Studentský den nukleární medicíny -
sborník abstraktů
Autori:
Martin Vlk; Petra Suchánková; Ján Kozempel
Pôsobisko autorov:
České vysoké učení technické v Praze
; Katedra jaderné chemie, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
Vyšlo v časopise:
NuklMed 2020;9:3-8
Kategória:
Praha
10. 10. 2020
skupina Radiofarmaceutické chemie Katedry jaderné chemie FJFI ČVUT s podporou ČVUT, ČSNM a dalších partnerů
Vážení kolegové a kolegyně,
jménem organizačního a vědeckého výboru se nám dostalo cti představit vám první ročník studentské vědecké konference Studentský den nukleární medicíny 2020 (SDNM), která proběhla 10. října 2020 na půdě Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské „on-line“ prostřednictvím webového konferenčního rozhraní CESNET. Konference byla určena zejména pro studenty napříč bakalářskými, magisterskými a doktorskými stupni studia a dále mladým pracovníkům z oborů souvisejících s farmacií či radiofarmacií, radiologickou fyzikou, medicínskou technikou, radiologickým asistentům a mladým lékařům zaměřujícím se na nukleární medicínu či využívajícím její metody. V neposlední řadě pak byla určena i studentům či mladým vědeckým pracovníkům se zájmem o zmiňované obory. Myšlenka uspořádání vědecké konference vznikla z potřeby posílení interdisciplinární spolupráce a propagace výše zmíněných oborů. Konference svým zaměřením pokrývala témata od využití radionuklidů, radiofarmak a značených sloučenin v chemických i biologických oborech až k nukleární medicíně. To zahrnovalo témata jako např. aplikace medicinálních radionuklidů a s tím související radiofarmacie, aplikace nuklidů a značených sloučenin (stabilními i radioaktivními nuklidy) ve výzkumu souvisejícím s vývojem a výzkumem farmak, detekce a dozimetrie ionizujícího záření, radiologická a biomedicínská fyzika a technika, jako i využití umělé inteligence při zpracování dat. Motivujícím prvkem organizace SDNM bylo také vytvoření platformy mladých lékařů v rámci ČSNM ČLS JEP a podpora této aktivity. V organizačním a vědeckém výboru si rovněž uvědomujeme, jak důležitým prvkem je znalost všech souvisejících oborů pro další vývoj a směřování v nukleární medicíně a snažili jsme se, aby byla konference SDNM pozitivně stimulujícím prvkem pro mladé pracovníky a studenty.
Organizaci a technické zajištění přebrala Radiofarmaceutická skupina Katedry jaderné chemie FJFI ČVUT v Praze. Záštitu nad vědeckou náplní konference převzal vědecký výbor složený z lékařů a členů ČSNM, akademických pracovníků, radiologických fyziků a radiofarmaceutů. Plenární přednášku na téma: „A short lecture on nuclear medicine and radiopharmacy“, přednesl prof. Marek Pruszyński, Ph.D., z Institutu jaderné chemie a technologie ve Varšavě. Záštitu nad 1. ročníkem SDNM 2020 převzal děkan Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské prof. Ing. Igor Jex, DrSc. Finančně bylo uskutečnění konference podpořeno Českým vysokým učením technickým v Praze (grant č. SVK 34/20/ F4), Českou společností nukleární medicíny ČLS JEP, z.s. a také sponzory a vystavovateli. Konference se zúčastnilo celkem 52 registrovaných účastníků, z toho 17 účastníků aktivně předneslo své příspěvky. Vědecký výbor vybral a ocenil cenou děkana FJFI z prezentujících Mgr. Brisudovou (UK Bratislava) za příspěvek: „Rádiomická analýza nálezu PET/CT s fludeoxyglukózou (18F), ako biomarker pri odlíšení spondylodiscitídy a kostnej metastázy u pacientov s ložiskovými léziami v chrbtici.“ Blahopřejeme! Abstrakta všech sdělení jsou publikována v tomto čísle časopisu Nukleární medicíny.
