#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Autokinezioterapie u syndromu karpálního tunelu


Auto-kinesio-therapy in the carpal tunnel syndrome

Introduction and objective:
The carpal tunnel syndrome is the most frequent neuropathy of upper extremities. Our work investigated whether auto-kinesiotherapy with elements of neurodynamic mobilization of nervus medianus is effective as one of the possibilities for treating the carpal tunnel syndrome (CTS). Moreover, we wanted to verify, whether education of the patients and clients regarding the exercise can be provided by general nurses.

Methods:
The cohort included 27 persons (54 cases of CTS), who were educated by a general nurse in the way how to perform auto-kinesiotherapy by three specific exercises and the persons were asked to exercise independently at least once daily for the period of three months. The nurse contacted and stimulated the subjects at least twice by phone during the study. The control group included 12 persons (24 cases of CTS) who did no exercise or were not treated in any way. The extent of subjective complaints regarding each arm was established by a questionnaire survey before and after three months of the study. The questions in the questionnaires were directed to subjective complaints associated with CTS manifestations and fine hand motor. In the conclusion the authors compared the occurrence and degree of the complaints between and after the exercise and compared the effects of exercise in the followed and control groups. Moreover, the effect of exercise in incipient and advanced forms of CTS was investigated.

Results:
Subjective improvement of the complaints occurred significantly more often in the exercising subjects, A subjective improvement of at least on the followed parameters was detected in 40 cases of the carpal tunnel syndrome in the exercising subjects (76.9%), which was significantly more frequent than in the persons who did not exercise (P = 0.0001), where improvement was reported only in five subjects (20.8%). In comparing the effect of exercise by the extent of subjective complaints including the parameters of fine hand motor, there was not any significant difference between incipient and advanced forms of carpal tunnel syndrome.

Conclusion:
Auto-kinesiotherapy is one of the possibilities for prevention and therapy of the carpal tunnel syndrome. Whenever the exercise is practiced, the patients encounter a relief. The study indicates that clients are capable to exercise independently after an entry education by a general nurse.

Keywords:
auto-kinesiotherapy – neurodynamic mobilization – carpal tunnel syndrome – occupational disease


Autoři: M. Nakládalová 1;  V. Žídková 1;  I. Brlková 1;  P. Holá 1;  V. Máslová 2;  H. Vildová 1;  A. Boriková 1;  H. Kollárová 3
Působiště autorů: Klinika pracovního lékařství, LF UP a FN Olomouc přednostka doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph. D. 1;  Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd UP v Olomouci přednostka Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph. D. 2;  Ústav preventivního lékařství, LF UP a FN Olomouc přednostka doc. MUDr. Helena Kollárová, Ph. D. 3
Vyšlo v časopise: Pracov. Lék., 68, 2016, No. 3, s. 87-93.
Kategorie: Original Papers

Souhrn

Úvod acíl:
Syndrom karpálního tunelu je nejčastější periferní neuropatií horní končetiny. Cílem naší práce bylo ověření účinnosti autokinezioterapie s prvky neurodynamické mobilizace středového nervu, jako jedné z možností léčby syndromu karpálního tunelu (SKT). A dále ověřit, zda edukaci pacientů a klientů ohledně cvičení mohou provádět zaškolené všeobecné sestry.

Metodika:
Soubor tvořilo 27 probandů (54 případů SKT), kteří byli zaškoleni všeobecnou sestrou o způsobu provádění autokinezioterapie třemi specifickými cviky a tyto osoby byly vyzvány, aby samostatně cvičily aspoň jednou denně po dobu 3 měsíců. Sestra je v průběhu studie nejméně 2krát telefonicky kontaktovala a povzbuzovala je. Kontrolní skupinu tvořilo 12 probandů (24 případů SKT), kteří necvičili, ani nebyli jinak léčeni. Před započetím studie a po třech měsících trvání byla u všech pacientů zjišťována míra subjektivních obtíží zvlášť pro každou ruku pomocí dotazníku. Otázky v dotaznících byly zaměřeny na subjektivní obtíže spojené s projevy SKT a jemnou motoriku ruky. Na závěr bylo provedeno srovnání výskytu a míry potíží před cvičením a po něm a srovnání efektu cvičení ve sledované a kontrolní skupině. Dále byl zkoumán efekt cvičení u incipientních a pokročilých forem SKT.

