#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Edukace u schizofrenie: Jak pacienti a příbuzní hodnotí program prevence relapsu PREDUKA


Education in schizophrenia: How patients and their relatives assess the relapse prevention programme PREDUKA

Antipsychotic medication and early relapse warning signs detection are the cornerstone of relapse prevention in schizophrenia spectrum disorders. Many patients do not use antipsychotic medication because of lack of information about its preventive effects and the risk of relapse. We introduce PREDUKA – PREventive EDUcational programme for relapse prevention. The goal of the programme is to deliver the information about schizophrenia to patients and their relatives. 178 patients and 252 relatives (118 mothers and 51 fathers) took part in 25 one-day psychoeducational programmes in 6 centres in the Czech Republic between January 2008 and June 2009 and anonymously fulfilled a short questionnaire. Patients and relatives assessed the programme with an average mark 1.4 (1 best, 5 worst). 49.4% patients and 49.0% relatives had received enough information about psychotic disorders during their hospitalization. Moreover 94.1% patients and 95.7% relatives confirmed acquiring new information on how to live with psychosis as a result of PREDUKA programme. 59.6% patients and 73.8% relatives were interested in ITAREPS - Information Technology Aided Relapse Prevention Programme. Mothers were significantly more interested (82.2%) than fathers (62.2%) (p = 0,031). Expressed high interest of patients and their relatives in both programmes indicates their readiness to become active and competent partners in the long-term treatment of schizophrenia spectrum disorders.

Key words:
schizophrenia, psychoeducation, quality of life.


Autoři: Lucie Bankovská Motlová 1,2;  Eva Dragomirecká 2;  Šárka Matelová 3;  Renata Otevřelová 3;  Radka Čermáková 2;  Jan Čermák 2;  Eva Lednická 4;  Renata Hegedüšová 4;  Tomáš Hübsch 5;  Soňa Rothanzlová 5;  Martinatomešová 6;  Filip Španiel 1,2;  Eva Kitzlerová 7
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta 1;  Psychiatrické centrum Praha 2;  Psychiatrická léčebna Kroměříž 3;  Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústřední vojenská nemocnice 4;  Psychiatrické oddělení nemocnice Pardubice 5;  Psychiatrická ambulance Sokolov 6;  Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Psychiatrická klinika VFN 7
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2010; 149: 21-25
Kategorie: Původní práce

Souhrn

V prevenci relapsu schizofrenního onemocnění se uplatňují antipsychotika a včasný záchyt prodromálních příznaků. Mnoho pacientů neužívá antipsychotika podle doporučení lékaře proto, že nemá dostatek informací o preventivním významu léků ani o riziku relapsu. Představujeme program PREDUKA (PREeventivně EDUKAční program proti relapsu psychózy), jehož cílem je zprostředkovat pacientům a jejich blízkým informace o schizofrenním onemocnění. Soubor tvoří 430 absolventů programu (178 pacientů a 252 blízkých a příbuzných, z toho 118 matek a 51 otců), kteří se jej postupně účastnili od ledna 2008 do června 2009 v 25 jednodenních programech v šesti centrech v České republice a vyplnili anonymně krátký dotazník. Pacienti i příbuzní celkově hodnotili program průměrnou známkou 1,4 (na škále 1 nejlepší, 5 nejhorší). Na otázku, zda získali dostatečné informace o psychotickém onemocnění již během hospitalizace, odpovědělo kladně pouze 49,4 % pacientů a 49,0 % příbuzných. Otázku, zda se dozvěděli během programu PREDUKA nové informace, které by pomohly žít s psychózou, zodpovědělo kladně 94,1 % pacientů a 95,7 % příbuzných. O ITAREPS – program prevence relapsu pomocí informačních technologií – projevilo zájem 59,6 % pacientů a 73,8 % příbuzných, matky významně častěji (82,2 %) než otcové (62,2 %) (p = 0,031). Značný zájem pacientů a jejich blízkých o oba programy svědčí o jejich připravenosti stát se aktivními kompetentními partnery v dlouhodobé terapii schizofrenních onemocnění.

Klíčová slova:
schizofrenie, psychoedukace, kvalita života.

