DOBA VZNIKU ČESKÝCH KLINIK
DOBA VZNIKU ČESKÝCH KLINIK
Ríká se, že za panování Františka Josefa I. prožíval český národ zlatý věk. Lze se o tom dočíst v bezpočtu oslavných článků spojených s jakýmkoliv jubileem vlády císaře. To, co dříve diktovala úcta navozená výchovou a systémem v duchu tradic kultury řecké a římské, převzaté ve středověku Rakouskem, může se dnes zdát oprávněné, protože tehdy byly položeny základy dnešního technického a hospodářského rozvoje. Ceská kultura, zvláště hudební a výtvarná dosáhly prvních mezinárodních úspěchů. S potížemi, nicméně přece se v celém školství i ve vědě prosadila čeština jako plnoprávný jazyk. Radový občan po roce 1848 požíval takových práv jako nikdy předtím. Především technický, hospodářský a kulturní rozmach, umožnil reálný vzestup české společnosti a její sociální, diferenciaci. Habsburská říše mu také v šedesátých letech po rakousko-uherském vyrovnání nekladla žádné závažné překážky. Takový vývoj také nebyl ovšem ničím neobvyklým. Procházely jím ve větší či menší míře všechny evropské společnosti po vlně bouří v celé Evropě od západu a jihu k východu. Přenášely myšlenky francouzské revoluce, a proto se hovoří o roce 1848/49 jako o „jaru evropských národů". Ve všech zemích, kde byla revoluční myšlenka potlačena, došlo k protiopatřením, nicméně vlády byly nuceny zajistit přechodné úpravy (v rakouské monarchii příslib konstituce, jazykové ústupky apod.). Nicméně ve druhé polovině 19. století za jeden z nejdůležitějších předpokladů další etapy obrození můžeme považovat především dlouhé období míru na kontinentu a trvající stabilitu mezinárodních vztahů. Vnitřní stabilita rakouské monarchie byla na dlouhou dobu zjednána rakouskouherským vyrovnáním v roce 1867. Po porážce u Hradce Králové v létě 1866 bylo jasné, že dosavadní centralistické uspořádání státu, balancující mezi absolutismem a konstitucionalismem, je dále neudržitelné. Po letitém tlaku vlasteneckých sil se podařilo v říšském sněmu a u císaře prosadit i rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity. Nemalou roli na rozdělení lékařské fakulty na část českou a německou sehrála skutečnost založení Spolku lékařů českých a Casopisu lékařův českých v roce 1862 pod patronací profesorů Purkyně, Eiselta, docenta Grégra a dalších. Tam se totiž vytvářelo české lékařské názvosloví. O rozdělení fakult rozhodl zákon přijatý 28. února 1882. Ceská lékařská fakulta zahájila svou činnost až od roku 1883 proto, že císař určil, aby profesoři rozhodli sami, na kterou z obou fakult své ústavy převedou. U české zůstal jen Eiselt s lékařskou klinikou, Weiss s chirurgickou klinikou a Streng s porodnickou klinikou. Ostatní ústavy musely být zbudovány do oficiálního otevření 15. října 1883. I když Vilém Weiss jako přednosta a děkan v posluchárně chirurgické kliniky ved128. dubna 1882 svou zahajovací českou přednášku, proti české právnické a filozofické fakultě mohla být česká lékařská fakulta otevřena z důvodu materiálních a personálních až o rok později. Všechny věhlasné osobnosti povětšině zůstaly na německé fakultě, avšak počtem studentů se česká fakulta stala větší a přicházeli na ni studovat i studenti z celého tehdejšího slovanského světa.
Klíčová slova:
pražská lékařská fakulta, Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze, česká chirurgická klinika, založení Spolku lékařů českých, založení Casopisu lékařův českých.
