Ergoterapeutická evaluace pracovního prostředí osob s fyzickou disabilitou

Súhrn

Cílem rehabilitace osob v produktivním věku je jejich participace na trhu práce. Překážkou, která v tom může osoby s fyzickou disabilitou velmi výrazně limitovat, jsou bariéry pracovního prostředí. Ergoterapeuti, členové interprofesního rehabilitačního týmu, jsou kompetentní k provádění evaluace přístupnosti a funkčnosti pracovního prostředí osob s fyzickou disabilitou. Mohou jim také navrhovat vhodná řešení odstranění nalezených bariér. Proces ergoterapeutické intervence, zaměřený na výběr vhodných facilitátorů, je poměrně složitý. V současné době v České republice ergoterapeuti nemají k dispozici žádný doporučený postup ani nástroj, který by jim usnadnil tento proces zrealizovat. Tento článek shrnuje možnosti, jak provádět ergoterapeutickou evaluaci pracovního prostředí osob s fyzickou disabilitou, a poskytuje základní doporučení ergoterapeutům pracujícím v České republice.

Klíčová slova:
ergoterapie, osoby s fyzickou disabilitou, faktory pracovního prostředí, evaluace pracovního prostředí, úpravy pracovního prostředí

ÚVOD

Faktory prostředí mají zásadní vliv na výkon zaměstnávání člověka (7, 8, 13, 16). Vyplývá to také ze samotné definice disability podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, která ji popisuje jako: „snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, které vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem (zdravotní kondicí) setkává s bariérami prostředí“ (21). Odstraňování bariér prostředí pro osoby s disabilitou je definováno i jako cíl v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením (12) i v českém „Národním plánu podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015 – 2020“ (20). Problematika řešení přístupnosti pracovního prostředí pro osoby s disabilitou je tedy velmi aktuální. Ergoterapeuti jsou členy interprofesního rehabilitačního týmu, kteří jsou kompetentní k provádění evaluace pracovního prostředí i k navrhování jeho nezbytných úprav zajišťujících jeho funkčnost a přístupnost pro osoby s disabilitou (5, 8). Vlivy prostředí na výkon zaměstnávání jedince se zabývá také mnoho teoretických modelů, které ergoterapeuti využívají v jejich běžné praxi. Jedná se např. o Model lidského zaměstnávání (MOHO, Model of Human Occupation), Kanadský model výkonu zaměstnávání (CMOP, Canadian Model of Occupational Performance), Model osoba-prostředí-výkon zaměstnávání (PEOP, the Person-Environment-Occupational-Performance model), Model osoba-prostředí-zaměstnávání (PEO, the Person-Environment-Occupation model), Bronnfenbrennerův bioekologický model (Bronfenbrenner‘s bioecological model) a Model asistivních technologií v lidské činnosti (vlastní překlad autorky z angl. „the Human Activity Assistive Technology Model“) atd. (7, 8, 16).

Ergoterapeuti v České republice však evaluaci pracovního prostředí v praxi provádějí spíše zřídka. Může to být způsobeno mnoha faktory, jako např. nemožností pracovat v terénu (tj. přímo v pracovním prostředí jejich pacienta či klienta) kvůli způsobu financování jejich práce, nebo kvůli postoji jejich vlastního zaměstnavatele, nedostatkem jejich zkušeností s řešením úprav pracovního prostředí, neexistencí doporučeného postupu, který by byl ergoterapeutům vodítkem při provádění evaluace pracovního prostředí, nebo nedostupností vhodných nástrojů sloužících k této ergoterapeutické evaluaci. Další možnou příčinou, proč čeští ergoterapeuti spíše neprovádějí evaluaci pracovního prostředí, může být také opomíjení významnosti vlivu prostředí na výkon jejich pacientů či klientů, což je v současné době poměrně běžné i v zahraničí (16) a také velice často neznalost a neinformovanost většiny zaměstnavatelů.

Možnosti provádění evaluace pracovního prostředí pro ergoterapeuty v ČR

Nejčastějšími způsoby, jak ergoterapeuti v zahraničí zjišťují bariérovost pracovního prostředí jejich pacientů či klientů, je rozhovor, pozorování v terénu a využívání vlastních zkušeností a znalostí. Ergoterapeutům je však doporučováno využívat spíše standardizované nástroje, aby byla evaluace prostředí provedena řádně, systémově, standardně (13).