Úvod

Onemocnění schizofrenního okruhu se vyznačují pestrostí příznaků, průběhových variant i prognostickou nejistotou. Nejčastěji se vyskytují bludy, halucinace, dezorganizace myšlení, řeči a chování, poruchy emotivity, motoriky a kognitivních funkcí, které se prvně manifestují v pozdní adolescenci a časné dospělosti. Kromě příznaků je pro diagnózu důležitá dysfunkce v sociálních a pracovních rolích. Etiologicky se jedná o multifaktoriální onemocnění, pro jehož manifestaci je rozhodující souhra vlivů genetických a vlivů prostředí (1).

Schizofrenním onemocněním trpí v České republice přibližně 40 000 nemocných, diagnóza okruhu psychóz (F20–29) je nejčastější příčinou psychiatrické hospitalizace (20 % všech hospitalizací pro duševní onemocnění), přičemž jsou současně nejdelší (průměrná ošetřovací doba je 136,5 dne), a tudíž nákladné (2). Předpokladem úzdravy u schizofrenie je prevence relapsů a rehospitalizací. Jednoroční frekvence relapsů je mezi 15–35 %, do pěti let relabuje 80 % nemocných (3). Dosažení plné remisae je s každým dalším relapsem méně pravděpodobné, léčba je méně účinná a prohlubuje se sociální izolace (4).

Prokazatelně účinnou prevenci relapsu představují antipsychotika v kombinaci s včasným záchytem prodromálních varovných příznaků relapsu. Antipsychotika jsou široce dostupná a všeobecně akceptovaná jako základ léčby psychotických onemocnění, avšak účinná mohou být pouze tehdy, pokud je pacient užívá. Compliance či adherence – spolupráce při léčbě – je u těchto onemocnění problematická. Až 80 % pacientů trpících psychózou nedodržuje léčbu. V prvním roce léčby léky neužívá podle doporučení až 40 % pacientů, během dvouletého sledování 75 % (5). Deset dní po propuštění z nemocnice si vysadí léky 25 % pacientů, ačkoli by je měli užívat minimálně rok (6). Mnoho pacientů neužívá antipsychotika podle doporučení lékaře proto, že nemá dostatek informací o jejich preventivním významu a o povaze průběhu schizofrenního onemocnění včetně rizika relapsu. Je na zdravotnících, aby předali srozumitelnou formou pacientům dostatečně široké, hluboké, obsažné a relevantní informace. Ukazuje se, že edukace pacientů se schizofrenií a jejich blízkých je podobně účinná jako programy zaměřené na edukaci pacientů s chronickými multifaktoriálními onemocněními, jako je diabetes mellitus, hypertenze, či bipolární afektivní porucha (7). Rodinná psychoedukace u schizofrenie je systematická, strukturovaná a didaktická informace nemocným a jejich blízkým o nemoci a její léčbě, jejímž cílem je naučit je dovednostem důležitým pro její zvládání a usnadnit adaptaci na nemoc. Klinické studie rodinných psychoedukačních programů prokazují u pacientů významné snížení frekvence relapsů a rehospitalizací během dvou i víceletého sledování, snížení symptomů, lepší zapojení v pracovní rehabilitaci a zvýšení zaměstnanosti, zlepšení sociální adaptace, snížení nákladů na péči, u příbuzných zmírnění zátěže a zlepšení kvality života a snížení nemocnosti a konzumace zdravotnické péče (8–12), přičemž zapojení rodinných příslušníků do psychoedukace je pro její účinnost rozhodující (13). Prokazatelná účinnost a finanční nenáročnost řadí psychoedukace k doporučeným postupům v léčbě schizofrenie ve světě i v České republice (14–16). Přesto se v běžné terénní klinické praxi prakticky neprovádí. V USA se účastní psychoedukace méně než 10 % rodin pacientů léčících se pro schizofrenii v ambulantní péči, ačkoli většina poskytovatelů psychiatrické péče je přesvědčena, že vzdělávání rodin je velmi důležité (17). Průzkum provedený v roce 2003 ve všech psychiatrických institucích v Německu, Rakousku a Švýcarsku odhalil, že pouze 2 % příbuzných pacientů se schizofrenií absolvovalo psychoedukační program (18). Ačkoli podobný průzkum v České republice zatím chybí, je jisté, že rodinná psychoedukace se až na výjimky systematicky neprovádí.