Za organizační a vědecký výbor bychom rádi poděkovali všem účastníkům, členům výborů a sponzorům za účast, pomoc a podporu. I když nám epidemiologická situace nedovolila reálně se setkat na půdě Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ani v původním a ani v náhradním termínu, setkali jsme se alespoň virtuálně. Úplné zrušení konference by bylo na škodu práci, kterou jsme všichni odvedli jak v zázemí konference, tak i v přípravě všech sdělení. Na závěr bychom vám všem, kteří jste se zúčastnili, poděkovali za podporu a odhodlání nevzdat se účasti na konferenci ani v těchto těžkých časech. Rok 2020 je chudý na pořádané kongresy a vědecká setkání, můžeme si tedy přát, aby se podobné scénáře v příštích letech neopakovaly, a mohli jsme se vždy sejít a podělit o novinky v bádání a poznání v rámci našeho oboru.
Stanovenie rádionuklidovej čistoty vybraných dicinálnych nuklidov pomocou extrakčnej chromatografie na papieri
SPECT zobrazení presynaptických dopaminových transportérů v mozku u pacientů s Parkinsonovu chorobou
Rádiomická analýza nálezu PET/CT s fludeoxyglukózou (18F) ako biomarker pri odlíšení spondylodiscitídy a kostnej metastázy u pacientov s ložiskovými léziami v chrbtici
Rádioizotopová scintigrafia a jej využitie v gastroenterológii
Práce lékaře na lůžkovém oddělení kliniky NM
Účinnost značení nanočástic hydroxyapatitu a oxidu titaničitého Ga-68 v závislosti na pH
Úvod: Nanočástice hydroxyapatitu a oxidu titaničitého značené 68Ga se ukazují jako perspektivní materiál pro využití v radiofarmacii, kde mohou být využity jako součást teranostického systému na bázi nanomateriálů. Z tohoto důvodu je nutné najít vhodné prostředí, nejen z hlediska nejvyššího výtěžku značení, ale i z pohledu využití v medicíně.
Metoda: Pro značení byl použit eluát 68Ga o aktivitě 10–20 MBq z generátoru Galli Ad. Pro variaci pH prostředí byl použit acetátový, Britton-Robinsonův, citrátový a fosfátový pufr o různých pH. Značení nanočástic hydroxyapatitu 68Ga bylo provedeno v rozmezí pH od 3 do 8, značení nanočástic TiO2 v rozmezí od 1 do 8. Inkubace značených nanočástic probíhala při 90 °C a stálém míchání po dobu 30 min.
Výsledky: Výstupem byla závislost účinnosti značení na pH prostředí. Nejvyšších výtěžků značení bylo dosaženo pro hydroxyapatit v acetátovém pufru s pH 5,5 a pro oxid titaničitý v acetátovém pufru s pH 5, kdy tyto výtěžky byly více než 95 %.
Závěr: Byly určeny optimální podmínky pro značení nanočástic hydroxyapatitu a oxidu titaničitého, které jsou dobře použitelné pro možné následující medicinální využití.
Tato práce byla podpořena Českým vysokým učením technickým v Praze grantem SGS 19/194/OHK4/3T/14 a Technologickou agenturou ČR grantem TJ01000334.
Dozimetrie 131I-mIBG u pacientů s neuroendokrinním onemocněním
Keňová A.1,2, Kráčmerová T.1
1 Samostatné oddělení lékařské fyziky, 2. LF UK a FN v Motole, Praha, 2 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze
Úvod: U pacientů s neuroendokrinním onemocněním podstupujících terapii pomocí 131I-mIBG je snaha individualizovat aplikované aktivity na základě stanovení absorbované dávky v cílových objemech a kritických orgánech. Pro stanovení absorbovaných dávek na základě pacientských snímků je nutná kalibrace SPECT systému.
