Pooperační delirium
Postoperative delirium
Postoperative delirium is a serious complication occurring mainly in patients over 65 years. This complication is common in the above mentioned age group and has been described in up to 50% of patients. Postoperative delirium has a significant impact both on postoperative morbidity and mortality. Systematic and early detection of at-risk patients is essential to reduce the risk of postoperative delirium. Targeted efforts are then developed in thus identified patients to reduce the risk factors for developing delirium. An individualized approach to anesthesia is adopted during the surgery. Procedures that contribute to reducing the risk of developing delirium are preferred in the postoperative period. If this complication does occur, it is primarily preferred to manage any potential cause of the condition using non-pharmacological procedures. Pharmacological interven- tion should be reserved only for patients with a hyperactive form of delirium. The aim of the article was to shed more light on measures that help to prevent the delirium and on the therapeutic procedures used.
Keywords:
prevention – Antipsychotics – postoperative delirium – delirium screening
Autori:
L. Urbánek 1; P. Urbánková 2; I. Satinský 3,4; T. Trávníček 5; I. Penka 1; J. Hruda 6
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2023, roč. 102, č. 10, s. 381-386.
Kategória:
Review
doi:
https://doi.org/10.33699/PIS.2023.102.10.381–386
Súhrn
Pooperační delirium je závažná komplikace, vyskytující se u pacientů především nad 65 let. V této věkové kategorii patří k častým komplikacím a jeho projevy jsou popisovány až u 50 % operovaných. Pooperační delirium svojí závažností výrazně ovlivňuje jak pooperační morbiditu, tak i mortalitu. Základním předpokladem pro snížení rizika vzniku pooperačního deliria je včasná identifikace rizikových pacientů. U nich se pak snažíme cíleně redukovat rizikové faktory pro vznik a rozvoj delirantního stavu. Již při operaci volíme individuální přístup k vedení anestezie. V pooperačním období také preferujeme postupy, které přispívají ke snížení rizika rozvoje deliria. V případě rozvoje této komplikace primárně preferujeme řešení možné příčiny stavu a využíváme nefarmakologické postupy. Farmakologická intervence by měla být vyhrazena jen pro nemocné s hyperaktivní formou deliria. Cílem článku je přiblížit opatření, která pomáhají deliriu předcházet, a současně i využívané léčebné postupy.
Klíčová slova:
antipsychotika – prevence – pooperační delirium – screening deliria
ÚVOD
Perioperační neurokognitivní porucha (PND) je postižení nemocného především v pooperačním období. S tímto onemocněním se setkáváme v literatuře iž od 19. století. Jednou z prvních publikací na toto téma je článek z prosince 1887 s názvem „Insanity following the use of anaesthetics in operations“ [1]. Dle klasifikace DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) se tato porucha rozděluje na preexistující neurokognitivní onemocnění (NCD), pooperační delirium (POD), opožděné neurokognitivní zotavení (dNCR) a pooperační neurokognitivní onemocnění (POCD) [2].
Nejčastěji se vyskytuje pooperační delirium. Toto onemocnění je manifestováno především poruchou pozornosti, kognice či vědomí, které se rozvine během krátkého časového období od operace (10 minut až 7 dní) a má fluktuující charakter. Tato porucha je většinou přechodná, reverzibilní. V klinické praxi se rozvíjejí tři základní typy – hyperaktivní, hypoaktivní a smíšený typ. Hyperaktivní delirium se projevuje jak slovní, tak i fyzickou agresivitou a halucinacemi. Dochází nejen k sebepoškozování, ale agresivita je zaměřena i vůči okolí. Mezi projevy hypoaktivního deliria, které je popisováno až ve 40 % případů, můžeme zařadit apatii, letargii, spavost a pasivitu. Bývá však často nerozpoznáno, a proto i neléčené. Smíšené delirium se vyznačuje kombinací obou předchozích typů. Některé práce uvádějí jako nejčastější smíšené [3,4], jiní hyperaktivní [5]. Protože se pooperační delirium může vyskytnout až do 7. pooperačního dne, je nutné na ně myslet po celou dobu prvního pooperačního týdne.