Mezi obecné důvody, bránící širšímu zavedení rodinné psychoedukace do praxe patří malá nabídka či úplná absence vhodných psychoedukačních programů, nedostatečná pedagogická zručnost moderátorů a neochota poskytovatelů psychiatrické péče psychoedukaci podpořit finančně i organizačně. Specifickými překážkami v České republice je absence denních stacionářů a geograficky dostupného systému komunitní péče, kde by se mohla edukace provádět, dále neochota zdravotních pojišťoven tuto intervenci financovat a malý výběr programů, jejichž součástí jsou didaktické materiály pro moderátory a studijní materiály pro účastníky. Zatímco první dvě překážky jsou patrně v dohledné době neřešitelné, třetí z nich jsme se rozhodli překonat.

Výsledkem je program PREDUKA (PREventivně EDUKAční program proti relapsu psychózy) (19), šestihodinový profesionálně vedený skupinový program určený pacientům s psychotickým onemocněním v ambulantní léčbě a jejich blízkým.1 Při tvorbě programu jsme vycházeli z vlastních zkušeností s programem Prelapse (20), z výsledků terénní psychoedukační studie a z připomínek absolventů psychoedukace (12).

Strategickým cílem PREDUKy je informovat účastníky o neurobiologii psychóz, léčbě, prevenci relapsu, životním stylu a roli rodiny. Jádrem výkladu je teorie dopaminergní senzitizace v mezolimbickém systému (21), jelikož v tomto rámci je možné účastníkům vysvětlit složité neurobiologické vztahy vedoucí k vlastním klinickým příznakům relapsu psychózy i princip léčby. Včasný záchyt prodromálních varovných příznaků relapsu je důležitou součástí celkové preventivní strategie, proto je třeba pacienty a jejich blízké naučit příznaky rozpoznat. Tato dovednost je předpokladem pro účast v programu prevence psychotického onemocnění s pomocí informačních technologií ITAREPS2 (22).

Pro snadnější zapamatovatelnost, větší názornost a srozumitelnost se při výkladu pracuje s metaforou, didaktickými materiály v podobě animované powerpointové prezentace a pracovními sešity (obr. 1). Struktura a obsah jednodenní verze programu PREDUKA je uveden na obrázku 2.

Obr. 1. Pracovní sešity a CD s prezentací
Pracovní sešity a CD s prezentací

Obr. 2. Struktura a obsah programu
Struktura a obsah programu

Cílem toho průzkumu bylo zmapovat demografické charakteristiky účastníků programu a zjistit jejich názory na program.

SOUBOR NEMOCNÝCH A POUŽITÉ METODY

Metoda

Soubor tvořilo 430 absolventů programu (178 pacientů a 252 blízkých a příbuzných, z toho 118 matek a 51 otců), kteří se jej postupně účastnili od ledna 2008 do června 2009 v 25 jednodenních programech v šesti centrech v České republice a vyplnili anonymně krátký dotazník. Zastoupení pacientů a příbuzných v jednotlivých centrech je uvedeno v tabulce 1.

Tab. 1. Zastoupení pacientů a příbuzných v jednotlivých centrech
Zastoupení pacientů a příbuzných v jednotlivých centrech

Pacienti N = 178 (82 žen) byli průměrného věku 34 (17–76). Po první atace program absolvovalo 53 pacientů (29,8 %).

Příbuzní (N = 252) byli průměrného věku 49 (15–78). Většinu tvořili rodiče (N = 169) s převahou matek pacientů (N = 118; 69,8%). Příbuzenský vztah k pacientovi je znázorněn v grafu 1.

Graf 1. Příbuzenský vztah k pacientovi
Příbuzenský vztah k pacientovi

Moderátoři – psychiatři a psychologové – absolvovali jednodenní školení, jehož hlavní náplní byla účast na Preduce vedené autory programu. Na konci školení obdrželi videonahrávku celodenního programu. Součástí školení byla instruktáž a diskuze o logistice náboru pacientů a instrukce týkající se vyplňování krátkého Dotazníku o Preduce. Dotazník pro pacienty a příbuzné sestával z otázek uzavřených i otevřených.3 Sběr dat byl terénní, účastníci dotazník anonymně vyplnili a odevzdali v den konání programu po ukončení programu. Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné.

Ke zpracování odpovědí jsme použili statistický program SPSS 12.0; rozdíly mezi skupinami byly hodnoceny t-testem pro nezávislé výběry (kvantitativní proměnné) nebo testem χ2 (kategoriální proměnné).

Výsledky

Zajímalo nás, zda účastníci měli dostatek informací o psychotickém onemocnění již během hospitalizace, zda se dozvěděli během programu PREDUKA nové informace, které jim pomohou žít s psychózou, a zda mají zájem o program ITAREPS (tab. 2). Dále jsme je požádali, aby program oznámkovali jako ve škole (graf 2 a 3).

Tab. 2. Odpovědi pacientů a příbuzných na otázky o informacích a zájem o ITAREPS
Odpovědi pacientů a příbuzných na otázky o informacích a zájem o ITAREPS
* Jeden pacient (0,7 %) a jeden příbuzný (0,5 %) rukou doplnili odpověď, že lékař je do ITAREPSu zařadit nechce.

Graf 2. Hodnocení programu (1 nejlepší, 5 nejhorší): pacienti (N = 158)
Hodnocení programu (1 nejlepší, 5 nejhorší): pacienti (N = 158)

Graf 3. Hodnocení programu (1 nejlepší, 5 nejhorší): příbuzní (N = 185)
Hodnocení programu (1 nejlepší, 5 nejhorší): příbuzní (N = 185)

Porovnáním pacientů účastnících se programu po první atace s pacienty po více atakách se významný rozdíl nezjistil.

Pokud jde o informace a hodnocení programu, otcové a matky se mezi sebou nelišili. Matky pacientů však mají v porovnání s otci častěji zájem o program ITAREPS (p = 0,031) (graf 4).

Graf 4. Zájem o ITAREPS: matky vs. otcové
Zájem o ITAREPS: matky vs. otcové

Diskuze

Během sledovaného období byla zaznamenána největší účast v Kroměříži. Hlavními důvody je absence podobných programů v širším geografickém okolí a aktivní nábor účastníků. Zatímco v Kroměříži tvoří pacienti přibližně polovinu účastníků, v Psychiatrickém centru Praha pouze pětinu. To je dáno existencí denního stacionáře specializovaného na léčbu psychóz v Psychiatrickém centru Praha, jehož základním programem je psychoedukace. Psychoedukace je v programu denního stacionáře rozložena do deseti 45minutových výukových hodin po dobu šesti týdnů. Tato varianta je pro pacienty daleko vhodnější, protože není tak náročná na pozornost, umožňuje aktivnější zapojení účastníků a častá opakování. Všichni příbuzní pacientů ze stacionáře jsou pozváni do jednodenního programu PREDUKA. Jednodenní variantu nelze považovat za dostatečnou, protože optimálně by psychoedukační program měl trvat alespoň 9 měsíců (23). PREDUKA si nečiní nárok suplovat dlouhodobou systematickou práci s rodinou, jejím cílem je nabídnout základní informace co nejširšímu okruhu zájemců.

Nepřekvapuje, že nejpočetněji zastoupenou skupinou byli rodiče pacientů (N = 169, z toho 118 matek). V naší předchozí studii jsme zjistili, že role rodiče predikuje nižší kvalitu života, což může vést k vyšší potřebě vyhledat pomoc. Pro většinu pacientů představuje nukleární rodina podpůrnou sociální síť, až 60 % žije s rodiči (24). Většinu tvořily matky pacientů. Jejich vysoká účast je dána jednak tradiční rolí „klíčového pečovatele“, kterou ženy plní, čímž jim leží na bedrech větší část praktického břemene, současně se snadněji svěřují s problémy, jsou ochotny sdílet je s ostatními. Ženy jsou připravenější přiučit se něčemu novému, zatímco muži se neradi nechávají „poučovat“. Tomu odpovídá i zjištění, že si ženy z psychoedukačního programu pamatují mnohem více informací než muži (25). Ve studii 101 matek a otců (26) se zjistilo, že matky měly dvojnásobně vyšší počet problémů i potřebu vyhledat pomoc než otcové a častěji vyhledávaly psychoedukaci. V našem souboru se připravenost matek ke spolupráci a potřeba pomoci zcela zřetelně odrazila ve významně vyšším zájmu o program ITAREPS v porovnání s otci.

