní klinice 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice – vojenské fakultní nemocnice (ÚVN) Praha. Cílem této práce bylo zjistit rozložení výskytu MPN u pacientů s HCC a pomocí statistických metod zhodnotit jejich asociaci s DM2 v souboru, včetně vlivu na OS.

HODNOCENÁ KOHORTA PACIENTŮ A METODIKA STUDIE

Předkládáme retrospektivní studii kohorty pacientů s HCC, kteří byli sledování a léčeni na Interní klinice 1. LF UK a ÚVN v letech 2011–2021. Byla provedena analýza frekvence výskytu MPN u pacientů s HCC a jejich asociace s DM2 a rovněž analýza OS Kaplanovou-Meierovou metodou podle. Statistická významnost byla stanovena Gehanovým-Wilcoxonovým testem. Ke statistickým výpočtům byl použit program MedCalc, verze 20.106 (MedCalc Software Ltd., Ostende, Belgie).

V nemocničním informačním systému byli identifikováni všichni pacienti, u nichž byl v období od 1/2011 do 12/2021 diagnostikován HCC v terénu jaterní cirhózy. Diagnózy byly kódovány podle Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize (MKN-10). Konečný soubor zahrnoval 202 pacientů (158 mužů, průměrný věk v době diagnózy 69 let, se směrodatnou odchylkou 9 let). U nich byly zjištěny pohlaví, věk v době diagnózy, iniciální stadium HCC, etiologie HCC, přítomnost MPN a onemocnění DM2 a strategie léčby diabetu (inzulin, perorální antidiabetika [PAD], dieta) a doba přežití od diagnózy HCC (tab. 1).

Tab. 1. Demografické a klinické charakteristiky pacientů
Demografické a klinické charakteristiky pacientů

VÝSLEDKY

V souboru byl HCC v terénu alkoholové choroby jater zastoupen u 34 % pacientů, při NASH u 27 %, při HCV u 16 %, bez jaterní léze u 12 %, v terénu kryptogenní cirhózy u 7 % a při chronické HBV u 4 %. Tab. 1 shrnuje demografické údaje kohorty. Rozložení podle stadií klasifikace BCLC bylo 0 + A 33 %, B 32 %, C 23 % a D 12 % případů. Mediány OS činily 56 (stadium 0 + A), 18 (B), 7 (C) a 2 (D) měsíce (obr. 1).

Obr. 1. Analýza celkového přežití (OS)
Analýza celkového přežití (OS)

Pouze HCC mělo 164 pacientů (81 %), další MPN vedle HCC byla diagnostikována u 32 nemocných (16 %). 3 primární zhoubné nádory mělo 5 pacientů (2 %), 4 MPN neměl žádný a 1 pacient (0,5 %) měl 5 primárních neoplazií (obr. 2). Nejčastěji zastoupenou MPN byl karcinom ledviny, a to ve 24 % případů, druhou nejčastější malignitu asociovanou s HCC představoval karcinom prostaty (21 %), třetí nejčastější karcinom močového měchýře (16 %). Počty a typy jednotlivých MPN prezentuje obr. 3.

Obr. 2. Rozdělení pacientů dle počtu multiplicit
Rozdělení pacientů dle počtu multiplicit

Obr. 3. Zastoupení jednotlivých multiplicit se současným HCC
Zastoupení jednotlivých multiplicit se současným HCC

V kohortě mělo současný DM2 97 nemocných (48 %), z nich 30 pacientů (31 %) užívalo inzulin a ostatní dostávali PAD či byli pouze na dietě. Z celkem 158 mužů se DM2 potýkalo 82 (52 %), mezi ženami se DM2 vyskytoval méně, jednalo se o 15 z celkem 44 pacientek (34 %). Přesně polovina ze sledovaných pacientů s MPN (38) měla diabetes a 31 % z nich bylo léčeno inzulinem.

Medián OS u pacientů se samotným HCC činil 18 měsíců, u pacientů s HCC a přidruženými MPN 21 měsíců, stejného mediánu OS byl dosažen i ve skupině s HCC a přítomností DM2. Pokud měl pacient HCC s DM2 i MPN, medián OS činil 20 měsíců (obr. 4–6).