Výsledky:
K subjektivnímu zlepšení potíží došlo signifikantně častěji u cvičících osob. Subjektivní zlepšení alespoň v jednom ze všech sledovaných parametrů bylo zaznamenáno u 40 případů syndromu karpálního tunelu u cvičících (tj. u 76,9 %), což bylo zlepšení signifikantně častější než u osob necvičících (p < 0,0001), kde zlepšení po třech měsících bylo uváděno pouze u 5 postižených končetin (20,8 %). Při porovnání efektu cvičení podle míry subjektivních obtíží včetně parametrů týkajících se jemné motoriky ruky nebyly statisticky signifikantní rozdíly mezi incipientními a pokročilými formami syndromu karpálního tunelu.

Závěr:
Autokinezioterapie je jednou z možností prevence a terapie syndromu karpálního tunelu. Pokud je cvičení prováděno, přináší pacientům úlevu. Studie svědčí o tom, že klienti po úvodním zaškolení všeobecnou sestrou dokáží cvičit samostatně.

Klíčová slova:
autokinezioterapie – neurodynamická mobilizace – syndrom karpálního tunelu – nemoc z povolání

ÚVOD

Syndrom karpálního tunelu (SKT) je úžinový syndrom, při kterém dochází ke kompresi středového nervu při jeho průchodu karpálním tunelem. Jedná se o vůbec nejčastější periferní neuropatii [2, 10, 13, 16].

Klinické projevy onemocnění jsou jak iritační (zvláště parestezie, nejčastěji I.–III. prstu a radiál-ní strany IV. prstu), tak v pokročilejších stadiích i zánikové (hypotonie, hypotrofie až atrofie thenaru, oslabení svalové síly, neobratnost ruky, vypadávání předmětů). V počátečních stadiích se tyto obtíže objevují při déletrvajícím klidu ruky, zejména v noci, postupně se potíže zhoršují, objevují se i během dne a stávají se trvalými. Jejich intenzita je u různých jedinců různá a i u téhož jedince může v čase kolísat [18].

Kromě obecných rizikových faktorů, jako je věk, pohlaví, obezita, onemocnění štítné žlázy, hormonální substituční léčba, diabetes mellitus nebo psychický stres, souvisí syndrom karpálního tunelu také s prací [2, 10]. Prevalence SKT u ma-nuálně pracujících je signifikantně vyšší než v běžné populaci. Specifickou profesi nelze přesně definovat, za rizikový faktor jsou považovány dělnické práce obecně. V mnoha studiích je SKT spojován s těmito rizikovými faktory: repetitivní pohyby zápěstí, chronická flexe zápěstí, silný úchop nářadí nebo dlouhodobá expozice vibracím. Jedním z dominantních rizikových faktorů je přetěžování horních končetin [16]. V posledních více než 10 letech je SKT v České republice (ČR) nejčastěji hlášenou chorobu z povolání. K často postižené profesi patří tradičně montážní dělníci v automobilovém průmyslu, v  r. 2013, 2014 i v r. 2015 byli v ČR mezi profesemi postiženi vůbec nejčastěji [4]. Podle německých autorů je častý výskyt profesionálního SKT u pracovníků balíren potravin, zpracovatelů drůbeže, zahradníků, hudebníků, zemědělců, stavebních dělníků, mechaniků, lesníků, pokladních v supermarketech, masérů a čalouníků [5].

Syndrom karpálního tunelu je onemocnění, které snižuje kvalitu života postižené osoby, snižuje její pracovní potenciál a v případě prokázané profesionality nese zvýšenou socioekonomickou zátěž celá společnost. Léčba SKT je jak chirurgická (zejména u pokročilých forem), tak konzervativní, ke které patří např. dlahování zápěstí v neu-trální pozici, zejména v noci, lokální aplikace kortikoidů, domácí strečinková cvičení předloktí a dlaně, změna pracovního místa nebo kinezioterapie [1, 2, 11]. Dále se při konzervativní terapii SKT zkouší nesteroidní antiflogistika, léčebný ultrazvuk, laserová terapie, podávání vitaminu B6, jóga nebo akupunktura [2, 6, 17]. Nejen v České republice chybí jednotné doporučené postupy založené na důkazu pro léčbu syndromu karpálního tunelu [14].

