Vliv onkologického onemocnění na taktilní systém dětí

Súhrn

Taktilní systém je důležitý pro emocionální stabilitu jedince, pro správné motorické plánování, jemnou motoriku, motoriku úst, také pro schopnost vytvářet sociální vazby, objevovat, učit se a správně vnímat své tělo. Tento článek se zabývá taktilním systém dětí s onkologickým onemocněním, které prodělaly onkologickou léčbu. Představuje výzkum, který byl prováděn u dvou skupin dětí, a to u dětí s onkologickým onemocněním, které prodělaly onkologickou léčbu, a u dětí zdravých, které nevykazují známky žádného fyzického či psychického onemocnění. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda mají děti s onkologickým onemocněním, které si prošly léčbou, odchylky v taktilním systému. Stav taktilního systému byl zjišťován pomocí zkrácené verze dotazníku „Short Sensory Profile“, jehož autorkou je Winnie Dunn (1999), a který vyplňovaly rodiče 30 vybraných dětí. Ve výsledcích v dotazníku vyšlo, že děti s onkologickým onemocněním, které prodělaly onkologickou léčbu, nemají významnou odchylku v taktilním systému, neboť ve dvou ze tří kategorií se pohybují v pásmu fyziologické odpovědi, pouze ve třetí kategorii vykazují známky jednoznačné odchylky. Proto bychom tuto oblast při práci s tímto typem dětí neměli zanedbávat, a měli bychom jim dopřávat co nejvíce podnětů pro stimulaci taktilního systému.

Klíčová slova:

dětská onkologie – taktilní systém – senzorická integrace

ÚVOD

Onkologické onemocnění je typ onemocnění, kdy dochází k nekontrolovatelnému množení nádorových buněk, které se šíří i do všech okolních systémů (5). Tento typ onemocnění je zátěží fyzickou i psychickou, a to nejen pro samotné pacienty, ale také pro jejich nejbližší (2). Nezbytnou péčí o dětského pacienta je také psychosociální péče, a to z toho důvodu, že léčba onkologického onemocnění znamená jak pro dítě, tak pro celou jeho rodinu obrovskou psychickou zátěž (7). Národní informační a vzdělávací portál o onkologických onemocněních dětského věku uvádí počty nově diagnostikovaných dětí a mladistvých ve věku 0 - 19 let. Z toho je patrné, že od roku 2012 má výskyt tohoto typu onemocnění u dětí a mladistvých narůstající tendenci (4). Přestože se mluví o velkém pokroku v léčbě, neměly by se opomíjet některé závažné vedlejší účinky, dlouhodobá zdravotní rizika a snížení kvality života, jimž jsou vystaveny samotné děti a jejich rodiny (7). Kvalita života u onkologických pacientů se dostává čím dál tím více do popředí zájmů odborníků, a to také proto, že až dvě třetiny bývalých pacientů trpí nějakým chronickým problémem, který je spjat s léčbou (6). Důležitou součástí života dětí je pohybová aktivita, neboť přispívá k jejich správnému vývoji. Děti s onkologickým onemocněním však kvůli časté a dlouhodobé hospitalizaci mají v rámci pohybových aktivit omezené možnosti (8). Pacient si moc dobře uvědomuje změnu kvality svého života a často v důsledku toho mění názor na svět i na sebe samého (3).