Age of Formation of Czech Clinic
Era of Emperor Francis Joseph I is said to be a golden age for the Czech nation. It can be found in numerous panegyric articles to any jubilee of the emperor's rule. What was formally dictated by respect brought by education and by the system of the Greek and Roman tradition adopted in Austria in Middle Ages, seams to be valid today as most of the contemporary technickl and economical progress roots within those days. The Czech cultures namely musit and art reached international acknowledgement. Though with difficulties, Czech achieved in education and in science as a full-fledged language. After the year 1848 an average citizen was entitled to such freedom as never before. Technical, economical and cultural progress enabled real ascent of the Czech society and its social differentiation. In sixties, after the Austria-Hungary Alignment, Hapsburg government undertook no serious restrains. Such development was nothing unusual. Similar one underwent after the period of storms all European societies from south to north and form west to east. They brought ideas of the French revolution and years 1848/1849 are therefore called „the spring of European nations". In all countries where revolutionary ideas were repressed and various countermeasures were accepted, governments were forced to accept temporary arrangements (in Austrian monarchy it was the promise of constitution, language compromise etc.). Nevertheless, in the second half of the 19`h century the most important condition for further revival was the long period of přece and stability of international relations. The internal stability of the Austrian monarchy was achieved for long time by the Austria-Hungary Alignment in 1867. After the lost battle at Hradec Kralove in summer 1866 it became clear that contemporary centralistic organization of the state, balancing between absolutistu and constitutionalism is not further tenable. Years long pressure of patriotic forces in the parliament brought about division of the Charles-Ferdinand University. Important role in the partition of the Czech Medical Faculty from the German one had the foundation of the Czech Medical Society and the Czech Medical Journal in 1862 patronaged by professors Purkyně, Eiselt, Grégr and others. That was the platform for the conception of the Czech medical terminology. Partition of faculties was decided by the law, which was accepted at February 28, 1882. The Czech Medical Faculty was opened only at 1883 because Emperor resolved thatprofessors themselves had to decide to eitherfaculty their clinics would belong. Only profesor Eiselt with the First clinic of internal medicine, Weiss with the clinic of surgery and Streng with clinic of obstetrics were assigned to the Czech fakulty. Till the official opening on October 15, 1882 all other departments and clinics had to be organized. Though Profesor Vilem Weiss as the head of the department and dean of the fakulty had his opening Czech lecture already on April 28, 1882, due to material and personal reasons the Czech Medical Faculty was opened only one year later than Faculties of law and philosophy. Most of the eminent members of the Medical fakulty remained at the German fakulty. However, having higher number of students the Czech fakulty became larger and was attended by students from the whole Slavonic world.
Key words:
medical fakulty in Prague, Charles-Ferdinand University, Czech clinic of surgery, foundation of the Czech Medical Society, foundation of the Czech Medical Journal.
Autoři:
J. Šváb
Působiště autorů:
I. chirurgická klinika l. LP UK a VPN, Praha
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2002; : 742-744
Kategorie:
Články
Souhrn
