Diagnostika a léčba poleptání jícnu v dětském věku
Diagnostika a léčba poleptání jícnu v dětském věku
Pacienti s diagnózou suspektní poleptání jícnu tvoří 15%všech akutně hospitalizovaných pacientů na klinice.Vzhledem k závažnosti onemocnění, jeho možným následkům a komplikacím autoři považují u všech podezřenína požití leptavé látky za prioritní provést včasná diagnosticko-terapeutická opatření na specializovaném pracovištiORL, které má zázemí ARO se zkušenostmi s otravami, a chirurgického pracoviště, kde se provádějí operacehrudní části jícnu. Základní postupy zahrnují zejména časnou rigidní ezofagoskopii pro určení tíže poleptání;flexibilní ezofagoskopii považují za riskantní. Podle ezofagoskopického nálezu rozdělují poleptání do čtyř stupňů.Pacienty s poleptáním I. stupně pouze sledují, při nálezu poleptání II. a III. stupně indikují zavedení nazogastrickésondy na dobu šesti týdnů, dvoustupňovou léčbu kortikosteroidy a podávání nitrožilních antibiotik v prvém týdnupo poranění. Při poleptání IV. stupně ponechávají sondu delší dobu, snaží se udržet co nejširší lumen jícnu a zvažujíve spolupráci s chirurgem indikaci a nejvhodnější dobu provedení náhrady jícnu.Nejčastější akutní komplikací poleptání polykacích cest je edém vchodu hrtanu, jenž musí být v případěnepostačující farmakologické intervence řešen intubací, výjimečně je potřeba zajistit dýchací cesty tracheotomií.Nejčastější pozdní komplikací je postkorozivní striktura, která většinou dobře reaguje na balonkovou dilataci.Rozsáhlé striktury omezující lumen jícnu, které zhoršují možnost příjmu potravy a které se nedaří balonkovoudilatací ovlivnit, jsou indikovány k náhradě jícnu. Nejzávažnější komplikací v oblasti hrudníku je mediastinitidaa aortoezofageální píštěl.Prognóza pacientů s poleptáním jícnu I. až III. stupně je celkově dobrá. Poleptání IV. stupně je stavemzávažným, ohrožujícím život. Uváděné diagnosticko-terapeutické postupy vycházejí z publikovaných výsledkůvýzkumu.
Klíčová slova:
poleptání, jícen, děti, rigidní ezofagoskopie
Diagnostics and Therapy of Esophagus Etching at the Child Age
Patients with the diagnosis of suspect etching esophagus form 15% of all acute admission to the hospital ofpatients at our clinic. In view of severity of the affection, possible consequences and complications the authorsconsider early diagnostic and therapeutic measures of primary importance in all cases of suspected intake(swallowing) of corrosive compounds to be performed at a specialized ORL workplace. Such ward should disposewith an emergency workplace experienced with poisonings and a surgical workplace where operations on thethoracic part of esophagus have been made. Basic procedures include especially an early rigid esophagoscopy forthe determination of the degree of etching; flexible esophagoscopy is considered risky. The esophagoscopic findingsmake it possible to classify etching into for degrees: patients with etching of the first degree are only underobservation, while the findings of 2nd and 3rd degree are indicated for introduction of nasogastric probe for theperiod of six weeks, two-stage corticoid therapy and administration of intravenous antibiotics in the first weekafter injury. In cases of 4th degree etching the probe is left for a longer period of time, the esophagus lumen ismaintained as wide as possible and collaboration with the surgeon is taken into account as well as most suitabletime for esophagus replacement.Edema of the larynx entrance is the most frequent acute complication of esophagus etching,whichmust be treated,in cases of insufficient pharmacological intervention, with intubation, while free access into respiratory pathwaysshould be secured by tracheotomy exceptionally. Post/corrosive stricture is themost frequent late complication, but itmostly reacts well to balloon dilatation. Extensive stricture limiting the esophagus lumen and thereby worsening foodintake, which cannot be successfully treated with balloon dilatation, are indicated for esophagus replacement.Mediastinitis and aortal-esophagus fistula is the most severe complication in the region of thorax.The prognosis of patients with esophagus etching of 1st to 3rd degree is generally favorable. The etching of IVthdegree is a serious life-threatening condition. The present diagnostic-therapeutic procedures ensue from publishedresults of research.