Taktilní systém má za následek emocionální stabilitu, motorické plánování, jemnou motoriku, motoriku úst, schopnost vytvářet sociální vazby, objevovat, schopnost učit se, vnímat své tělo. Poruchy taktilního systému se projevují jako neadekvátní reakce na hmatové podněty. Můžeme tedy hovořit o poruše modulace taktilních podnětů, takzvaná hmatová neboli taktilní defenzivita. Je potřeba pečlivě sledovat, kdy dítě přehnaně reaguje na tyto podněty, jestli není v okolí ještě něco jiného, co by jeho rekci mohlo způsobit. Projevem taktilní poruchy může být hyperaktivita způsobená neustálou potřebou bránit se nepříjemným podnětům. Mozek jako by se neustále chystal na boj, protože se cítí být v ohrožení. Z toho vyplývá také emocionální nejistota, která bývá pro tento typ poruchy typická (1). Problémy se zpracováním senzorických podnětů se zabývá senzorická integrace. Senzorická integraci je organizace smyslových informací, za účelem jejich použití. Naše smysly nám dávají informaci o fyzické kondici našeho těla a o prostředí, ve kterém se nacházíme. Jedná se o nevědomé procesy v mozku. Proces senzorické integrace dává věcem význam a vybírá, které z informací kolem nás jsou důležité, na které bychom se měli zaměřit, a na které ne. Pomáhá nám adekvátně reagovat na situace každodenního života. Utváří základ pro teoretické učení a sociální chování. Největší potenciál pro vývoj senzorické integrace nastává během adaptivní odpovědi. Adaptivní odpověď je účelná, cíleně řízená reakce na senzorickou zkušenost. Poruchy senzorické integrace můžeme přirovnat k nestrávené potravě, která se místo žaludku nachází v mozku. Za nestrávenou potravu považuje senzorické informace, které mozek nedokáže adekvátně vyhodnotit. Teorie senzorické integrace pracuje převážně se třemi systémy. Jedná se o systém vestibulární, taktilní a proprioceptivní (1).

METODIKA

Charakteristika výzkumného souboru

Výzkumnou skupinu tvořilo 15 dětí s onkologickým onemocněním (cílová skupina) a 15 dětí bez onkologického onemocnění (kontrolní skupina). Všechny děti byly ve věku 3 - 10 let, přičemž cílová skupina byla v průměru ve věku 6,5 let a kontrolní skupina ve věku 6,9 let. Cílovou skupinu dětí s onkologickým onemocněním tvořilo 9 dívek, průměrně ve věku 6,4 let, a 6 chlapců, průměrně ve věku 6,6 let. Všechny tyto děti měly trvalý pobyt v ČR a byly léčeny na Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno. V rámci onkologického onemocnění se jednalo o nejčastěji zastoupené typy nádorového onemocnění dle Mezinárodní klasifikace nádorů dětského věku. Tato skupina dětí se účastnila podzimního víkendového pobytu pořádaného Nadačním fondem dětské onkologie Krtek ve dnech 16. 11. – 19. 11. 2017 v Novém Hrozenkově. Druhou, kontrolní skupinu zdravých dětí, tvořilo 9 dívek, průměrně ve věku 7 let, a 6 chlapců, průměrně ve věku 6,8 let, z MŠ Hodslavice a ZŠ Komenského 68 Nový Jičín, které nevykazovaly známky jakéhokoliv fyzického či psychického onemocnění. Sběr dat u této cílové skupiny proběhl po oslovení zákonných zástupců v prostředí mateřské a základní školy v březnu 2018.

Metoda sběru dat

Data byla sbírána prostřednictvím dotazníku „Short Sensory Profile“ (Dunn, 1999). Tento dotazník, který je vyplňován zákonnými zástupci dětí, umožňuje získávat informace o taktilním systému jejich dětí. Dotazník obsahuje 38 otázek, rozdělených do 7 kategorií podle jednotlivých senzorických systémů. Pro účely našeho výzkumu byl dotazník zkrácen na 17 otázek, rozdělených do 3 kategorií, které se týkají pouze taktilního systému, který byl pro výzkum stěžejní.

Samotné děti byly také pozorovány při hrách stimulujících taktilní systém a hodnoceny pomocí „Testu klinické observace“ (Ayres, 1986). Tento test sloužil jako zpětná vazba k dotazníku „Short Sensory Profile“ a měl potvrdit odpovědi, které v dotazníku zaznačili rodiče dětí. Test klinické observace se skládá z 18 úkolů a jejich jednotlivých podúkolů, které hodnotí rozvoj hrubé a jemné motoriky propojené s rozvojem posturálních mechanismů, svalového napětí, stupně integrace reflexních reakcí, úrovně rovnovážných reakcí, motorického plánování, oboustranné pohybové koordinace, laterality, okohybných reakcí a reakcí na smyslové podněty.

Výzkum byl schválen Etickou komisí Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci pod jednacím číslem 73/2017.

