Zemřel Nicola Scopinaro, legenda bariatricko-metabolické chirurgie

Dne 28. října 2020 odešel skvělý chirurg, jedna z největších postav současné evropské a světové chirurgie, vědec, učitel, ale také v tom nejlepším slova smyslu životní dobrodruh a věrný přítel, profesor Nicola Scopinaro.

Bariatricko-metabolická chirurgie v jeho osobě ztrácí jednoho ze tří velikánů a zakladatelů oboru (Mason, Scopinaro, Buchwald), na kterého můžeme být právem hrdí. Prof. Scopinaro byl otcem dodnes nejúčinnější bariatricko-metabolické operace, biliopankreatické diverze, a její modifikace, duodenálního switche, jež osobně provedl u více než 3500 nemocných. Publikoval přes 500 vědeckých článků a tezí a přednesl stovky přednášek.

Narodil se v Castagneto-Carduci v italském Toskánsku 6. března 1945, studium medicíny ukončil v roce 1969 na lékařské fakultě v Janově, docentem chirurgie byl jmenován v roce 1971, profesorem v roce 1992.

Byl prvním (a později čestným) prezidentem Mezinárodní federace pro chirurgickou léčbu obezity a metabolických onemocnění (IFSO) i její evropské sekce (IFSO-EC). Za své zásluhy o rozvoj bariatrické a metabolické chirurgie byl jmenován čestným členem American College of Surgeons a stal se vůbec prvním čestným členem Americké společnosti pro bariatrickou a metabolickou chirurgii (ASMBS). Byl také, spolu s prof. Buchwaldem, jedním z prvních šéfredaktorů ceněného vědeckého časopisu Obesity Surgery. Kromě toho byl čestným členem snad všech světových odborných obezitologických a bariatrických společností.

Měl jsem možnost v jeho bezprostřední blízkosti strávit více než čtvrt století a byl mým přítelem, jakých za život nemáte mnoho. Vím, že by si nepřál, aby jeho nekrolog vyzněl smutně, či dokonce sentimentálně.

Nicolu jsem poznal začátkem 90. let minulého století. Přestože byl již tehdy světově uznávanou osobností a já v té době začínajícím bariatrickým chirurgem, vzniklo mezi námi pevné osobní přátelství a kamarádství. Profesor Scopinaro se stal velkým propagátorem a aktivním podporovatelem české obezitologie a bariatrie a mým osobním odborným rádcem a učitelem, s nímž jsem trávil dlouhé hodiny diskusemi o bariatricko-metabolické chirurgii, vědeckém výzkumu v této oblasti i o experimentální chirurgii.

Kromě odborného přátelství nás pojilo také přátelství ryze osobní, s mnoha společnými zálibami a koníčky. Velmi rád lyžoval na obtížných sjezdových tratích, měl rád rychlé automobily, ve kterých přežil několik vážných nehod, byl znalcem vína. Měl ale i další, specifické koníčky. Pilotoval letadla, se kterými několikrát havaroval, reprezentoval Itálii ve sportovním parašutismu, pětkrát se stal mistrem Itálie a v roce 1977 získal pro Itálii medaili z mistrovství světa. Přežil pád z několikasetmetrové výše, kdy se mu neotevřel ani jeden z padáků. Po dopadu byl s těžkými zraněními (13 zlomenin, vnitřní krvácení a další poranění) hospitalizován více než půl roku. Jakmile se mohl znovu pohybovat, okamžitě pokračoval v parašutistickém tréninku. I tak se projevovala jeho odvážná povaha, která ho neopustila ani poté, co byl v posledních letech upoután na elektrické kolečkové křeslo. I s ním jezdil nejvyšší možnou rychlostí po chodbách kongresových hal a hotelů.

Nicola byl mým dlouholetým nejbližším kamarádem, kterému jsem věřil, člověkem, se kterým se rádi setkáváme, na kterého se lze ve všem spolehnout. Se mnou a jen s několika dalšími přáteli se vždy loučil slovy „objímám tě“. A proto se i já loučím stejně: „Un abbraccio, Nicola!“

Martin Fried