85 let prof. Marie Brodanové

Na Velikonoční pondělí se dožila významného životního jubilea paní profesorka MUDr. Marie Brodanová, DrSc., žena, která celý svůj život zasvětila medicíně, zvláště pak hepatologii.

Budoucí lékařka se narodila v roce 1933 ve Slapech u Prahy. S vyznamenáním absolvovala jak Akademické gymnázium v Praze, tak i Fakultu všeobecného lékařství uk. Promovala v roce 1958 a po promoci nastoupila na interní oddělení příbramské nemocnice. Na svého prvního učitele interny, vynikajícího všeobecného internistu primáře Kadeřábka, vzpomíná paní profesorka dodnes.

Zásadní zlom z pohledu další kariéry nastal v roce 1961, kdy mladou lékařku přijal do své výzkumné laboratoře na I. interní klinice tehdejší Fakultní nemocnice I přednosta kliniky prof. Vojtěch Hoenig. Pod jeho vedením se začala věnovat oboru, který byl tou dobou celosvětově v plenkách, totiž hepatologii. Těžištěm odborného zájmu byl zpočátku metabolismus železa, kterému se věnovala nejen v experimentu, ale i v klinice. Svého času sledovala největší soubor nemocných s hemochromatózou v tehdejším Československu. Druhou oblastí, která se stala předmětem odborného zájmu paní profesorky, byla portální hypertenze. Legendární je skupina nemocných s portokaválními spojkami, které indikovala k výkonům, jež prováděl prof. Vladimír Balaš na I. chirurgické klinice. V roce 1966 obhájila kandidátskou disertaci na téma „Změny sérového železa a mědi u pacientů s hepatitidami“.

Rok 1969 strávila na King’s College v Londýně u nestora evropské hepatologie Rogera Williamse. Koncem 60. let totiž prof. Hoenig začal připravovat v Praze program transplantace jater a jeho nejlepší žačka byla přímo předurčena k roli transplantačního hepatologa. Bohužel, i tento program můžeme počítat mezi oběti normalizačních let. Normalizace přímo postihla také paní profesorku, protože její doktorská práce zaměřená na metabolismus cukrů při jaterních onemocnění skončila na hezkých pár let v šuplíku. Obhajoba před vědeckou radou fakulty proběhla až v roce 1990 a o dva roky později byla docentka Brodanová jmenována profesorkou vnitřního lékařství.

Obsah obou pedagogických titulů byl u paní profesorky naplněn vrchovatě. Výuka mediků, ale i postgraduální vzdělávání se staly záhy po jejím nástupu na I. interní kliniku podstatnou součástí její pracovní náplně. Nutno říci, že stáže pod jejím vedením i její přednášky patřily vždy mezi nejoblíbenější a nejpřínosnější během celého studia. Talent předávat své diagnostické a léčebné znalosti a zkušenosti nezaměnitelným způsobem i energie, se kterou tak činila, byly nezměrné.

V roce 1993, kdy jsem na I. interní kliniku nastoupil jako absolvent lékařské fakulty, byla paní profesorka respektovanou vedoucí hepatologické skupiny, primářkou lůžkového hepatogastroenterologického oddělení a zástupkyní přednosty nejstarší české interní kliniky. Již od svých prvních dnů na klinice jsem paní profesorku vnímal jako sice vysokou autoritu, ale také jako hluboce lidskou bytost, která byla ochotná naslouchat stejně pozorně jak pacientům, tak i mně, mladému nezkušenému elévovi. Její dokonalá schopnost vystihnout podstatu problému, analyzovat jej a vyvodit správný závěr byly pro mě vždy velkou inspirací. Mnohokrát mě svými dobře mířenými dotazy a připomínkami odkázala do správných mezí nebo nasměrovala správným diagnostickým směrem. Navždy mi zůstane v paměti její diagnóza tuberkulózy kostí stanovená od dveří pokoje číslo 6 oddělení C I. interny u pacientky s mnoha polymorfními stesky a bolestmi.

I podle svých současných zkušeností jsem přesvědčen, že je třeba zdůraznit ještě jednu podstatnou vlastnost paní profesorky. Byla a je vynikající „psavec“. Snad se na mě nebude zlobit, že tento její termín používám troufale i ve spojení s její osobou. Její učební texty věnující se hepatologii patří dodnes mezi to nejlepší, co bylo v našem oboru napsáno. Jsou dokonalým odrazem jejího syntetického myšlení, schopnosti vystihnout podstatnou informaci a podat ji způsobem odpovídajícím cílovému čtenáři. Během svého života sepsala řadu monografií a mnoho kapitol do několika učebnic vnitřního lékařství a mě vždy velmi potěší, když si tyto části medici při stážích chválí jako přehledné, poučné a především srozumitelné.

4. června 1997 mi paní profesorka napsala věnování do své „Hepatologie v praxi“: „… aby se mu hepatologie líbila a nevzpomínal na odd. C ve zlém.“ Vážená paní profesorko, po 21 letech můžu prohlásit: Hepatologie se mi líbí, a to především díky Vám. Na oddělení C ve zlém nevzpomínám, ba co víc, nikdy na něj nezapomenu. Je mi ctí, že jsem mohl být Vaším žákem. Mnoho zdraví a energie do dalších let!

prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.

Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha

předseda České hepatologické společnosti ČLS JEP