24th EUROPEAN CONGRESS OF PATHOLOGY 2012, PRAHA - Pulmopatologie
Autori:
Radoslav Matěj
Pôsobisko autorov:
Oddělení patologie a molekulární medicíny Thomayerovy nemocnice, Praha
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 49, 2013, No. 1, p. 13-14
Kategória:
MONITOR 24<sup>th</sup> EUROPEAN CONGRESS OF PATHOLOGY 2012, PRAHA
NOVINKY V PULMOPATOLOGII
Na kongresu bylo plicní patologie překvapivě relativně hojně, kromě oficiálních sympózií pracovní skupiny pulmopatologie byla dokonce tři sympózia volných sdělení, dosti rozsáhlá posterová sekce a rovněž dvě firemní satelitní sympózia byla věnována pulmopatologické problematice. Celkové množství sdělení tedy zohledňuje fakt, že pulmopatologie už přestává být popelkou velkých mezinárodních akcí a zejména rozvoj možností nových diagnostických, prediktivních i léčebných markerů zejména v pulmoonkologii přitahuje pozornost i velkých farmaceutických firem. Objektivně je však nutné předeslat, že ne vždy kvantita znamená zároveň kvalitu a byť mnoho sdělení bylo zajímavých a podnětných, skutečně zásadních jich bylo na celém sjezdu alespoň v oblasti plicní patologie asi jako onoho pověstného šafránu. Kromě přehledných sdělení v sympóziích od zvaných řečníků se dostalo i na některé řekněme až kuriózní výsledky, které si mnohdy nezadaly s pověstným ověřováním faktu, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne. Ale i to s sebou přináší zvýšený zájem o pulmopatologii a některé poznatky byly alespoň zábavné a rozšířily záběr poznání. Vždyť kdo věděl o existenci záhadné byliny Caryocar Brasilliense rostoucí jen v jednom státu Brazilie, jejíž olej má tak úžasné protinádorové účinky! Pravda je, že když došlo v diskusi na holá fakta, nemohlo následovat nic jiného než další díl Cimrmanovy frustrační kompozice, ale diskuse byla alespoň vedena v přátelském duchu.
Intersticiální plicní nemoci
V sympóziu “Nové pokroky v intersticiálních plicních nemocech” byla přednesena čtyři velmi přehledná a ilustrativní sdělení pokrývající nejvíce se rozvíjející oblasti nemocí plicních intersticií. Jako již tradičně skvělý řečník, Helmut Popper z Grazu, shrnul možnosti diagnostiky autoimunitních lézí z plicních biopsií stylem, že každý posluchač měl pocit, že není vlastně nic jednoduššího. V ilustrativně připraveném sdělení demonstroval případy, kdy lze z plicní biopsie při znalosti výsledků laboratorních vyšetření dojít k diagnóze systémového autoimunitního onemocnění. Tak jak tomu ovšem v pulmopatologii je již pravidlem, bez dokonalé a harmonizované spolupráce multidisciplinárního týmu to prostě nejde. Další přehledná přednáška se věnovala velmi moderní skupině onemocnění spojených s IgG4. Shodou okolností právě v průběhu kongresu byla v Modern Pathology publikována konsenzuální klasifikace lézí spojených s IgG4 a v plicním parenchymu lze rozeznat několik typů postižení, které byly přehledně shrnuty ve sdělení Fiony Calabrese. Módnosti této oblasti patologie včetně pulmopatologie nasvědčoval i fakt, že IgG4 asociované patologie plicního parenchymu byly námětem několika povětšinou velmi pěkných posterových sdělení, zejména série případů prezentovaná americkými autory v čele s Donem Guineem zaměřená na analýzu asociace IgG4 pozitivních plazmatických buněk u plicních lymfoidních hyperplázií může vrhat nové a nečekané světlo na patofyziologii některých nevšedních plicních lézí. Ostatně pěkný poster kazuistického sdělení autorů z Olomouce a Hradce Králové ukazuje, že i v zemích Koruny české lze onemocnění asociovaná s IgG4 najít. Sdělení Richarda Attanoose o přehledu méně obvyklých pneumokonióz bylo vyčerpávajícím přehledem všech možných i nemožných pneumokonióz.
Fenotypizace plicních nádorů pro léčbu
Adjektivum krátký bohužel tomuto kurzu velmi slibně nazvanému “Relevance fenotypizace plicních nádorů pro léčebné možnosti” skutečně náleželo právem. Od začátku jej provázely organizační zmatky a bouře nad Chicagem zapříčinila, že jeden z nejvíce očekávaných řečníků vůbec nedorazil. I přes uvedené komplikace se nakonec kurz vydařil. Izidor Kern přehledně shrnul možnosti patologa v diagnostice nemalobuněčného karcinomu, která se stává klíčovou, kdy přesnější zařazení nádorové léze napomůže k indikaci cílené biologické terapie. Velmi přehledně demonstroval výhody úzké spolupráce cytologů a histomorfologů, kdy takto úzce provázaný tým má logicky nejvýtěžnější diagnostické možnosti včetně prezervace materiálu na molekulárně biologická vyšetření. Naléhavou potřebu multidisciplinárního přístupu v diagnostice plicních nádorových lézí a zejména významu role patologa v takovém týmu velmi přehledně referoval Fouad Alchami, který shrnul standardní fungování takových diskuzí na pracovištíh, ve Velké Británii. Vzhledem k reakcím publika v kuloárech je však zřejmé, že podobný princip fungování je relativně běžný i na specializovaných pracovištích, i v České republice. Velmi zajímavé sdělení německých autorů pod vedením profesora Pernera o možnostech využití průkazu receptoru FGFR1 v plicních nádorech zahájilo sérii sdělení o genetických aberacích, možnostech diagnostického využití a v neposlední řadě i potenciálních léčebných aspektech amplifikací tohoto receptoru u primárního skvamocelulárního karcinomu plicního i jeho metastáz, které byly prezentovány ve volných sděleních dalšími členy výzkumného týmu z Bonnu. Jednalo se o velmi zajímavá sdělení s velmi nadějnými výsledky v experimentálních modelech i přes to, že úvodní snímky všech sdělení byly prakticky identické. S napětím lze proto očekávat první výsledky klinické multicentrické studie preparátů zasahujících do biologie FGFR1.