V dostupné literatuře bylo analyzováno poměrně velké množství různých nástrojů, které by k tomuto účelu mohly být ergoterapeuty potencionálně využitelné. Velká část z nich je však založena pouze na subjektivních výpovědích osob s disabilitou či jejich blízkých, jako např. nástroj „Work Experience Survey“ („Dotazník pracovních zkušeností“), vlastní překlad autorky; nástroj sloužící pro vedení rozhovoru ergoterapeutem zaměřeného na identifikaci bariér prostředí, „Work Environment Impact Scale“ („Škála vlivu pracovního prostředí“), vlastní překlad autorky; nástroj využívající semistrukturovaný rozhovor, ve kterém ergoterapeut nechá osobu s disabilitou pomocí standardizované čtyřbodové škály ohodnotit, jak vnímá své pracovní prostředí po stránce fyzické, sociální, ekonomické a institucionální, nebo „Worker Role Interview“ („Interview role zaměstnance“), vlastní překlad autorky; nástroj sloužící k získání informací o potencionálních bariérách prostředí taktéž pomocí semistrukturovaného rozhovoru využívající čtyřbodovou hodnotící škálu; je vhodný především pro evaluaci pracovního prostředí osob vracejících se do svého zaměstnání. Ergoterapeuti využívající tyto nástroje pak pracují pouze s informacemi získanými pomocí rozhovoru nebo dotazníku. Při vytváření návrhů možných způsobů odstranění identifikovaných bariér však ergoterapeutům mohou chybět důležité informace, které by mohli zjistit spíše pomocí pozorování či změření dílčích parametrů daných prvků prostředí přímo v terénu. Takto se může stát, že navrhnou nerealizovatelné řešení a bariéry prostředí pro danou osobu stejně nebudou řádně odstraněny. Proto by měla být preferována spíše komunitní ergoterapie přímo v místě pracoviště dané osoby s disabilitou (13, 14, 16). Ergoterapeuti v České republice navíc mohou zjistit základní informace nejen o pracovních podmínkách jednotlivých profesí i z Integrovaného systému typových pozic (19).

Další významnou nevýhodou mnoha nástrojů sloužících pro evaluaci pracovního prostředí je forma jejich výstupů. Ty často bývají příliš obecné, málo vypovídající a pro následnou ergoterapeutickou intervenci zcela nevyužitelné, jako např.: „Work Environment Scale“ (Škála pracovního prostředí“), vlastní překlad autorky; sebehodnotící formulář sloužící pro hodnocení sociální složky prostředí. Mnoho existujících nástrojů pro evaluaci prostředí ani není využitelných pro evaluaci pracovního prostředí osob s fyzickou disabilitou, protože jsou zaměřeny spíše na hodnocení sociální složky prostředí, jako např. již zmíněný Work Environment Scale, nebo zkoumají spíše zdravý životní styl, jako např. „Checklist of Health Promotion Environments at Worksites“ („Checklist zdraví podporujícího pracovního prostředí“), vlastní překlad autorky; nástroj využívá přímé pozorování hodnocené osoby a „Environmental Assessment Tool“ („Nástroj pro hodnocení prostředí“), vlastní překlad autorky; nástroj sloužící pro hodnocení fyzických, sociálních a institucionálních složek prostředí ve vztahu ke zdravému životnímu stylu; založený na pozorování; často využíván pro evaluaci pracovního prostředí osob s obezitou. Některé nástroje jsou určeny pro evaluaci specifických skupin osob s disabilitou, jako je např. „Facilitators and Barriers Survey/Mobility“ pro osoby s limitací funkce dolních končetin (13, 14).

Poměrně dobře propracovaný je „ADA Checklist for Readily Achievable Barrier Removal“ a „ADA Work-site Assessment“, které používají nejen ergoterapeuti ve Spojených státech amerických pro získávání informací o přístupnosti prostředí k následnému odstraňování nalezených bariér. Tento checklist však využívá odlišné měrné jednotky a je založen na odlišných legislativních dokumentech, ve kterých jsou specifikovány požadavky zajišťující bezbariérové užívání staveb. Z těchto důvodů není vhodné tyto nástroje využívat v České republice. Navíc může být pro ergoterapeuty náročné tyto podrobné checklisty zpracovat a vyvodit z nich jasné a stručné závěry (1).