Pooperační delirium může výrazně ovlivnit průběh onemocnění, má negativní vliv na zdárné zotavení nemocného po výkonu. Jeho výskyt je nejčastěji popisován u operovaných ve věku nad 65 let, s incidencí až 50 % [6]. Dochází ke zvýšení nejen 1měsíční, ale i 6 a 12měsíční mortality až o 17 %. Dalším negativním následkem je vyšší pravděpodobnost readmise do intenzivní péče, prodloužení doby hospitalizace a zvýšení rizika vzniku pooperačních komplikací. Současně se zvyšují léčebné náklady [7,8,9].
Etiologie pooperačního deliria je multifaktoriální a mechanismus vzniku není do detailů objasněn. Důležitým faktorem je systémová zánětlivá odpověď na samotný zákrok v terénu preexistujicí neurodegenerace či neuroinflamace (i dosud asymptomatické). Následkem toho dochází k progresi již existujícího neurokognitivního postižení. Závažnost deliria a délka jeho trvání pak může být ovlivněna dalšími rizikovými faktory [10,11,12,62].
Rizikové faktory a jejich detekce
Pro úspěšnou péči o pacienta s pooperačním deliriem je nutné znát a cíleně identifikovat rizikové faktory jeho vzniku a rozvoje. Rozpoznání pacientů s rizikovými faktory je jedním ze základních opatření, od kterých se pak odvíjí další postup. Rizikové faktory můžeme rozdělit na faktory související s pacientem, související se zdravotnickým zařízením a s vlastním operačním výkonem. Jednotlivé skupiny se u operovaného často prolínají a překrývají v čase. Mezi rizikové faktory související s pacientem řadíme vysoký věk, mužské pohlaví, významné sluchové a zrakové postižení, sociální izolace, polymorbidita (ASA III a více), předchozí kognitivní poškození, malnutrice, nízké BMI, křehkost, přítomnost nádorové choroby, nižší úroveň vzdělání, abusus alkoholu a deprivace spánku [57,61].
Vliv na vznik deliria mohou mít i podmínky v daném nemocničním zařízení [14]. Důvod rozdílů mezi nemocnicemi/odděleními není zcela jasný, může být v multidisciplinárním přístupu, režimu práce, ale i stavebních dispozicích a členění oddělení [44,49].
V souvislosti s operačním výkonem zaznamenáváme vyšší incidenci po náročnějších a delších operacích. Mezi tyto výkony řadíme především otevřený kardiochirurgický výkon, rozsáhlý výkon na zažívacím traktu, operace v oblasti hlavy a krku či velký ortopedický výkon [13,15,16,17,18]. Zvýšené riziko vzniku pooperačního deliria je také u pacientů po akutním zákroku. Negativním faktorem je šokový stav a infekce. Riziko zvyšuje dále délka hospitalizace na JIP [19,20]. Mezi další negativní faktory související s výkonem řadíme rozvoj orgánového selhání po operaci, anemii, poruchu a deprivaci spánku, smyslovou deprivaci, imobilitu, dehydrataci, přítomnost invazivních vstupů, více než 3 nově přidané léky, hyperči hypotermii [21].
Základním předpokladem pro úspěšnou redukci rizikových faktorů u operovaných je jejich časná identifikace. Screeningovým testem během předoperačního vyšetřování je pak možné vyhledat rizikové pacienty [22,23]. Běžným předoperačním vyšetřením, bez provedení cíleného screeningu, většinou ale není možné zjistit jemné kognitivní poruchy. Přínosná je proto přítomnost členů rodiny během screeningu, neboť mohou pomoci s identifikací i jemných kognitivních poruch. Screeningových testů je více druhů, preferovány jsou testy s kratším časem na vyplnění (pod 5 minut). I tento typ testů poskytuje dostatečnou citlivost k vyhledávání rizikových pacientů. Zástupcem diagnostických testů je například MiniCog, Montrealský kognitivní test, Confusion assessment method (CAM) nebo NEECHAM [22,24,25,26].