Pacienti účastnící se po první atace nemoci představovali přibližně třetinu souboru. V naší předchozí studii (12) jsme zjistili, že pacienti s první epizodou přijímali pozvání a účastnili se psychoedukačního programu častěji než pacienti s více epizodami. Opakovaně se zjišťuje, že čím časněji se pacientům dostane specializované péče, tím lepší je prognóza. Účastníci programu EPPIC (The Early Psychosis Prevention and Intervention Center) (27), kterým se včas dostalo specializované péče, měli signifikantně méně přijetí během jednoročního sledování, kratší hospitalizace a nižší jak akutní, tak udržovací antipsychotickou medikaci. Pouze pacienti se střední dobou trvání neléčené psychózy v rozmezí 1–6 měsíců léčení ve strukturovaném programu zohledňujícím fázi vývoje onemocnění měli významně lepší výsledky než pacienti léčení v předchozím modelu péče (27). Tato data naznačují existenci „okna“, v němž je příležitost ovlivnit výsledný stav (28). Navíc se opakovaně zjišťuje nižší kvalita života u pacientů s prvními epizodami (29–31). Znamená to, že intervence, o nichž se předpokládá, že mohou kvalitu života zvyšovat, by měly být nabízeny již v začátku onemocnění. Vysokou účast pacientů s první epizodou nemoci a jejich příbuzných je možné rovněž vysvětlit i tím, že trávili více času diskuzemi s personálem o budoucí léčbě než ti, kteří už za sebou měli více epizod, nebo že personál ochotněji a vstřícněji komunikoval s pacienty s první epizodou, tudíž je k účasti pobízel mnohem intenzivněji. Prince (32) zjistil, že o nemocné s větším počtem epizod má zdravotnický personál menší zájem a tito pacienti pociťují méně podpory. Současně však tito pacienti mají větší znalosti o svojí nemoci než pacienti s menším počtem pobytů.

Přibližně polovina pacientů i jejich blízkých získala informace již během hospitalizace (49,4 % pacientů a 49,0 % příbuzných). Přesto po absolvování programu PREDUKA 94,1 % pacientů a 95,7 % příbuzných uvedlo, že jim účast na Preduce přinesla nové informace, které jim usnadní život s psychotickým onemocněním. Nárůst počtu pacientů, kteří vyhodnotili informace získané v jednodenním programu jako nové, plně odpovídá výsledkům průzkumu, v němž pacienti preferovali psychoedukaci v době remise, protože akutní symptomy během hospitalizace jim bránily v kvalitním vstřebávání a utřídění informací (33). Poskytování informací je významnou součástí léčby ve všech fázích onemocnění. Základní informace o onemocnění poskytnuté pacientům a jejich blízkým během hospitalizace jsou bazálním pilířem budoucí spolupráce, pozvání do komplexního strukturovaného edukačního programu je významnou prevencí fragmentace péče.

Závěr

Zájem o informace je mezi pacienty s onemocněním schizofrenního okruhu a jejich blízkými značný. O pozitivním přijetí programu PREDUKA svědčí nejen výsledná průměrná známka 1,4, ale především skutečnost, že pro 94 % pacientů a 95 % příbuzných znamenala účast zisk nových informací, které jim pomohou žít s psychózou. O zařazení do programu ITAREPS mělo zájem 59,6 % pacientů a 73,8 % příbuzných. Lze očekávat, že výsledkem účasti pacientů v těchto programech bude redukce relapsů psychotického onemocnění, či alespoň zkrácení případných rehospitalizací, protože pacienti přijdou včas před plným rozvojem ataky. Příznivé přijetí programů PREDUKA a ITAREPS pacienty a jejich blízkými svědčí o aktivním zájmu dlouhodobě spolupracovat při léčbě. Jejich účast v těchto programech je prvním krokem k posílení jejich osobní kompetence. Druhý krok je na poskytovatelích zdravotní péče. Pokud včas vybudují komunitní systém se sítí denních stacionářů tak, aby co nejvíce pacientů a jejich blízkých mělo šanci tyto ekonomicky nenáročné a vysoce efektivní programy absolvovat, uspoří za nákladné rehospitalizace a hlavně zbytečně nepromarní připravenost pacientů a jejich blízkých ke spolupráci.

