Informace z 15. mezinárodního sympozia imunologie reprodukce a 50. výročního mezinárodního koordinačního výboru reprodukční imunologie - Varna, Bulharsko, 15.–17. 6. 2018

Prof. Georgieva a prof. Hayrabedyan uvedli 15. mezinárodní sympozium reprodukční imunologie ve Varně, v hotelu Joliot Currie, tedy budově bulharské Akademie věd.

Úvod prof. Georgievy byl zaměřen na Institut biologie a imunologie reprodukce v Sofii, který získal první úspěchy v základním výzkumu reprodukční biologie pod vedením prof. Kirila Bratanova, jenž spolupracoval a pokračoval ve výzkumech Metchnikova a Landsteinera (1899), Voisina, Medawara Billinnghama, Haška, Sokolovské, Rumkeho, Popivanova, Edwardse, Coombse a jiných. Bulharsko bylo v podstatě první zemí, která už v roce 1967 organizovala První světové sympozium imunologie spermií a fertilizace. V roce 1969 v Ženevě při WHO se vytvořil mezinárodní výbor pro imunologii reprodukce, ve kterém zasedali jako prezident organizace prof. Kiril Bratanov (Bulharsko), jako viceprezident Sydney Shulman (USA), dále Robert Edwards (Anglie), Irina Sokolovskaja (Rusko), a Andrea Eyquem (Francie). Chci zdůraznit slovy prof. Gergievy, že oficiální organizace reprodukční imunologie byla založena právě v Bulharsku prof. Bratanovem, který poprvé v roce 1949 upozornil na vztah protilátek proti spermiím a neplodnosti u domácích zvířat. Jen pro doplnění a představu, Americká společnost pro imunologii reprodukce byla založena až v roce 1981 a česká pak v roce 1985, ale plně se projevila až na svém prvním zasedání ve Žďáru nad Sázavou v roce 1994.

První den kongresu byl atomizován na několik hlavních témat, jako jsou opakovaná implantační selhávání, humorální a buněčně zprostředkovaný mechanismus časné gravidity, úloha cytokinů v reprodukčním selhávání a imunoterapie, úloha preimplantačních faktorů a slizniční imunita.

Prof. Coulamová charakterizovala opakované implantační selhávání a rozdělila je podle různých příčin. Zmínila se kromě jiného i o možnosti zvýšeného počtu NK buněk nejen periferních, ale i uterinních z důvodu virových infekcí, hlavně HHV-6. Znovu a opakovaně upozorňovala na to, že léčba pacientky s opakovanými ztrátami musí být velmi selektivní, upozorňovala i na možnost léčby acyklovirem. Dr. Lédée hovořila o personalizaci léčby v asistované reprodukci a zmiňovala se o imunologickém profilu sliznice děložní. Její hypotéza se opírá o to, že u pacientek opakovaně nepřijímajících zdravé embryo se nachází především dysregulace imuno-endokrinologická v oblasti sliznice děložní. Prezentovala předběžné výsledky sledování sliznice děložní a séra s imunoregulací v oblasti Th1 nebo Th2. Také dr. Fukui upozorňoval na změny NK buněk u žen s opakovanou těhotenskou ztrátou, snažil se vysvětlit rozdílné titry těchto buněk v krvi a v endometriu a jejich terapeutické ovlivnění pomocí intralipidu nebo imunoglobulinů. V předložených tabulkách upozorňoval i na rozdílné hodnoty u žen těhotných – diabetiček a hypertoniček. Upozorňoval na to, že IL-22 bude zřejmě přímým regulátorem embryocytotoxických cytokinů. Na tuto hypotézu navazovala přednáška dr. Dambaevy o významu IL-22 v děloze netěhotné, a to v období menstruačního cyklu, zvláště pak uprostřed cyklu a v pozdní luteální fázi. Na myším modelu prokázala úlohou IL-22 v pozdní luteální fázi jako spouštěče především endometriální regenerace. Prof. Beaman nazval svoji přednášku Imunitní odpověd je nezbytný proponent ne oponent gravidity. Na myším modelu studoval neutrofilní buňky, NK buňky a IL-22 a angiogenezi placenty. Souhra endokrinně-imunologických parametrů vede k rozvíjení fyziologické gravidity. Prolínající se přednášky dr. Barney a dr. Fernandéze směřovaly k preimplantačním protektivním faktorům na animálním modelu, jako jsou obecně gestageny a PIF (preimplantační solubilní faktor). Profesor Wira hovořil o menopauze a její změně především v genitouretrálním traktu. Řekl, že lidí ve věku vyšším než 60 let rychle přibylo a očekává se, že v roce 2030 jich už bude na celém světě kolem 1,4 bilionů. Autor se svým týmem studoval sliznice děložní menopauzálních žen, které podstoupily hysterektomii a analyzoval především buněčnou složku sliznice děložní s tím, že analýza buněčné imunity prokázala u těchto žen větší senzitivitu k lokální infekci. Dr. Fichorova se také zabývala slizniční imunitou – vaginální dysbiózou, přenosem a ovlivněním porodních cest. O infekcích subfertilních žen přednášela i prof. Varla-Lefteriotti, o účincích bakteriálních endotoxinů a rozvoji rizikových faktorů pro spontánní potrat, předčasný porod či vývoj preeklampsie.

