Erysipel - retrospektivní studie za období 1996-2000

V souboru 355 pacientů s erysipelem, rozděleném do dvou skupin, byla provedena retrospektivníanalýza anamnestických dat, vyšetření a léčby. První skupinu tvořilo 264 pacientů s erysipelempoprvé v životě, druhou 91 (25,6 %) pacientů s recidivujícím erysipelem. Porovnání obou skupinukázalo, že recidivující erysipel postihuje vyšší věkové skupiny, je lokalizován signifikantně častějina dolních končetinách při současné chronické venózní insuficienci, lymfedému, bércovém vředua mykotické infekci.Při hodnocení léčby 400 erysipelů se ukázalo, že léčba antibiotikem selhala v 80 (20,0 %) případech.Neúspěšná léčba byla zaznamenána u všech pacientů po kotrimoxazolu a oxacilinu, dáleu 73,7 % pacientů léčených tetracykliny. Nejčastěji byla k léčbě použita cefalosporinová antibiotika1. generace, a to u 236 (59,0 %) atak erysipelu, která měla vysoký léčebný účinek (92,3 %) a nejméněnežádoucích účinků. Menší terapeutická úspěšnost byla zjištěna po aminopenicilinech (68,7 %),základních penicilinech (43,3 %), a makrolidovém antibiotiku roxitromycinu (50,0 %).Z výsledků studie vyplývá, že lékem volby u nekomplikovaných erysipelů zůstávají penicilinovépřípravky, u pacientů alergických na penicilin makrolidová antibiotika, event. cefalosporiny 1. generace.U komplikovaných případů se sekundární bakteriální flórou by měla být preferovaná cefalosporinováantibiotika 1. generace, nebo aminopeniciliny kombinované s inhibitory -laktamáz. Léčbaby měla být upravována vždy podle výsledků mikrobiologického vyšetření. K zabránění recidiverysipelu je nutné současně s antibiotiky léčit kožní léze, které mohou být vstupní bránou streptokokovéinfekce, a zlepšit funkci žilního systému a lymfatické drenáže na dolních končetinách.

Klíčová slova:
erysipel - retrospektivní studie - léčba

Erysipelas - Retrospective Study of the Period 1996-2000

In a cohort of 355 patients with erysipelas divided into two groups a retrospective analysis ofanamnestic data, examinations and treatmentwas made. The first group comprised 264 patients whohad erysipelas for the first time in their life, the second group of 91 (25.6 %) were patients withrelapsing erysipelas. Comparison of the two groups revealed that relapsing erysipelas affects moreadvanced age groups, appears significantly more frequently on the lower extremities and is associatedwith chronic venous insufficiency, lymphoedema, leg ulcers and mycotic infection.Evaluation of treatment of 400 cases revealed that antibiotic treatment failed in 80 (20 %).Unsuccessful treatment was recorded in all patients after cotrimoxazole and oxacillin, as well as in73.7 % patients treated with tetracyclines. Most frequently for treatment cephalosporin antibioticsof the first generation were used, i.e. in 236 (59.0 %) attacks of erysipelas which had a high therapeuticeffect (92.3 %) and least undesirable effects. The therapeutic success was less favourable afteraminopenicillins (68.7 %), basic penicillins (43.3 %) and the macrolide antibiotic roxitromycin(50.0 %).)From the results of the investigation ensues that the drugs of choice in non-complicated erysipelasremain penicillin preparations, in patients allergic to penicillin macrolide antibiotics, possiblycephalosporins of the first generation.In complicated cases with secondary bacterial flora cephalosporin antibiotics of the first generationshould be preferred or aminopenicillins combined with -lactamase inhibitors. Treatmentshould be always adjusted according to the results of the microbiological examination. To preventrelapses of erysipel it is important to treat concurrently with antibiotic skin lesions which may allowpenetration of streptococcal infection, and to improve the function of the venous system andlymphatic drainage of the lower extremities.

Key words:
erysipelas - retrospective study - treatment

Souhrn

V souboru 355 pacientů s erysipelem, rozděleném do dvou skupin, byla provedena retrospektivníanalýza anamnestických dat, vyšetření a léčby. První skupinu tvořilo 264 pacientů s erysipelempoprvé v životě, druhou 91 (25,6 %) pacientů s recidivujícím erysipelem. Porovnání obou skupinukázalo, že recidivující erysipel postihuje vyšší věkové skupiny, je lokalizován signifikantně častějina dolních končetinách při současné chronické venózní insuficienci, lymfedému, bércovém vředua mykotické infekci.Při hodnocení léčby 400 erysipelů se ukázalo, že léčba antibiotikem selhala v 80 (20,0 %) případech.Neúspěšná léčba byla zaznamenána u všech pacientů po kotrimoxazolu a oxacilinu, dáleu 73,7 % pacientů léčených tetracykliny. Nejčastěji byla k léčbě použita cefalosporinová antibiotika1. generace, a to u 236 (59,0 %) atak erysipelu, která měla vysoký léčebný účinek (92,3 %) a nejméněnežádoucích účinků. Menší terapeutická úspěšnost byla zjištěna po aminopenicilinech (68,7 %),základních penicilinech (43,3 %), a makrolidovém antibiotiku roxitromycinu (50,0 %).Z výsledků studie vyplývá, že lékem volby u nekomplikovaných erysipelů zůstávají penicilinovépřípravky, u pacientů alergických na penicilin makrolidová antibiotika, event. cefalosporiny 1. generace.U komplikovaných případů se sekundární bakteriální flórou by měla být preferovaná cefalosporinováantibiotika 1. generace, nebo aminopeniciliny kombinované s inhibitory -laktamáz. Léčbaby měla být upravována vždy podle výsledků mikrobiologického vyšetření. K zabránění recidiverysipelu je nutné současně s antibiotiky léčit kožní léze, které mohou být vstupní bránou streptokokovéinfekce, a zlepšit funkci žilního systému a lymfatické drenáže na dolních končetinách.

Klíčová slova:
erysipel - retrospektivní studie - léčba

Erysipel - retrospektivní studie za období 1996-2000

Souhrn

Štítky

Česko-slovenská dermatologie

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz