Vyhraná bitva o Českou lékařskou společnost J. E. Purkyně

Jak probíhala sametová revoluce v ČSL JEP v roce 1990

Od 5. sjezdu delegátů v dubnu 1987 vedlo ČLS JEP i nadále normalizační předsednictvo v čele s prof. Aloisem Sehrem, místopředsedkyní prof. Elianou Trávníčkovou a vědeckým sekretářem prof. Karlem Trnavským. Vedle skutečné odborné činnosti se musela ČLS podílet i na realizaci politiky KSČ vč. tzv. mírových aktivit a spolupráce s ostatními socialistickými zeměmi. Přestože jsem tehdy nebyl členem předsednictva, byl jsem skoro konspirativně informován o tom, jak probíhal „sametový přerod“ ČLS z totalitní, kolaborantské normalizace do parlamentní demokracie s tržním hospodářstvím.

REVOLUČNÍ DNY

Na zasedání dne 6. prosince 1989 byla zahájena diskuse k přípravě nového předsednictva, které bylo svoláno na 26. ledna 1990 do nynějšího hotelu Pyramida na Dlabačově. Shoda byla v následujících bodech:

• ČLS nadále zůstane dobrovolnou odbornou a vědeckou institucí.

• Na jednání bude pozván a podpořen nově jmenovaný ministr zdravotnictví prof. Pavel Klener.

• ČLS bude usilovat o přijetí do Světové lékařské asociace (WMA).

• Bude zaujato stanovisko ke Svazu českých lékařů, který byl ustanoven v roce 1968, roku 1970 zrušen a obnovoval činnost (SČL se poté v roce 1993 spojil s Lékařským odborovým klubem a prakticky zanikl).

Na žádost Občanského fóra (OF) bylo z prostředků ČLS poskytnuto 50 000 Kčs na podporu stávkujících studentů, pro potřeby OF byla poskytnuta také reprodukční technika. Na Fórum pražských zdravotníků 7. prosince 1989 v Lékařském domě bylo za ČLS vysláno 5 straníků a jen jedna zástupkyně OF, paní Purkyňová. Byl jsem informován, že to je třeba v ČLS změnit, ale jak? Snad se to podaří až po nových volbách.

Při jednání užšího předsednictva 11. ledna 1990 se ukazuje, že ČLS byla jen prodlouženou rukou normalizačního režimu, zvláště ekonomicky. Devizové prostředky na členství v zahraničních organizacích a na zahraniční cesty uvolňovalo ministerstvo zdravotnictví (MZ). Nově to pro rok 1990 mělo být přímo ministerstvo financí. Předsednictvo ještě stačilo odsouhlasit částky pro Hnutí lékařů za odvrácení jaderné války (IPPNW). Částky byly určeny pro Ing. Maršálkovou a prof. Trávníčkovou do Bostonu (USA) na červen 1990 a pro studenta medicíny Z. Kováře do Západního Berlína. KSČ tak cestou ČLS podporovala podvratné protestní a stávkové akce, většinou v kapitalistických zemích. Byl jsem informován, že je třeba toto rozhodnutí výboru zrušit. OF mělo názor, ať to platí nějaký americký milionář, a pokud to chce platit stát, ať to neplatí cestou ČLS. Ještě ani v srpnu 1990 se nepodařilo tuto totalitní činnost IPPNW zrušit. Alespoň byla zamítnuta částka na zakoupení cizojazyčných slovníků, které byly v Lékařském domě k dispozici.

5. prosince 1989 byl odborným společnostem a spolkům lékařů rozeslán dopis, v němž se konstatovalo, že závažné společenské a politické změny se týkají i ČLS, jejíž nové vedení bude ustaveno 26. ledna 1990. Ve společnostech a spolcích mělo být kooptováno do výboru 5–6 dalších členů bezpartijních nebo příslušníků stran vyjma KSČ a 2 studenti medicíny. Byla chystána diskuse ohledně zřízení lékařské komory se zcela jinou náplní než ČLS. Společnosti si měly připravit požadavky na ministerstva zdravotnictví a financí, na odborný tisk, vlastní vydavatelství, na bulletin pro odborné společnosti, na devizové zisky pro ČLS z činností OS a další. Dopis podepsali předseda A. Sehr a vědecký sekretář K. Trnavský.

Výsledkem jednání 26. ledna byla rekonstrukce předsednictva tajnou volbou 8 nových členů a 4 členů revizní komise. Byla připravena kandidátka doplněná z pléna. Pro zachování kontinuity zůstali ve funkci dosavadní předseda A. Sehr, vědecký sekretář K. Trnavský a pokladník J. Koutecký. Zvoleni byli profesoři Vratislav Schreiber, Sixtus Hynie, Antonín Doležal, Josef Koutecký, Jaroslav Blahoš, docent Lubomír Neoral, dále P. Hanek, M. Navrátil, J. Netočný, J. Presl, J. Stejskal a E. Zvěřina. Rekonstruované předsednictvo mělo řídit ČLS až do řádných voleb a připravit návrh nových stanov, které zajistí možnost zastoupení všech složek ČLS ve vedení společnosti. Všem složkám bylo uloženo do konce března 1990 uskutečnit nové volby a navrhnout delegáty na sjezd ČLS, který se měl uskutečnit do konce června. Rekonstruovanému předsednictvu bylo uloženo připravit návrhy na reorganizaci zdravotnictví a předložit je MZ a veřejnosti.

