Je nutné zjišťovat dopady covidu-19 na chirurgická pracoviště?

První vlna pandemie covidu-19 proběhla pro Českou republiku vcelku úspěšně, byť při přesném uvedení počtu nakažených nevíme, a asi se ani nedozvíme, u kolika pacientů byla nákaza SARS-CoV-2 skutečně jedinou příčinou smrti, či jenom „urychlila“ smrt u polymorbidních nemocných. A tak se uvádí smrt „s covidem-19“. Zatím také nedokážeme odhadnout finanční dopady na zdravotnická zařízení, která se začnou pravděpodobně projevovat až v příštím roce. Na stránkách našeho časopisu reagovala aktuálně k problému řada autorů, ať v rámci zprávy [1], nebo editorialu [2,3]. Jak uvedl trefně M. Holub: naučili jsme se používat OOP, správně indikujeme karanténu a izolaci, diagnostika je na slušné úrovni a detekce virové RNA je dobře dostupná. Lze ji využít u pacientů indikovaných k urgentnímu chirurgickému výkonu, což významně omezuje nutnost používání speciálních OOP při operacích [3].

Nyní tady máme údajně druhou vlnu. Máme vytvořenou Národní strategii testování, máme vypracovaný algoritmus léčby respiračních onemocnění v primární péči, máme připravenou Národní strategii očkování, byť vakcínu dosud nemáme a nevíme, zda a kdy ji mít budeme a kolik lidí se opravdu očkovat bude chtít. Výše uvedené dokumenty byly diskutovány na vědecké radě MZ dne 8. 9. 2020.

Co by nás však mělo zajímat, jsou dopady pandemie na naše chirurgická pracoviště. A ty dosud nemáme zmapované. Z kratičkého dotazníku rozeslaného v květnu primářům regionálních chirurgických pracovišť vyplynula jistá heterogenita v náhledu na nutná hygienicko-epidemiologická a zejména organizační opatření ze strany managementu nemocnic [4]. Vedoucí chirurgických pracovišť na jaře upozorňovali na potřebu vytvoření jakéhosi doporučeného postupu, který by se velmi hodil při podzimní druhé vlně. Druhou vlnu tady máme, statistiku a doporučený postup nikoli.

Agentura pro zdravotnický výzkum, vědoma si těchto problémů, připravila na základě vládního finančního příslibu zvláštní výzkumný program: Dopady covid-19 na zdravotní péči v ČR, a to na předem určené oblasti: buněčnou a molekulární biologii, primární péči, na infekční lékařství, na chirurgické obory a intenzivní péči, na oblast duševního zdraví. Pro nás chirurgy by to umožnilo finančně podpořit několik projektů, které by se mohly týkat řady palčivých problémů. Například v oblasti onkochirurgie – kolik indikovaných nemocných nebylo včas odoperováno a proč? (Byla důvodem obava nemocného z hospitalizace a zvýšeného rizika nákazy, neodeslání včas ze strany praktického lékaře, menší dostupnost diagnostiky, či jiné příčiny?) Sledovány by měly být důsledky změn v provozu ordinací praktických lékařů, diagnostických center, vlastních chirurgických pracovišť atd.). Totéž se může týkat odkládání elektivních ortopedických výkonů a elektivních výkonů u pacientů z dalších chirurgických oborů.

Věřme, že se projekt uskuteční. Pro chirurgická pracoviště by to znamenalo možnost analyzovat celou řadu faktorů, které v podobné situaci, jaká se vyskytla kolem pandemie koronaviru covid-19, omezuje nebo přímo paralyzuje jejich práci a má dopad na zdraví pacientů. Měli bychom tak získat relevantní podklady pro jednání s vedením nemocnic, ale i s plátci zdravotní péče.

Počet publikací věnovaných dopadům pandemie na chirurgická pracoviště a zejména na chirurgické pacienty ve světě roste jak houby po dešti, včetně těch pro chirurga s neuvěřitelně vysokým IF. Specifické podmínky českého zdravotnictví však neumožňují převzít zahraniční poznatky bez zohlednění našich potřeb, a proto považuji výše zmíněný výzkum za nanejvýše potřebný a užitečný.

Pro zachování provozu chirurgických pracovišť a určitou homogenitu naší činnosti po celém území republiky by byl jistě vhodný jednoduchý návod, který by věcně obsahoval několik zásadních pokynů.

prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.

Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN, Praha

U vojenské nemocnice 1200, Praha 6

e-mail: miroslav.ryska@uvn.cz