Prof. MUDr. Radana Kőnigová, CSc., oceněna Cenou J. E. Purkyně

Dne 12. června 2013 se uskutečnil na zámku v Libochovicích 55. Purkyňův den, jehož pořadatelem je předsednictvo České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČLS JEP) a Spolek lékařů v Ústí nad Labem ČLS JEP. Slavnostní shromáždění zahájil a řídil prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

V úvodním slově prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda ČLS JEP, uvedl, že předsednictvo ČLS JEP vybírá z kandidátů navrhovaných organizačními složkami Společnosti(tj. odborných společností a spolků lékařů). V tajné volbě zvolí předsednictvo toho, kdo získá nejvíce hlasů.

Cena J. E. Purkyně je nejvyšším vyznamenáním ČLS JEP a je slavnostně předávána jednomu, zcela výjimečně dvěma lékařům, v Saturnově sále na zámku v Libochovicích, rodišti J. E. Purkyně. „Význam Ceny je podtržen tím, že tohoto ocenění se dostává jednomu z 34 000 členů Společnosti, a dále tím, že splňuje základní postuláty Stanov ČLS JEP, tj. že:

• dbá na rozvoj a řízení vědeckých poznatků a vědecko-výzkumnou činnost,
• řídí a podílí se na organizaci a realizaci zdravotní péče, spolupráci mezi organizačními složkami a spolupráci s  domácími i zahraničními organizacemi a
• dbá na dodržování etických zásad při výkonu zdravotnického povolání.

Jak dále uvedl prof. Blahoš „Cena J. E. Purkyně a Purkyňův den symbolizují oddanost naší Společnosti k odkazu jejího zakladatele, k jeho výjimečnému dílu, k jeho humánním idejím i k jeho podpoře obecné vzdělanosti a kultury a úcty k národním tradicím“.

Z laudace prof. Blahoše: „Letošní laureátkou Ceny J. E. Purkyně je paní prof. Radana Königová, CSc., která je sžita s naší Společností od roku 1957. Počet odborných společností, v nichž pracovala, se postupem doby rozšiřoval na společnosti Anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Chirurgickou, Plastické chirurgie, Klinické výživy a intenzivní metabolické péče, Společnost pro studium a léčbu bolesti, Lékařské etiky, Popáleninové medicíny a Spolku českých lékařů. V několika z nich pracovala ve výborech a byla i předsedkyní. Její činnost byla odměněna čestnými členstvími a slavnostní Čestnou medailí ČLS JEP. Paní profesorce se dostalo i nejvyšších státních a univerzitních vyznamenání, Státní vyznamenání za zásluhy od prezidenta V. Havla, zlatou medaili Univerzity Karlovy, je nositelkou titulu Rytíře českého lékařského stavu, získala významnou medaili J. M. Zd. Hlávkových. Je zakládajícím členem České lékařské akademie a mnoha zahraničních společností.“

Při návštěvě prof. Gunna, prezidenta Společnosti humanitární medicíny a bývalého ředitele WHO, získala ocenění této celosvětové organizace, a to za její příspěvek v oblasti popáleninové medicíny při hromadných, zejména válečných katastrofách.

Řadu ocenění prof. Kőnigové lze ještě doplnit: V roce 1994 byla nominována na titul „Žena Evropy“ za ČR a v roce 2011 byla vyhlášena „Lékařem roku“.

Ze života paní profesorky lze vyčíst její životní krédo: být dobrým a svědomitým lékařem po stránce odborné a být i osobností s humánním, tj. sociálním a morálním cítěním, vnímat člověka, pacienta jako celek, zejména v době, kdy je lidský organismus probádán a rozložen až na molekuly a ke genetické identifikaci. Nelze opomenout, že ani při neuvěřitelné aktivitě odborné a odborně společenské byla vždy obdivuhodně pečující matkou a babičkou.

Purkyňova cena a Purkyňův den jsou pro ČLS JEP oslavou naší profese, odbornosti a umění“.

Výstižně to vyjádřil český a od roku 1969 i švýcarský kardiolog Pavel Jerie ve své knize z roku 2009: „Pro nás lékaře se nejvýznamnější událostí staly každoročně se opakující Purkyňovy dny. Prostředí zámku, krásného parku a koncerty, příjemné a nám obvykle přející červnové počasí dodávaly těmto Purkyňovým dnům zvláštní slavnostní atmosféru. Byl to pro nás den sváteční a kdo některý z těch dnů zažil, nikdy na ně nezapomněl. Po Purkyňových dnech – se vším, co k nim patřilo – se mně pak v exilu opravdu stýskalo ...“.

