Pegvisomant – novinka v léčbě akromegalie

Akromegalie vzniká v důsledku hypersekrece růstového hormonu (GH) adenomem hypofýzy. Mezi možnosti léčby patří chirurgická resekce tumoru transsfenoidálním přístupem, radioterapie (RT) příslušné oblasti a farmakoterapie. Už 20 let se používají k léčbě tzv. somatostatinová analoga (SA, nejprve oktreotid a později lanreotid), a to tam, kde chirurgické řešení nebo RT selhaly nebo jsou kontraindikovány. Nové formy léků s prodlouženým účinkem umožňují pouze jednu injekční aplikaci měsíčně, a výrazně tak zvyšují komfort pacienta. Nicméně potlačení hypersekrece GH a IGF-I je pomocí těchto léků úspěšné pouze u 50 % pacientů, ostatní vyžadují alternativní terapii. Tou je pegvisomant.

Pegvisomant patří mechanismem účinku mezi antagonisty GH-receptoru. Je účinný u většiny pacientů neodpovídajících na léčbu SA. Váže se ke GH-receptoru s vysokou afinitou, ale přitom jej neaktivuje. Výsledkem je snížení sekrece buněk s těmito receptory (přímý pokles GH nebo nepřímo pomocí IGF-I) a vymizení symptomů akromegalie (nejvýrazněji otoky na rukou a chodidlech, excesivní pocení a únava). Současný vývoj těchto léčiv se zaměřuje na nová SA se selektivitou k receptoru somatostatinu a nové chimérické molekuly schopné vázat receptory jak somatostatinu, tak dopaminu.

Pegvisomant sám nebo v kombinaci se SA tak vede k normalizaci sérové hladiny IGF-I a koncentrace GH. Je podáván subkutánně jednou denně. Dlouhodobé studie zahrnující více než stovku pacientů léčených nejméně po dobu jednoho roku ukázaly účinnost přesahující 85 %, krátkodobé studie dokonce přes 90 %. Pegvisomant má příznivý účinek na hladinu biochemických markerů kostního metabolismu, kterou normalizuje. Dále snižuje kardiomarkery, především plazmatickou koncentraci lipoproteinu (a).

Podávání pegvisomantu umožňuje uspokojivou kontrolu hladiny GH/IGF-I u této endokrinní poruchy a zajišťuje u většiny pacientů životní standard podobný zdravé populaci. Avšak i pacienti výborně reagující na léčbu mohou dále trpět některými obtížemi (bolesti kloubů, deformity), a mít tak sníženou kvalitu života. Mezi závažnější nežádoucí účinky patří odchylky v jaterních testech (zvýšená hladina transamináz) a velice vzácně další růst adenomu.

(ercp)

Zdroje: Expert Opin Emerg Drugs 2008 Jun;13(2):273–293. Orphanet J Rare Dis 2008 Jun 25;3(1):17. Nat Clin Pract Endocrinol Metab 2008 Jun;4(6):324–332. Expert Opin Biol Ther 2008 May;8(5):691–704