Cílem naší práce bylo ověření účinnosti autokinezioterapie s prvky neurodynamické mobilizace středového nervu, jako jedné z  možností léčby SKT. A dále ověřit, zda edukaci pacientů a klientů ohledně cvičení mohou provádět zaškolené vše-obecné sestry.

SOUBOR A METODIKA

Do sledovaného souboru bylo zařazeno 27 pacien-tů, kteří byli před vstupem do studie vyšetřeni pracovním lékařem a neurologem a u kterých byl diagnostikován a také elektromyograficky verifikován oboustranný syndrom karpálního tunelu a byli ochotni cvičit. Jednalo se 9 mužů a 18 žen ve věku 36–62 let (medián 50 let). Z povolání byli zastoupeni např. dělníci v elektrotechnice, operátoři, brusiči, kadeřnice, administrativní pracovník, či publikující postgraduální student.

V souboru 27 osob (54 případů SKT) bylo vstupně zjištěno 18 pokročilých forem SKT splňujících následující elektromyografická kritéria: distální motorická latence (DML) ≥ 4,9 ms a současně rychlost senzitivními vlákny (SCV) ≤ 40,0 m/s) a 36 incipientních forem SKT, u kterých elektromyografické hodnoty DML a SCV překračovaly normální hodnoty (DML < 4,2 ms, SCV ≥ 50,0 m/s),ale nedosahovaly pokročilé formy. Pacienti ochotní cvičit byly edukováni o cvičení zaškolenou zdravotní sestrou, která jim vysvětlila, předvedla a naučila je provádět jednotlivé cviky. Důraz byl kladen na správnost provádění vybraných tří cviků. Pacienti také obdrželi edukační leták se zobrazením a podrobným popisem cviků i jejich audiovizuální záznam na DVD. Nemocní byli po- té vyzváni, aby samostatně cvičili alespoň jednou denně níže uvedené tři cviky po dobu 3 měsíců. Sestra pacienty v průběhu této doby nejméně dvakrát telefonicky kontaktovala a povzbuzovala je.

Pro autokinezioterapii byly vybrány tři jednoduché cviky s prvky neurodynamické mobilizace středového nervu popsanými českými autorkami [11].

Cvik č. 1: Prvním cvikem je tlak a současně tah směrem od zápěstních kůstek do dlaně. Protažení se provádí palcem druhé ruky a v každém místě je potřeba setrvat po dobu cca 5 sekund.

Cvik č. 2: Při druhém cviku je důležité stát nebo sedět ve vzpřímené poloze, narovnat páteř, podsadit pánev, zasunout bradu, ramena dát dolů a dozadu. Dlaně jsou sepnuty před hrudníkem. Nejdříve se provádí tlak prsty proti sobě po dobu 5 sekund s následným 5sekundovým odpočinkem, poté se dlaně přiloží k sobě a posunují směrem k břichu. Cvik se opakuje dvakrát až třikrát.

Cvik č. 3: Třetí cvik je prováděn ve stoji s dlaní opřenou o zeď na vzdálenost natažené paže, ruka je pootočena lehce zevně. Natažená končetina se pokrčí a opět narovná. Pohybuje se pouze horní končetina v lokti, zbytek těla je držen vzpřímeně. Později lze tah zvýšit natočením hlavy ke druhému rameni. Cvik se provádí 6–8krát. Nemocný může pociťovat tah nebo mírné brnění v oblasti předloktí, dlaně či prstů.

Kontrolní skupinu necvičících tvořilo 12 osob, 4 muži a 8 žen průměrného věku 39–64 let (me-dián 53,5 let) trpících oboustranným syndromem karpálního tunelu. Tito pacienti byli rovněž vyšetřeni neurologem a pracovním lékařem, v tomto souboru 12 osob (24 rukou) bylo zaznamenáno 12 incipientních a 12 pokročilých forem SKT. Cvičící a necvičící osoby se signifikantně nelišily v zastoupení pohlaví, věku ani v dalších porovnávaných parametrech (tab. 1).

Tab. 1. Základní charakteristika souboru
Základní charakteristika souboru

Před započetím studie a po třech měsících trvání byla u všech pacientů zjišťována míra subjektivních obtíží zvlášť pro každou ruku pomocí dotazníku. Otázky v dotaznících byly zaměřeny na subjektivní obtíže spojené s projevy SKT, jako jsou bolesti, parestezie (brnění, mrtvění, pálení) a jiné další obtíže (tupost, křeče, vypadávání předmětů apod.). Pacienti hodnotili u každé z obtíží její intenzitu, která byla hodnocena číselnou škálou 0 (žádné obtíže) až 5 (největší obtíže), trvání a frekvenci. Hodnocen byl rovněž počet nočních probuzení z důvodu těchto obtíží. Dále byly otázky zaměřeny na úkony spojené s jemnou motorikou ruky, jako je manipulace s mincemi, zapínání knoflíků, ovládání televizního ovladače, ovládání mobilu, otevírání PET lahví, ovládání klíčů, solení rukou. Pro hodnocení byla použita 5bodová škála (žádné obtíže, občasné, časté, velmi časté obtíže a tak silné obtíže, že činnost nelze vůbec vykonávat).

Na závěr bylo provedeno srovnání výskytu a míry potíží před cvičením a po něm a srovnání efektu cvičení ve sledované a kontrolní skupině. Po dobu cvičení probandi neměnili žádné pracovní ani životní zvyklosti. Pro přehlednost hodnocení bylo zmírnění obtíží v jedné z modalit (trvání, intenzita, frekvence) považováno za zlepšení.

Pro statistické hodnocení byl použit software IBM SPSS Statistics. Porovnávání bylo prováděno pomocí Fisherova přesného testu pro kvalitativní parametry a Mannova-Whitneyova U testu pro kvantitativní parametry.

VÝSLEDKY

K subjektivnímu zlepšení potíží došlo signifikantně častěji u cvičících osob. U symptomu brnění a u symptomu bolesti došlo ke zlepšení signifikantně častěji u cvičících osob(tab. 2). Ke zhoršení obtíží nedošlo u nikoho z cvičících ani necvičících osob.

Tab. 2. Frekvence subjektivních obtíží u cvičících a necvičících a hodnocení jejich míry po skončení studie
Frekvence subjektivních obtíží u cvičících a necvičících a hodnocení jejich míry po skončení studie

V případě manipulace s mincemi, knoflíky a šroubky došlo ke zlepšení signifikantně častěji u cvičících osob (tab. 3).

Tab. 3. Frekvence obtíží spojených s jemnou motorikou ruky a hodnocení efektu cvičení
Frekvence obtíží spojených s jemnou motorikou ruky a hodnocení efektu cvičení

Subjektivní zlepšení alespoň v jednom ze všech sledovaných parametrů bylo zaznamenáno u 40 případů syndromu karpálního tunelu u cvičících (tj. u 76,9 %), což bylo zlepšení signifikantně častější než u osob necvičících (p < 0,0001), kde zlepšení po třech měsících bylo uváděno pouze u 5 postižených končetin (20,8 %).

Při porovnání efektu cvičení podle míry subjektivních obtíží včetně parametrů týkajících se jemné motoriky ruky nebyly statisticky signifikantní rozdíly mezi incipientními a pokročilými formami syndromu karpálního tunelu (tab. 4 a 5).

Tab. 4. Frekvence potíží u incipientních a pokročilých forem SKT a vliv cvičení
Frekvence potíží u incipientních a pokročilých forem SKT a vliv cvičení

Tab. 5. Efekt cvičení u incipientních a pokročilých forem SKT v oblasti jemné motoriky
Efekt cvičení u incipientních a pokročilých forem SKT v oblasti jemné motoriky

V kontrolní skupině nebyly zaznamenány statisticky signifikantní rozdíly při srovnání výskytu subjektivních obtíží před započetím studie a po jejím ukončení, a to jak u incipientních, tak u pokročilých forem SKT (tab. 6). Co se týká zlepšení jemné motoriky, v kontrolní skupině nedošlo ke zlepšení ani v jednom případě.

