100 let od popisu oční toxoplazmózy profesorem Josefem Janků

V září tohoto roku uplynulo právě 100 let od doby, kdy prof. MUDr. Josef Janků publikoval svůj celosvětově významný medicínský objev – nález onemocnění sítnice parazitem Toxoplasma gondii. Je tedy jistě na místě si tohoto významného oftalmologa a prvního přednostu Oční kliniky Lékařské fakulty hygienické UK (dnes 3. LF UK) a nemocnice na Královských Vinohradech připomenout.

CURRICULUM VITAE

Josef Janků se narodil 24. července 1886 v rodině rolníka v malé obci Chrastavec v okrese Svitavy. V roce 1906 odmaturoval na klasickém gymnáziu v Litomyšli a ve studiu pokračoval na české lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde byl 17. května 1912 promován. Po promoci nastoupil jako sekundární lékař na oční kliniku profesora Jana Deyla. Vojenskou službu absolvoval ještě jako medik v roce 1909 v Řešově a krátce po vypuknutí 1. světové války byl povolán na frontu, nejprve jako záložní plukovní lékař v Jihlavě a Štýrském Hradci, v letech 1916–1917 potom zastupoval zemřelého docenta Emila Bocka v čele oftalmologického oddělení zemské nemocnice v Lublani. (1–3)

Na Deylovu kliniku do Prahy se dr. Janků vrátil až po skončení války a mezi lety 1919 a 1924 zde pracoval jako asistent. Od roku 1923 se stal také konziliářem očních chorob v nemocnici na Královských Vinohradech. Poté, co byl v prosinci 1923 habilitován, stal se tu v roce 1924 ordinářem. V roce 1930 byl jmenován přednostou nově založeného oftalmologického oddělení Vinohradské nemocnice. Když v roce 1953 vznikla Lékařská fakulta hygienická Univerzity Karlovy (dnešní 3. lékařská fakulta UK), stává se z očního oddělení nemocnice na Vinohradech klinika. Docent Janků se tu plně věnuje výuce a v roce 1955 je jmenován profesorem. V roce 1957 byl za celoživotní dílo a také za svou světově významnou prioritní práci vyznamenán Medailí Jana Evangelisty Purkyně. V čele kliniky zůstal profesor Janků až do svého odchodu do důchodu 1. října v roce 1958. O 5 let později, 30. června 1963, umírá. (3, 4)

V roce 2008 mu byla v rodné obci slavnostně odhalena pamětní deska za účasti jednoho z jeho žáků a také pozdějšího přednosty Oční kliniky prof. MUDr. Jana Kolína, DrSc. (3).

ZE VZPOMÍNEK PAMĚTNÍKŮ

O rodině a soukromí profesora Janků je známo jen málo. Dle vzpomínek jeho žáků profesora Kolína a docenta Jindřicha Sedláčka měl pan profesor dceru a syna, který studoval medicínu. Po studentských demonstracích v listopadu 1939 se jeho synovi podařilo uniknout zatčení, musel při tom přeplavat Vltavu a zemřel pak na zápal plic.

Oba pamětníci se ve svých vzpomínkách shodují, že pan profesor byl velice pilný a pracoval skutečně celý den. Na vinohradskou kliniku pro něj po práci přijížděl kočár (později taxi), kterým odjížděl k další práci v soukromé ordinaci. Tuto jeho pověstnou pracovitost dosvědčuje také to, že dlouhá léta vedle kliniky a v ambulance pracoval také jako oční lékař Deylova ústavu pro slepé v Praze, kde prováděl veškerá vyšetření i operativní zákroky a všemožně se snažil pomáhat nevidomým. (3, 4)

Jeho žáci oceňovali jeho kolegiální chování a činnost pedagogickou. Velmi hezky vzpomíná na svého učitele doc. Sedláček v nekrologu „In memoriam profesora dr. Josefa Janků“ publikovaném v roce 1963 v Československé oftalmologii: „Jako učitel a vychovatel lékařů i odborníků vykonal profesor Janků ohromný kus dobré práce. A to hlavně proto, že sám byl pro nás vždy velkým vzorem. Pro nás, kteří jsme byli jeho žáky, nebyl jen přednostou kliniky, nýbrž zároveň otcovským a starostlivým přítelem, chápajícím všechny naše obtíže a vždy ochotný pomoci nejen radou, ale i skutkem. Celé dny pracoval zároveň s námi na ambulanci, nebylo mu zatěžko několikrát za dopoledne všechny nás zavolat, aby nám ukázal, rozebral a vysvětlil zajímavý případ. Na nemocné se nedíval jako na ‚případy‘, ale jako na ubohé a trpící lidi, kteří v něm často viděli poslední útočiště a záchranu. Jeho žáci roztroušení po celých Čechách ho nikdy neopomněli při svém pobytu v Praze navštívit, ať již aby ho požádali o radu nebo daleko častěji, aby se prostě jenom mohli opět setkat se svým milým učitelem a přítelem.“ (3)

