Životní jubileum prof. MUDr. Jaroslava Blahoše, DrSc.

Na konci června oslavil krásné životní jubileum – 85 let – pan profesor Jaroslav Blahoš. Zcela vědomě píšu „krásné“, protože dožít se takového jubilea v perfektní fyzické formě a hlavně skvělé duševní činnosti, aktivitě a čilosti je opravdu krásné. Snoubí-li se to s životní moudrostí, pak lze jen obdivovat – a to mnozí z nás činí.

Životní kariéra Jaroslava Blahoše přitom nebyla jednoduchá – už svým původem nepatřil mezi oblíbence totalitního režimu (otec byl známý právník), a tak neměl začátky lehké. Se svou houževnatostí, pracovitostí a poctivou prací ale dokázal vše překonat. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Plzni („samozřejmě“ s vyznamenáním), po ní začal pracovat jako sekundární lékař ve Františkových Lázních. Ale už po povinné vojenské službě nastoupil jako vědecký pracovník do Výzkumného ústavu endokrinologického v Praze. Měl štěstí na své učitele a kolegy – už ve Františkových Lázních to byl prim. MUDr. Josef Lavička, v Endokrinologickém ústavu doc. MUDr. Karel Šilink, později prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc. a mnozí další. V endokrinologickém ústavu setrval 10 let a byla to léta velmi plodná. Tady (a ve Františkových Lázních) pramení jeho celoživotní zaměření (a pracovní lásky) – endokrinologie, metabolismus – nejen kyseliny močové, ale i vápníku, fosforu, kostní tkáně. V roce 1969 odešel na interní kliniku nemocnice Pod Petřínem, kde strávil plodná klinická i pedagogická léta. Jak jinak, než že se postupně habilitoval, stal profesorem a posléze i přednostou kliniky. Vychoval mnoho mladších kolegů, kteří na něj dodnes s láskou a obdivem vzpomínají – hodně je toho naučil a stále udivoval tím, co všechno držel v paměti, jak o každém pacientovi věděl „vše“. Po zrušení kliniky Pod Petřínem přešel do Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích (pochopitelně jako přednosta interní kliniky VLA), založil zde Osteocentrum, které dodnes vede.

I jeho mezinárodní aktivity jsou obdivuhodné. Lidskost ho vedla k tomu, že 2 roky působil jako vedoucí polikliniky v Hararu v Etiopii, pracoval ale také na prestižních pracovištích v Leedsu, Padově, Tokiu, Paříži a mnohde jinde. Všude se prosadil nejen jako výborný vědec a lékař, ale také svou obdivuhodnou jazykovou erudicí – ani nechce prozrazovat, kolika jazyky plynně hovoří a kolika řečem rozumí.

Profesor Blahoš se hned po listopadových událostech stal (ve svobodných volbách) předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a vrátil jí její odbornou, medicínskou, ale i lidskou a humánní slávu. Nejméně jedna generace českých lékařů vlastně dosud ani jiného předsedu ČLS JEP nepoznala, protože v čele vždy „jaksi samozřejmě“ stál profesor Blahoš. Ovšem, že to nebylo „samozřejmě“, ale důsledkem toho, jak kvalitně a noblesně společnost vedl. To, že se v letošním roce rozhodl z vedení ČLS JEP odstoupit, mělo logický důsledek – nové předsednictvo jej zvolilo „alespoň“ čestným předsedou.

Mnoha uznání se samozřejmě dočkal nejen u nás, ale i ve světě. Přednášel na desítkách světových kongresů (mnohdy jako vyzvaný řečník), v letech 1999–2001 byl prezidentem World Medical Association, sdružující 8 milionů lékařů z 90 zemí, je členem Francouzské i Ruské lékařské akademie (samozřejmě i České), dostal medaile za zásluhy od American Medical Association i Japan Medical Society. Mimo to, že je čestným občanem svých rodných Horažďovic, má čestné občanství také v Miami a v Manile. Je čestným členem mnoha zahraničních i českých odborných společností, členem mnoha světových výborů. Je rytířem francouzského Řádu čestné legie.

Prezident Václav Havel jej ocenil Státním vyznamenáním za zásluhy 1. stupně.

Při tom všem je Jaroslav přátelský, otevřený a kamarádský člověk, který si rád zahraje na harmoniku, v klidu domova rád hraje na klavír, je znalcem (dobrých!) vín, zná neuvěřitelně mnoho věcí z historie, miluje Arthura Rimbauda (a napsal o něm knihu) – dalo by se pokračovat do nekonečna. A to jsem nezmínil, že vydal 10 monografií, publikoval téměř 400 vědeckých článků, je skvělým přednášejícím na odborných fórech a má přátele po celém světě.

Vážený pane profesore, milý Jaroslave, přejeme Ti vše nejlepší, hodně zdraví, svěžesti a dalších úspěchů a spokojenosti se svými nástupci.

prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

jménem předsednictva České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně