TOT – nový „zlatý standard“ v řešení ženské stresové inkontinence?
TOT – NEW GOLD STANDARD IN THE MANAGEMENT OF FEMALE STRESS INCONTINENCE?
At the beginning of this century, no longer than six years after introducing TVT into clinical practice, French authors introduced new modification of suburethral syntetic tape. The trajectory was changed - from retropubic to transobturator.
This approach proved to be safer and enabled to eliminate, or at least minimize, the principal drawbacks of the original TVT, including frequent urinary bladder perforations and major vessels injury. In many departments this approach soon replaced the „classical method“ of TVT and has become the most frequent method in the management of female stress incontinence. Until the end of 2007 almost 200 000 procedures were performed and its number has been quickly increasing. It is associated with lower incidence of intra-operative and post-operative complications while offering efficiency comparable to TVT. Thus it became in most departments the method of choice in the management of female stress incontinence.
KEY WORDS
urinary incontinence, surgical treatment of urinary, incontinence, TOT, TVT-O
Autori:
I. Huvar
Pôsobisko autorov:
Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Milosrdných bratří Brno
Vyšlo v časopise:
Urol List 2009; 7(2): 37-41
Súhrn
Počátkem tohoto století, sotva 6 let po zavedení TVT do praxe, přišli francouzští autoři s novou modifikací suburetrální syntetické pásky. Navrhli změnu trajektorie z retropubického přístupu na transobturatorní. Tento přístup se ukázal jako bezpečnější a eliminoval či přinejmenším snižoval hlavní neduhy původního TVT – časté perforace močového měchýře a ohrožení velkých cév. Na většině pracovišť záhy vytlačil „klasickou“ metodu TVT a stal se v současné době zřejmě nejfrekventovanější metodou operační léčby ženské močové inkontinence. Do konce roku 2007 bylo provedeno téměř 200 000 těchto výkonů a jejich počet rychle narůstá. Nabízí menší procento peroperačních a pooperačních komplikací při zcela stejné efektivitě jako TVT. Proto se stal v současnosti na většině pracovišť metodou volby při řešení ženské stresové močové inkontinence.
KLÍČOVÁ SLOVA:
močová inkontinence, operační léčba močové inkontinence, TOT, TVT-O
ÚVOD
TVT ještě ani nedokončilo své vítězné tažení světem a už mu na paty šlapala jeho mladší sestra – transobturatorní páska (TransObturatory Tape – TOT). V roce 2001 byla Delormem [1] publikována modifikace metody, kdy retropubické vedení pásky bylo nahrazeno transobturatorní trajektorií (obr. 1).
Cílem bylo vyhnout se sice vzácným, ale občas i značně závažným komplikacím retropubického přístupu. K těm nejzávažnějším patřily především cévní komplikace, uvedené ve finském registru. Zilbert a Farrell v roce 2001 publikovali kazuistiku poranění pravé ilické artérie při TVT. V literatuře jsou rovněž popsány dva případy cévního poranění s fatálním koncem a tři případy perforace střeva. Nelze pominout ani relativně časté krvácení z plexů kolem uretry a hrdla močového měchýře a nezanedbatelné procento mikčních obtíží typu subvezikální obstrukce, udávané mezi 8–17 %. Všem těmto rizikům se snaží transobturatorní trajektorie vyhnout nebo je alespoň minimalizovat. V roce 2003 publikuje de Leval [2] modifikaci transobturatorní techniky. S využitím speciálního instrumentária a změnou směru nakládání pásky (inside-out) dále minimalizuje zvláště možnost poranění uretry a močového měchýře.