Obr. 4. Analýza celkového přežití u pacientů s HCC a MPN
Analýza celkového přežití u pacientů s HCC a MPN

Obr. 5. Analýza celkového přežití u pacientů s HCC a DM
Analýza celkového přežití u pacientů s HCC a DM

Obr. 6. Analýza celkového přežití u pacientů s HCC, DM a MPN
Analýza celkového přežití u pacientů s HCC, DM a MPN

V našem souboru nebyl zjištěn statisticky významný vliv přítomnosti DM2 (p = 0,23) ani MPN (p = 0,18) na celkové přežívání pacientů s HCC. V případě, že u pacienta s DM2 byla diagnostikována i MPN, prognóza se již nezhoršovala (p = 0,23).

DISKUSE

Předložená práce je podle nejlepšího vědomí autorů jediným zpracováním tématu HCC a MPN a jejich asociace s DM2 v českém písemnictví. Slabinami studie jsou retrospektivní charakter práce a omezená velikost kohorty.

V souboru byla jednoznačná převaha mužů (78 %), což se vysvětluje rizikovými vzorci chování (alkohol, riziko akvirace virových hepatitid, vyšší míra rizikového fenotypu abdominální obezity), které u mužů převažují. Data ÚZIS za rok 2020 uváděla poměr HCC muži/ženy 1,98 : 1 (3). V kontrastu s národními daty lze vysvětlit vyšší zastoupení mužů v naší kohortě tím, že onkologická hlášení podle MKN-10 pod kódem C22 zahrnují i intrahepatální cholangiocelulární karcinom, kde je poměr muži/ženy vyrovnanější (17).

HCC se téměř vždy vyvíjí v terénu chronické jaterní choroby ve stadiu jaterní cirhózy. V našem souboru byla nejčastějším etiologickým faktorem HCC alkoholová choroba jater (34 % případů), následovaná NASH (27 %) a chronickými virovými hepatitidami B a C (celkem 20 %). Ze zkušenosti autorů lze uvést, že v Česku v čase spíše přibývá nemocných s HCC na podkladě NASH na úkor pacientů s chronickými virovými hepatitidami, což je dáno zejména zavedením přímo působících antivirotik v terapii HCV. Rovněž v případě NASH se jedná o absolutní nárůst počtu pacientů v souvislosti s epidemií metabolického syndromu.

Rozložení stadií podle klasifikace BCLC bylo 0 + A 33 %, B 32 %, C 23 % a D 12 %.

Radikální léčbu HCC lze nabídnout jen omezené skupině pacientů v závislosti na časném záchytu onemocnění. Neléčený HCC má velmi špatnou prognózu. Od těchto dat se neliší ani naše analýza celkového přežití podle klasifikace BCLC (obr. 1).

Mnohočetné primární neoplazie jsou u nemocných s HCC poměrně častým jevem, v našem souboru byl jejich výskyt 19 %. S narůstajícími léčebnými možnostmi a prodlužováním přežití nemocných s jednou malignitou dochází k paradoxnímu nárůstu celkového množství diagnostikovaných nádorů. Nejenže se tito nemocní dožijí dalšího nádoru, ale ten je také s vyšší pravděpodobností diagnostikován, protože jsou v systematické dispenzarizaci. Mimo to nelze opomenout vliv genetiky i vzorců chování, které vedly k rozvoji původního onemocnění a i po jeho úspěšné léčbě přetrvávají (18).

Nejčastější MPN představoval karcinom ledviny (24 %), následovaný karcinomem prostaty (21 %) a močového měchýře (16 %). Určujícím faktorem MPN je podle autorů jednoznačně mužské pohlaví, a to jak z pohledu výrazně vyššího zastoupení mužů v souboru, tak i z pohledu rizikových faktorů karcinomu ledviny a močového měchýře (kouření, alkohol). Ačkoli v globálním měřítku je karcinom ledviny až na 12. místě, v Česku je nejvyšší incidence karcinomu ledviny na světě (19). Tím lze vysvětlit i jeho vysoký výskyt v naší kohortě. Zajímavé je porovnání frekvence HCC a MPN se staršími pracemi zahraničních autorů, kdy se výskyt MPN u pacientů s HCC pohybuje od 2 do 25 % (tab. 2).

