SLINNÉ ŽLÁZY VYPADAJÍ V MIKROSKOPU TAK KRÁSNĚ!

Doc. MUDr. Jan Laco, Ph.D. začal už během studií medicíny pracovat na Fingerlandově ústavu patologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Hradci Králové, a v té době začal pěstovat svoji zálibu (a budoucí specializaci) v oblasti orofaciální patologie, v patologii slinných žláz a tehdy zejména v patologii štítné žlázy. Na Fingerlandově ústavu patologie zakotvil i po absolutoriu a zůstal mu věrný dodnes. K výše uvedeným oblastem zájmu postupně přidal i molekulární patologii – začal studovat molekulárně genetické změny a faktory chemorezistence u zhoubných nádorů vaječníku, možnosti detekce změn prognosticky a léčebně významných genů u zhoubných nádorůprsu a žaludku a také možnosti detekce HPV. A právě s prací na téma “Úloha lidských papilomavirů v etiopatogenezi dlaždicobuněčného karcinomu dutiny ústní a orofaryngu“ nedávno úspěšně habilitoval na hradecké lékařské fakultě. Kromě čerstvé docentury však gratulujeme i k dalšímu úspěchu – docent Laco už podruhé za sebou získal Lamblovu cenu, kterou uděluje výbor naší společnosti za nejlepší publikace svých členů do 35 let věku v předchozím roce.

Už podruhé za sebou byla tvoje odborná práce oceněna Lamblovou cenou výboru Společnosti českých patologů ČLS JEP. Tentokrát to byl soubor tří publikací v zahraničních časopisech (viz rámeček na str. 117). Mohl bys nám oceněné práce krátce představit?

První práce se týkala úlohy lidských papilomavirů (HPV) v etiopatogenezi dlaždicobuněčného karcinomu dutiny ústní a orofaryngu u nekuřáků bez abúzu alkoholu. Zjistili jsme, že zatímco většina dlaždicobuněčných karcinomů orofaryngu je u těchto nemocných způsobena HPV, tak u karcinomů dutiny ústní jsou HPV přítomny pouze u cca 10 % případů, což naznačuje existenci dosud neznámých rizikových faktorů u těchto nádorů.

Další dvě práce se týkaly úlohy imunoglobulinů G4 (IgG4) při vzniku chronické sklerózující sialoadenitidy, resp. izolované hrudní aortitidy (IHA). V první studii, která popisovala mimochodem první větší soubor nemocných z evropské populace, jsme potvrdili nálezy předchozích prací amerických a japonských autorů a chronickou sklerózující sialoadenitidu je tedy možné považovat za jeden z projevů systémové IgG4 choroby. Inspirací pro zjišťování úlohy IgG4 při vzniku IHA byly předchozí práce týkající se břišní aortitidy a dvě kazuistická sdělení popisující přítomnost IgG4-pozitivních buněk u IHA. V naší studii zahrnující 11 nemocných jsme rovněž v některých případech pozorovali IgG4-pozitivní plazmatické buňky v zánětlivém infiltrátu ve stěně aorty. Celkově se však dá říci, že IHA je zřejmě heterogenním onemocněním, které může být v malém počtu případů (cca 5 – 10 %) projevem systémové IgG4 choroby.

Co tě vlastně přivedlo k zájmu o oblast patologie hlavy a krku?

Můj zájem o tuto oblast vyplynul v podstatě z nutnosti být o pár kapitol dále před studenty zubního lékařství , výukou jejichž praktických cvičení jsem byl krátce po nástupu na Fingerlandův ústav patologie pověřen přibližně následujícím způsobem. Tehdejší přednosta prof. Šteiner mě jednoho dne zastavil na chodbě s otázkou, která u začínajících lékařů musí nutně vzbudit oprávněné podezření: „Honzo, stavte se odpoledne u mě, něco bych pro vás měl“. Na konci rozhovoru jsem (řečeno s Cimrmanem) musel rád se vším souhlasit a již nebylo cesty zpět. Posléze jsme navázali konstruktivní spolupráci s naší stomatologickou a ORL klinikou a začal jsem se více věnovat odečítání biopsií z těchto pracovišť.

Již v počátcích vlastních výzkumných aktivit jsem měl díky prof. Ryškovi možnost zapojit se do celé řady badatelských projektů, které se týkaly problematiky patologie hlavy a krku a díky kterým jsem se mohl přiučit vědecké práci a začít vidět zatím „bílá místa“ v této oblasti, kterých rozhodně není málo. Osobně se mi líbí zejména velká rozmanitost této krajiny a slinné žlázy vypadají v mikroskopu tak krásně!

Jaké směry vývoje nás v oblasti patologie hlavy a krku čekají v budoucnu?

Myslím, že rozpoznání úlohy HPV v etiopatogenezi dlaždicobuněčného karcinomu dutiny ústní a orofaryngu je jedním z důležitých milníků v této oblasti nejen z onkologického hlediska. V podstatě je to po dlouhé době první krok směrem k personalizované medicíně u těchto nádorů. Bylo prokázáno, že HPV status a exprese proteinu p16 jsou důležitými prognostickými markery, které se v blízké budoucnosti stanou zřejmě i ukazateli prediktivními. Je potěšující, že vyšetřování těchto charakteristik se stalo na celé řadě pracovišť již rutinní záležitostí. V budoucnu očekávám identifikaci dalších markerů, které by předpovídaly např. senzitivitu daného nádoru k radioterapii či k moderním léčivům typu monoklonálních protilátek nebo tyrozinkinázových inhibitorů.

V oblasti patologie slinných žláz bude výzkum určitě zaměřen na poznání molekulárně genetických změn u jednotlivých nádorů, což je v poslední době jednoznačné zaměření výzkumných aktivit v nádorové patologii... a kromě toho lze vzhledem k neutuchající aktivitě prof. Skálové zcela jistě očekávat i popis nových nádorů slinných žláz :-).

A jaké ty máš plány do budoucna?

V rámci výzkumných aktivit bych zatím nerad opouštěl HPV, o jejichž úloze v etiopatogenezi nejrůznějších lézí hlavy a krku i po tolika letech výzkumu nevíme zdaleka všechno. Rovněž optimální metodika jejich detekce zůstává zatím otevřenou otázkou. Ve spolupráci s klinickými lékaři se kromě toho v současné době věnujeme např. problematice zjišťování radiosenzitivity dlaždicobuněčného karcinomu dutiny ústní a orofaryngu pomocí různých imunohistochemických markerů, přínosu vyšetřování sentinelových lymfatických uzlin u těchto nádorů apod.

A co děláš, když neděláš :-)?

Mezi mé záliby patří zejména cestování, horská turistika v různých nadmořských výškách, vodáctví a četba. Pravidelně chodím hrát fotbal a začal jsem s badmintonem, který všem vřele doporučuji. Rád zajdu i do divadla nebo na dobrý film. Moje nejoblíbenější filmové tituly zde ovšem nebudu prozrazovat, neboť jsem kvůli tomu častým terčem poznámek některých kolegů na pracovišti (hlavně prim. Podholy) . Velkou „zálibou“, mohu-li to tak říct, je můj syn Lukáš, se kterým mám možnost podnikat úžasné výpravy do dětského světa. V současné době např. řešíme klíčové otázky typu jak spí plejtvák myšok a zda by buvol kaferský přepral geparda a hlavně – jak přesně by to udělal. Mimochodem, Wikipedie ani domácí knihovnička mi s nalezením odpovědí příliš nepomáhají … .

–jz–