Problematika: Terapii pomocí 131I-mIBG podstupují pacienti s diagnózami: feochromocytom, karcinoid, paragangliom, medulární karcinom štítné žlázy s výskytem metastáz, pokročilá stádia neuroblastomu u dětí. Výsledky pacientských studií z posledních let ukazují, že u těchto diagnóz existuje korelace mezi absorbovanou dávkou a účinkem terapie. Pro stanovení hodnoty absorbované dávky je nutné stanovení korekčních faktorů a kalibračních koeficientů. Hodnoty korekčních faktorů rozptýleného záření, mrtvé doby a efektu částečného objemu byly určeny s ohledem na daný přístroj, akvizici, rekonstrukci a radionuklid 131I. Výsledky jsou doplněny odhadem nejistot jejich stanovení, které slouží k zpřesnění chyby spojené s výpočtem absorbované dávky v cílovém nebo rizikovém orgánu.
Závěr: Představené postupy byly zvoleny s ohledem na použitelnost v klinické praxi a společně se získanými hodnotami korekčních faktorů slouží jako základ vyhodnocení pacientských dat a zavedení dozimetrie na Klinice nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF a FN Motol.
Začátky s nukleární medicínou
Kielar T., Mancová K.
Radioizotopové pracoviště, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
Úvod: Poster dokumentuje, s čím vším se může mladý lékař setkat na Klinickém oddělení Radioizotopového pracoviště Institutu klinické a experimentální medicíny v prvních měsících své profesní dráhy.
Popis problematiky: Nástup do zaměstnání je pro čerstvého absolventa medicíny velmi často skokem do neznáma. A v nukleární medicíně to platí dvojnásob. Není proto jistě od věci nahlédnout pod pokličku tohoto tajemného lékařského oboru, který hraje významnou roli v diagnostice či terapii mnoha onemocnění, se kterými se lze ve 21. století běžně setkat. Široké spektrum vyšetření, jedinečné vlastnosti radiofarmak používaných k funkčnímu zobrazování tělních systémů a moderní technické zázemí, to vše patří k nukleární medicíně současnosti.
Závěr: Nukleární medicína patří k relativně mladým medicínským oborům. Je specifická svým zaměřením na funkční stav orgánů, a to například srdce, plic či ledvin. Významně se rovněž uplatňuje u onkologických diagnóz. Různorodost indikací i vývoj nových radiofarmak dávají nukleární medicíně velký potenciál také do budoucna. Mladým lékařům nabízí obor zajímavou a perspektivní práci, proto rozhodně stojí za to si tuto specializaci zvolit.
68Ge/68Ga generátory na bázi anorganických iontoměničů
Kroftová K., Fialová K., Vlk M., Kozempel J.
Katedra jaderné chemie, Skupina radiofarmaceutické chemie, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze
Radionuklid 68Ga je pozitronový zářič, kterému je v současnosti na poli nukleární medicíny věnována velká pozornost. Využívá se pro diagnostické účely, a to především v rámci pozitronové emisní tomografie (PET), kde by mohl konkurovat stále nejhojněji využívanému 18F. Výhodou 68Ga je jeho separace z radionuklidového generátoru přímo na místě radiofarmaceutického pracoviště, na rozdíl od již zmiňovaného 18F, který je připravován na cyklotronu. Přestože existují různé druhy 68Ga/68Ga generátorů, mezi nejrozšířenější patří generátory s matricí ve formě anorganických iontoměničů. Předností tohoto typu sorbentů je zejména jejich vysoká chemická a radiační stabilita. Příkladem takovýchto komerčně dostupných 68Ga/68Ga generátorů jsou generátory na bázi TiO2 nebo ZrO2. Výtěžky požadovaného dceřiného68Ga u těchto generátorů dosahují vysokých hodnot (> 70 %) a kontaminace mateřským 68Ge nepřesahuje lékopisem stanovený limit 0,001 %. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodný nápad vytvořit 68Ge/68Ga generátor na bázi podvojných oxidů těchto prvků. V rámci této práce byly připraveny a testovány oxidy NiO-TiO2, ZrO2-TiO2 a SiO2-ZrO2. Amorfní oxid ZrO2-TiO2 se prokázal jako potenciálně nejvhodnější kandidát pro separaci 68Ga od 68Ge a v budoucnu by mohl být testován v kolonových experimentech.
