Profesor Michal Kršek šedesátníkem

Jsou v životě chvíle, kdy si uvědomujeme nějak víc, jak rychle stárneme. Bývá to při příležitosti jubileí našich „stále mladých“ kolegů, přátel a spolupracovníků. Takový moment zase přišel, když jsem postřehl, že se prof. MUDr. Michal Kršek, DrSc, MBA, dožívá 60 let. Protože znám Michala více než 30 let (a z nich převážnou většinu jsme trávili na stejném pracovišti v nejužším kontaktu), dovolím si i trochu osobnější tón laudace.

Na počátek ale fakta. Michal Kršek se narodil 23. července 1964, je ženatý, má dceru a syna. Za počátek jeho profesní kariéry můžeme považovat maturitu s vyznamenáním na prestižním pražském gymnáziu Na Vítězné pláni, na kterou navázalo studium na FVL (dnes 1. LF UK) zakončené promocí (a cenou rektora UK) v roce 1988. Po kratším působení v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze přichází MUDr. Kršek na 3. interní kliniku, se kterou pak spojuje prakticky celou svou medicínskou a vědeckou dráhu, přerušenou jen v letech 2016–2019, kdy jako přednosta vedl 2. interní kliniku 3. LF UK a FNKV.

Kurikulum jen stručně: složil atestace 1. a 2. stupně z vnitřního lékařství (1991, 1996), atestaci z endokrinologie (1997), obhájil CSc. („Některé aspekty fyziologické úlohy IGFBP-1, 1998“) a posléze i DrSc., habilitoval v roce 2004 prací „Systém IGF-1 a jeho vazebných proteinů“ a 2008 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní lékařství.

Michal Kršek je především skvělým internistou. Patří mezi několik málo osobností vymírajícího druhu lékařů se skutečně komplexním pohledem na nemocného. Navíc již před desítkami let začal využívat zobrazovací metody v interně (je opravdu skvělý ultrasonografista, až se někdy divím, že si při zátěži dalšími povinnostmi stále udržuje tu nejvyšší úroveň diagnostiky a interpretace), tedy trend, který se v evropské, a nakonec i světové interně začíná stále více prosazovat v posledních několika letech. Jako internista je respektován, je krajským konzultantem České internistické společnosti ČLS JEP pro Prahu a předsedá sboru krajských konzultantů. Je autorem kapitoly v učebnici vnitřního lékařství, která se brzy dočká již čtvrtého vydání. Od roku 2020 je také předsedou Spolku českých lékařů v Praze, instituce s více než 160letou tradicí postgraduálního (a v posledních letech i pregraduálního) vzdělávání i v interně.

Moderním trendem nejen v interně je duální kvalifikace, v případě profesora Krška vrchovatě naplněná kombinací všeobecné interny a endokrinologie. Jako předseda České endokrinologické společnosti ČLS JEP (od roku 2014) i jako aktivní člen European Society of Endocrinology (a dalších mezinárodních společností) se podílí na rozšiřování mezinárodní spolupráce a zavádění výsledků výzkumu do běžné endokrinologické praxe. Endokrinologicky byla pochopitelně zaměřena i stáž ve Winnipegu v letech 1995–96, kde se věnoval především problematice inzulinového růstového faktoru (IGF). I když jsou jeho prioritním endokrinologickým zájmem hypofýza a nadledviny, zabývá se oborem v celém jeho rozsahu.

Profesor Kršek je od roku 2019 přednostou 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. To není maličkost. Vést kliniku profesora Charváta je nejen čest, ale také obrovská zodpovědnost. Michal Kršek se snaží pokračovat v cestě, kterou akademik Charvát započal. Velká komplexní interna s prioritizací endokrinologie a metabolismu, ale také s neoddělitelnou kardiovaskulární problematikou. Velká vizita s profesorem Krškem není pouhou společenskou návštěvou hospitalizovaných nemocných. I když jistě není úlohou přednosty vyléčit všechny pacienty na klinice, jeho zkušenost a přehled představují v diskusích nad jednotlivými případy významnou pomoc nejen pro nejmladší členy kolektivu. Michal Kršek je laskavý, přátelský, ale také náročný, vyžadující maximální nasazení. Sám je skromný, ale s racionální ambicí a snahou prosadit pozitivní řešení nejrůznějších situací.

Asi jen těžko bychom si dokázali představit přednostu velké univerzitní kliniky, který by současně nebyl uznávaným vědcem i respektovaným pedagogem. Profesor Kršek samozřejmě naplňuje bohatou měrou publikační požadavky, je oblíbeným vyučujícím pro studenty medicíny stejně jako přednášejícím v postgraduálních kurzech nebo na kongresech a vědeckých konferencích. Řešení grantů, projektů, studií je „tak nějak samo sebou“.

Michal Kršek je samozřejmě vnímán jako špičkový lékař, specialista. Ne každý ale ví, že je výborný lyžař (sjezdař určitě, o běžkách úplně nevím), že si rád zahraje kvalitní fotbal, že rád jezdí na kole (významně podporován manželkou Vlaďkou) a že se věnuje vysokohorské turistice. On sám říká „to byla jen taková lehká ferrata, my nikam nelezeme“ (podle fotografie to vypadá jako finální výstup na K2). Je to prostě velmi komplexní osobnost.

Nakonec nelze opomenout to, co zásadním způsobem ovlivnilo a ovlivňuje nejen pracovní život profesora Krška – tedy rodinu. Kdyby Vlaďka nebyla chápavou partnerkou, kdyby se nemohl těšit z úspěchů obou svých dětí a kdyby alespoň někdy nemohl vyrazit na vycházku se slečnou Kensi (labradorský retrívr), byl by život složitější.

Na konci celého povídání bych přeci jen popřál: „Michale, zůstaň, jaký jsi, ať Ti vše vychází podle Tvých představ, hodně zdraví, spokojenosti, úspěchů v osobním i pracovním životě. Hezké narozeniny. A ta šedesátka ještě pořád není tak hrozná!“

Richard Češka