1PREDUKA získala Národní psychiatrickou cenu profesora Vladimíra Vondráčka za rok 2007 za nejlepší práci na téma Duševní poruchy v různých věkových obdobích v kategorii praktická aplikace. Rozšíření PREDUKy v České republice je možné díky laskavé finanční podpoře společnosti Eli Lilly, ČR, s.r.o.

2ITAREPS získal cenu Česko-slovenské neuropsychofarmakologické společnosti za nejlepší originální odbornou práci podanou k publikaci v roce 2007.

3Analýza odpovědí na otázky s otevřeným koncem bude provedena a publikována zvlášť.

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NS 10366, VZCR MZ0PCP 2005 a MŠMT 1M0002375201.

Poděkování za podporu programu PREDUKA patří společnosti Eli Lilly ČR s.r.o.

Adresa pro korespondenci:

doc. MUDr. Lucie Bankovská Motlová, Ph.D.

3. LF UK a Psychiatrické centrum Praha

Ústavní 91, 181 03 Praha 8

fax: +420 266 003 387,

e-mail: motlova@pcp.lf3.cuni.cz


Zdroje

1. Motlová L, Koukolík F. Citový mozek: neurobiologie, klinika, terapie. Praha: Galén 2006; 359 s.

2. ÚZIS. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky 2006 (www.uzis.cz)

3. Robinson D, Woermer MG, Alvir JM, et al. Predictors of relapse following response from a first episode of schizophrenia or schizoaffective disorder. Arch Gen Psychiatry 1999; 56: 241–247.

4. Shepherd M, Watt D, Falloon I, et al. The natural-history of schizophrenia – A 5-year follow-up-study of outcome and prediction in a representative sample of schizophrenics. 1989; 15: 1–46.

5. Corrigan PW, Liberman RP, Engel JD. From non-compliance to collaboration in the treatment of schizophrenia. Hospital and Community Psychiatry 1990; 41: 1203–1211.

6. Vasudevan S, Tong Y, Steitz JA. Psychopharmacology: Perspectives on medication adherence and atypical antipsychotic medications. 2003; 54: 665–667.

7. Španiel F. Edukace v kontextu vývoje medicíny. Psychoedukace aneb jak vnést světlo do tmy. Bulletin Academia Medica Pragensia 2005; 1 (2): 3–5.

8. Bauml J, Pitschel-Walt G, Volz D, et al. Psychoeducation in schizophrenia: 7-year follow-up concerning rehospitalization and days in hospital in the munich psychosis information project study. J Clin Psychiatry 2007; 68: 854–861.

9. Mueser KT, Torrey WC, Lynde D, et al. Implementing evidence-based practices for people with severe mental illness. Behavioral Modification 2003; 27 (2): 387–411.

10. McFarlane WR, Dixon L, Luken E, Lucksted A. Family psychoeducation and schizophrenia: A review of the literature. Journal of Marital and Family Therapy 2003; 29 (2): 223–245.

11. Dyck DG, Hendryx MS, Short RA. Service use among patients with schizophrenia in psychoeducational multiple-family group treatment. Psychiatric Services 2002; 53: 749–754.

12. Motlova L., Dragomirecka E, Spaniel F, et al. Relapse prevention in schizophrenia: Does group family psychoeducation matter? One-year prospective follow-up field study. International Journal of Psychiatry in Clinical Practice, 2006; 10 (1): 38–44.

13. Lincoln TM, Wilhelm K, Nestoriuc Y. Effectiveness of psychoeducation for relapse, symptoms, knowledge, adherence and functioning in psychotic disorders: a meta-analysis. Schizophrneia Res 2007; 96: 232–245.

14. Achieving the promise: Transpforming mental health care in America. Pub no SMA-03-3832. Rockville, Md, Department of health and human services. The prezident’s new freedom commision on mental health, 2003.

15. Raboch J, Anders M, Praško J, Kellerová P. Psychiatrie. Doporučené postupy psychiatrické péče II. Inphofarm, a.s., 2006.

