Výběry z mezinárodních časopisů

Incidence and factors predictive of recurrent thrombosis in people with non-cirrhotic portal vein thrombosis

Baiges A, Procopet B, Silva-Junior G et al.

J Hepatol 2023; 78 (1): 114–122. doi: 10.1016/j.jhep.2022.08.023.

Incidence a faktory predikující rekurentní trombózu u pacientů s necirhotickou trombózou portální žíly

Klinická guidelines nedoporučují dlouhodobou antikoagulaci u pacientů s necirhotickou splanchnickou žilní trombózou (NC-SVT) bez současné trombofilie vzhledem k tomu, že se předpokládá, že riziko rekurentní trombózy (RT) je velmi nízké. Hlavním cílem této studie bylo popsat incidenci RT u pacientů s NC-SVT bez indikace k dlouhodobé antikoagulační léčbě. Sekundárním cílem bylo identifikovat rizikové faktory RT a následně je potvrdit ve validační kohortě. Byla provedena multicentrická, retrospektivní, observační studie, která hodnotila rizikové faktory RT u 64 pacientů s NC-SVT s idiopatickou nebo lokální etiologií. V podskupině 48 jedinců byla analyzována potenciální role dalších trombofilních faktorů pro predikci RT. Nálezy byly validovány u 70 pacientů s NC-SVT s idiopatickou nebo lokální etiologií. Z celkem 64 účastníků testovací kohorty prodělalo 17 (26 %) splanchnickou a/nebo mimosplanchnickou RT (celková RT) v průběhu sledování (kumulativní incidence 2, 10, 19 a 34 % v 1, 2, 5 a 10 letech). Celkem 53 % se splanchnickou RT bylo asymptomatických. Žádné klinické nebo bio­chemické parametry nepredikovaly celkovou RT. Nicméně ze 48 pacientů z dodatečné studie trombofilních faktorů byla jediným nezávislým faktorem, který predikoval celkovou RT, hodnota faktoru VIII ≥150 % (HR 7,10; 95% CI 2,17–23,17; p < 0,01). Ve validační kohortě prodělalo 19 pacientů (27 %) celkovou RT, což bylo rovněž nezávisle predikováno faktorem VIII > 150 % (HR 3,71; 95% CI 1,31–10,5; p < 0,01). Prediktivní hodnota faktoru VIII byla potvrzena u pacientů s idiopatickou i lokální etiologií NC-SVT. Pacienti s idiopatickou nebo lokální etiologií NC-SVT mají riziko celkové RT. Splanchnická RT může být asymptomatická a vyžaduje screening její detekce. Hodnota faktoru VIII ≥ 150 % může pomoci identifikovat jedince ve vysokém riziku celkové RT, kteří mohou profitovat z dlouhodobé antikoagulace.

Progressive cholestasis and associated sclerosing cholangitis are frequent complications of COVID-19 in patients with chronic liver disease

Hartl L, Haslinger K, Angerer M et al.

Hepatology 2022; 76 (6): 1563–1575. doi: 10.1002/hep.32582.

Progresivní cholestáza a asociovaná sklerozující cholangitida jsou častými komplikacemi covidu-19 u pacientů s chronickým jaterním onemocněním