ČINNOST VĚDECKÁ A PERIPETIE OKOLO OBJEVU

Vědecká činnost profesora Janků již od počátku směřovala především k výzkumu sítnice, zejména její centrální krajiny a projevů kongenitálních anomálií. V roce 1922 měl možnost sledovat případ 11měsíčního chlapce s enormním hydrocefalem, levostranným mikroftalmem a s degenerativními ložisky v makulách. Tehdy byla v literatuře takováto ložiska v oblasti žluté skvrny nazývána coloboma maculea luteae congenitale. Po smrti dítěte se Janků zúčastnil pitvy a získal oba bulby, z nichž zhotovil sérii histologických řezů. Při mikroskopickém vyšetření nalezl několik typických pseudocyst se zřetelnými jednojadernými parazitárními útvary, nicméně nalezené útvary se mu nepodařilo identifikovat. Janků případ popsal a určil i příčinu této patologie s mikroskopickým nálezem parazita na sítnici, což byl ve své době jeden z nejvýznamnějších lékařských objevů. (2)

Práce, jež byla důkladně doložena kreslenou barevnou dokumentací, vyšla pod názvem „Pathogeneza a pathologická anatomie tak zvaného vrozeného kolobomu žluté skvrny v oku normálně velikém a mikrophthalmickém s nálezem parazitů v sítnici“ jako série 5 článků v Časopisu lékařův českých v letech 1923–24 (5–9). Autor v ní nejprve odmítá jizevnatá ložiska v makulách jako vývojovou poruchu a následně velmi důkladně popisuje případ s typickým tzv. makulárním kolobomem, kde ukazuje jizvu s četnými sporocystami, jež mají nepochybnou parazitární podstatu.

Znovu se o identifikaci parazita pokusil, když se v roce 1924 v Paříži sešel s předním světovým mikrobiologem profesorem Constantinem Levaditim z Pasteurova institutu a preparáty mu předvedl. Levaditi mu sice poblahopřál k objevu, parazita však určit rovněž nedokázal. Přitom parazit byl popsán u afrického hlodavce gundi saharského a pojmenován Toxoplasma gondii Charlesem Nicollem a Louisem Manceauxem rovněž z Pasteurova institutu již v roce 1908. V té době se ovšem soudilo, že člověk hostitelem ani mezihostitelem tohoto parazita není. Teprve po výzkumu toxoplazmózy v letech 1937–39 (Wolf, Cowen, Paige), kdy byl parazit Toxoplasma gondii průkazně identifikován v humánní patologii, mohl být plně doceněn i objev profesora Janků. Výrazem jeho uznání a světového prvenství je, že toxoplazmóza lidského oka dnes nese jeho jméno – morbus Janků. (2–4)

Smutné je, že pochopení a uznání důležitosti objevu zůstalo dlouho v našich vědeckých kruzích nepoznáno, a jak Janků vzpomínal, bylo spojeno s mnohou hořkostí. Důvodů, proč objev dočasně zapadl, bylo několik. Kromě výše zmíněných obtíží při určení taxonomie parazita také to, že práce byla publikována pouze česky; v němčině o ní referoval jen dr. Pascher z německé oční kliniky profesora Antona Elschniga v Praze. Německý překlad práce byl až po 36 letech otištěn v časopise Československá parasitologie v roce 1959 (10), s úvodním slovem „K historii objevu lidské toxoplasmosy“ profesora Jindřicha Jíry (2). Svou roli nepochybně sehrálo také to, že v době, kdy Janků působil na české oční klinice, na níž práce o toxoplazmóze vznikala, tam panovaly napjaté mezilidské vztahy (3, 4).

Z dalších publikovaných prací profesora Janků můžeme jmenovat například článek „Klinický obraz lymfosarkomu oční spojivky, jeho průběh za aplikace aktinoterapie“ (11), věnoval se také výzkumu tuberkulózy sítnice – „Klinický obraz tuberkulu papilly čivu zrakového cévnatky, jeho průběh a výsledky léčby nespecifické i specifické tuberkulinem a cheloninem“ (12).

ZÁVĚR

Publikace Josefa Janků z roku 1923 naprosto nepopiratelně přináší první popis toxoplazmózy u člověka, konkrétně její oční formy. Jeho objev je mezinárodně uznáván jako prioritní a článek uveřejněný v Časopisu lékařů českých stále hojně citují ve svých publikacích o toxoplazmóze autoři z celého světa. V souvislosti s letošním 100. výročím této významné publikace proto připomínáme vynikající osobnost prof. MUDr. Josefa Janků, který jako jeden z nemnoha Čechů zásadním způsobem přispěl k celosvětovému poznání a potlačení závažných infekčních nemocí.

Čestné prohlášení

Autoři práce prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.

Adresa pro korespondenci:

doc. MUDr. Pavel Studený, Ph.D.

Oční klinika 3. LF UK a FNKV

Šrobárova 50, 100 00  Praha 10

Tel.: 775 555 342

e-mail: studenypavel@seznam.cz