ČESKÉ SOUHRNY

Naše první zkušenosti s primární suturou rtu u novorozenců s rozštěpem rtu a patra

Borský J., Tvrdek M., Kozák J., Černý M., Zach J.

V článku jsou shrnuty předběžné výsledky časné primární sutury rtu u 44 novorozenců s rozštěpem rtu i patra. Je prezentována studie prvních 44 pacientů ope-rovaných do jednoho týdne věku jedním chirurgem mo-difikovanou metodou podle Tennisona doplněnou korekcí nosu. Časná operativa rtu byla zahájena v roce 2005. O pacienty s rozštěpy pečuje multidisciplinární tým.

Předběžné výsledky jsou velmi povzbudivé, konstatovali jsme výborný estetický vzhled jizev rtu i dobrý vzhled nosu. Vliv na růst a vývoj maxily jsme pro krátký časový interval neprokázali.

Časnou operaci rtu spojenou s korekcí nosu pokládáme za metodu volby, budeme v ní pokračovat a sledovat její vliv na vývoj maxily a nosu.

Rekonstrukce dentice bezzubé čelisti u rozštěpu patra za podpory implantátů – kazuistické sdělení

Dostálová T., Holakovský J., Bartoňová M., Seydlová M., Šmahel Z.

Rehabilitace bezzubých pacientů s rozštěpovou vadou je obtížná. Začíná kolem 18. roku věku a často končí ztrátou vlastních zubů mezi 40. a 50. rokem života. Formou kazuistických sdělení studie demonstruje protetickou rehabilitaci u pacienta s rozštěpovou vadou podmíněně snímatelnou konstrukcí nesenou šesti implantáty. Ošetření celého zubního oblouku pomocí implantátů je v současnosti často používaným typem rehabilitace, kterou dosahujeme funkčního i estetického optima. Biomechanika rekonstrukce dovoluje individualizovat tvar zubního oblouku s ohledem na funkční a estetické požadavky. Problematika ošetření pacientů s rozštěpy zahrnuje především diskrepanci ve vzájemných vztazích mezi čelistmi, podmíněnou omezováním růstu maxilárních segmentů jako následek chirurgického uzávěru defektu. Užití podmíněně snímatelné konstrukce nesené implantáty je proto ideální metodou volby u atypické morfologie čelisti.

Spokojenost a komplikace u pacientů po abdominoplastice po předchozí chirurgické léčbě obezity

Larsen M., Polat F., Stook F.P., Oostenbroek R.J., Plaisier P.W., Hesp W.L.E.M.

Chirurgická léčba obezity je rozvíjející se oblastí a následně stoupá i počet pacientů, kteří požadují další korekční výkony, včetně abdominoplastiky. Množství komplikací a hodnocení změny tělesného vzhledu se liší od běžné populace.

Sestavili jsme retrospektivní dotazník pro pacienty, kteří prodělali laparoskopickou nastavitelnou bandáž žaludku a abdominoplastiku v naší nemocnici v letech 1995–2004. Výsledné proměnné zahrnovaly menší i větší komplikace, spokojenost se vzhledem těla a funkční výsledky.

Do studie byli zahrnuti pacienti, kteří vrátili vyplněný dotazník (n=25). Nejčastější komplikací byla tvorba seromu (25 %) a ranná infekce, která vyžadovala léčbu antibiotiky (13 %). Hygiena, pohyblivost a funkční kapacita se zlepšila u 68 %, respektive u 72–80 %. Spokojenost s vlastním tělem a BMI se zásadně nezměnily, sebehodnocení se po abdominoplastice zlepšilo.

Abdominoplastika je bezpečná a efektní metoda tvarování těla u pacientů s výraznou redukcí váhy po chirurgické léčbě obezity. Aby procento komplikací u těchto pacientů dosahovalo výše, která se vyskytuje u běžné populace po tomto výkonu, je třeba, aby se hodnota BMI blížila normálu. Pacienti by měli být seznámeni s tím, k jakým změnám tvaru těla dojde po abdominoplastice ve srovnání se změnami po bandáži žaludku. Též by měli být informováni, že nedojde k výraznější změně hodnoty BMI.

Nekrotizující fasciitida po liposukci

Gonzáles Alaňa I., Marín de la Cruz D., Palao Doménech R., Barret Nerín J.P.

Nekrotizující fasciitida je progredující infekce měkkých tkání (kůže, podkoží a fascie) převážně způsobená pyogenním streptokokem, kdy vstupní branou mohou být různé typy ran, ale i intaktní kůže. Diagnostika je v zásadě klinická, jedná se o soubor nespecifických kožních lézí, které jsou spojeny s intenzivní bolestí a multiorgánovým selháváním. Léčba spočívá v radikálním chirurgickém odstranění postižených tkání, kombinované antibiotické terapii a podpůrné péči. Mortalita je u tohoto postižení stále velmi vysoká. Proto je třeba brát toto onemocnění velmi vážně, nejen v populaci jako celku, ale zvláště po jakémkoli chirurgickém výkonu včetně kosmetických, kde byly rovněž zaznamenány takové případy.

Prezentujeme případ, který byl léčen na našem oddělení. Cílem je rozšířit informace o problematice a současně zvýšit povědomí o tomto závažném stavu, který má tak hrozivé následky.

Trepanace – starobylá chirurgická metoda

Škvařilová B., Povýšil C., Horák M., Kyzlinková K.

Trepanace lebky je starobylý chirurgický výkon, který byl prováděn na celém světě od neolitu do dnešních dob. Nejstarší nález trepanované lebky pochází z doby před 7000 lety. Různé metody trepanací (škrábáním, řezáním, vrtáním a vykružováním) se používaly z terapeutických  i rituálních důvodů, především u mužů. Pravděpodobnost přežití výkonu se pohybovala mezi 25 a 75 %, riskantní byla metoda vrtání vč. vykružování, a především řezání.

U tří trepanovaných lebek, které pocházejí z kolekce  Hrdličkova muzea člověka Univerzity Karlovy, byla provedena makroskopická, CT a histopatologická analýza, která ukázala dva typy defektu. U prvého typu jsou okraje otvoru zaoblené a v různém stupni překryté kortikální vrstvou stejné struktury jako vnitřní i zevní povrch okolní kosti. Takové případy představují výsledek hojení defektu u osob, které výkon přežily a rána se překryla nově vytvořenou kortikální kostí (lebka č. 1). Nelze však vyloučit kongenitální původ obdobných defektů. Druhý typ defektu, bez překrytí okrajů trepanační rány kortikální kostí a s viditelnou diploe, mohl být způsoben postmortální trepanací za magickým účelem, nebo úmrtím pacienta během či krátce po operaci, kdy reparační proces byl příliš krátký k vytvoření nové kortikální vrstvy (lebka č. 2 a 3).