Cholestáza je asociována s tíží onemocnění a horším průběhem u covidu-19. Byly popsány případy sekundární sklerozující cholangitidy (SSC) po těžkém akutním respiračním syndromu při koronavirové infekci 2 (SARS-CoV-2). Do stude byli zahrnuti hospitalizovaní pacienti s covidem-19 mezi 3/2020 a 7/2021. Pacienti byli stratifikováni do skupin (i) bez chronického onemocnění jater (CLD), (ii) s nepokročilým CLD (non-ACLD) nebo (iii) s pokročilým CLD (ACLD). Pacienti s CLD a necovidovou pneumonií byli matchováni k pacientům s CLD a covidem-19 jako kontrolní skupině. Byla zaznamenána jaterní bio­chemie před (Pre) covidovou infekcí a při prvním, druhém a třetím odběru krve po infekci SARS-CoV-2 (T1–T3) a při poslední dostupné kontrole (Last). Bylo zahrnuto 496 pacientů. Celkem mělo 13,1 % (n = 65) CLD (non-ACLD: 70,8 %; ACLD 29,2 %), predominantní etiologií byla NAFLD/NASH (60,0 %). Jaterní poškození při covidu-19 bylo častější mezi pacienty s CLD (24,6 vs. 10,6 %; p = 0,001). Po infekci SARS-CoV-2 vykazovali pacienti s CLD progresivní cholestázu s perzistentně zvýšenými hodnotami alkalické fosfatázy (Pre 91,0 vs. T1 121,0 vs. Last 175,0 U/l; p < 0,001) a gamma-glutamyl transferázy (Pre 95,0 vs. T1 135,0 vs. Last 202,0 U/I; p = 0,001). Celkem 23,1 % pacientů s CLD (n = 15/65) vyvinulo v průběhu covidu-19 cholestatické jaterní selhání (cholestáza plus bilirubin ≥ 6 mg/dl) a 15,4 % pacientů (n = 10/65) vyvinulo SSC). SSC bylo významně častější u pacientů s CLD a covidem-19 než u pacientů s CLD a non-covidem-19 pneumonií (p = 0,040). SSC asociovaná s covidem-19 se vyvinula predominantně u pacientů s NAFLD/NASH a metabolickými rizikovými faktory. Celkem 26,3 % (n = 5/19) pacientů s ACLD vyvinulo po infekci SARS-CoV-2 jaterní dekompenzaci. Asi 20 % pacientů s CLD vyvine po infekci SARS-CoV-2 progresivní cholestázu. Pacienti s NAFLD/NASH a metabolickými rizikovými faktory jsou po covidu-19 ve zvláštním riziku rozvoje cholestatického jaterního selhání a/nebo SSC.

Risk of colorectal cancer after appendectomy: a systematic review and meta-analysis

Liu Z, Ma X, Zhu Ch et al.

J Gastroenterol Hepatol. In press 2023. Online ahead of print.

Riziko kolorektálního karcinomu po appendektomii: systematický přehled a metaanalýza

Souvislosti a cíl: Je známo, že appendektomie je spojena s různými chorobami, ale stále není jisté, zda zvyšuje riziko kolorektálního karcinomu (CRC). I z tohoto důvodu byl vypracován systematický přehled a metaanalýza zaměřená na zkoumání možné souvislosti mezi appendektomií a CRC. Metody: Pomocí databází PubMed, Embase, Cochrane library, Web of Science, ClinicalTrials.gov bylo provedeno systematické vyhledávání do 4. května 2022 pro studie zabývající se vlivem appendektomie na CRC, karcinom tlustého střeva (CC) nebo karcinom rekta (RC). Liché poměry (OR) a 95% intervaly spolehlivosti (CI) CRC po appendektomii byly sdruženy pomocí modelu náhodných efektů. Analýzy podskupin byly provedeny podle regionu, pohlaví a lokalizace nádoru. Výsledky: Rešerše identifikovala 1 743 článků, z nichž 22 studií ze tří kontinentů publikovaných v letech 1964–2022 bylo vhodných k zařazení. Celkově bylo u osob po appendektomii vyšší riziko CRC (OR 1,31; 95% CI 1,05–1,62). U Evropanů však toto riziko nebylo významné (OR 0,94; 95% CI 0,87–1,02; I2 0 %), zatímco u Američanů a Asiatů by appendektomie zvýšila riziko CRC (OR 1,68; 95% CI 1,15–2,44; I2 65 % a OR 1,46; 95% CI: 1,04–2,05; I2 98 %), zejména pak u žen a v rozvojových zemích. Za zmínku stojí, že appendektomie by mohla být protektivním faktorem rakoviny tlustého střeva u evropských žen (OR 0,87; 95% CI 0,77–0,98; I2 0 %). Závěry: Appendektomie může být rizikovým faktorem pro vznik CRC, a to v různé míře u různých populací. Pro lepší klinické rozhodování je zapotřebí více vysoce kvalitních meziregionálních studií.