První schůze rekonstruovaného předsednictva se uskutečnila 30. ledna 1990. Vedoucím komise pro nové stanovy, které se předloží sjezdu delegátů do konce června, se stal docent Neoral. Místopředsedy ČLS byli zvoleni profesoři Schreiber a Hynie. Bylo rozhodnuto oddělit hospodaření Hnutí lékařů pro odvrácení jaderné války (IPPNW) včetně zahraničních cest a projednat jeho existenci na MZ. Byl projednán plán zahraničních cest tak, aby byla obnovena parita mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi. Ceny předsednictva a OS již musí udělovat nové výbory. Nově byla organizována práce sekretariátu.

Z programu jednání 21. února 1990 vyjímám: Příprava sjezdu. Pro množství zahraničních cest ustanovena komise. Do vědecké rady MZ byl jmenován J. Blahoš. Purkyňova cena B. Niederlemu. Příprava nových stanov. Proběhlo jednání s MZ a MF ohledně zajištění finanční autonomie OS a SL. Vedoucí sekretariátu se stala paní Purkyňová. Tisková komise řešila vydávání časopisů při bezvládí v Avicenu (zdravotnické nakladatelství). MZ souhlasí se vznikem samostatného nakladatelství jako akciové společnosti. Ukončena smlouva s Čedokem k 31. 12. 1990.

SJEZD DELEGÁTŮ ČLS 26. ZÁŘÍ 1990, SLOVANSKÝ DŮM

Na zajištění voleb, také aby nedošlo k manipulaci, dohlížela řada lidí z OF, i já a třeba Petr Lom, budoucí ministr zdravotnictví. Bylo zvoleno předsednictvo ve složení: předseda J. Blahoš, vědecký sekretář K. Trnavský, místopředsedové S. Hynie a E. Zvěřina, pokladník K. Horký, členové V. Špičák, P. Klener, M. Staňková, F. Kölbel, P. Hanek, L. Neoral, O. Schück, J. Netočný, M. Bradáčová, předseda revizní komise L. Vyhnálek a vedoucí tiskové komise J. Hoza.

ČLS JEP si tak otevřela „sametově“, metodou občanského, ale nekompromisního usmíření, cestu do nové společnosti s pluralitní demokracií a tržním hospodářstvím. Byly provedeny změny v sekretariátu, vzniklo nakladatelské a nově kongresové středisko. Začala rekonstrukce a zekonomičtění provozu Lékařského domu. Odborných společností v té době bylo 82 a 47 spolků lékařů a farmaceutů. Sjezd schválil dalších 16 OS, mezi nimi i Společnost pro neurovědy, jejímž spoluzakladatelem jsem byl. Hlavním cílem sjezdu byla příprava nových stanov ČLS JEP, které byly přijaty na sjezdu delegátů 11. listopadu 1992, další pak spolu s jednacím a volebním řádem byly přijaty sjezdem 7. prosince 1994.

PODÍL ČLS JEP NA VZNIKU ČLK

Již na schůzi 6. prosince 1989 se předsednictvo ČLS zabývalo zřízením lékařské komory. V následujícím roce byla ČLS JEP Českou národní radou pověřena konstituováním ČLK. V hektickém legislativním procesu se však zapomnělo vyřešit financování komor. Také Václav Klaus jako předseda tehdy nejsilnější ODS byl proti vzniku komor. Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora a Česká lékárnická komora byly zřízeny zákonem k 1. červnu 1991 a hrozilo, že pokud se neustaví do termínu, vůbec nevzniknou.

Jako místopředseda ČLS jsem podepsal z majetku ČLS JEP částku 1 milionu korun na její založení. Ustanovující sjezd ČLK se uskutečnil 18. října 1991 v Seči. Za ČLS JEP jsme zde lobbovali za povinné členství v ČLK a snažili se prosadit, aby pojišťovny pro svoji režii spotřebovávaly jen 3–7 % vybraných prostředků a ostatní, po vzoru řádových bratří, dávali do přímé zdravotní péče. Již tehdy to vyvolalo smích. Všichni víme, k jakým finančním tokům to vedlo v následné divoké privatizaci. Odpor k pragocentrismu vedl k tomu, že prvním prezidentem ČLK byl zvolen Miloš Štejfa a sídlem komory se stala Olomouc. ČLS JEP při další nelehké transformaci zdravotnictví významně spolupracovala i s dalšími prezidenty ČLK Bohuslavem Svobodou, Davidem Rathem a Milanem Kubkem.

Eduard Zvěřina