Jednou z nevýhod anorganických iontoměničů je jejich nízká mechanická odolnost. Z tohoto důvodu je vhodné vybrané sorbenty zagranulovat do organických polymerů, mezi které patří např. polyakrylonitril (PAN), čímž se tento nedostatek eliminuje. Další výhodou PANu je jeho vysoká radiační stabilita, která umožňuje vytvořit radionuklidový generátor o značné počáteční aktivitě. Takovýto 68Ge/68Ga generátor na bázi CeO2-PAN o počáteční aktivitě 120 MBq byl v rámci této práce připraven a pravidelně testován po dobu 5 měsíců, přičemž byly sledovány jeho vlastnosti. Výtěžky tohoto generátoru se pohybovaly nad 70 %. Kontaminace nepřekročila 0,013 % a zůstávala přibližně konstantní.
Práce byla podpořena granty Technologické agentury ČR – TJ01000334 a TJ04000129.
Nukleární medicína očima mladých lékařů
Mancová K., Kielar T.
Radioizotopové pracoviště, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
Úvod: Přednáška je zaměřena na popis profesních začátků mladých lékařů nastoupivších na Klinické oddělení Radioizotopového pracoviště Institutu klinické a experimentální medicíny.
Popis problematiky: Nukleární medicína má v lékařství své významné místo, jak v diagnostice, tak v terapii. V širší společnosti zde ale není příliš známá a dokonce budoucí lékaři se s tímto oborem poprvé setkají často až během studia a to – ve srovnání s jinými vyučovanými předměty - jen krátce a okrajově.
Přednáška je věnována tomu, jak se může medik a později absolvent lékařské fakulty při volbě budoucí specializace dostat od klasického „chirurgie-nebo-interna“ k nukleární medicíně a jaká je cesta specializačním vzděláváním. Také zkušenostem mladého lékaře z prvních měsíců na radioizotopovém pracovišti včetně popisu tamního typického pracovního dne.
Závěr: Tento příspěvek stručně představí časné profesní zkušenosti mladých lékařů v oboru nukleární medicíny, motivace pro výběr tohoto povolání a proces získávání specializované způsobilosti.
Systém hodnotenia rastových buniek mandibul v nukleárnej medicíne
Pavliková T.1,2, Kráčmerová T.3
1 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze, 2 Oddělení radiační ochrany, 1. LF UK a VFN v Praze, 3 Samostatné oddělení lékařské fyziky, 2. LF UK a FN v Motole, Praha
Úvod: Kondylárna hyperplázia mandibuly je patológia dolnej čeľuste, ktorá spôsobuje asymetriu tváre, bolesť a dysfunkciu temporomandibulárneho kĺbu a môže viesť k estetickým a psychologickým problémom človeka. Keďže ide o chorobu detí, je na diagnostiku spojenú s ionizujúcim žiarením kladený väčší dôraz. Svetovým trendom na diagnostiku kondylárnej hyperplázie je SPECT, ktorý je postupne doplňovaný nízko dávkovým CT, vďaka výhodám, ktorými SPECT/CT disponuje.
Popis problematiky: Keďže v Českej Republike nie je štandardizovaný postup na vyhodnotenie pacientov s kondylárnou hyperpláziou, cieľom výskumu je porovnať niekoľko možností na určenie aktívnej kondyly. Prístupy, pomocou ktorých budú vyhodnocované dáta pacientov, boli zvolené na základe dvoch pracovísk v Prahe, kde sa pacienti s deformáciou tváre diagnostikujú.
Záver: Vyhodnotenie môže byť vykonané absolútne alebo relatívne (aktuálne štandardné vyhodnotenie). Na absolútnu kvantifikáciu boli vykonané merania pomocou Jaszczak fantómu, kedy boli stanovené korekčné koeficienty na efekt čiastočného objemu (RC koeficienty) a kalibračné koeficienty medzi počtom impulzov a aktivitou.