Tím dostala metoda svoji současnou podobu. Oba přístupy – zvenku-dovnitř (outside-in) a zevnitř-ven (inside-out) – existují vedle sebe paralelně a je volbou operatéra, který přístup preferuje. Pokud jsme označili metodu TVT za revoluční oproti starším technikám, pak TOT je typickou evolucí, vývojem a modifikací zavedené a osvědčené metody. Nehrozí-li perforace močového měchýře, odpadá nutnost cystoskopie s opakovaným plněním a vypouštěním močového měchýře a tím se metoda dále zjednodušila a zrychlila a urychlila tak i své šíření po světě. Do konce roku 2007 bylo provedeno téměř 200 000 těchto operací a v současné době je pravděpodobně nejrozšířenější operační metodou řešení ženské stresové inkontinence na světě.
PRINCIP METODY
Princip metody je prakticky stejný jako u TVT a tkví oběma nohama v integrální teorii Petrose a Ulmstena. Jedná se o podložení střední části uretry syntetickou páskou, opět bez tahu a napětí. Zatímco u TVT páska uretru prakticky ze 3/4 obkružuje, u TOT ji jen volně podkládá. Tím by měl být snížen určitý obstrukční potenciál TVT a zmenšen výskyt pooperačních retencí moči, což se nakonec i prokázalo. Fixace v obturatorní membráně a mm. obturator internus se ukázala jako zcela dostatečná a vyhovující.
POPIS OPERACE
Vzhledem k tomu, že vedle sebe paralelně existují dva přístupy, je vhodné je probrat odděleně.
Přístup outside-in
Instrumentárium
Instrumentárium se dodává v podobě setů na jedno použití. Jen výjimečně lze narazit na zaváděcí instrument na více použití. Stěžejním nástrojem je zde hákovitý zavaděč pásky s rukojetí, zahnutý buď v jedné rovině, nebo spirálovitě stočený. Na konci má různě řešený mechanismus na fixaci pásky (háček, ouško, zaklikávací mechanismus). Kromě zavaděčů je v setu již jen páska, nyní vesměs prolenová, krytá či nekrytá plastovým obalem.
Operační postup
Vzhledem k tomu, že od „kašlacího“ manévru, doporučeného k adjustaci TVT, se u této metody ustoupilo, je provedení všech typů transobturatorních pásek možné jak v krátkodobé celkové, tak ve svodné anestezii nebo v kombinaci lokální anestezie s celkovou analgo-sedací, jak je popsáno u metody TVT.
Zavedeme Foleyův katétr a vyprázdníme močový měchýř. Důležitá je poloha pacientky při operaci. Dolní končetiny mají být široce roztaženy a flexe v kyčelních kloubech má dosahovat 90–100 stupňů. Obturatorní oblast je takto nejlépe přístupná a minimalizuje se možnost poškození nervově cévních svazků této oblasti.
Vlastní operační výkon začíná aquadisekcí; pokud provádíme výkon v analgo-sedaci, pak s lokálním anestetikem. Infiltrujeme přední stěnu poševní v místě budoucí incize a pak důsledně celou trajektorii pásky až po obturatorní membránu, zevnitř i zvenku. Provedeme incizi na přední stěně poševní v délce asi 1,5 cm, počínající 1 cm pod zevním ústím uretry (obr. 2).
Nůžkami pronikneme pod poševní sliznici a postupně vytváříme tunel směrem k hornímu přednímu oblouku obturatorního foramina (obr. 3). Tunel preparujeme na šířku prstu.
Dvě malé incize provedeme v genitofemorální rýze, zhruba ve výši klitorisu (obr. 4).
Těmi zvenku zavedeme zavaděč pásky a perforujeme obturatorní membránu. Směr vedení a další manipulace se zavaděčem závisí na jeho typu, zahnutí a doporučeném postupu. Již při perforaci membrány mu z vaginální strany jdeme naproti prstem, zavedeným podslizničně do připraveného kanálu a chránícím hrot zavaděče po celou jeho cestu kanálem, aby nepoškodil okolní orgány (obr. 5).
Špičku vyvedeme ve vaginální incizi, nasadíme na ni pásku a opačným pohybem zavaděče ji vyvedeme incizí v genitofemorální rýze ven (obr. 6).
Provedeme symetricky na obou stranách. Nůžkami, peánkem či jiným nástrojem, vloženým mezi pásku a uretru, nastavíme pásku do zamýšlené polohy tak, aby uretru jen volně podkládala a nevyvíjela na ni žádný tah, a stáhneme plastový kryt. Tím je páska fixována v cílené poloze. Vaginální incizi sešijeme, v zevních incizích pásku jen odstřihneme, jejich sutura není nutná.
Katétr na některých pracovištích ponechávají do druhého dne, já jej vytahuji ihned po výkonu.
Přístup inside-out
Přístup vyvinutý de Levalem a jeho pracovní skupinou v těsné spolupráci s patology, kdy na kadáverech zkoumali optimální a nejbezpečnější trajektorii pásky a na základě těchto výzkumů zkonstruovali speciální helikální zavaděč, splňující tyto požadavky.
Instrumentárium
Set sestává z prolenové pásky kryté plastovým obalem, která je pomocí plastových „hadiček“ na koncích nasazena na zaváděcí jehly speciálního poloměru a směru zahnutí, a kovového chrániče uretry v podobě jakéhosi „korýtka“ (obr. 8).
Operační postup
Poloha pacientky, katetrizace měchýře, infiltrace cesty vedení pásky je obdobná jako u předešlého postupu. Výkon začíná 3 incizemi: přední stěny poševní pod střední uretrou, v délce maximálně 1 cm, a dvěma malými zevními, 2 cm laterálně od genitofemorální rýhy a 2 cm nad zevním ústím uretry.
Nůžkami pronikneme pod sliznici pochvy a pod úhlem 45 stupňů vypreparujeme kanál až k obturatorní membráně, kterou nůžkami v předním horním oblouku perforujeme. Do takto připravené cesty zasuneme kovový chránič, v jehož prohloubení pak vedeme jehlu s páskou (obr. 9). Chránič tak bezpečně odstíní uretru, eventuálně hrdlo měchýře, takže možnost jejich poškození je prakticky vyloučena.
Výhodou oproti předešlému postupu je podstatně menší poševní incize a především užší kanál, který zde stačí v šířce kovového chrániče (5–6 mm), zatímco u předešlého postupu musel být pro prst (cca 1,5 cm). Rotací zavaděče a úklonem rukojeti do vertikály pak hrot jehly přesně vystoupí z připravených zevních incizí a páska je tudy vyvedena ven. Adjustace tahu a zbytek výkonu je stejný jako ve výše uvedeném textu.
KOMPLIKACE
Peroperační komplikace
Nejčastější komplikace TVT, tj. perforace močového měchýře, je u transobturatorní pásky minimální. Byla popsána u přístupu outside-in. Minaglia a kol. [4] prováděl rutinně peroperační cystoskopii a diagnostikoval tři perforace měchýře. Cindolo a Costa [8] popsali podobné zkušenosti. U metody inside-out je díky chránění uretry a hrdla kovovou bariérou tato možnost prakticky eliminována. Tím odpadá i nutnost provádění kontrolní cystoskopie ke zjištění neporušené integrity měchýře, jako tomu bylo u TVT, čímž se celý výkon zjednodušuje, zrychluje a zlevňuje.
Možnost peroperačního krvácení zůstává, neboť stále se pohybujeme v oblastech podslizničních cévních plexů, ale díky tomu, že se vyhýbáme oblasti hrdla měchýře s jeho cévním zásobením, bývá vesměs podstatně menší a zvládnutelné konzervativními postupy (komprese, tamponáda). Jen zcela výjimečně je zapotřebí ke zvládnutí takového krvácení operační intervence. Ve vlastním souboru 1000 těchto operací jsem se s touto potřebou dosud nesetkal.
Eventuální poranění velkých cév či jiných orgánů je zcela raritní.