Tab. 2. Studie porovnávající HCC a MPN
Studie porovnávající HCC a MPN

Vliv vyššího průměrného věku pacientů s HCC rovněž hraje roli ve skladbě typů MPN. Karcinom prostaty byl v období 2011–2020 nejčastějším diagnostikovaným nemelanomovým nádorem v Česku s nejvyšší věkově specifickou incidencí ve skupině nad 65 let, a tak není překvapivé, že byl častou MPN v naší kohortě (3). Zajímavým faktem bylo i to, že v naprosté většině případů (87 %) byl HCC posledním diagnostikovaným zhoubným nádorem daného pacienta. Významně špatná prognóza HCC tedy představovala určující faktor přežití. Jinými slovy, HCC ve většině případů tvořil příčinu úmrtí nemocného, a možnost rozvoje jiné MPN tak již nebyla možná. Tímto si autoři vysvětlují i původně překvapivé zjištění jen 2 případů adenokarcinomu jícnu a plic, které také mají podobné rizikové faktory jako HCC. Podle analýzy přežití našich pacientů přítomnost dvou či více nádorů nemá statisticky významný vliv na prognózu, podobných výsledků dosáhly i jiné zahraniční studie (20, 21).

DM2 je všeobecně dobře známý nezávislý rizikový faktor rozvoje NALFD i HCC, ale základní patofyziologie dosud není jednoznačně identifikována. Z našeho souboru téměř polovina všech pacientů s HCC trpěla současně DM2. Při rozdělení na základě pohlaví soubor čítal 52 % mužů a 34 % žen s diabetem a současným HCC. Je zajímavé, že při porovnání naší práce se studií z Česka z roku 2017 je žen s diabetem v diabetologických ambulancích více (22). V našem souboru tomu tak je nejspíš pro významně vyšší incidenci HCC u mužů.

V naší kohortě bylo zjištěno, že z pacientů s DM2 a HCC bylo celkem 30 % léčeno inzulinem a ostatní PAD či pouze dietou. Jak již bylo uvedeno výše, expozice tkání inzulinu v důsledku inzulinové rezistence, která je průvodním jevem DM2, vede ve zvýšené míře ke karcinogenezi. Četné práce dokladují 2–3násobnou incidenci HCC u diabetiků. Epidemiologické studie a metaanalýzy rovněž ukazují, že DM2 zvyšuje riziko úmrtí na určité nádory, zejména HCC a karcinom pankreatu (10, 11, 23).

Dále jsme zjistili, že přesně polovina ze sledovaných pacientů s MPN v našem souboru měla DM2. A podobně jako ve skupině pacientů pouze s HCC a DM2 31 % z nich užívalo inzulin. Pacienti s DM2 jsou pod zvýšeným lékařským dohledem, a tím mají vyšší pravděpodobnost detekce malignit. Zároveň u obou těchto onemocnění hraje významný podíl vliv zevních faktorů (kouření, obezita, alkohol). Přidružená MPN neměla statisticky významný vliv na přežití pacientů s HCC a DM2.

ZÁVĚR

Mnohočetné primární neoplazie jsou u nemocných s HCC poměrně častým jevem, v našem souboru se jednalo téměř o pětinu pacientů. Nemocní po diagnóze prvního zhoubného nádoru bývají podrobeni systematické dispenzarizaci, která vede k vyšší pravděpodobnosti záchytu jiné primární malignity. Výskyt MPN v našem souboru byl v polovině případů spojen se souběžným diabetem mellitem 2. typu a zhruba třetina pacientů byla v případě HCC i HCC s přidruženou MPN léčena inzulinem. V našem souboru však nebyl zjištěn statisticky významný vliv přítomnosti DM2 na celkové přežití pacientů s HCC a nebylo tomu tak ani u pacientů se souběžným výskytem DM2 a MPN.

  

Poděkování

Práce byla podpořena programem Cooperatio a institucionální účelovou podporou DZVRO MO1012.

  

Prohlášení o střetu zájmů

Autoři práce prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou ani jinou zdravotnickou firmou.