Tab. 6. Vývoj obtíží u necvičících osob s incipientní/pokročilou formou onemocnění před a po studii
Vývoj obtíží u necvičících osob s incipientní/pokročilou formou onemocnění před a po studii

DISKUSE

Kinezioterapie a neuromobilizační techniky se v poslední době začaly používat k léčbě úžinových neuropatií. Jsou založeny na sérii aktivních i pasivních pohybů a mají za cíl obnovení normálních vlastností postiženého nervu [11, 14]. V dostupné literatuře je však jen málo studií zabývajících se kinezioterapií v léčbě SKT.

Oskouei et al. porovnávali efekt neuromobilizačních technik u dvou skupin osob s lehkým až středně závažným SKT (20 osob, 32 případů SKT). Obě skupiny osob byly léčeny standardními rehabilitačními procedurami (zápěstní dlaha nošená v noci i přes den, elektroléčba a terapeutický ultrazvuk); studie trvala 4 týdny. Studovaná skupina navíc podstoupila léčbu dvěma cviky s neurodynamickými prvky. Mobilizace zápěstí (cvik obdobný našemu cviku č. 1, s tím rozdílem, že tlak a tah na zápěstí osoby vyvíjel terapeut), byla prováděna 3krát týdně po dobu 3 x 30 sekund. Dále byl aplikován cvik, kdy byla ležící osobě s abdukcí a zevní rotací paže prováděna oscilatorně flexe a extenze v lokti při maximální supinaci a dorzální flexi dlaně a prstů do bolesti (Median Nerve Tension Test – MNTT), toto bylo aplikováno 3krát týdně po 3 x 15 oscilatorních opakováních. Po vyhodnocení studie bylo zjištěno, že došlo k signifikantnímu poklesu subjektivních příznaků, jako je mravenčení, ztuhlost, slabost atp. (také bolesti měřené vizuální analogovou škálou). Došlo rovněž ke zlepšení hodnocení pomocí MNTT a Phalenova příznaku (p = 0,005). Výsledky elektromyografie a funkčnost ruky, která byla hodnocena pomocí dotazníku, nebyly signifikantně rozdílné [15].

Kwolek a Zwolinska zaznamenali signifikantní zlepšení v kvalitě čití, rozsahu pohybu v zápěstí a svalové síly ruky u skupiny 61 osob nejen bezprostředně po dokončení rehabilitací (léčebný ultrazvuk, masáže a kinezioterapie), ale i po 1 roce sledování [9].

De-la-Llave-Rincon et al. studovali v prospektivní sérii případů kombinovaný efekt mobilizace měkkých tkání a neurodynamickou mobilizaci středového nervu v celém jeho průběhu u 18 žen trpících chronickým syndromem karpálního tunelu. Hodnocení proběhlo na začátku léčby, bezprostředně po ní a 1 týden po ní. Bylo zaznamenáno, že použití těchto technik snížilo intenzitu bolesti, ale neměnilo citlivost na kompresi nervu u této skupiny žen s chronickým SKT [3].

Efekt neuromobilizace však nebyl zaznamenán vždy. Heebner et al. zkoumali přídavný efekt neuromobilizace ke standardní léčbě. Šedesát osob se syndromem karpálního tunelu bylo rozděleno do 2 skupin. První skupina podstoupila standardní léčbu, která zahrnovala edukaci pacientů (pohovor o syndromu karpálního tunelu, jeho anatomii, příčinách, rizikových faktorech; zdůrazněn byl zdravý životní styl – cvičení správného držení těla, změna ergonomie práce k omezení opakovaného nebo trvalého napětí v ruce, snížení repetititvního přetěžování, omezení prolongované flexe nebo extenze zápěstí, omezení solení, nekouření), noční dlahování zápěstí v neutrálním postavení a 8 cviků zaměřených na zlepšení pohybů šlach (tendon gliding excercises). Osoby z druhé skupiny měly kromě standardní léčby ještě navíc cvičit 3–5krát denně 10krát za sebou jeden neuromobilizační cvik (obdobný cviku č. 3 v naší studii). Výsledky byly hodnoceny na počátku léčby a po 1 a 6 měsících jednak dotazníkem na postižení paže, ramene a ruky (Disabilities of the Arm, Shoulder, and Hand Questionnaire), specifickým dotazníkem zaměřeným na SKT (The Brigham and Woman’s Hospital Carpal Tunnel Specific Questionnaire – CTSQ) a rozpětím extenze lokte při napínacím testu středového nervu (Median Nerve Tension Test). Při hodnocení nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly, kromě toho, že u skupiny 1bylo po 6 měsících zaznamenáno lepší skóre funkčního stavu ve specifickém dotazníku CTSQ. V závěru této studie autoři připouštějí, že chronicita symptomů, špatná compliance v dotazníkovém šetření a nedostatek navazujících kontrol, můžou mít nepříznivý vliv na výsledky studie [7].

Horng et al. porovnávali účinek cvičení na zlepšení pohybů šlach a neuromobilizační cvičení u osob se SKT. Padesát tři osoby byly rozděleny do tří skupin. Osoby ve všech třech skupinách obdržely konvenční terapii dlahováním zápěstí a terapii parafínem. Osoby v první skupině navíc cvičily cviky na zlepšení pohybů šlach (tendon gliding excercises). Osoby v druhé skupině kromě konvenční terapie podstoupily ještě neuromobilizační cvičení (nerve gliding exercises). Hodnocení proběhlo na začátku a na konci dvouměsíční léčby jednak škálovým hodnocením subjektivně vnímané bolesti, jednak dotazníky zaměřenými na funkční postižení ruky (Disabilities of the Arm, Shoulder, and Hand Questionnaire) a na kvalitu života (The World Health Organization Quality of Life Questionnaire Brief Version). Signifikantní snížení bolestivosti bylo zjištěno ve všech třech skupinách, avšak pouze u první skupiny bylo zaznamenáno signifikantní zlepšení skóre funkčního stavu ruky a kvality života [8]. 

Nicméně, z výše uvedeného je patrný příznivý efekt kinezioterapie u SKT, což vyplývá i z výsledků naší studie, kdy došlo ke statisticky signifikantnímu zlepšení jak subjektivně vnímaných obtíží, tak i ke zlepšení některých modalit jemné motoriky ruky nezávisle na tom, zda se jednalo o incipientní nebo pokročilou formu SKT.

V budoucnu plánujeme zařazení standardizovaných testů k objektivnímu hodnocení jemné motoriky ruky a standardizovaných dotazníků pro snadnější srovnání našich výsledků s jinými studiemi. Vhodným dotazníkem, který je zaměřen na problematiku SKT, je např. Bostonský dotazník [12].

To, že v naší studii osoby po úvodním zaškolení zdravotní sestrou dokázaly cvičit samostatně, vnímáme jako přínos této studie; lze tak ušetřit čas pacienta strávený dojížděním za fyzioterapeutem i jeho práci. Navíc si postižení mohou cvičit podle svých potřeb a možností.

ZÁVĚR

Autokinezioterapie je jednou z možností prevence a terapie syndromu karpálního tunelu. Pokud je cvičení prováděno, přináší pacientům úlevu. Studie svědčí o tom, že klienti po úvodním zaškolení všeobecnou sestrou dokáží cvičit samostatně.

Adresa pro korespondenci:

doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D.

Klinika pracovního lékařství, LF UP a FN Olomouc

I. P. Pavlova 6

779 00 Olomouc

e-mail: marie.nakladalova@fnol.cz

MUDr. Věra Žídková

Baška 420

739 01 Baška

e-mal: lekar.baska@seznam.cz


Zdroje

1. Washington State Department of Labor and Industries. Work-Related Carpal Tunnel Syndrome Diagnosis and Treatment Guideline. Washington State Department of Labor and Industries, Olympia; 2014.

2. Aroori S., Spence R. A. Carpal tunnel syndrome. Ulster Med. J., 2008, 77, 1, p. 6–17.

3. De-la-Llave-Rincon, A. I., Ortega-Santiago, R., Ambite-Quesada, S., Gil-Crujera, A., Puentedura, E. J., Valenza, M. C., Fernández-de-las-Peñas, C. Response of pain intensity to soft tissue mobilization and neurodynamic technique: a series of 18 patients with chronic carpal tunnel syndrome. J. Manipulative Physiol.Ther., 2012, 35, 6, s. 420–427. doi: 10.1016/j.jmpt.2012.06.002. Epub 2012 Jul 31.