Persistent contamination of a duodenoscope working channel in a non-clinical simulated ERCP setting

Kwakman J, Bexkens ML, Bruno MJ et al.

Endoscopy 2022; 54 (11): 1085–1090. doi: 10.1055/a-1814-4379.

Trvalé znečištění pracovního kanálu duodenoskopu v neklinickém simulovaném ERCP prostředí

Zdrojem přetrvávající kontaminace duodenoskopů se zdá být bio­film, jemuž je dlouhodobě věnována větší pozornost. Biofilm je definován jako nahromadění mikroorganizmů na povrchu uzavřeném v matrici exopolysacharidů. Výzkum bio­filmů na duodenoskopech se dosud zaměřoval především na existující bio­filmy na klinicky používaných endoskopech a na in vitro bio­filmy v simulačních kanálech. Aby se kontaminace duodenoskopu zmírnila, zaměřila se nedávná konstrukční vylepšení především na distální hrot. Pracovní kanály však zůstávají beze změny, což může souviset s tvorbou bio­filmu. Nizozemští autoři proto zkoumali perzistenci mikroorganizmů v distálním hrotu endoskopu a v pracovních kanálcích po vystavení suprafyziologické zátěži střevních mikroorganizmů v neklinickém simulovaném prostředí endoskopické retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP). Hodnotili přetrvávání mikroorganizmů, které svědčí o tvorbě bio­filmu, v repasovaných duodenoskopech v neklinickém ERCP prostředí. K tomu používali tři nové duodenoskopy. Ty byly nadměrně znečištěny v neklinických simulacích ERCP, po nichž následovalo jejich opětovné zpracování. V první fázi byly tyto tři duodenoskopy podrobeny 40 testům, pak následně 20 testům ve druhé fázi, při nichž se P. aeruginosa (ATCC 27853) nahradila jiným kmenem P. aeruginosa (ATCC 15442), označovaným jako Pa-typ 1, resp. Pa-typ 2. Kultivace hrotu a pracovního kanálu byly získány po dezinfekci na vysoké úrovni a uskladnění přes noc. Autoři studie zjistili, že jeden duodenoskop vykazoval přetrvávající růst P. aeruginosa od pátého testu až do konce studie. Pa-Typ 1 zůstal přítomen až do konce studie v kulturách tohoto duodenoskopu, a to i po ukončení expozice tomuto specifickému kmeni. Ostatní dva duodenoskopy vykazovaly pouze náhodnou kontaminaci. Závěrem lze říci, že v této neklinické simulační studii ERCP byly duodenoskopy vystaveny nadfyziologickému zatížení patologickými střevními mikroorganizmy během 60 cyklů. To vedlo k přetrvávání Pa-typu 1 v pracovním kanálu jednoho ze tří duodenoskopů, a to navzdory pokračujícím dezinfekčním cyklům, a dokonce i po ukončení expozice tomuto specifickému typu Pa 1. Toto zjištění nasvědčuje tvorbě bio­filmu; ten však nebyl zobrazen mikroskopickým hodnocením. Výsledky naznačují, že budoucí výzkum a vývoj by se měl více zaměřit na pracovní kanál, aby se nadále snižovalo riziko tvorby bio­filmu.

Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Míková¹, MUDr. Kristýna Kaštylová², MUDr. Vincent Zoundjiekpon³ a MUDr. Silvia Cveková³

¹Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

²Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze

³II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc

Gastroent Hepatol 2023; 77(1): 57–58