Rozpoznaní nemocní na základě předoperačního screeningu pak mají vyšší šanci na včasnou diagnostiku a léčbu pooperačního deliria a jeho negativních následků.
Péče o pacienta s rizikovými faktory
V systému péče o pacienta s deliriem je nejlepší a nejúčelnější prevence, až 40 % pooperačních delirií je totiž možné zabránit vhodně a cíleně volenými preventivními opatřeními. Již při získávání informovaného souhlasu by mělo být přihlédnuto k případné existující kognitivní poruše a souhlas by měl být i v tomto ohledu individualizován. Jeho součástí by také mělo být poučení o riziku vzniku delirantního stavu [27,28]. Nemocní a rodinní příslušníci by měli být seznámeni s rizikovými faktory a měli by být poučeni o celém režimu pobytu v nemocnici (jak na JIP, tak i na standardním oddělení). Nedílnou součástí rozhodování o indikaci operačního výkonu a jeho typu je i zahrnutí rizika vzniku pooperačního deliria, a to již při úvaze o typu anestezie a rozsahu pooperační monitorace nemocného. Vhodné je zapojení multidisciplinárního týmu ke stanovení rizika a zhodnocení benefitu a rizikovosti voleného výkonu i s ohledem na možnost vzniku deliria. Některé práce naznačují, že předoperační kognitivní cvičení (zaměřená na paměť, rychlost reakce, pozornost, flexibilitu a schopnost řešení problému) by mohla přinést jistý efekt v prevenci pooperačního deliria. Výsledky studií ale nejsou konzistentní, některé studie tento předpoklad nepotvrdily [29,30,31].
V časném předoperačním období je vhodným postupem k redukci rizika zkrácení doby lačnění (čiré tekutiny může pacient až 2 hodiny před zahájením anestezie). Standardem by měla být aplikace sacharidových roztoků (maltodextrin). Farmakologická premedikace je hodnocena jako kontroverzní krok, riziko vzniku deliria může redukovat nefarmakologická premedikace [5].
Během operace je doporučováno sledování hloubky anestezie (např. bispektrální index), přestože nebyla shledána příčinná souvislost hlubší anestezie s rizikem pooperačního deliria [32,33,34]. Stejně tak nejsou konzistentní údaje ze studií u rizika vzniku deliria u pacientů s perioperační hypotenzí [35,36,37,38]. Ve výběru typu anestezie (regionální versus celková) nebyl shledán rozdíl s ohledem na vznik deliria [39].
V pooperačním období u starších nemocných je nutné dbát bedlivě na podávanou medikaci. Kromě lékové polypragmazie, která je nezávislým rizikovým faktorem, je dalším rizikem podávání medikace ovlivňující CNS, a to především benzodiazepinů [40,41]. Mezi další léky s rizikem řadíme např. některá antibiotika, atropin, metoklopramid [57] (Tab. 1). Preventivní aplikace antipsychotik není doporučena. Mezi prospěšná opatření řadíme péči o spánkovou hygienu s event. použitím spánkového protokolu, časné použití senzorických pomůcek a časnou mobilizaci. Na JIP by se měl personál vyhýbat v noci excesivnímu hluku a minimalizovat svůj pohyb. Pacient by měl mít poskytnutou maximální pomoc k udržení orientace (hodiny, kalendář, přítomnost blízkých osob alespoň ve formě fotek). Optimalizován by také měl být dietní a tekutinový příjem a řešení případné dysfunkce GIT. Důležitým faktorem je také minimalizace invazivních vstupů. Pečlivou kontrolou bolesti také snížíme riziko vzniku deliria [42,43,44,45,46]. V některých zemích je rozvinut program na snížení výskytu deliria se zapojením specializovaných sester a dobrovolníků – Hospital elder life program (HELP) [47]. Prospěšným je jednoznačně aktivní a časné zapojení rodiny do péče o nemocného po operaci.