Další den byl věnován feto-maternální komunikaci lokální i vzdálené. Jednalo se vesměs o velmi teoretická pozorování. Přednáškový maraton začala prof. Szekeres-Bartho, která hovořila o intracelulární komunikaci pomocí signálních molekul mezi embryem a matkou. Na myších modelech ukázala na embryonální extracelulární vezikuly, které dokážou navýšit periferní lymfocyty právě přes vazbu fosfatidylserinu ovlivňující imunomodulatorní protein PIBF (progesteron-induced blocking factor). Ještě podrobnější přednášku na podobné téma měl i prof. Markert. O úloze makrofágů, jejich klíčové roli, aktivaci a diferenciaci na fetomaternálním rozhraní hovořil prof. Jeschke. Rozebíral hlavně experimentální myší model. Dr. Sedlmayer se držel opět svého tématu – enzymu (indoleamine 2,3–dioxygenáza), který má antimikrobiální a imunoregulační efekt. Jeho lokalizace na placentární decidue v choriových klcích může ovlivnit tonus placentárních cév, perfuzi a posléze i růst placenty. Jeho hypotéza o nedostatku tohoto faktoru směřovala k následné komplikaci těhotenství jako k růstové retardaci plodu a preeklampsii. Dr. Piccinni hovořila o úloze T-regulačních cytokinů (Th1, Th2, Th17) umožňujících fetomaternální toleranci. Deciduální CD4 T-reg buňky kontrolují homeostázu imunitních odpovědí spolu s deciduálními Th2 buňkami produkujícími IL-4 a IL-10. Tyto buňky jsou zodpovědné za imunologickou toleranci a částečně i za průběh úspěšné gravidity. Buňky Th1 a Th17 jsou zodpovědné především za akutní rejekci aloštěpu, tedy mohou být spojovány i s potrácením. Její četné tabulky a grafy znázorňovaly různě kombinované imunoloregulační vztahy především na myším modelu. Prof. Černyšov měl velmi zajímavou přednášku o lymfocytárních fenotypech v endometriu a v periferní krvi, poukazoval na rozdílnosti a na podobnosti. Došel ale nakonec k všeobecnému závěru, že procentové zastoupení NK a T-lymfocytů se v obou sledovaných místech velmi liší. Podobnost snad je jen v zastoupení CD8 a CD335 (p46) a T-lymfocytů (CD3+ CD8+ HLA DR+).

Další přednáškový blok byl věnovaný metabolickým onemocněním a graviditě. O diabetu v těhotenství hovořil dr. Sharma. Vyzdvihl především definici gestačního diabetu a hypotézu, že Tregs vysoce exprimují receptor PD-1 (programmeddeath – 1) „buněčně programovanou smrt“, kterou u fyziologické gravidity Treg buňky nevyvolávají. Autor tvrdil, že exprese PD-1 negativně ovlivňuje Treg buňky u gestačního diabetu a že tento faktor může být určujícím faktorem pro toto onemocnění. Dr. Shimada charakterizoval hormonálně i imunologicky stárnutí myších ovarií. Srovnávání s lidskou menopauzou se mu příliš nepovedlo. Dr. Daher dala ve svém sdělení do souvislosti gestační diabetes a obezitu. Srovnávala toto metabolické onemocnění s nadváhou pacientek a různými dalšími faktory (adiponektin, leptin, rezistin, TNF-alfa, IL-6, IL-10). Výzkum nebyl dokončen, prezentované výsledky byly jen předběžné, orientační. Doc. Pěknicová měla velmi náročnou přednášku o multigeneračním účinku nemoci diabetes mellitus v porovnání se savčími reprodukčními parametry. Autorka se velmi detailně zabývala molekulárními a morfologickými změnami myších spermií a testikulární tkání jako takovou. Uvedla mimo jiné i to, že streptozotocin indukuje diabetes mellitus 1 a vysokotučná dieta je schopna u myších samců vyvolat diabetes mellitus 2. Velmi pěkná dokumentace imunofluorescenčních obrázků zvýraznila poškození, disrupci v meiotickém dělení, změny exprese genových proteinů tak důležitých pro spermiogenezi. Dr.Nikolov vlastně přednášel o aplikovaném výzkumu v asistované reprodukci. Použil k tomu translační vědu jako multidisciplinární obor zabývající se přenosem získaných poznatků ze základního laboratorního výzkumu do lékařské praxe. Uváděl například principy intracytoplazmatické injekce spermií (ICSI) do oocytu nebo způsoby a metody preimplantační genetické diagnostiky. Prof. Donat použil velmi deprimující obrazovou přílohu výskytu metastatické rakoviny prsu u žen. Současně se zmiňoval o aktuálních preparátech s účinky inhibitorů cyklin-dependentní kinázy (CDK) užívané právě u metastatického karcinomu prsu. Dr. Krečetova přednesla výsledky buňkami zprostředkované imunity u žen s opakovanými spontánními potraty léčenými paternálními lymfocyty, které aplikovala dvakrát v pregestačním období a dvakrát během prvního trimetru. Sledovala přitom buněčnou imunitu takto léčených žen v souvislosti s pokračující graviditou a nebo její ztrátou. Dr. Nikolajeva studovala cytokinová složení ejakulátů a buněčnou imunitou u pacientek před IVF nebo ICSI léčbou, kdy doporučovala nechráněný pohlavní styk den před pick-upem oocytů a aplikovala seminální plazmu do oblasti vaginy těsně po pick-upu. Průtokovou cytometrií pak sledovala změny celkové buněčné imunity u těchto pacientek. Dr. Vinketova přednášela o expresi CD90 na lidských deciduálních stromálních buňkách, která je ovlivňována i progesteronem a cyklickým adenozin monofosfátem (cAMP). Prof. Hayrabedyan přednášel téměř hodinu o výhodách molekulárně genetického vyšetření, které nazval Výhody Oxford Nanopore sekvenování nativní molekuly pro personalizovanou diagnostiku a její aplikace v transkriptonů v Sertoliho buňkách pro vrozenou imunitu a inflamazomální signalizační výzkum. Jedná se sekvenční technologie třetí generace a musím se přiznat, že po pátém náročném schématu jsem ztratila souvislosti. Přednáška Prof. Athanassakis byla také imunogenetickým přehledem způsobu udržování MHC polymorfismu v animálním modelu. Autorka vysvětlila na myším modelu účinky androgenů vzhledem k diferenciaci Leydigových buněk.

