Vzpomínka na MUDr. Michala Pětroše

Dne 14. 6. 2012 nás navždy opustil Michal Pětroš, kolega z Porodnicko-gynekologické kliniky ve Fakultní nemocnici Ostrava. Měl jsem tu možnost vídat se s Michalem téměř denně po dobu deseti let, byli jsme kolegy a přáteli. Cítím dnes naprosté prázdno.

Michal byl výjimečná osobnost, která ale, bohužel, dostala strašně málo času. Odešel ve věku pouhých 34 let.

Když mi Michal před 5 lety mezi dvěma operacemi svým typickým nesmělým způsobem (jakoby nechtěl obtěžovat) oznámil, že je nemocný, šokovalo mne to a nemohl jsem tomu uvěřit. Později se zdálo, že štěstí se postavilo na jeho stranu a že nemoc porazil. Čtyři roky jsme se pak o tom nebavili. Čtyři bezstarostné roky. Michal pracoval, přednášel doma i v zahraničí, absolvoval stáže ve Velké Británii, USA, Dánsku, Portugalsku, Rakousku a Německu. Odborně rostl den ode dne. Narodil se mu syn, postavil dům a letos na jaře se se svou rodinou přestěhoval. Měl nabídky na práci v zahraničí, které nevyužíval a soustředil se na práci v Ostravě.

Na Porodnicko-gynekologické klinice ve Fakultní nemocnici v Ostravě pomohl vybudovat pracoviště prenatální diagnostiky, které dnes snese nejpřísnější kritéria nejen v rámci republiky. Jeho zásluhou spolupracuje naše pracoviště na výzkumných projektech s renomovanými zahraničními klinikami. Jako první zavedl do regionu metodu CVS a některé invazivní metody fetální terapie. Nové trendy ihned implementoval do praxe a podroboval je velmi přísným auditům. Neúnavně a velmi úspěšně bojoval za výrazné snížení počtu zbytečných invazivních vyšetření v Moravskoslezském regionu. Pokud jde o kvalitu práce, byl nekompromisní k sobě i kolegům. Byl zapálený pro vědu a doslova mne „donutil“ k nákupu odborné literatury v rozsahu tak velkém, že jsem měl o návratnosti takovéto investice pochybnosti. Nicméně, Michal tyto knihy nejen sám studoval, ale dokázal motivovat ke studiu také své okolí. Když narazil na diagnostický oříšek, pročítal literaturu tak dlouho, dokud jej nevyřešil. Brzdil ho pouze jeho perfekcionismus. Zůstaly po něm v šuplíku anglicky psané články, které všichni spoluautoři považovali za hotové, zralé k publikaci, ne však on sám. Stejně tak se tisku a obhajoby nedočkala jeho disertační práce, která je téměř hotová.

Michal ale nežil jen medicínou. Byl to sportovec, nad jehož výkony nám občas zůstával rozum stát. Do práce jezdil na kole bez ohledu na počasí. Byl to houževnatý, silný a šlachovitý chlap. Běhal horské vytrvalostní závody, ještě v letošní zimě se účastnil extrémního etapového závodu s názvem „Lysá Cup“ – jehož podstatou je to, že několik desítek „podivínů“ běží každou sobotu po celou zimní sezónu v mrazu a sněhu na Lysou horu (1323 m.n.m.). Michal hory prostě miloval – a to i v zimě, kdy se mohl věnovat své další vášni – skialpinismu.

Hovořil plynně několika jazyky. Nikdy jsem jej neslyšel hovořit o druhých lidech negativně; byl člověkem hledícím dopředu, bezelstným, čistým a rovným. Miloval svou obdivuhodnou ženu a svého syna.

Doufám, že Michal věděl, jak moc si ho vážíme. Vůbec nevím, jestli jsme mu to vlastně někdy řekli. Prostě jsme se denně vídávali a pracovali jsme. Myslím ale, že to věděl. Přesto ještě jednou, naposledy: „Michale, byl jsi skvělý kamarád, kolega a úžasný odborník. Chybíš nám. Bude to bez tebe nesmírně těžké, ale musíme to zvládnout.“

S úctou a myšlenkami na celou Michalovu rodinu,

Ondřej Šimetka

Porodnicko-gynekologická klinika, FN Ostrava

V Opavě 16. 6. 2012