Součástí kvalitní péče je i provádění screeningu rozvoje deliria na JIP. Toto testování je důležité pro co nejdřívější rozpoznání této poruchy. Screening by měl být prováděn 1−2× za den. Screeningový nástroj je jednoduchý rychlý test, např. Nursing delirium screening tool (NuDESC), Rapid clinical test for delirium (4AT), Confusion assessment method (CAM-ICU) či 3D-CAM [48,59].
Léčba
Možné léčebné postupy dělíme na farmakologické a nefarmakologické. Primární by měla být snaha o rozpoznání možné příčiny stavu a její eliminace. Touto příčinou může být sepse, iontová dysbalance, dehydratace, bolest či působení rizikových léků. V rámci aktivního léčebného přístupu u rozvinutého deliria by kromě řešení možné vyvolávající příčiny vždy měly být použity postupy nefarmakologické. Použití omezovacích prostředků by v rámci těchto postupů mělo být až metodou poslední volby, naopak mohou zvýšit riziko vzniku perzistentního deliria [50].
Farmakologická léčba by měla být zahájena až po vyčerpání všech postupů nefarmakologických. Cílem farmakologické intervence by neměl být plně sedovaný, nereagující pacient, který neobtěžuje personál, ale jen zvládnutí nejzávažnějších symptomů. Cílem co nejvíce minimalizované a co nejkratší farmakoterapie by měl být klidný a spolupracující pacient. Pomoci může například koncept eCASH [51,61]. Byť v léčbě jsou nejčastěji používána antipsychotika, tak například Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv nemá schválený žádný lék pro léčbu deliria, takže použití těchto látek pro takovou indikaci je off-label [5]. U některých antipsychotik také dochází k prodloužení QT intervalu, proto je nutná uvážlivá rozvaha o jejich nasazení.
V běžné praxi se často využívá haloperidol, což je incizivní neuroleptikum užívané ke zmírnění agitovanosti. Jeho aplikace však nezkrátí délku trvání deliria a délku hospitalizace v intenzivní péči [52]. Ze skupiny atypických antipsychotik se ke zmírnění příznaků používají quetiapin, tiaprid, melperon, olanzapin, risperidon. Tyto léky působí jako antagonisté na D2 receptorech. Benzodiazepiny jsou primárně indikovány v případech vysazení alkoholu, byť bývá často nasazován i u pacientů s ostatními typy deliria včetně pooperačního [53]. Dexmedetomidin, lék ze skupiny alfa-2-agonistů, patří mezi nejvhodnější léky pro terapii pooperačního deliria. Jeho podání je asociováno s redukcí pooperačního deliria. Recentní studie naznačují i jeho lepší výsledky ve srovnání s propofolem a s midazolamem [54,55,56] (Tab. 2).
ZÁVĚR
Pooperační delirium se vyskytuje u významného procenta operovaných pacientů, a to zejména ve věkových kategoriích nad 65 let. Bohužel jeho vznik je asociován s vyšším výskytem pooperačních komplikací, prodloužením hospitalizace a zvýšenou jak nemocniční, tak i následnou mortalitou. S tím je spojena problematika další nezbytné zdravotní, tak i následné sociální péče. Nejefektivnější je prevence, provádění předoperačního screeningu, důsledná příprava rizikových nemocných k plánované operaci a snaha o eliminaci rizikových faktorů. V případě výskytu deliria pak preferujeme primárně nefarmakologické postupy a indikace farmakologického ovlivnění by měla být až tou poslední možností. Management snížení rizika u starších nemocných shrnula Americká asociace anesteziologů do 6 kroků: 1. školení a vzdělávání, 2. předoperační kognitivní screening, 3. pooperační screening deliria, 4. nefarmakologické intervence k prevenci deliria, 5. důsledná léčba bolesti, 6. léčba deliria bez antipsychotických léků [58].
