Editorial

Vážení přátelé,

přichází k vám další číslo České urologie a je pro mne velkou ctí, že jsem dostal příležitost napsat tento „editorial“. Chtěl bych se při této příležitosti zamyslet nad situací v české onkourologii, nad tím, čeho náš obor dosáhl a co ještě stojí před námi. Vzpomínám si, jak jsme počátkem roku 2007 v rámci Zimního urologického sympozia připravili spolu s předními českými onkology program věnovaný léčbě jednotlivých urologických nádorů a současně s nimi diskutovali i koncepci onkologické péče. Bylo tehdy zřejmé, že vytvořením přesně definované struktury spočívající v systému komplexních onkologických center se onkologové stali spolehlivým a vítaným partnerem pro Ministerstvo zdravotnictví i pro zdravotní pojišťovny. Jasně jsme tehdy cítili, že bude pro náš obor obtížné udržet nejen některé formy medikamentózní léčby, ale i významnou pozici, kterou urologové v léčbě nádorových onemocnění hráli. Bylo jasné, že bez přesně definované struktury péče včetně určité míry centralizace a bez adekvátního vzdělávání nemůžeme úspěchu dosáhnout.

Urologická společnost dlouhodobě věnuje velkou pozornost přípravě odborných akcí sloužících nejen k edukaci urologů, ale i jako platforma pro výměnu názorů s klinickými a radiačními onkology. Věřím, že to naší společnosti pomohlo získat mezi onkology určitý respekt i řadu přátel, což usnadnilo některá další složitá jednání. Postupně vznikly cykly seminářů na onkologická témata (Marcus, semináře o nádorech měchýře či ledvin) i dnes již tradiční sympozium KNOU.

V roce 2013 vešel v platnost nový nástavbový obor, onkourologie, a následně i subkatedra onkourologie, která dodnes organizuje vzdělávání v oboru i atestační zkoušky. Od února 2016, kdy se konala první atestace, složilo úspěšně zkoušku 25 urologů ze všech částí České republiky. Díky tomu mohla řada větších pracovišť získat akreditaci pro výuku v oboru onkourologie, což přináší možnost přípravy dalších adeptů tohoto oboru. Získáváme tím novou generaci vzdělaných odborníků schopných vést onkotýmy, přistupovat s komplexní znalostí k léčbě urologických nádorů i aplikovat některé formy systémové terapie.

Onkourologové představují nezbytný předpoklad pro vznik onkourologických center, která disponují předepsaným vybavením a do kterých lze koncentrovat některé nové a nákladné formy terapií. Takovou vlaštovkou se stala intravezikální termochemoterapie nádorů měchýře a věřím, že budou následovat i metody další. První onkourologická centra byla Ministerstvem ustanovena v roce 2019 a jejich síť dnes pokrývá celou republiku. Je přitom třeba zdůraznit, že významnou roli hraje a bude hrát spolupráce mezi centry a standardními urologickými odděleními, do jejichž gesce spadá diagnostika i velká většina onkourologických výkonů.

Výše zmíněnými kroky se urologické komunitě podařilo vytvořit organizační platformu nezbytnou pro poskytování špičkové péče i pro vstup nových moderních způsobů léčby. Je nyní na nás, jakým způsobem tuto příležitost využijeme. Za klíčové považuji udržování vysoké kvality péče v jednotlivých centrech a aktivní přístup k zavádění nových metod léčby, které by měly zůstávat v gesci onkourologů. Centra musí participovat na výzkumných aktivitách, minimálně v podobě komerčních klinických studií. Stejně tak bude pro obor důležité úspěšné řešení medicínsky a společensky významných úkolů, jako je časná detekce karcinomu prostaty.

Věřím, že urologie, potažmo onkourologie, mají potenciál ke splnění všech těchto výzev.

Váš Marko Babjuk

prof. MUDr. Marko Babjuk, CSc.

Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol

V Úvalu 84/1

150 06 Praha 5

marek.babjuk@fnmotol.cz

V Praze, 24. 2. 2023