Key words:
etching, children, rigid esophagoscopy
Autoři:
P. Janoušek; Z. Kabelka; J. Fajstavr; P. Lesný; M. Jurovčík; J. Šnajdauf 2; J. Soukup 1
; M. Rygl 2
Působiště autorů:
Klinika ušní, nosní a krční 2. LF UK, FN Motol, Subkatedra dětské otorinolaryngologie IPVZ, Praha přednosta doc. MUDr. Z. Kabelka Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK, FN Motol, Praha1 přednosta prof. MUDr. R. Kodet, DrSc. Klinika dětské chirur
Vyšlo v časopise:
Čes-slov Pediat 2004; (9): 457-461.
Kategorie:
Články
Souhrn
Pacienti s diagnózou suspektní poleptání jícnu tvoří 15%všech akutně hospitalizovaných pacientů na klinice.Vzhledem k závažnosti onemocnění, jeho možným následkům a komplikacím autoři považují u všech podezřenína požití leptavé látky za prioritní provést včasná diagnosticko-terapeutická opatření na specializovaném pracovištiORL, které má zázemí ARO se zkušenostmi s otravami, a chirurgického pracoviště, kde se provádějí operacehrudní části jícnu. Základní postupy zahrnují zejména časnou rigidní ezofagoskopii pro určení tíže poleptání;flexibilní ezofagoskopii považují za riskantní. Podle ezofagoskopického nálezu rozdělují poleptání do čtyř stupňů.Pacienty s poleptáním I. stupně pouze sledují, při nálezu poleptání II. a III. stupně indikují zavedení nazogastrickésondy na dobu šesti týdnů, dvoustupňovou léčbu kortikosteroidy a podávání nitrožilních antibiotik v prvém týdnupo poranění. Při poleptání IV. stupně ponechávají sondu delší dobu, snaží se udržet co nejširší lumen jícnu a zvažujíve spolupráci s chirurgem indikaci a nejvhodnější dobu provedení náhrady jícnu.Nejčastější akutní komplikací poleptání polykacích cest je edém vchodu hrtanu, jenž musí být v případěnepostačující farmakologické intervence řešen intubací, výjimečně je potřeba zajistit dýchací cesty tracheotomií.Nejčastější pozdní komplikací je postkorozivní striktura, která většinou dobře reaguje na balonkovou dilataci.Rozsáhlé striktury omezující lumen jícnu, které zhoršují možnost příjmu potravy a které se nedaří balonkovoudilatací ovlivnit, jsou indikovány k náhradě jícnu. Nejzávažnější komplikací v oblasti hrudníku je mediastinitidaa aortoezofageální píštěl.Prognóza pacientů s poleptáním jícnu I. až III. stupně je celkově dobrá. Poleptání IV. stupně je stavemzávažným, ohrožujícím život. Uváděné diagnosticko-terapeutické postupy vycházejí z publikovaných výsledkůvýzkumu.
Klíčová slova:
poleptání, jícen, děti, rigidní ezofagoskopie
Štítky
Neonatológia Pediatria Praktické lekárstvo pre deti a dorastČlánok vyšiel v časopise
Česko-slovenská pediatrie
2004 Číslo 9
- Gastroezofageální reflux a gastroezofageální refluxní onemocnění u kojenců a batolat
- Využití hodnoticích skóre a objektivních nástrojů při léčbě astmatu
Najčítanejšie v tomto čísle
- Manan vázající lektin a jeho význam v přirozené imunitě
- Diagnostika a léčba poleptání jícnu v dětském věku
- Strabismus u dětí
- Vrozená adrenální hyperplazie