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
MUDr. Libor Urbánek, Ph.D.
I. chirurgická klinika
Lékařská fakulta MU a FN u sv. Anny v Brně
e-mail: libor.urbanek@fnusa.cz
ORCID: 0009-0002-2424-1872
Zdroje
1. Savage GH. Insanity following the use of anaesthetics in operations. BMJ. 1887;2(1405):1199−1200. doi:10.1136/ bmj.2.1405.1199.
2. Guha M. Diagnostic and statistical manual of mental disorders: DSM-5 (5th edition). Reference reviews. 2014;28(3):36−37. doi:10.1108/RR-10-2013-0256.
3. Černá Pařízková R. Delirium v intenzivní péči. Vnitřní lékařství 2019;65(6):433−439. doi: 10.36290/vnl.2019.077.
4. Peterson JF, Pun BT, Dittus RS, et al. Delirium and its motoric subtypes: a study of 614 critically ill patients. Journal of the American Geriatrics Society 2006;54(3):479-484. doi: 10.1111/j.15325415.2005.00621.x.
5. Nekvindová K, Gabrhelík T, Machát L. Pooperační delirium up-to-date. Anesteziologie a intenzivní medicína 2023; 34(2):69-75.
6. Janjua MS, Spurling BC, Arthur ME. Postoperative delirium. 2018.
7. Whitlock EL,Vanucci A, Avidan MS. Postoperative delirium. Minerva Anestesiologica 2011;77(4):448.
8. Ely EW, Shintani A, Truman B, et al. Delirium as a predictor of mortality in mechanically ventilated patients in the intensive care unit. JAMA 2004;291(14):1753–1762. doi: 10.1001/jama.291.14.1753.
9. Girard TD, Jackson JC, Pandharipande PP, et al. Delirium as a predictor of long-term cognitive impairment in survivors of critical illness. Crit Care Med. 2010;38(7):1513–1520. doi: 10.1097/ CCM.0b013e3181e47be1.
10. Gross AL, Jones RN, Habtemariam DA, et al. Delirium and long-term cognitive trajectory among persons with dementia. Archives of Internal Medicine 2012;172(17). doi:10.1001/archinternmed.2012.3203.
11. Subramaniyan S, Terrando N. Neuroinflammation and perioperative neurocognitive disorders. Anesthesia & Analgesia 2019;128(4):781−788. doi:10.1213/ ANE.0000000000004053.
12. Eckenhoff RG, Maze M, Xie Z, et al. Perioperative neurocognitive disorder. Anesthesiology 2020;132(1):55−68. doi:10. 1097/ALN.0000000000002956.
13. Inouye SK, Robinson T, Blaum C, et al. Postoperative delirium in older adults: Best practice statement from the American Geriatrics Society. Journal of the American College of Surgeons 2015;220(2):136−148e1. doi:10.1016/j.jamcollsurg.2014.10.019.
14. Berian JR, Zhou L, Russell MM, et al. Postoperative delirium as a target for surgical quality improvement. Annals of Surgery 2018;268(1):93−99. doi:10.1097/ SLA.0000000000002436.
15. Smith TO, Cooper A, Peryer G, et al. Factors predicting incidence of post-operative delirium in older people following hip fracture surgery: a systematic review and meta-analysis. International Journal of Geriatric Psychiatry 2017;32(4):386−396. doi:10.1002/gps.4655.
16. Chen H, Mo L, Hu H, et al. Risk factors of postoperative delirium after cardiac surgery: a meta-analysis. Journal of Cardiothoracic Surgery 2021;16(1). doi:10.1186/ s13019-021-01496-w.