16. Seifertová D, Praško J, Horáček J, Hőschl C. Postupy v léčbě psychických poruch. Academia Medica Pragensis a Medical Tribune, 2008.

17. Sherman MD. The support and family education (SAFE) Program: mental health facto for families. Psychiatric Services 2003; 54: 35–37.

18. Rummel-Kluge CH, Pitschel-Walz G, Maulm J, Kissling W. Psychoeducation in schizophrenia – results of a survey of all psychiatric institutions in Germany, Austria and Switzerland. Schizophrenia Bulletin 2006; 32 (4): 765–775.

19. Motlová L, Španiel F, Kitzlerová E, et al. PREDUKA: preventivně-edukační program prevence relapsů psychózy 2007.

20. Motlová L. Zkušenosti s psychoedukačními skupinami PRELAPSE v Psychiatrickém centru Praha. Biologické podklady Psychických poruch (editoři: Sikora J, Fišar Z, Petrovický P, Jirák R), 1997; 176–178

21. Kapur S, Mizrahi R, Li M. From dopamine to salience to psychosis-linking biology, pharmacology and phenomenology of psychosis. 2005; 79: 59–68.

22. Spaniel F, Novak T, Motlova L, et al. Information technology aided relapse prevention program in schizophrenia (ITAREPS): reliability and validity of the early warning signs questionnaire. Psychiatrie 2007; 11: 157–159.

23. Dixon L, Mc Farlane WR, Lefley H, et al. Evidence-based practices for services to family members of people with psychiatric disabilities. Psychiatr Serv 2001; 52: 903–910.

24. Bankovská-Motlová L, Dragomirecká E, Čermák J, et al. Rodinná psychoedukace u schizofrenie: demografické charakteristiky a kvalita života příbuzných. Psychiatrie 2009; 13 (4): 136–139.

25. Mc Williams S, Hill S, Mannion N, et al. Caregiver psychoeducation for schizophrenia: is gender important? Eur Psychiatry 2007; 22 (5): 323–327.

26. Wancata J, Freidl M, Krautgartner M, et al. Gender aspects of parentęnmeeds of schizophrenia patients. Soc Psychiatr Epidemiol 2008; 43: 968–974.

27. McGorry PD, Edwards J, Miholopoulos C, et al. EPPIC: An evolving system of early detection and optimal management. Schizophr Bull 1996; 22: 305–326.

28. Larsen TK, Friis S, Haar U, et al. Early detection and intervention in first-episode schizophrenia: A critical review. Acta Psychiatr Scand 2001; 103: 323–334.

29. Carbone S, Harrigan S, Mc Gorry PD, et al. Duration of untreated psychosis and 12-month outcome in first-episode psychosis: The impact of treatment approach. Acta Psychiatr Scand 1999; 100: 96–104.

30. Browne S, Clarke M, Gervin M, et al. Determinants of quality of life at first presentation with schizophrenia. Br J Psychiatry 2000; 176: 173–176.

31. Motlova L, Dragomirecka E, Spaniel F, Selepova P. The influence on family psychoeducation in schizophrenia on quality of life. Psychiatrie 2002; 4 (Suppl. 2): 42–45.

32. Prince DJ. Therapeutic alliance, illness awareness, and number of hospitalizations for schizophrenia. J Nerv Ment Dis 2007; 195: 170–174.

33. Sibitz I, Amering M, Gossler R, et al. Patient’s perspective on what works in psychoeducational groups for schizophrenia. Soc Psychiatr Epidemiol 2007; 42 (11): 909–915.

Štítky
Adiktológia Alergológia a imunológia Angiológia Audiológia a foniatria Biochémia Dermatológia Detská gastroenterológia Detská chirurgia Detská kardiológia Detská neurológia Detská otorinolaryngológia Detská psychiatria Detská reumatológia Diabetológia Farmácia Chirurgia cievna Algeziológia Dentální hygienistka Praktické lekárstvo pre dospelých Psychiatria Interné lekárstvo Kardiológia

Článok vyšiel v časopise

Časopis lékařů českých

Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz
nový kurz
Autori: MUDr. Tomáš Ürge, PhD.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#