Ríká se, že za panování Františka Josefa I. prožíval český národ zlatý věk. Lze se o tom dočíst v bezpočtu oslavných článků spojených s jakýmkoliv jubileem vlády císaře. To, co dříve diktovala úcta navozená výchovou a systémem v duchu tradic kultury řecké a římské, převzaté ve středověku Rakouskem, může se dnes zdát oprávněné, protože tehdy byly položeny základy dnešního technického a hospodářského rozvoje. Ceská kultura, zvláště hudební a výtvarná dosáhly prvních mezinárodních úspěchů. S potížemi, nicméně přece se v celém školství i ve vědě prosadila čeština jako plnoprávný jazyk. Radový občan po roce 1848 požíval takových práv jako nikdy předtím. Především technický, hospodářský a kulturní rozmach, umožnil reálný vzestup české společnosti a její sociální, diferenciaci. Habsburská říše mu také v šedesátých letech po rakousko-uherském vyrovnání nekladla žádné závažné překážky. Takový vývoj také nebyl ovšem ničím neobvyklým. Procházely jím ve větší či menší míře všechny evropské společnosti po vlně bouří v celé Evropě od západu a jihu k východu. Přenášely myšlenky francouzské revoluce, a proto se hovoří o roce 1848/49 jako o „jaru evropských národů". Ve všech zemích, kde byla revoluční myšlenka potlačena, došlo k protiopatřením, nicméně vlády byly nuceny zajistit přechodné úpravy (v rakouské monarchii příslib konstituce, jazykové ústupky apod.). Nicméně ve druhé polovině 19. století za jeden z nejdůležitějších předpokladů další etapy obrození můžeme považovat především dlouhé období míru na kontinentu a trvající stabilitu mezinárodních vztahů. Vnitřní stabilita rakouské monarchie byla na dlouhou dobu zjednána rakouskouherským vyrovnáním v roce 1867. Po porážce u Hradce Králové v létě 1866 bylo jasné, že dosavadní centralistické uspořádání státu, balancující mezi absolutismem a konstitucionalismem, je dále neudržitelné. Po letitém tlaku vlasteneckých sil se podařilo v říšském sněmu a u císaře prosadit i rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity. Nemalou roli na rozdělení lékařské fakulty na část českou a německou sehrála skutečnost založení Spolku lékařů českých a Casopisu lékařův českých v roce 1862 pod patronací profesorů Purkyně, Eiselta, docenta Grégra a dalších. Tam se totiž vytvářelo české lékařské názvosloví. O rozdělení fakult rozhodl zákon přijatý 28. února 1882. Ceská lékařská fakulta zahájila svou činnost až od roku 1883 proto, že císař určil, aby profesoři rozhodli sami, na kterou z obou fakult své ústavy převedou. U české zůstal jen Eiselt s lékařskou klinikou, Weiss s chirurgickou klinikou a Streng s porodnickou klinikou. Ostatní ústavy musely být zbudovány do oficiálního otevření 15. října 1883. I když Vilém Weiss jako přednosta a děkan v posluchárně chirurgické kliniky ved128. dubna 1882 svou zahajovací českou přednášku, proti české právnické a filozofické fakultě mohla být česká lékařská fakulta otevřena z důvodu materiálních a personálních až o rok později. Všechny věhlasné osobnosti povětšině zůstaly na německé fakultě, avšak počtem studentů se česká fakulta stala větší a přicházeli na ni studovat i studenti z celého tehdejšího slovanského světa.
Klíčová slova:
pražská lékařská fakulta, Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze, česká chirurgická klinika, založení Spolku lékařů českých, založení Casopisu lékařův českých.
Štítky
Adiktológia Alergológia a imunológia Angiológia Audiológia a foniatria Biochémia Dermatológia Detská gastroenterológia Detská chirurgia Detská kardiológia Detská neurológia Detská otorinolaryngológia Detská psychiatria Detská reumatológia Diabetológia Farmácia Chirurgia cievna Algeziológia Dentální hygienistkaČlánok vyšiel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- MUDr. Dana Vondráčková: Hepatopatie sú pri liečbe metamizolom väčším strašiakom ako agranulocytóza
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
Najčítanejšie v tomto čísle
- HYPERGASTRINÉMIE SPOJENÁ S INFEKCÍ HELICOBACTER PYLORI A SIDEROPENICKOU ANÉMIÍ U PATNÁCTILETÉ DÍVKY
- IgA NEFROPATIE VYZNÁM GLYKOZYLACE IMUNOGLOBULIN A PRO PATOGENEZI A JEJÍ KLINICKÝ OBRAZ
- DIAGNOSTIKA A TERAPIE POVRCHOVYCH NÁDORU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE
- KLINICKÁ RELEVANCE SEMIKVANTITATIVNÍHO 0MONITOROVÁNÍ LYMFOMU UŽITÍM KOMPARATIVNÍ POLYMERÁZOVÉ ŘETĚZOVÉ REAKCE