Scintigrafická diagnostika febrilních stavů nejasného původu
Plištilová N.1, Červenková Z.2, Pospíchal J.2,Lierová A.1
1 Oddělení radiologie, 2 Oddělení urgentní medicíny, Katedra klinických oborů, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
Úvod: Tělesná teplota zdravého člověka kolísá mezi 36–37 °C. Horečka je teplota vyšší než 38 °C. Febrilní stav neznámého původu (FSNP) je teplota vyšší než 38,3 °C trvající více než tři týdny bez vysvětlení intenzivním vyšetřovacím procesem. Příčinou mohou být např. infekce, malignity či zánětlivá onemocnění. Diagnostika etiologie FSNP může být i v dnešní době komplikovaná. Z používaných zobrazovacích modalit mohou být přínosné metody nukleární medicíny (NM). Naše práce se zaměřuje na diagnostiku FSNP a využití dvou nejčastějších metod při diagnostice: pozitronová emisní tomografie (PET) s 18F-fluorodeoxyglukózou (18F-FDG) a 67Ga scintigrafie.
Popis problematiky: K lokalizaci zdroje FSNP pomocí NM se v současnosti převážné používá moderní metoda PET s 18F-FDG, popřípadě je možné využít také a již spíše sporadicky 67Ga citrát.
Použité aktivované leukocyty a lymfocyty mají zvýšenou glykolýzu, takže 18F-FDG vysoce akumulují, neboli zobrazují metabolizmus glukózy v místě zánětu. 18F je pozitronový zářič a jeho poločas přeměny je 109 minut. Pro vyšetření je charakteristická zvýšená akumulace 18F-FDG. Aplikace radiofarmaka probíhá i.v. aktivitou 370 MBq. 18F-FDG se v těle akumuluje velice rychle již během několika minut. V průběhu 35 minut je zhruba 95 % farmaka zcela navázáno. Vyšetření probíhá za 45–60 minut po aplikaci.
Avšak v případě nedostupnosti moderních metod je 67Ga scintigrafie vhodnou využitelnou metodou. Aplikace radiofarmaka probíhá i.v. aktivitou 170 MBq. Mechanismy jeho zvýšené akumulace v oblastech zánětu nejsou zcela přesně známy, jsou patrně multifaktoriální. V krevním oběhu se 67Ga váže na transferin a intracelulárně v leukocytech pravděpodobně na laktoferin. V místě zánětu, kde se nenachází železo, samy infekční patogeny vytváří siderofory, na které se 67Ga fixuje podobně jako na ionty železa. Fyziologická akumulace 67Ga je v játrech, střevech, kostní dřeni a ledvinách. Radiofarmakum se z těla vylučuje močí a stolicí, za 24 hodin se vyloučí 10–20 % (T1/2 = 78 hodin). Nedostatkem této metody je dlouhá doba vyšetření (od aplikace až po 48 hodinách), nízká obrazová kvalita a vysoká radiační zátěž pro pacienta.
Pro urychlení eliminace radiofarmak z organismu se podávají laxativa. Pacientům je doporučen zvýšený příjem tekutin a po dobu radioaktivní přeměny není doporučeno se přibližovat k malým dětem a těhotným. Zvýšená akumulace může prokázat nejen infekční příčinu FSNP, ale i např. sarkoidózu či lymfomové onemocnění.
Závěr: FSNP představují diagnostickou výzvu. Metody NM mají v jejich diagnostice důležité místo. Správná diagnostika může zásadně ovlivnit volbu léčebné strategie a osud pacienta.
Detekční systém pro celotělovou dozimetrii DOMOS
Šimůnková S.1,2, Řeháček T.1, Keňová A.1,2, Kráčmerová T.1
1 Samostatné oddělení lékařské fyziky, 2. LF UK a FN v Motole, Praha, 2 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze
Úvod: Detekční systém DOMOS od firmy Nuvia a.s. se využívá pro celotělovou dozimetrii na 2. lůžkové stanici Kliniky nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN v Motole. K detekci používá scintilační krystal NaI(Tl), který měří četnost impulzů. Následně je stanovena absolutní změna impulzů za sekundu (CPS) až do hodnoty 50 000 CPS. Je unikátní díky instalaci nad lůžko pacienta a ovládání přes tablet. Pacientská měření lze tedy provádět bez dohledu personálu. Měření je možné provádět i na vícelůžkových pokojích za předpokladu, že jsou jejich lůžka od sebe ve vzdálenosti minimálně 200 cm.