Metody zpracování dat

Vyhodnocení dotazníku probíhalo podle předem stanoveného klíče. Použitý dotazník „Short Sensory Profile“ byl rozdělen na tři části: Taktilní citlivost, Citlivost k pohybu a Vyhledávání podnětů. Celkem obsahovaly tyto části 17 otázek, kdy se souhlas s daným výrokem hodnotil prostřednictvím bodové škály, kdy 1 = vždy (100 % času), 2 = často (75 % času), 3 = příležitostně (50 % času), 4 = zřídka kdy (25 % času) a 5 = nikdy (0 % času). Oblast „Taktilní citlivost“ obsahovala celkem 7 otázek, dotyčný tedy mohl dosáhnout 7 - 35 bodů. Oblast „Citlivost k pohybu“ obsahovala celkem 3 otázky, bodové rozpětí tedy bylo 3 - 15 bodů. Poslední z oblastí „Vyhledávání podnětů“ obsahovala 7 otázek a bodové rozpětí bylo 7 - 35 bodů. Data z „Testu klinické observace“ byla procentuálně vyhodnocena. Výsledky byly rozděleny do tří kategorií podle třech okruhů otázek a data byla vyhodnocena v rámci celkového hodnocení cílové a kontrolní skupiny, v rámci rozdílu mezi chlapci a dívkami a v rámci věkových kategorií. Rozdělení dle věkových kategorií bylo do vyhodnocení zařazeno z toho důvodu, že děti navštěvující mateřskou školu (tedy kategorie 3 - 6 let) se mají možnost díky hrám v mateřské škole dostat mnohem více do kontaktu s taktilními podněty než děti, které jsou již školou povinné (kategorie 7 - 10 let).

VÝSLEDKY

Taktilní citlivost

Nejvíce dětí z cílové skupiny, přesně 12 dětí, tedy 80 %, se pohybovalo v rozmezí 35 – 30 bodů, což znamená fyziologickou odpověď. Pouze 3 děti, tedy 20 %, spadalo do pravděpodobné odchylky, a pod jednoznačnou odchylku nespadalo ani jedno dítě. V kontrolní skupině se ukázalo, že do fyziologické odpovědi spadalo pouze 5 dětí, tedy 33 %, a zbytek dětí byl dle výsledků zařazen do skupiny pravděpodobné odchylky. Jednalo se o 10 dětí, tedy 67 %. Jednoznačnou odchylku v oblasti Taktilní citlivosti nemělo ani jedno dítě.

Chlapci (graf 1) z obou sledovaných skupin svými výsledky spadají do kategorie fyziologické odpovědi. Dosahují tedy v průměru 32,17 (cílová skupina) a 30,17 (kontrolní skupina) bodů. Dívky z cílové skupiny také spadají do fyziologické odpovědi, jejich průměrný počet bodů činí 31, u dívek z kontrolní skupiny se však objevila pravděpodobná odchylka v taktilním vnímání a jejich průměrný počet dosažených bodů je 28,33.

V rámci rozdělení dle věkových skupin (graf 2) je parné, že děti ve věku 3 - 6 let jsou na tom lépe a dosahují tedy většího počtu bodů než děti ve věku 7 - 10 let, a to v obou skupinách (cílové i kontrolní). Děti z cílové skupiny dosahují oproti dětem z kontrolní skupiny většího počtu bodů, a to jak ve věkové kategorii 3 - 6 let, kde cílová skupina dosahuje v průměru 33,2 bodů, tak ve věkové kategorii 7 - 10 let, kde dosahuje v průměru 30,6 bodů. Tato skupina probandů tedy spadá do fyziologické odpovědi. Probandi z kontrolní skupiny ve věku 3 - 6 let dosahují v průměru 30,4 bodů a spadají tedy do kategorie fyziologické odpovědi, oproti tomu probandi ze stejné skupiny ve věku 7 - 10 let dosahují v průměru pouze 28,4 bodů a spadají tedy do kategorie pravděpodobné odchylky v oblasti Taktilní citlivost (tab. 1, graf 1, graf 2).

Citlivost k pohybu

Většina dětí z cílové skupiny, tedy 66 %, se pohybovala v rozmezí 15 – 13 bodů, což znamená, že jejich reakce v rámci oblasti Citlivost k pohybu byla fyziologická. 27 % dětí z cílové skupiny spadalo do kategorie pravděpodobné odchylky a pouhých 7 % do jednoznačné odchylky. Naproti tomu se reakce na Citlivost k pohybu u ani jednoho z dětí z kontrolní skupiny neprojevila jako fyziologická. 47 % dětí z kontrolní skupiny spadalo do kategorie pravděpodobné odchylky, a nejvíce dětí, tedy 53 %, dokonce do kategorie odchylky jednoznačné. Děti z cílové skupiny na tom byly tedy v oblasti Citlivosti k pohybu jednoznačně lépe než děti z kontrolní skupiny.

Chlapci (graf 3) z cílové skupiny svým průměrným počtem bodů 13,17 dosahují fyziologické odpovědi a jsou na tom tedy lépe než chlapci z kontrolní skupiny, kteří svým průměrným počtem bodů 10,17 spadají do kategorie jednoznačné odchylky. Dívky z cílové skupiny dosahují průměrného počtu bodů 12,78 a spadají tedy do kategorie fyziologické odpovědi, naproti tomu dívky z kontrolní skupiny dosahují v průměru pouze 10,11 bodů a spadají tak do jednoznačné odchylky v oblasti Citlivost k pohybu.

Výsledky výzkumu ukazují, že děti z cílové skupiny dosahují většího počtu bodů (graf 4), a to jak ve věkové kategorii 3 - 6 let, tak i v kategorii 7 - 10 let. Je patrné, že v cílové skupině dosahují většího počtu bodů děti ve věku 7 - 10 let, a to v průměru 13 bodů, kdežto v kontrolní skupině děti ve věku 3 - 6 let s průměrem 11,6 bodů. Cílová skupina dětí ve věku 3 - 6 let dosahuje průměrného počtu bodů 12,8, a spadá tedy stejně jako věková kategorie 7 - 10 let stejné skupiny probandů do oblasti fyziologické odpovědi Citlivosti k pohybu. Kontrolní skupina dětí ve věku 3 - 6 let spadá svým počtem bodů do kategorie pravděpodobné odchylky v oblasti Citlivosti k pohybu, a kategorie 7 - 10 let díky průměru 9,4 bodů dokonce do jednoznačné odchylky v této oblasti (tab. 2, graf 3, graf 4).

Vyhledávání podnětů

Poslední sledovanou oblastí byla oblast Vyhledávání podnětů. Děti z kontrolní skupiny získaly v této oblasti více bodů než děti ze skupiny cílové. Celkem 20% dětí z kontrolní skupiny se pohybovalo v kategorii fyziologické odpovědi, tedy v rozpětí 35 – 27 bodů. Naproti tomu z kontrolní skupiny spadalo do této kategorie pouze 7 % dětí. V bodovém rozpětí 26 - 24 bodů, tedy v rozmezí pravděpodobné odchylky, se pohybovalo 40 % dětí z kontrolní skupiny a 13 % dětí ze skupiny cílové. Do jednoznačné odchylky 23 – 7 bodů spadalo 40 % dětí ze skupiny kontrolní a 80 % dětí ze skupiny cílové. Tady jsme tedy mohli jasně vidět, že se jedná o oblast, ve které děti z cílové skupiny nedokázaly správně zpracovat dané podněty.

Ve výsledcích obou skupin (graf 5), kontrolní i cílové, dosahují dívky většího počtu bodů než chlapci. Je to v průměru 23,56 bodů u dívek z kontrolní skupiny, které tímto počtem spadají do kategorie pravděpodobné odchylky, a 19,56 bodů u dívek z cílové skupiny, které tak spadají do kategorie jednoznačné odchylky. U chlapců je to v průměru 21,83 bodů v kontrolní skupině a 18 bodů ve skupině cílové. Obě dvě skupiny chlapců svým počtem bodů zařazujeme do kategorie jednoznačné odchylky.

Děti z kontrolní skupiny dosahují většího počtu bodů než děti ze skupiny cílové. Ve věku 3 - 6 let je to v průměru 25,6 bodů, a ve věku 7 - 10 let je to 23,6 bodů. Obě dvě věkové kategorie spadají do pravděpodobné odchylky. U cílové skupiny dosahují většího počtu bodů děti ve věku 3 - 6 let, a to v průměru rovných 20, a ve věku 7 - 10 let 18,4 bodů. Obě věkové kategorie tak svým počtem bodů zařazujeme do jednoznačné odchylky v oblasti Vyhledávání podnětů (tab. 3, graf 5, graf 6).

