Kolik stojí idiopatické střevní záněty?

Vážení čtenáři,

není žádným tajemstvím, že náklady na péči o nemocné s idiopatickými střevními záněty (IBD – inflammatory bowel disease) jsou vysoké a dlouhodobě rostou. Důvodů je mnoho, příchod nových (a zpravidla drahých) léků je pouze jedním z nich. Jak zmiňuje ve svém článku věnovaném přímým nákladům na léčbu IBD doc. Zuzana Zelinková z bratislavské univerzitní nemocnice – Nemocnice sv. Michala, významnou roli hraje celková změna strategie v naší péči [1]. Pacienti jsou stále více sledováni v režimu tzv. těsného monitoringu, podstupují pravidelná vyšetření laboratorní a endoskopická i vyšetření pomocí dalších zobrazovacích metod, vč. stále dosti drahé magnetické rezonance. Nejdražší lékovou skupinu – biologika – monitorujeme pomocí farmakokinetických parametrů a i díky této metodě víme, že polovina pacientů potřebuje intenzifikaci léčby – čili více peněz. Přidáme-li k tomu fakt, že Crohnova choroba i ulcerózní kolitida jsou diagnostikovány zpravidla v mladém věku a pacienti musí být léčeni velkou část svého života, není překvapením, že náklady na léčbu IBD převyšují náklady na léčbu diabetu, chronického srdečního selhání nebo revmatoidní artritidy. A ty jistě malé nejsou.

Je pochopitelné, že podíly jednotlivých položek nákladů na péči o IBD se regionálně (a to významně) liší. Globálně patří v současnosti mezi nejvýznamnější část náklady na léky, které předstihly v minulosti dominantní náklady na hospitalizace a na chirurgickou léčbu. Nemalý podíl ale zaujímá i cena diagnostických metod a dlouhodobého sledování v ambulancích specialistů-gastroenterologů. Jakýkoli nástroj snižující ekonomickou náročnost při zachování medicínské úrovně si tak zaslouží naši pozornost. Čtenářům tohoto čísla by proto neměla uniknout informace o projektu IBD Asistent z pera dr. Karin Malíčkové z pražského ISCARE [2]. Fenomén tzv. telemedicíny v sobě ukrývá možnost velmi komfortního a bezpečného monitoringu pacienta s IBD s využitím moderní komunikační technologie. Telemedicína ovšem šetří nejen čas pacienta a zdravotnického personálu, ale současně snižuje náklady na sledování pacientů. A to docela významně, dr. Malíčková hovoří o jedné čtvrtině. Pro úplnost je třeba dodat, že tato práce popisuje kohortu nízkorizikových pacientů v dlouhodobé remisi na konvenční terapii a výsledky u komplikovaných pacientů léčených biologiky mohou být jiné. O důvod více pro rozšíření a pokračování projektu na populaci pacientů se závažnější formou IBD onemocnění a podstatně dražší léčbou.

Jaké jsou v současné době náklady na léčbu a péči o nemocné s Crohnovou chorobou a ulerózní kolitidou v ČR, nevíme – chybějící farmakoekonomická data jsou velkým nedostatkem českého zdravotnictví, který komplikuje rozhodování státních orgánů (Ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv), plátců zdravotní péče i managementu zdravotnických zařízení. Z celospolečenského hlediska je však ještě závažnějším problémem fakt, že nemáme absolutně žádnou představu, jaký ekonomický benefit tyto náklady v konečném důsledku přinášejí. Jinými slovy vůbec netušíme, jak vypadá druhá strana „ekonomické mince“ českého zdravotnictví. Výsledky naší péče hodnotíme obvyklými medicínskými parametry (setrvalost remise, potřeba chirurgické léčby, kvalita života apod.), ovšem to, že se pacient nestává invalidou v mladém věku a zůstává ekonomicky aktivní se všemi pozitivními důsledky, jako by nikoho nezajímalo. Přesněji řečeno – jako by to nezajímalo stát. Je to tak trochu ekonomické schizma českého zdravotnictví: kapitolu „má dáti“ spravuje rezort zdravotnictví a média nešetří informacemi o tom, kolik stovek miliard utratí zdravotní pojišťovny za péči o své klienty. Jak vypadá kapitola „dal“ ovšem nevíme, je totiž pod kontrolou rezortu sociální péče. Očekávat vzájemnou spolupráci obou ministerstev je nejspíš utopie řešitelná pouze tím, že se problematice začne věnovat někdo další.

Jsem si jist, že kapitola „dal“ je právě v oblasti chronických a celoživotních chorob, mezi něž IBD patří, nesmírně důležitá a významná. Přes všechny nedostatky současné léčby střevních zánětů je zřejmé, že mnohem častěji, než tomu bylo dříve, dělá z (potenciálních) invalidů osoby fungující a žijící prakticky normálním životem. Omezení pracovní neschopnosti a sociálních dávek, placení daní a pojistného, vyšší spotřeba, výchova dětí a řada dalších přímých i nepřímých důsledků efektivní terapie musí přinášet společnosti obrovský finanční prospěch. Věřím, že se v dohledné době alespoň pokusíme o doplnění obou částí účtu za IBD, a dočkáme se tak i odpovědi na otázku, kolik vlastně IBD stojí.

Přeji vám příjemné a poučné čtení.

doc. MUDr. Martin Bortlík, Ph.D.

koeditor sekce IBD

mbortlik@seznam.cz