17. Zhu Y, Wang G, Liu S, et al. Risk factors for postoperative delirium in patients undergoing major head and neck cancer surgery: a meta-analysis. Japanese Journal of Clinical Oncology 2017;47(6):505−511. doi:10.1093/jjco/ hyx029.
18. Lee SH, Lim SW. Risk factors for postoperative delirium after colorectal surgery: a systematic review and meta-analysis. International Journal of Colorectal Disease 2020;35(3):433−444. doi:10.1007/s00384-019-03498-6.
19. Berger M, Terrando N, Smith SK, et al. Neurocognitive function after cardiac surgery. Anesthesiology 2018;129(4):829−851. doi:10.1097/ALN.0000000000002194.
20. Spiropoulou E, Samanidis G, Kanakis M, et al. Risk Factors for acute postoperative delirium in cardiac surgery patients 65 years old. Journal of Personalized Medicine 2022;12(9). doi:10.3390/ jpm12091529.
21. Wilson JE, Mart MF, Cunningham C, et al. Delirium. Nature Reviews Disease Primers 2020;6(1). doi:10.1038/s41572-02000223-4.
22. Tiwary N, Treggiari MM, Yanez ND, et al. Agreement between the Mini-Cog in the preoperative clinic and on the day of surgery and association with postanesthesia care unit delirium: A cohort study of cognitive screening in older adults. Anesthesia & Analgesia 2021;132(4):1112−1119. doi:10.1213/ ANE.0000000000005197.
23. Sherman JB, Chatterjee A, Urman RD, et al. Implementation of routine cognitive screening in the preoperative assessment clinic. A&A Practice 2019;12(4):125−127. doi:10.1213/XAA.0000000000000891.
24. Susano MJ, Grasfield RH, Friese M, et al. Brief preoperative screening for frailty and cognitive impairment predicts delirium after spine surgery. Anesthesiology 2020;133(6):1184−1191. doi:10.1097/ ALN. 0000000000003523.
25. Kumar C, Salzman B, Colburn JL. Preoperative assessment in older adults: A comprehensive approach. Am Fam Physician 98(4):214−220.
26. Hattori H, Kamiya J, Shimada H, et al. Assessment of the risk of postoperative delirium in elderly patients using E-PASS and the NEECHAM confusion scale. International Journal of Geriatric Psychiatry 2009;24(11):1304−1310. doi:10.1002/gps. 2262.
27. Berger M, Schenning KJ, Brown CH, et al. Best practices for postoperative brain health. Anesthesia & Analgesia 2018;127(6):1406−1413. doi:10.1213/ ANE. 0000000000003841.
28. Peden CJ, Miller TR, Deiner SG, et al. Improving perioperative brain health: an expert consensus review of key actions for the perioperative care team. British Journal of Anaesthesia 2021;126(2):423−432. doi:10.1016/j.bja.2020.10.037.
29. Ouyang W. Preoperative cognitive intervention reduces cognitive dysfunction in elderly patients after gastrointestinal surgery: A randomized controlled trial. Medical Science Monitor 2015;21:798−805. doi:10.12659/MSM.893359.
30. O’Gara BP, Mueller A, Gasangwa DVI, et al. Prevention of early postoperative decline: A randomized, controlled feasibility trial of perioperative cognitive training. Anesthesia & Analgesia 2020;130(3):586−595.doi:10.1213/ANE.0000000000004469.
31. Vlisides PE, Das AR, Thompson AM, et al. Home-based cognitive prehabilitation in older surgical patients: A feasibility study. Journal of Neurosurgical Anesthesiology 2019;31(2):212−217. doi:10.1097/ANA.0000000000000569.
32. Berger M, Schenning KJ, Brown CH, et al. Best practices for postoperative brain health. Anesthesia & Analgesia 2018;127(6):1406−1413. doi:10.1213/ ANE. 0000000000003841.
33. MacKenzie KK, Britt-Spells AM, Sands LP, et al. Processed electroencephalogram monitoring and postoperative delirium. Anesthesiology 2018;129(3):417−427. doi:10.1097/ALN.0000000000002323.
34. Sun Y, Ye F, Wang J, et al. Electroencephalography-guided anesthetic delivery for preventing postoperative delirium in adults: An updated meta-analysis. Anesthesia & Analgesia 2020;131(3):712−719. doi:10.1213/ANE.0000000000004746.
35. Wang Y, Yu H, Qiao H, et al. Risk factors and incidence of postoperative delirium in patients undergoing laryngectomy. Otolaryngology–Head and Neck Surgery 2019;161(5):807−813. doi:10. 1177/0194599819864304.
36. Wachtendorf LJ, Azimaraghi O, Santer P, et al. Association between intraoperative arterial hypotension and postoperative delirium after noncardiac surgery: A retrospective multicenter cohort study. Anesthesia & Analgesia 2022;134(4):822−833. doi:10.1213/ ANE. 0000000000005739.
37. Langer T, Santini A, Zadek F, et al. Intraoperative hypotension is not associated with postoperative cognitive dysfunction in elderly patients undergoing general anesthesia for surgery: results of a randomized controlled pilot trial. Journal of Clinical Anesthesia 2019;52:111−118. doi:10.1016/j. jclinane.2018.09.021.
38. Williams-Russo P, Sharrock NE, Mattis S, et al. Randomized trial of hypotensive epidural anesthesia in older adults. Anesthesiology 1999;91(4):926−926. doi:10.1097/00000542-19991000000011.
39. Li T, Li J, Yuan L, et al. Effect of regional vs general anesthesia on incidence of postoperative delirium in older patients undergoing hip fracture surgery. JAMA 2022;327(1). doi:10.1001/ jama.2021.22647.
40. Duprey MS, Devlin JW, Griffith JL, et al. Association between perioperative medication use and postoperative delirium and cognition in older adults undergoing elective noncardiac surgery. Anesthesia & Analgesia 2022;134(6):1154−1163. doi:10.1213/ANE.0000000000005959.
41. Clegg A, Young JB. Which medications to avoid in people at risk of delirium: a systematic review. Age and Ageing 2010;40(1):23−29. doi:10.1093/ageing/afq 140.
42. O’Brien H, Mohan H, O’Hare C, et al. Mind over matter? The hidden epidemic of cognitive dysfunction in the older surgical patient. Annals of Surgery 2017;265(4):677−691. doi:10.1097/ SLA. 0000000000001900.
43. Freter S, Koller K, Dunbar M, et al. Translating delirium prevention strategies for elderly adults with hip fracture into routine clinical care: A pragmatic clinical trial. Journal of the American Geriatrics Society 2017;65(3):567−573. doi:10.1111/ jgs.14568.
44. Donovan AL, Braehler MR, Robinowitz DL, et al. An implementation-effectiveness study of a perioperative delirium prevention initiative for older adults. Anesthesia & Analgesia 2020; 131(6):1911−1922. doi:10.1213/ANE. 0000000000005223.
45. Hshieh TT, Yue J, Oh E, et al. Effectiveness of multicomponent nonpharmacological delirium interventions. JAMA Internal Medicine 2015;175(4). doi:10.1001/jamainternmed.2014.7779.
46. Barnes-Daly MA, Phillips G, Ely EW. Improving hospital survival and reducing brain dysfunction at seven California community hospitals: Implementing PAD guidelines via the ABCDEF bundle in 6,064 patients*. Critical Care Medicine 2017;45(2):171−178. doi:10.1097/ CCM.0000000000002149.
47. Hshieh TT, Yang T, Gartaganis SL, et al. Hospital elder life program: Systematic review and meta-analysis of effectiveness. The American Journal of Geriatric Psychiatry 2018;26(10):1015−1033. doi:10.1016/j.jagp.2018.06.007.
