Ohlédnutí za rokem 2008

Letošní adventní čas přišel nečekaně brzy, již v listopadu, pro mne snad nejdříve v životě (a prý to bude jen horší). Třebaže jsme asi zdaleka nestihli ani část toho, co jsme si pro letošní rok předsevzali, již se hlásí plíživě rok nový, pro mnohé z nás velmi významný. Hledisko významnosti záleží na úhlu pohledu, proto mi dovolte porozhlédnout se zpět, za rokem 2008.

V lednu jsme po uzavření lůžkové části přes Vánoce jen pomalu nabírali pacienty a s nimi i požadované body... a začínali jsme se obávat, co se stane s naší nemocnicí. Obavy sílily hlavně v létě, ale kupodivu, nic se (zatím) nestalo. Vlastně jsme se asi zbytečně obávali, i když, kdo ví? Nyní, koncem roku, počítáme pacienty, body, přímé platby a snažíme se dokázat nedokazatelné – že léčíme tak, jak se má, že se chováme k pacientům slušně a že nejsme navíc v červených číslech (přitom moc dobře víme, že nemůžeme ovlivnit velkou část našich nákladů ani příjmů). Není to náhodou, i u vás, každý rok podobné?

Celý rok jsme se snažili podle nejlepšího svědomí předávat své znalosti mladším – medikům, kolegům dermatologům i jiným specialistům. Medici nás potěšili hodnocením v rámci evaluace fakulty (skončili jsme na fakultě na 6. místě), pobývali u nás na klinice zahraniční studenti i kolegové ze světa (v rámci výměnného programu Erasmus a výměnného programu International Society of Dermatology, chodili k nám stážisté před atestacemi nebo prostě jen tak, ze zájmu. Navíc jsme si vymysleli řadu vzdělávacích akcí – letos byl bezesporu nejúspěšnější Cosmoderm – Sympozium estetické medicíny s téměř 500 účastníky. (Kriticky však musím přiznat, že ještě lepší byla letos Dermaparty, organizovaná paní primářkou Zelenkovou v Žilině!) Nově jsme se pustili do vzdělávání praktických lékařů a pediatrů, a to jak v Praze, tak v regionech. Toto vzdělávání, jehož cílem je navázat užší kontakt s kolegy z jiných oborů, je právě v polovině, a již se rýsují další směry jeho pokračování – pokud zvládneme „velký kongres“ v květnu.

Osmý ročník Evropského dne melanomu a první rok aktivit Nadačního fondu Ikaros opět přesvědčily naši veřejnost, že jediným specialistou „na kůži“ je dermatolog. Víte, že jsme již společně vyšetřili na 33.000 spoluobčanů během jednoho dne v roce? Letos se podobně medializovaly aktivity kolem Světového dne psoriázy a kongres pořádaný v Brně doc. Vašků byl jednou z mála vysoce odborných, monotematických akcí u nás. Určitě si můžeme jen přát, aby v těchto kongresech pan docent pokračoval.

Ani postgraduální vzdělávání v dermatovenerologii nemělo letos na růžích ustláno a podle posledních návrhů není nyní ani jasné, zda vůbec náš obor zůstane základním bez společného, zřejmě interního, dvouletého kmene. To, co by to znamenalo pro chod jednotlivých lůžkových oddělení, si lze jen stěží představit. A nově zřizovaná rezidentská místa asi nebudou dostatečnou náhradou za možný odliv dermatologů do interní medicíny. Proto si lze jen přát, aby hlasy prof. Štorka a Arenbergera byly vyslyšeny na ministerských místech.

Personální změny v našem oboru se v letošním roce v hojném počtu nekonaly, představení nové paní primářky naší kliniky MUDr. N. Vojáčkové najdete na jiném místě tohoto čísla. Zda někdo z kolegů obdržel vyznamenání, cenu, dosáhnul odborného úspěchu, se, doufám, dozvíme koncem roku od přednostů klinik a oddělení a budeme vás rádi informovat. Sama vím jen o nové funkci pana prof. Juraje Péče, který se stal prezidentem „Alp-Danube-Adriatic Association of STIs“. S koncem roku budeme také muset hlásit na fakulty své publikační počiny v odborných periodicích, o nichž bych vás také ráda v příštím čísle informovala. Nicméně událostí publikační „číslo 1“ se letos stalo vydání učebnice dermatovenerologie prof. Štorka a kolektivu! Přesto, že i v této učebnici zůstal termín „ložisko“, který se snažím vymýtit z hlav mých studentů a rezidentů, věřím, že si tato publikace zaslouží i jiné ocenění než jen pochvalu. Správní rada České akademie dermatovenerologie bude tedy mít možná lehčí úkol při výběru publikací za rok 2008 (o aktivitách České akademie dermatovenerologie se dočtete ve výroční zprávě v příštím čísle).

A co bylo letos pro mne největším překvapením? Protože mi můj druhý šéfredaktor v nejlepší víře „cenzuruje“ mé přímé líčení lokálních skutečností, dovolte mi podělit se s vámi o poslední zážitky z cest zahraničních. Letošní listopad jsem strávila o 11 dnů více v letadle než na zemi, obletěla Jižní a Severní Ameriku, Evropu a Asii a viděla opět to, na co tak rádi, zahlceni denními problémy a pseudoproblémy, zapomínáme – že nám vlastně nic neschází, že se nám daří stále dobře, že máme kde bydlet, netrpíme hladem a naše děti se mají mnohem lépe než my. Každému přeji, aby měl možnost navštívit Filipíny, kde mne již po příletu při cestě do hotelu na červené obstoupily v taxi dvě mladé ženy s podvyživenými, nahými dětmi v náručí, žebrající o dolary, nebo o pár metrů dál mladí muži, nabízející velmi levné vstupné do „masážních salónů“. V zemi, kde průměrný plat je necelých 200 dolarů, kde 80 % obyvatel žije pod hranicí nouze, 10 % na ni dosahuje a 10 % žije v relativním blahobytu. A zároveň v zemi, kde jsou všudypřítomné kontroly vojska se zbraněmi, při každém vstupu do hotelu, kongresového centra atd. musíte odevzdat své zavazadlo ke skutečné prohlídce. Potom rádi nasednete do letadla domů, kde je sice zima, kde nevíme, jak budou naše ambulance a lůžková oddělení prosperovat, ale kde nás čekají naši nejbližší a blízcí. Věřím, že i vy, čtenáři Česko-slovenské dermatologie, patříte mezi naše blízké a spolu s panem profesorem Štorkem vám přejeme:

Krásné Vánoce, hodně pohody, klidu, odpočinku a nabrání sil do „našeho“ roku 2009, který bude naším velkým dermatologickým svátkem!

V úctě J. Hercogová