Prof. Blahoš pokračoval: „Vážená paní profesorko, vzácná přítelkyně, je pro mě poctou předat Ti jménem celé ČLS JEP Cenu J. E. Purkyně. Gratuluji Ti k ní a přeji Ti, abys i Ty vzpomínala na tento den s radostí i jako podnět k další práci.“ V závěru oznámil, že během jednání dostal e-mail od prof. Gunna z Ženevy, v němž pan profesor vyjadřuje svůj obdiv k životu a dílu paní prof. Kőnigové a gratuluje jí k udělení Ceny J. E. Purkyně.

Kromě prof. Blahoše na slavnostním předávání CenyJ. E. Purkyně přečetli Zdravici Společnosti popáleninové medicíny ČLS JEP MUDr. Yvona Kaloudová, Zdravici Společnosti vojenských lékařů, farmaceutů a veterinárních lékařů ČLS JEP prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.; byl přečten blahopřejný dopis Slovenské společnosti plastické chirurgie a popáleninové sekce. Byly citovány dopisy od obou popáleninových pracovišť na Slovensku – z Bratislavy a Košic. MUDr. Hana Klosová hovořila o „Laserové terapii jizev po popálení“. Z příspěvku MUDr. Moniky Tokarik, zástupce přednosty kliniky popáleninové medicíny FNKV, na téma „Prague Burn Centre – nikdy nekončící mise“ lze uvést některá zajímavá životopisná data charakterizující prof. Kőnigovou: Narodila se v lékařském prostředí a vůně ordinace pro ni byla vůní domova. O jiném povolání nikdy neuvažovala. Po promoci na lékařské fakultě UK (1955) absolvovala stáže v nemocnicích v Podbořanech a Karlových Varech; v roce 1962 byla přijata na kliniku plastické chirurgie v Praze, jejímž přednostou byl tehdy prof. Burian. V roce 1969 vznikla na této klinice jednotka intenzivní péče pro popálené pacienty. V letech 1978–1990 působila jako primářka popáleninového centra; v letech 1990–1995 zastávala funkci přednostky kliniky popálenin, která od roku 1983 byla (a dosud je) součástí Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. V letech 1962–1969 absolvovala prof. Kőnigová stáže v Edinburghu, Uppsale a Stockholmu“. Prof. Kőnigová je „stoupencem“ konceptu inter(multi)disciplinární a kontinuální péče; dle jejího názoru

přežití rozsáhle popálených není dostatečným indikátorem úspěchu léčby, rozhodující je následná kvalita života; k pravému poznání, a tedy i k lékařskému rozhodování se nemůže dojít jen rozumem a pravá mravnost není jen v rozhodnutí vůle. Musí tu být zapojen celý člověk se všemi svými schopnostmi.

Poslední přednášku přednesla prof. Kőnigová na téma „Emoce v popáleninové medicíně“. Stručně charakterizovala nejen vývoj a historii oboru, ale i léčení popálených – šok, stres (agrese, deprese), rehabilitace (fyzická i psychická), opakované rekonstrukční výkony. Poukázala na nezbytnou trpělivost a spolupráci pacienta, lékaře a rodiny. U řady pacientů po popálení velkého rozsahu je patrné„hledání smyslu života“. Zvláštní pozornost věnovala popáleninám obličeje pacienta (loss of face), jehož význam je společenský, estetický a důležitý pro mezilidské vztahy. Zmínila se i o popáleninách obličeje zejména během 2. světové války, DFS (Disfigured Face Syndrom) – u letců v Anglii. Hovořila o zvláštnostech popálenin pacientů v různých obdobích života (děti, dospívající, dospělí, staří), jimž je nutné přizpůsobit přístup lékaře a terapii. Svůj poutavý výklad dokumentovala řadou obrázků popálenin v různých fázích vývoje i pacientů různých věkových skupin, včetně nezbytných rekonstrukcí poškozených částí těla. Paní profesorka u řady pacientů uváděla i jejich další „životní osudy“. Prokázala, že je s řadou pacientů v trvalém styku, i když od jejich léčení uplynula řada let. Mezi faktory ovlivňující emoce mj. uvedla biologickou zátěž, genetickou „výbavu“, vývoj osobnosti i psychologickou zátěž.

Slavnostní atmosféru předávání Ceny během dopoledne výborně doplňoval mladý klavírista Martin Levický, jehož „vystoupení“ provázel aplaus auditoria. Přednesl několik skladeb Ludwiga van Bethovena, Johanese Brahmse a Alexandra Nikolajeviče Skrjabina.

Zájemcům byla umožněna prohlídka zámku s poutavým výkladem průvodkyně.

Autor děkuje za poskytnutí podkladů prof. Blahošovi a MUDr. Tokarik, z nichž některé části v textu použil.

Ing. Alexandr Stožický, CSc.

Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK, Praha