4. Fenclová Z., Urban P., Žofka J. Nemoci z povolání v České republice. Státní zdravotní ústav. ISSN 1804-5960. Czech.

5. Giersiepen, K., Spallek, M. Carpal tunnel syndrome as an occupational disease. Deutsches Ärzteblatt, 2011, Apr. 8, Jg. 108, Heft 14, p. 238–242. DOI: 10.3238/arztebl.2011.0238.

6. Hadianfard, M., Bazrafshan, E., Momeninejad, H., Jahani, N. Efficacies of Acupuncture and Anti-inflammatory Treatment for Carpal Tunnel Syndrome. J. Acupunct. Meridian Stud., 2015, 8, 5, s. 229–235. doi: 10.1016/j.jams.2014.11.005. Epub 2014 Nov 29.

7. Heebner, M. L., Roddey, T. S. The effects of neural mobilization in addition to standard care in persons with carpal tunnel syndrome from a community hospital. J. Hand Ther., 2008, 21, 3, s. 229–240; quiz 241. doi: 10.1197/j.jht.2007.12.001.

8. Horng, Y. S., Hsieh, S. F., Tu, Y. K., Lin, M. C., Horng, Y. S., Wang, J. D. The comparative effectiveness of tendon and nerve gliding exercises in patients with carpal tunnel syndrome: a randomized trial. Am. J. Phys. Med. Rehabil., 2011, 90, 6, s. 435–442. doi: 10.1097/PHM.0b013e318214eaaf.

9. Kwolek, A., Zwolinska, J. Immediate and long-term effects of selected physiotherapy methods in patients with carpal tunnel syndrome. Ortop. Traumatol. Rehabil., 2011, 13, 6, s. 555–564.

10. Lewanska, M., Walusiak-Skorupa, J. Etiological factors of carpal tunnel syndrome in subjects occupationally exposed to monotype wrist movements. Med. Pr., 2014, 65, 2, s. 261–270. http://dx.doi.org/10.13075/mp.5893.2014.027. Polish.

11. Máslová, V., Nakládalová, M., Bastlová, P. Kinezioterapie u syndromu karpálního tunelu. Pracov. Lék., 2014, 66, 2–3, s. 98–101.

12. Meirelles, L. M., Santos, J. B. G., Santos, L. L., Branco, M. A., Faloppa, F., Leite, V. M., Fernandes, C. H. Evaluation of boston questionnaire applied at late post-operative period of carpal tun-nel syndrome operated with the paine retinaculatome through palmar port. Asta Ortop. Bras., 2006, 14, 3.

13. Moutasem, S. A. Pathophysiology of carpal tunnel syndrome. Neurosciences (Riyadh), 2015, 20, 1, s. 4–9.

14. Newington, L., Harris, E. C., Walker-Bone, K. Carpal tunnel syndrome and work. Best Pract. Res. Clin. Rheumatol., 2015, 29, 3, s. 440–453. doi: 10.1016/j.berh.2015.04.026. Epub 2015 May 27.

15. Oskouei, A. E., Talebi, G. A., Shakouri, S. K., Ghabili, K. Effects of neuromobilization maneuver on clinical and electrophysiological measures of patientswith carpal tunnel syndrome. J. Phys. Ther. Sci., 2014, 26, 7, s. 1017–1022. doi: 10.1589/jpts.26.1017

16. Spahn, G., Wollny, J., Hartmann, B., Schiele, R., Hofmann, G. O. Metaanalysis for the evaluation of risk factors for carpal tunnel syndrome (CTS) Part II. Occupational risk factors. Z. OrthopUnfall., 2012, 150, 5, s. 516–524. doi: 10.1055/s-0032-1315346. German.

17. Wippermann, J., Potter, L. Carpal tunnel syndrome-try these diagnostic maneuvers. J. Fam. Pract., 2012, 61, 12, s. 726–732.

18. Žídková, V., Nakládalová, M., Straková, V., Nakládal, Z., Kollárová, H. Podmínky uznání profesionality syndromu karpálního tunelu z přetěžování. Prakt. Lék., 2014, 94, 5, s. 230–234.

Štítky
Hygiene and epidemiology Hyperbaric medicine Occupational medicine
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#