Zemřel nestor české ortopedie prof. Oldřich Čech

Zpráva o úmrtí emeritního přednosty Ortopedicko-traumatologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze prof. MUDr. Oldřicha Čecha, DrSc., byla pro nás pamětníky, kteří jsme znali jeho vitalitu a duševní sílu, překvapivá. I přesto, že se dožil úctyhodného věku – zemřel měsíc po svých 92. narozeninách, 19. srpna 2020.

Oldřich Čech se narodil 19. července 1928 v Praze, s rodiči a dvěma mladšímu bratry vyrůstal v Horních Počernicích. Po maturitě na libeňském gymnáziu v roce 1947 vystudoval lékařství na Karlově univerzitě. Svou medicínskou kariéru začal v roce 1952 na ortopedicko-traumatologickém oddělení nemocnice v Kladně u primáře Ludvíka Seidla, v rámci své externí aspirantury působil krátce i na chirurgické klinice na Bulovce u prof. Jana Knoblocha. V roce 1957 obstál v konkurzu na místo sekundáře I. ortopedické kliniky pražské Fakultní nemocnice a zde pracoval pod vedením profesora Jana Zahradníčka, který se stal jeho životním vzorem.

V roce 1965 se mu podařilo seznámit s profesorem Mauricem E. Müllerem, věhlasným zakladatelem AO školy, a o rok později měl možnost několik měsíců pracovat na jeho klinice v Sankt Gallenu. Studijní a pracovní pobyty na tomto pracovišti, které tehdy představovalo světovou špičku, opakovaně absolvoval do roku 1969. Tehdejší doba byla pro ortopedii převratná – začala se používat náhrada kyčelního kloubu a o málo později i kloubu kolenního. Oldřich Čech se dokázal Müllerovou endoprotézou inspirovat a v krátké době se v huti Poldi ve spolupráci se Stanislavem Beznoskou začaly vyrábět české endoprotézy – jediné svého druhu v tehdejším východním bloku. Dlužno dodat, že tyto klouby se implantují dodnes a na mnoha pracovištích stále představují základní materiál.

Kromě endoprotézy přivezl do republiky zásady osteosyntézy AO a navrhnul výrobu celkem 7 základních sít pro kompletní ortopedicko-traumatologickou operativu. Již za svého působení v Sankt Gallenu se s Bernhardem Georgem Weberem podílel na pionýrské práci o pakloubech, za kterou autoři dostali prestižní Steinmanovu cenu. Významné byly i jeho vztahy s profesorem Gavrilem Ilizarevem; byl velkým propagátorem jeho jedinečné techniky zevní fixace.

S prof. Rudolfem Pavlanským vydal monografii „Náhrady kyčelního kloubu“, s prof. Františkem Stryhalem připravil záslužnou monografii o principech AO systému, která se stala učebnicí celých generací našich ortopédů. Že napsal na 250 původních vědeckých prací a přednesl na 800 přednášek, při jeho aktivitě nikterak neudivuje. Až do nedávné doby byl velmi aktivní v České společnosti pro ortopedii a traumatologii, byl dlouholetým redaktorem našeho odborného časopisu.

Dovolím si připojit osobní vzpomínku: V roce 1974 jsem stážoval na I. ortopedii a mohl jsem zblízka pozorovat jeho elegantní operační styl a obrovský rozhled. Přes různá protivenství nikdy neztrácel elán a byl vzorem pro celou mladší generaci. Jsem rád, že jsem mohl profesora Čecha zblízka poznat, i když jsme nikdy nebyli blízcí přátelé. Vychoval celou generaci kvalitních odborníků – profesory Sosnu, Krbce, Bartoníčka, Trče a další. Období druhé poloviny 20. století se v české ortopedii bez nadsázky dá označit jako éra profesora Čecha. Čest jeho památce!

prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc.

Foto: archiv FNKV