Pro ergoterapeutickou evaluaci pracovního prostředí v České republice nebyl při analýze dostupné literatury nalezen žádný vhodný nástroj, díky kterému by ergoterapeuti mohli snadněji a efektivněji najít vhodná řešení odstranění bariér prostředí, které limitují osoby s fyzickou disabilitou ve výkonu jejich zaměstnání. V rámci diplomové práce autorky tohoto článku proto byla vytvořena pilotní verze nového českého nástroje sloužícího pro podrobnou ergoterapeutickou evaluaci fyzického pracovního prostředí osob s fyzickou disabilitou s názvem ERGOHoP-P (Ergoterapeutické Hodnocení Pracovního Prostředí) a byly zpracovány dvě kazuistiky pro ilustraci jeho využití v praxi. Nástroj je možné využít jak pro evaluaci pracovního prostředí konkrétního zaměstnance s fyzickou disabilitou, tak pro pracoviště, které teprve uvažuje o zaměstnání osoby s disabilitou a které si chce nechat ověřit, zda je pro tyto osoby přístupné a funkční (15).

Základní doporučení pro ergoterapeuty k provádění evaluace pracovního prostředí

Na závěr tohoto článku jsou uvedena základní doporučení pro ergoterapeuty, kteří provádějí evaluaci pracovního prostředí osob s fyzickou disabilitou. Tato doporučení vyplývají ze závěrů nalezených studií, systematických review a dalších ergoterapeutických publikací. Evaluace pracovního prostředí má být prováděna především za účelem posouzení míry jeho vlivu na výkon osob s disabilitou a odstranění bariér, které je limitují v provádění potřebných činností (3, 6, 13).

Ergoterapeut by měl evaluaci prostředí provádět na základě objektivně získaných dat. Pokud má možnost jít přímo do terénu a tato data v něm získat, měl by toho využít. Pokud to není možné, měl by se pokusit najít vhodnou alternativu – např. navázáním spolupráce s ergoterapeutem z jiného zařízení, který má možnost jít fyzicky mimo své vlastní pracoviště, využitím moderních technologií (pořízením fotodokumentace, videodokumentace, Skype hovoru apod.), nebo pomocí telefonické spolupráce se zaměstnavatelem apod. (10, 11, 13, 14).

Ergoterapeut by měl do celého procesu řešení úprav pracovního prostředí zapojit nejen samotnou osobu s fyzickou disabilitou, ale také jejího zaměstnavatele. Důvodem je zvýšení šance úspěšnosti celé intervence, neboť finální výběr způsobů řešení zpřístupnění prostředí může ovlivňovat řada faktorů. Finální facilitátor může být vybrán na základě jeho ceny a finančních možnostech osoby či zaměstnavatele, rozměrů, dostupností využívání alternativních způsobů překonání dané bariéry (např. využíváním dopomoci od placeného asistenta, dobrovolníka nebo od kolegy), dále na základě časových možností (např. dobou, do kdy je nutné mít facilitátor k dispozici či provedenou úpravu prostředí), možností realizace stavebních či nestavebních úprav prostředí, ale také barvou facilitátoru či jeho preferovaným typem danou osobou. Ze závěrů zahraničních studií vyplývá, že zaměstnavatelé preferují spíše méně nákladná řešení a osoby s disabilitou facilitátory, které nejsou příliš nápadné. Vhodně zvoleným řešením odstranění bariéry prostředí může být dosaženo i snížení stigmatizace osob s disabilitou na daném pracovišti, nebo může být zabráněno tomu, aby byl drahý facilitátor danou osobou nakonec nevyužíván (2, 3, 4, 6, 11, 17).

Na konci celého tohoto procesu zaměřeného na odstranění bariér pracovního prostředí má ergoterapeut ověřit, zda jsou realizovaná opatření efektivní, funkční a zda dané osobě i zaměstnavateli vyhovují. K tomu jsou doporučovány využívat nástroje jako např. „the Psychosocial Impact of Assistive Devices Scale“ nebo „the Quebec User of Evaluation Satisfaction with Assistive Technology“. Ty by však bylo nutné nejprve přeložit do češtiny. Pak by mohly být využitelné i pro následné studie zaměřené na efektivitu provedených ergoterapeutických intervencí, jejichž cílem by bylo najít vhodné řešení odstranění konkrétních bariér pracovního prostředí (6).

Odstraněním bariér prostředí a fyzickým zpřístupněním pracovního prostředí mohou ergoterapeuti přispět k dosažení zvýšení kvality života osob s fyzickou disabilitou (9). Pomocí vhodně zvolených facilitátorů tak může aktivně participovat na trhu práce i osoba s velmi těžkým stupněm disability (18).

Adresa ke korespondenci:

Mgr. Kateřina Rybářová

Jungmannova 1260

363 01 Ostrov

e-mail: katarybarova@seznam.cz