Addendum k šedesátinám prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc.

Šedesátiny jsou významné životní jubileum, možná nejvýznamnější: opravňují ke kvalifikované bilanci i k hodnotovým perspektivám. Laudatio jubilea prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc., je preferenční výsadou jeho přímých spolupracovníků a osobností, které k němu měly blíže, než já. Nicméně nezaměnitelnost jeho životního příběhu mě možná opravňuje k několika poznámkám z pohledu mnohaletého externího spolupracovníka a pozorovatele, ale hlavně z pocitu dlouhodobého přátelství.

Zakladatel české revmatologie a Revmatologického ústavu (dř. Výzkumného ústavu chorob revmatických), prof. MUDr. František Lenoch, DrSc., měl několik významných spolupracovníků. Jedním z nich byl MUDr. Karel Pavelka, CSc., st., který měl na starosti výzkumné projekty v revmatologii; nejméně po dobu dvou desetiletí to byla základna naší vzájemné spolupráce a osobních kontaktů. Při jednom takovém setkání, konkrétně během polední přestávky XXIV. celostátních pracovních dnů 21.–22. 11. 1982 v Bratislavě, mně představil svého syna Karla jako mladého lékaře, který se rozhodl pokračovat v rodinné tradici. Zaujalo mě to, protože zejména v té době nebylo běžné uplatňovat princip kreativního konzervatismu, tj. zušlechťovat ušlechtilé.

Pád komunistického režimu zastihl jubilanta už jako erudovaného odborníka s mezinárodní zkušeností; otevřel se mu prostor, ve kterém mohl uplatnit obdivuhodnou koncepčnost svého myšlení, systematičnost ve vědecké práci, didaktický talent i přirozený magnetismus osobnosti. Východiskem k tomu byly i některé skutečnosti, na kterých jsem se tehdy podílel:

1. Výběrové řízení na ředitele Revmatologického ústavu, které – na štěstí – právě jeho doporučilo z více uchazečů.
2. Habilitace, profesorské jmenovací řízení a obhajoba doktorátu věd na UK.
3. Volba do funkce generálního sekretáře EULAR na zasedání General Assembly of the EULAR v Amsterodamu v roce 1995.

Reflexí osobnostního profilu prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc., je mezinárodně etablované renomé Revmatologického ústavu (RÚ) a stav české revmatologie z období nejméně dvou posledních dekád. Jako „primus inter pares“ shromáždil v RÚ řadu vynikajících spolupracovníků, jejichž počet se nadále rozšiřuje o nadané a pracovité mladé kolegyně a kolegy, neboť „exempla trahunt“: mohu to potvrdit jako oponent řady vynikajících doktorských disertací vzešlých z RÚ. V postgraduální pedagogice oceňuji péči, jakou věnuje specializační přípravě nastupující gene­race revmatologů, i vysokou úroveň speciali­začních atestací. Nemalou zásluhu na všeobecně dobré revmatologické praxi má referenční učebnice „Revmatologie“ (Maxdorf, 2012), kde byl čelným editorem i autorem. Zamlčet nelze desítky a desítky postgraduálních přednášek, a to nejenom na revmatologických konferencích: prof. K. Pavelka neváhá jet přes celou republiku a přednést příspěvek na regionální akci, jak jsem to opakovaně zaznamenal.

Dokladem mezinárodního vědeckého postavení jubilanta není jen počet publikací v časopisech s IF, ale také čtyřmístné číslo SCI a H index 32 (2013). Zásluhou jeho aktivit ve strukturách EULARu se v Praze uskutečnil „Annual European Congress of Rheumatology 2001“; byla to událost naprosto unikátní, která se sotva bude v dohledné době opakovat.

Toto „Addendum“ je pouze pohledem jednoho z účastníků doby nedávno minulé: určitě jsem nezmínil všechno, co bych chtěl a měl. Proto dodá­vám pouze jedno: všechno má svůj líc a rub. Ten rub vidím v nepřenosné osobní zodpovědnosti za všechny a za všechno, se kterou se prof. K. Pavelka vyrovnával a vyrovnává mistrným způsobem a s nasazením, jak musí vidět každý, kdo má oči a vidí.

Vážený a milý Karle, Ty sám nejlépe víš, jaká je cena Tvého přínosu do „Pavelkovy éry české revmatologie“, která byla, je a bude garancí pro všechny, co vsadili na podobnou kartu. Připojuji se k těm, co Ti v této době blahopřejí a drží palec všemu Tvému budoucímu počínání.

prof. MUDr. Zbyněk Hrnčíř, DrSc.

emeritní předseda České revmatologické společnosti