48. Kim S, Choi E, Jung Y, et al. Postoperative delirium screening tools for post‐anaesthetic adult patients in non‐intensive care units: A systematic review and meta‐analysis. Journal of Clinical Nursing 2023;32(9−10):1691−1704. doi:10.1111/ jocn.16157.
49. Hughes CG, Boncyk CS, Culley DJ, et al. American Society for Enhanced Recovery and Perioperative Quality Initiative joint consensus statement on postoperative delirium prevention. Anesthesia & Analgesia 2020;130(6):1572−1590. doi:10.1213/ANE.0000000000004641.
50. Inouye SK, Zhang Y, Jones RN, et al. Risk factors for delirium at discharge. Archives of Internal Medicine. 2007;167(13). doi:10.1001/archinte.167.13.1406.
51. Vincent JL, Shehabi Y, Walsh TS, et al. Comfort and patient-centred care without excessive sedation: the eCASH concept. Intensive Care Medicine 2016;42(6):962−971. doi:10.1007/s00134-016-4297-4.
52. Aldecoa C, Bettelli G, Bilotta F, et al. European Society of Anaesthesiology evidence-based and consensus-based guideline on postoperative delirium. European Journal of Anaesthesiology 2017;34(4):192−214. doi:10.1097/ EJA.0000000000000594.
53. Carnes M, Howell T, Rosenberg M, et al. Physicians vary in approaches to the clinical management of delirium. Journal of the American Geriatrics Society 2003;51(2):234−239. doi:10.1046/j.15325415.2003.51063.x.
54. Riker RR. Dexmedetomidine vs midazolam for sedation of critically Ill patients: a randomized trial. JAMA 2009;301(5). doi:10.1001/jama.2009.56.
55. Jakob SM. Dexmedetomidine vs midazolam or propofol for sedation during prolonged mechanical ventilation. JAMA 2012;307(11). doi:10.1001/jama.2012.304.
56. Shin HJ, Woo Nam S, Kim H, et al. Postoperative delirium after dexmedetomidine versus propofol sedation in healthy older adults undergoing orthopedic lower limb surgery with spinal anesthesia: A randomized controlled trial. Anesthesiology 2022;138(2):164−171. doi:10.1097/ ALN.0000000000004438.
57. Mahanna-Gabrielli E, Eckenhoff RG, Mendez MF. Perioperative neurocognitive disorders in adults: Risk factors and mitigation strategies. [online] Available at: https://www.uptodate.com/contents/perioperative-neurocognitive-disor-ders-in-adults-risk-factors-and-mitiga-tion-strategies.
58. Peden C. 6 simple steps physician anes-thesiologists can lead on to reduce older adults’ risk of surgery-related delirium [online]. Available at: https://www.asahq.org/about-asa/newsroom/news-releas-es/2021/01/6-simple-steps-physician-an-esthesiologists-can-lead.
59. Káňová M, Burda M, Povová J, et al. Delirium u kriticky nemocných – prospektivní studie. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie 2015;78(6)662−667.
60. Káňová M, Sklienka P, Kula R, et al. Incidence and risk factors for delirium development in ICU patients – a prospective observational study. Biomedical Papers 2017;161(2):187−196.
61. Ševčík P, Káňová M, Janoutová J. Pooperační delirium: prevence a terapie. Farmakoterapeutické informace 2017;5(2017):1−3.
Štítky
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryČlánok vyšiel v časopise
Perspectives in Surgery
2023 Číslo 10
- Spasmolytic Effect of Metamizole
- Metamizole at a Glance and in Practice – Effective Non-Opioid Analgesic for All Ages
- Metamizole in perioperative treatment in children under 14 years – results of a questionnaire survey from practice
Najčítanejšie v tomto čísle
- Postoperative delirium
- Novel surgical procedure in design of advancement endorectal flap in the surgical treatment of complex anal fistulas
- Ileus conditions after rectal and Hartmann’s resections
- Detection and clinical significance of circulating tumour cells in patients with colorectal carcinoma