Popis problematiky: Na tomto systému byly provedeny kalibrační měření a kontrola kvality (QC) jako např. kontroly stability, linearita odezvy na aktivitu, citlivost atd., a to dle navrženého souhrnu QC pro detektory využívané pro celotělovou dozimetrii. Z těchto dat je určena chybovost celého detekčního systému. Po proměření těchto vlastností byly provedeny prvotní měření na pacientech. Bylo provedeno porovnání s měřením prováděným personálem za pomoci kolimované scintilační sondy SVLD a měřením, které prováděl sám pacient na systému DOMOS. Kromě hodnocení odchylek výsledků měření v průběhu času, byla zkoumána samostatnost a spolupráce pacientů při měření.
Závěr: Detekční systém DOMOS se prokázal jako vyhovující pro klinický provoz. Zajistí výrazné snížení radiační zátěže personálu, časovou nenáročnost a větší množství dat, které je výhodné pro přesnější stanovení celotělové dávky. Systém má ovšem také své nevýhody. Zásadní nevýhodou je možné nedodržení zachování geometrie při měření, kdy měření provádí sám pacient, a také kontaminace lůžka.
Příprava a využití 177Lu v radionuklidové terapii a jeho porovnání s 161Tb
Skálová M., Suchánková P., Kozempel J.
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické v Praze
Úvod: Lutecium-177 je jedním z radionuklidů se stále rostoucím využitím v radioterapeutických aplikacích, a to díky vhodné energii beta záření a délce poločasu přeměny v kombinaci s vhodnými chemickými vlastnostmi. Analogem 177Lu co se týče chemických a do jisté míry i jaderných vlastností je 161Tb.
Popis problematiky: Lutecium-177 je možné připravit ozařováním v reaktoru neutronovým záchytem na terči z obohaceného 176Lu nebo na terči z obohaceného 176Yb s následnou beta přeměnou vznikajícího 177Yb. Druhým způsobem přípravy 177Lu je ozařování terče ze 176Yb svazkem deuteronů v cyklotronu.
Jakožto prvek skupiny lanthanoidů má lutecium vhodné chemické vlastnosti pro tvorbu chelátů a sloučenin, jež lze dále využít pro syntézu radiofarmak např. v cílené radionuklidové terapii karcinomu prostaty (177Lu-PSMA) nebo gastroenteropankreatických neuroendokrinních nádorů (177Lu-DOTATATE). Lutecium-177 se dále uplatňuje také v radiosynovektomii či radioimunoterapii.
Vhodnou alternativou ke 177Lu se jeví radionuklid 161Tb, jenž má podobné chemické vlastnosti a srovnatelný poločas přeměny i energii beta záření. Oba radionuklidy emitují gama záření využitelné pro monitorování distribuce radiofarmaka v těle pacienta, avšak gama kvanta emitovaná 161Tb mají nižší energii, čímž přispívají k nižší radiační zátěži pacienta. Terbium-161 navíc emituje konverzní a Augerovy elektrony, což zvyšuje jeho potenciální terapeutickou účinnost oproti 177Lu.
Závěr: Lutecium-177 je v současné době využíváno v radioterapeutických aplikacích a stále je předmětem dalšího výzkumu. Jako jeho případná alternativa s potenciálně vyšší terapeutickou účinností se jeví 161Tb, jehož výhodou jsou také podobné chemické vlastnosti umožňující využití postupů již zavedených pro 177Lu.
Tato práce byla podpořena grantem Technologické agentury České republiky TJ04000138.