Poslední den byl věnován endokrinně-imunitnímu dialogu, imunologickým problémům, jako je infertilita, potrácivost a implantační selhávání. Dr. Trecieva prakticky shrnula výsledky četných výzkumných skupin teroreticky i klinicky zaměřených na definici a principy imunologické tolerance a změny, které vedou k imunologické dysbalanci až k autoimunitnímu onemocnění. Zmínila se především o úloze T regulačních buněk a jeho transkripčním faktoru (FoxP3). Prof. Ulčová-Gallová upozornila na vysokou denzitu endometriálních NK buněk CD56+ a CD16+ u infertilních pacientek. Zcela normální hodnoty v krvi NK bb. nekopírovaly stejné hodnoty v sekrečním endometriu. Vyslovila podmínky pro velmi selektivní léčbu imunoglobuliny a předběžné výsledky imunoterapie. Prof. Antsiferova pozorovala určité autoimunitní změny u snížené plodnosti žen z důvodu endometriózy. Domnívá se, že výskyt autoprotilátek u žen s endometriózou je výsledkem nebalancované aktivace B-lymfocytů nebo jako přirozený produkt zánětlivé reakce. Dr.Susurkova uvedla zhoršení funkční aktivace T reg buněk u potrácejících pacientek. Srovnávala zdravé ženy a pacientky s opakovanou ztrátou plodu panelem anti-CD3/CD4/CD25/FoxP3/HLA-DR. Předběžné výsledky sice ukázaly určitou deviaci, ale sama autorka je přesvědčena o tom, že musí pokračovat dalšími přesvědčujícími experimenty. Sekce posterů obnášela 54 nástěnkových sdělení, v nichž převážily výsledky experimentální i klinická pozorování. Postery obsahovaly informace o sledování NK buněk, o imunologických rozdílnostech u žen s opakovanými potraty, prezentovaly imunologické analýzy pacientek s preeklampsií, účinky progesteronu, sledovaní protilátek proti spermiím a PCO, sledování mitochondrií s kvalitou ovariální tkáně, výskyt vysokého počtu apoptotických spermií a úspěšnost andrologické léčby s ohledem na IVF, sledování hladin leptinu u matek a novorozenců po porodu, imunologická vyšetření u poruch štítné žlázy a její význam u asistované reprodukce, další práce pojednávaly o kmenových pupečníkových a mezenchymálních buňkách a jejich využití, sledování, analýze koncentrace seminálních proteinů s ohledem na pohyblivost a rychlost spermií při in vitro kapacitaci a jiné.

Pro 125 účastníků z 19 zemí světa představitelé Bulharské akademie věd a Institutu pro reprodukční medicínu připravili velmi pěkný galavečer s tradičními bulharskými tanci a kulinářskými specialitami. Na úplný závěr tohoto sympozia vystoupil i 98letý prof. André Voisin (zakladatel reprodukční imunologie a spolupracovník dr. Radslava Kinského), který vnímal celý odborný i kulturní program s nebývalým zájmem. Jedná se o posledního žijícího zakladatele Mezinárodního koordinačního výboru reprodukční imunologie, který má v tomto roce padesáté narozeniny. Velmi si vážím toho, že od roku 1982 jsem na mezinárodní sympozia organizovaná bulharskou stranou zvána, aktivně vystupuji, a mohu tak dál odborně přispívat, i když si uvědomuji, že podvědomě nostalgicky vzpomínám na velikány reprodukční imunologie, ke kterým jsem jako elévka vzhlížela s obrovským respektem a kteří tu už s námi, bohužel, nejsou.

Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.

Genetika-Plzeň a Gynekologicko-porodnickáklinika LF UK Plzeň