  

Seznam použitých zkratek

ALD        alkoholová choroba jater

BCLC      klasifikace Barcelona Clinic Liver Cancer

DM1         diabetes mellitus 1. typu

DM2         diabetes mellitus 2. typu

HBV         virus hepatitidy B

HCC         hepatocelulární karcinom

HCV          virus hepatitidy C

IIR             intenzifikovaný inzulinový režim

KRK          kolorektální karcinom

MM            močový měchýř 

MKN-10     Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize

MPN          mnohočetné primární neoplazie

NAFLD      nealkoholová tuková choroba jater

NASH         nealkoholová steatohepatitida

OS              celkové přežití

PAD           perorální antidiabetika

ÚZIS        Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

  

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Lucie Žabová

Interní klinika 1. LF UK a ÚVN

U Vojenské Nemocnice 1200, 169 02  Praha 6

Tel.: 973 203 097

e-mail: zabova.lucie@uvn.cz


Zdroje
  1. Sung H, Ferlay J, Siegel RL, Laversanne M et al. Global Cancer Statistics 2020: GLOBOCAN estimates of incidence and mortality worldwide for 36 cancers in 185 countries. CA Cancer J Clin 2021; 71: 209–249.
  2. McGlynn KA, Petrick JL, El-Serag HB. Epidemiology of hepatocellular carcinoma. Hepatology 2021; 73 (Suppl. 1): 4–13.
  3. Dušek L. Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice. Masarykova univerzita, Brno, 2020. Dostupné na: www.svod.cz
  4. Llovet JM, Bru C, Bruix J. Prognosis of hepatocellular carcinoma: the BCLC staging classification. Semin Liver Dis 1999; 19: 329–338.
  5. Reig M, Forner A, Rimola J et al. BCLC strategy for prognosis prediction and treatment recommendation: the 2022 update. J Hepatol 2022; 76: 681–693.
  6. Inoue M, Iwasaki M, Otani T et al. Diabetes mellitus and the risk of cancer: results from a large-scale population-based cohort study in Japan. Arch Intern Med 2006; 166: 1871–1877.
  7. Sawamura T, Nakada H, Hazama H et al. Hyperasialoglycoproteinemia in patients with chronic liver diseases and/or liver cell carcinoma. Asialoglycoprotein receptor in cirrhosis and liver cell carcinoma. Gastroenterology 1984; 87: 1217–1221.
  8. Saed L, Varse F, Baradaran HR et al. The effect of diabetes on the risk of endometrial Cancer: An updated a systematic review and meta-analysis. BMC Cancer 2019; 19: 527.
  9. Zendehdel K, Nyren O, Ostenson CG et al. Cancer incidence in patients with type 1 diabetes mellitus: a population-based cohort study in Sweden. J Natl Cancer Inst 2003; 95: 1797–1800.
  10. Andersen DK, Korc M, Petersen GM et al. Diabetes, pancreatogenic diabetes, and pancreatic cancer. Diabetes 2017; 66: 1103–1110.
  11. Nicolucci A. Epidemiological aspects of neoplasms in diabetes. Acta Diabetol 2010; 47: 87–95.
  12. La Vecchia C, Negri E, D'Avanzo B et al. Medical history and primary liver cancer. Cancer Res 1990; 50: 6274–6277.
  13. Cai C, Zeng J, Wu H et al. Association between hepatitis B virus infection and diabetes mellitus: a meta-analysis. Exp Ther Med 2015; 10: 693–698.
  14. White DL, Ratziu V, El-Serag HB. Hepatitis C infection and risk of diabetes: a systematic review and meta-analysis. J Hepatol 2008; 49: 831–844.
  15. Curtis RE, Curtis RE, Program S. New malignancies among cancer survivors: SEER cancer registries, 1973–2000. National Cancer Institute, National Institutes of Health, Bethesda, 2006.
  16. Chopra A, Ford A, De Noronha R, Matthews S. Incidental findings on positron emission tomography/CT scans performed in the investigation of lung cancer. Br J Radiol 2012; 85: e229–e237.
  17. McLean L, Patel T. Racial and ethnic variations in the epidemiology of intrahepatic cholangiocarcinoma in the United States. Liver Int 2006; 26: 1047–1053.