ThyroPIX – gama kamera nové generace pro zobrazování štítné žlázy a malých orgánů pomocí metod nukleární medicíny
Trojanová E.1, Šolc J.2, Kráčmerová T.3, Sýkora V.4, Kadeřábek R.5
1 ADVACAM s.r.o., Praha, 2 Český metrologický institut, Praha, 3 Fakultni nemocnice v Motole, Praha, 4 Centrum pro pokročilé preklinické testování, 1. LF UK Praha, 5 Radalytica a.s, Holice
Karcinom štítné žlázy patří u mladších lidí (ve věku do 45 let) mezi 5 nejčastějších karcinomů a počet těchto nádorů stále narůstá. Primárně se tento typ karcinomu léčí chirurgickým odstraněním celé štítné žlázy s následnou radionuklidovou radioterapií v podobě podání radioaktivního jodu, který destruuje zbytky štítné žlázy i případné zbytky nádorové tkáně. Významnou roli pro monitorování pacientů před, v průběhu a po radionuklidové léčbě hrají zobrazovací diagnostické metody. Současný standard přístrojové techniky ale neumožňuje vizualizovat velmi vysoké aktivity 131I, které se při radionuklidové terapii běžně aplikují. Největším handicapem současné přístrojové zobrazovací techniky je nemožnost integrace zobrazení s vysokým rozlišením a průběžné měření kinetiky u aplikací vysokých léčebných aktivit radiofarmak. Tyto nedostatky však může vyřešit nastupující technologie polovodičových detektorů rodiny Medipix, která umožnuje detekci vysokých toků záření s vysokým rozlišením. Použitím této technologie ve spojení s mobilní platformou je vyvýjen unikátní zobrazovací přístroj ThyroPIX. Zařízení bude primárně designované pro zobrazování na principu Comptonovy kamery, ale bude také vybaveno přídatným kolimačním systémem tak, aby umožňovalo detekci v režimu gama kamery pro detekci nízkoenergetických radionuklidů jako je např. 99mTc.
Díky implementaci kamery ThyroPIX na mobilní robotický systém bude možné omezit pohyb pacientů docházejících na vyšetření na oddělení nukleární medicíny. Zároveň díky flexibilitě a automatickému polohovacímu systému, kterým robotické rameno disponuje, bude moct pacient ležet či sedět na pokoji v lůžkové části oddělení a vyšetření samotné může probíhat mimo přítomnost nemocničního personálu, čímž bude sníženo riziko nebezpečí ozáření.
Podpořeno: Projekt FW01010471ThyroPIX - gama kamera nové generace pro zobrazování štítné žlázy a malých orgánů pomocí metod nukleární medicíny je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci programu TREND 2019.
Magnetické nanočástice značené 177Lu
Valová V.1,2, Vlk M.1,2, Ráliš J.3, Lebeda O.3, Kozempel J.1
1 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, České vysoké učení technické, Praha, 2 Klinika nukleární medicíny a endokrinologie UK 2. LF a FN Motol, Praha, 3 Ústav jaderné fyziky, AV ČR, v.v.i, Husinec - Řež
Úvod: Nanočástice Fe3O4 se svými superparamagnetickými vlastnostmi jsou zkoumány jako vhodné materiály pro různé biomedicínské aplikace, např. jako nosiče diagnostických nebo terapeutických radionuklidů. Nemodifikované/nestabilizované nosiče Fe3O4 často agregují, a proto jsou obalovány např. anorganickými nebo organickými povlaky. Pro tyto účely byly studovány kompozitní magnetické nanočástice s hydroxyapatitem (HAp) [Ca5(PO4)3(OH)], který se jeví jako vhodný obalový materiál. Hydroxyapatit se ve velké míře používá díky své vynikající biokompatibilitě, stabilitě v různých matricích a nízké toxicitě. Připravené nosiče byly značeny luteciem-177. Tenu to smíšený β- a γ zářič se např. využívá v terapii malých nádorů.