Pooperační komplikace
Zdaleka nejčastější pooperační komplikací transobturatorních pásek je bolestivost v tříslech, vyzařující po vnitřní straně stehen a postihující alespoň v mírné podobě až 40 % pacientek. Někdy bývá tak výrazně vyznačena, že až ztěžuje či znemožňuje chůzi. První, kdo na tuto komplikaci upozornil, byl sám de Leval [2], který symptom pozoroval od druhého pooperačního dne u 15,9 % žen. Naštěstí tato nepříjemná komplikace je tranzitorní a po aplikaci běžných analgetik či nesteroidních antirevmatik během několika dní vesměs úplně vymizí. Etiologie není zcela jasná, uvažuje se o přechodném útlaku nervu edémem či subklinickým hematomem.
Výskyt subvezikální obstrukce, klinicky se manifestující retencí, vysokým postmikčním reziduem, de novo urgencí, případně zhoršením již preexistující urgentní složky, je různými autory udávána značně rozdílně (tab. 1).
Výskyt protruze pásky je prakticky shodný s TVT a popisován obvykle do 1 %. Kromě rozvolnění v místě vaginální incize je predilekčním místem přechod přední stěny poševní ve stěnu postranní, zvláště je-li tato oblast cípovitě vytažena nahoru směrem k symfýze, jako tomu bývá u reoperací po Burchově kolposuspenzi. Proto je vhodné intaktnost této oblasti peroperačně kontrolovat.
ÚSPĚŠNOST OPERACE
Úspěšnost operace je prakticky stejná jako u TVT a osciluje kolem 90 %. Výsledky jednotlivých studií zobrazuje tab. 2.
SROVNÁNÍ TVT A TOT
Srovnání obou metod je nelehké, neboť výsledky jednotlivých studií mají značný rozptyl, jak ukazují tab. 3 a 4.
ZÁVĚR
Aplikace transobturatorní pásky je v současné době nejrozšířenější metodou řešení ženské stresové inkontinence moči. Oproti retropubicky vedené TVT má kratší operační čas, jednodušší provedení a především menší procento peroperačních i pooperačních komplikací při stejné efektivitě.
prim. MUDr. Ivan Huvar, CSc.
gynekologicko-porodnické
oddělení
Nemocnice
Milosrdných bratří Brno
Polní
3, 602 00 Brno
ivan.huvar@nmbbrno.cz
Zdroje
1. Delorme E. Transobturator urethral suspension: mini-invasive procedure in the treatment of stress urinary incontinence in women. Prog Urol 2001; 11: 1306.
2. De Leval J. Novel surgical technique for the treatment of female stress urinary incontinence: transobturator vaginal tape: inside-out. Eur Urol 2003; 44: 724.
3. Bonnet P et al. TOT inside out for the surgical treatment of female stress urinary incontinence: anatomical considerations. J Urol April 2005; 173: 1223– 1228.
4. Minaglia S et al. Bladder injury during transobturator sling. Urology 2004; 64: 376–377.
5. De Tayrac R et al. A prospective randomizes trial comparing TVT and TOT for surgical treatment of stress urinary incontinence. Am J Obst Gynec 2004; 190: 602–660.
6. De Tayrac R et al. TOT had similar cure rate and complication rates to TVT for stress urinary incontinence. Obstet Gynecol 2004; 190: 602–608.
7. Costa P, Delmas V. TOT procedure – „inside out or outside in“: current concepts and evidence base. Curr Opin Urol 2004; 14 : 313–315.
8. Costa P et al. Surgical treatment of female stress urinary incontinence with T.O.T uratape: Short term results of a prospective multicentric study. Europ Urol 2004; pub. on-line 18.3.2004.
Štítky
Paediatric urologist UrologyČlánok vyšiel v časopise
Urological Journal
2009 Číslo 2
Najčítanejšie v tomto čísle
- Symptomy dolních cest močových u dětí: současné hodnocení a léčba
- TOT – nový „zlatý standard“ v řešení ženské stresové inkontinence?
- Léčba hyperaktivity močového měchýře (OAB) u mužů
- Inkontinence u pacientů po prostatektomii: patofyziologie a léčba