DISKUSE

Z výsledků dotazníku „Short Sensory Profile“ je patrné, že stav taktilního systému dětí s onkologickým onemocněním, které prošly onkologickou léčbou, je lepší než stav taktilního systému dětí zdravých, a to hned ve dvou ze tří sledovaných oblastí. Důvod, proč tomu tak může být je ten, že vzhledem k množství různých vyšetření, kterými si děti s onkologickým onemocněním procházejí, a také vzhledem k jejich léčbě, se tyto děti naučily lépe vnímat své tělo a snášet mnohdy i velice nepříjemné lékařské zásahy na něm, jako může být například zavádění katetrů, které se značně dotýká jejich taktilního systému. Při porovnávání skupin chlapců se skupinami dívek nám ve většině sledovaných kategorií, a to opět ve dvou ze tří vyšlo, že chlapci jsou na tom lépe než dívky. Dívky jsou obecně citlivější než chlapci, proto mohou na některé podněty reagovat až přehnaně citlivě, a tím vyvolávat ve svém taktilním systému poplašnou reakci, která odpovídá ve škále hodnocení reakci „pravděpodobné“, a v některých případech až „jednoznačné“ odchylce taktilního systému. Další skupiny, které jsme mezi sebou porovnávaly, byla skupina dětí ve věku 3 - 6 let, tedy období docházení dětí do mateřské školy, se skupinou dětí ve věku 7 - 10 let, tedy období nástupu do školy a první léta plnění povinné školní docházky. Vzhledem k charakteru činností, které se dějí v mateřské škole, a které se dějí ve škole základní, je patrné, že děti docházející do mateřské školy mají díky hrám, které jsou každodenní součástí jejich dne, větší možnost stimulace taktilního systému, a to z toho důvodu, že během her přicházejí do kontaktu s větším množstvím taktilních stimulů než děti, které sedí 4 – 5 hodin denně ve školní lavici. To je také důvod, proč je důležité, aby děti školou povinné měly širokou škálu mimoškolních aktivit, během kterých mají šanci vykompenzovat a dostimulovat vše, co jim během výuky není umožněno. Tohle potvrzují i výsledky výzkumu, které ukazují, že děti ve věku 3 - 6 let dosahují lepších výsledků než děti ve věku 7 - 10 let. Jedinou kategorií, ve které zdravé děti dosahovaly lepších výsledků než děti s onkologickým onemocněním, byla kategorie „Vyhledávání podnětů“. Děti s onkologickým onemocněním lépe snášejí taktilní vjemy, zároveň jich ale potřebují dostávat mnohem více než děti zdravé. Jedním z důvodů může být opět léčba, kterou si prošly, a to v tom smyslu, že byly neustále zvyklé na taktilní zásah na jejich těle, který jim najednou chybí, a proto jej vyhledávají. Dalším důvodem může být upoutání na nemocniční lůžko, nemožnost volného pohybu, během kterého dochází ke stimulaci taktilního systému okolními každodenními vjemy, které poté děti po skončení léčby začnou mnohdy až přehnaně vyhledávat, aby dohnaly to, co zameškaly během doby strávené během léčby

ZÁVĚRY

Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda má onkologická léčba vliv na taktilní systém dětí. Ve dvou ze tří sledovaných kategorií dopadly děti z cílové skupiny mnohem lépe než děti ze skupiny kontrolní, a to tak, že vždy více než 50 % z cílové skupiny spadalo do fyziologické odpovědi, tedy žádná odchylka v oblasti taktilního systému. Jediná oblast, kde děti z cílové skupiny dopadly hůře než děti ze skupiny kontrolní, byla oblast „Vyhledávání podnětů“, kde drtivá většina dětí z cílové skupiny dosáhla bodového hodnocení „jednoznačná odchylka“.

Adresa ke korespondenci:

Mgr. Tomáš Vyhlídal

Fakulta tělesné kultury UP

Tř. Míru 117

771 47 Olomouc-Neředín

e-mail: tomas.vyhlidal@upol.cz