Popis problematiky: Nanočástice magnetitu (Fe3O4), připravené koprecipitací železnatých a železitých solí, byly použity nejen ke značení luteciem-177, ale posloužily k obalení hydroxyapatitem pro snížení jejich agregace za vzniku magnetit-hydroxyapatitových nanočástic (Fe3O4-HAp). Oba typy nanočástic byly dispergovány v pufru při různých hodnotách pH a následně inkubovány s 177LuCl2 (~10 MBq/1ml) při laboratorní teplotě.
Výsledky: Připravené magnetické nanočástice i magnetit-hydroxyapatitové nanočástice byly radioaktivně značeny 177Lu. Výtěžky značení byly v rozmezí 99–97 %.
Závěr: Připravené nanočásticové materiály značené povrchovou sorpcí 177Lu se jeví jako perspektivní nosiče pro terapeutické radionuklidy, které budou dále studovány jako nosiče léčiv s možným potenciálem pro klinické aplikace v radioterapii.
Tato práce byla podpořena granty Technologické agentury ČR – TJ01000334 a TJ04000129.
Systémová léčba kostních metastáz u pacientů s karcinomem prostaty 223Ra-dichloridem
Zilvarová Š.1, Červenková Z.2, Pospíchal J.2,Lierová A.1
1 Oddělení radiologie, 2 Oddělení urgentní medicíny, Katedra klinických oborů, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
Úvod: Karcinom prostaty je světově druhým nejčastějším maligním onemocněním u mužů. V České republice tvoří zhruba 4 % z celkového počtu nádorových onemocnění. Karcinom prostaty nejčastěji metastazuje do lymfatických uzlin a skeletu. Kostní metastázy mohou být symptomatické (bolest, fraktury) a také zásadně ovlivňují kvalitu života pacientů. V pokročilém stádiu se u 90 % pacientů rozvíjí osteoplastické metastázy.
Naše práce se zaměřuje na popis cílené léčby kostních metastáz založené na principu aplikace radionuklidů, které dokáží sledovat stejné metabolické dráhy jako vápník.
Popis problematiky: Terapie karcinomu prostaty je v současnosti multimodalitní. V našem případě se věnujeme alternativní léčebné metodě cílené na pacienty s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty, se symptomatickými metastázami skeletu, bez známých viscerálních metastáz, jejichž onemocnění progreduje po nejméně dvou předchozích liniích systémové léčby. Mezi nejčastěji používané radionuklidy pro tuto léčbu patří právě 223Ra dichlorid, který nese obchodní název Xofigo® (Bayer, Leverkusen, Německo). Xofigo® je čirý, izotonický, bezbarvý injekční roztok s hodnotou pH mezi 6,0 až 8,0 o aktivitě 1100 kBq/ml. Pacientovi se podává terapeutická aktivita 55 kBq/kg tělesné hmotnosti ve čtyřtýdenních intervalech. Celkem je podáváno 6 cyklů.
Aktuálně zveřejněná klinická studie (ERA-223), která byla provedena u 921 randomizovaných pacientů v rozmezí věku 49–90 let, prokázala, že podání léčivého přípravku Xofigo® má analgetický účinek na bolest kostí působenou metastázami skeletu a vede k prodloužení délky přežití pacientů.
Závěr: Systémová léčba kostních metastáz pomocí radionuklidů se všeobecně jeví jako velmi účinná metoda, ať už pro úplné vyléčení pacienta, nebo jako léčba paliativní. Tato paliativní léčba je nedílnou součástí multimodalitní terapie karcinomu prostaty. Léčba pomocí 223Ra dichloridu (Xofigo®) vede v některých případech k vyléčení kostních metastáz, zejména však prokazatelně dokáže udržet kvalitu života pacienta na velmi dobré úrovni po značnou dobu.
Štítky
Nuclear medicine Radiodiagnostics RadiotherapyČlánok vyšiel v časopise
Nuclear Medicine
2020 Číslo 4
Najčítanejšie v tomto čísle
- Cardiac amyloidosis in imaging methods – a view of cardiologist
- 99Mo99mTc generator: production and application in nuclear medicine 1 st part
- Accidental detection of COVID-19 disease on FDG-PET/CT examination
-
Studentský den nukleární medicíny -
sborník abstraktů