VOLNÁ SDĚLENÍ
Ve třech blocích volných sdělení byly prezentovány různě zajímavá sdělení povětšinou se vztahující k plicním nádorům. Kromě již zmíněných sdělení o významu FGFR1 u skvamocelulárních karcinomů šlo často o různě zvolená schémata zvyšující diagnostickou výtěžnost nemalobuněčných plicních karcinomů, které často spíše než cokoliv nového přinášely zvyklosti jednotlivých pracovišť. I tak panovala shoda, že je třeba diagnostikovat co nejpřesněji, avšak s ohledem na co největší prezervaci tkáně pro molekulárně genetická vyšetření. Další série sdělení se věnovala celému spektru již známých prognostických a léčebných markerů, jimž s přehledem vévodil ALK, ale byla zde prezentována celé řada potenciálně využitelných molekul od chemokinů, přes receptory různých cytokinových molekul až po růstové faktory a různé enzymatické molekuly.
SATELITNÍ SYMPÓZIA
Obě satelitní sympózia podporovaná farmaceutickými firmami byla zaměřena samozřejmě cíleně na oblast zájmu farmaceutických gigantů, tedy na využití cílené biologické léčby u nemalobuněčných plicních karcinomů. Sympózium o prediktivních biomarkerech nemalobuněčných plicních karcinomů nazvané “Kde jsme a kam kráčíme” velmi přehledně obsáhlo současný stav poznání a i když nepřineslo závratné novinky, posluchači obdrželi velmi pěkně zpracovaná sdělení současného stavu poznání a výhledu do budoucna. Sympózium o rearangementu ALK u nemalobuněčných plicních karcinomů bylo rovněž souborem přehledných sdělení, jaká je situace a zejména problémy v této oblasti. Zvláště byla řečníky zdůrazněna naléhavá potřeba co nejlevnějšího testu, neboť v současnosti nejvíce užívaná FISH je extrémně drahá a náklady na testování by mohly překročit náklady na léčbu Crisotinibem. V tomto ohledu byla velmi zajímavá přednáška profesora Thunnissena o validaci různých metod v diagnostice a velice slibných výsledcích imunohistochemického průkazu ALK minimálně pro screeningové účely. Právě toto sdělení bylo právem předmětem nejživější diskuse.
POSTEROVÁ SEKCE
Z celkového počtu 42 posterových sdělení bylo bohužel k diskusi přístupno jen menší procento prací, autoři často vůbec ke svým výtvorům nepřišli, ve dvou případech postery ani nebyly vyvěšeny. Jednalo se o soubor různých prací zaměřených zejména na prognostické a diagnostické markery plicních nádorů či mezoteliomu. Kromě toho byla prezentována kazuistická sdělení raritních případů, ať už šlo o zmíněné případy IgG4 asociovaných plicních lézí, Castelmanovy choroby pleury či série pneumocytomů. Z domácí účasti kromě pěkného sdělení o případu IgG4 autorů z Hradce Králové a Olomouce, byla prezentována retrospektivní studie případů nemalobuněčných karcinomů z Košic, zajímavá práce autorů z Motola poukazující na možné využití karbonanhydrázy IX v diagnostice mezoteliomu a možného prognostického významu exprese filaminu A u nemalobuněčných plicních nádorů autorů z Olomouce.
ZÁVĚR
Závěrem lze konstatovat, že program pulmopatologické části kongresu byl velmi bohatý, pestrý, plný sdělení různé úrovně, kdy možná méně by bylo více a celkem tři bloky volných sdělení možná bylo příliš. V každém případě se jednalo o zdařilý program, o který se svědomitě staral programový výbor sjezdu spolu se zástupci pracovní skupiny pulmopatologie. Na tomto místě musím jednoznačně připomenout a zdůraznit skutečně gargantuovský objem práce předsedy společnosti prof. Ryšky, který se osobně staral o všechna sympózia a řešil i zmatky kolem jednotlivých řečníků, jež potkaly zejména krátký kurz. Za jeho osobní nasazení i v pulmopatologické části sjezdu mu patří velký, či spíše obrovský, dík.
Zdroje
1. Pro zájemce o osvěžení detailních informací ze sjezdu připomínám místo klasického přehledu literatury stránky kongresu: http://www1.esp-congress.org/guest/sciprg.menu a přehled abstraktů sdělení v suplementu Virchows Arch 2012; 12(Suppl 1)
2. Deshpande V et al. Consensus statement on the pathology of IgG4-related disease. Mod Pathol. 2012; 25(9):1181-92.
Štítky
Patológia Súdne lekárstvo ToxikológiaČlánok vyšiel v časopise
Česko-slovenská patologie
2013 Číslo 1
Najčítanejšie v tomto čísle
- Česká eponyma v patologii
-
Dysplázie sliznice žaludku.
Klinickopatologická studie 35 případů - Autofagické vakuolární myopatie – aneb co nás naučila diferenciální diagnostika vakuol ve svalové biopsii
- Prof. MUDr. Zdeněk Nožička, DrSc., osmdesátiletý