  18. Weir HK, Johnson CJ, Thompson TD. The effect of multiple primary rules on population-based cancer survival. Cancer Causes Control 2013; 24: 1231–1242.
  19. Kawaciuk I. Epidemiologie karcinomu ledviny. Urologie pro praxi 2006; 6: 248–252.
  20. Fernandez-Ruiz M, Guerra-Vales JM, Castelbon-Fernandez FJ et al. Multiple primary malignancies in Spanish patients with hepatocellular carcinoma: analysis of a hospital-based tumor registry. J Gastroenterol Hepatol 2009; 24: 1424–1430.
  21. Zeng QA, Qiu J, Zou R et al. Clinical features and outcome of multiple primary malignancies involving hepatocellular carcinoma: a long-term follow-up study. BMC Cancer 2012; 12: 148.
  22. Šídlo L, Burcin B. Diabetici v Česku v období 2010–2017 se zaměřením na pacienty v péči diabetologických ambulancí. Demografie 2020; 62: 51–61.
  23. El-Serag HB, Hampel H, Javadi F. The association between diabetes and hepatocellular carcinoma: a systematic review of epidemiologic evidence. Clin Gastroenterol Hepatol 2006; 4: 369–380.
  24. Riesz T, Jako JM, Juhasz J. Secondary malignant tumors accompanied by primary hepatocellular carcinoma. Acta Hepatogastroenterol (Stuttg) 1979; 26: 364–367.
  25. Lin DY, Liaw YF, Wu CS et al. Hepatocellular carcinoma associated with second primary malignancy. Liver 1987; 7: 106–109.
  26. Lai CR, Liu HC. Hepatocellular carcinoma coexisted with second malignancy – a study of 13 cases from a consecutive 440 autopsy cases of HCC. Zhonghua Yi Xue Za Zhi (Taipei) 1990; 46: 202–207.
  27. Kanematsu M, Imaeda T, Yamawaki Y et al. Hepatocellular carcinoma with extrahepatic primary neoplasms. Gastrointest Radiol 1992; 17: 53–57.
  28. Takayasu K, Kasugai H, Ikeya S et al. A clinical and radiologic study of primary liver cancer associated with extrahepatic primary cancer. Cancer 1992; 69: 45–51.
  29. Nzeako UC, Goodman ZD, Ishak KG. Association of hepatocellular carcinoma in North American patients with extrahepatic primary malignancies. Cancer 1994; 74: 2765–2771.
  30. Di Stasi M, Sbolli G, Fornari F et al. Extrahepatic primary malignant neoplasms associated with hepatocellular carcinoma: high occurrence of B cell tumors. Oncology 1994; 51: 459–464.
  31. Onitsuka A, Hirose H, Ozeki Y et al. Clinical study on hepatocellular carcinoma with extrahepatic malignancies. Int Surg 1995; 80: 128–130.
  32. de Pangher Manzini V, Calucci F et al. Multiple primary malignant tumors in patients with hepatocellular carcinoma. A review of 29 patients. Tumori 1996; 82: 245–248.
  33. Shimada M, Takenaka K, Fujiwara Y et al. Characteristics of hepatocellular carcinoma associated with extrahepatic primary malignancies in southern Japan. Am J Gastroenterol 1996; 91: 754–758.
  34. Koide N, Hanazaki K, Fujimori Y et al. Synchronous gastric cancer associated with hepatocellular carcinoma: a study of 10 patients. Hepatogastroenterology 1999; 46: 3008–3014.
  35. Bruno G, Andreozzi P, Graf U, Santangelo G. Hepatitis C virus: a high risk factor for a second primary malignancy besides hepatocellular carcinoma. Fact or fiction? Clin Ter 1999; 150: 413–418.
  36. Wong LL, Lurie F, Takanishi DM jr. Other primary neoplasms in patients with hepatocellular cancer: prognostic implications? Hawaii Med J 2007; 66: 204–208.
Štítky
Addictology Allergology and clinical immunology Angiology Audiology Clinical biochemistry Dermatology & STDs Paediatric gastroenterology Paediatric surgery Paediatric cardiology Paediatric neurology Paediatric ENT Paediatric psychiatry Paediatric rheumatology Diabetology Pharmacy Vascular surgery Pain management Dental Hygienist

Článok vyšiel v časopise

Journal of Czech Physicians

Číslo 2-3

2023 Číslo 2-3
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#