Struktura stravy 11letých dětí – studie ELSPAC

Souhrn

Účel studie:
Popisovaný výzkum byl realizován v rámci studie ELSPAC, zabývající se longitudinálním sledováním širokého spektra determinant vývoje dětí, zejména faktorů prostředí, rodiny, životního stylu a faktorů sociálních. Cílem této části je základní deskriptivní charakteristika výživy, zejména co se týče struktury stravy, na základě dat získaných o souboru ELSPAC v 11 letech věku.

Metody:
Data byla získaná distribucí standardních dotazníků ELSPAC do rodin účastníků v Brně. Výživy se týkala určitá část dotazníku, který celkově vyplňovaly matky o dětech. Bylo zpracováno celkem 2151 kompletních záznamů.

Výsledky:
Hodnocení konzumace hlavních potravinových skupin na základě průměrné frekvence ukázalo nízkou frekvenci konzumace obilovin, dále zeleniny a ovoce, a naopak vysokou u skupiny mléka, masa a skupiny „ostatní“. Pohled do struktury skupin ukázal v některých případech velmi nepříznivé zastoupení, například dominantní podíl uzenin ve skupině masa, či obdobně podíl sušenek a oplatků ve skupině obilovin. Rozložení frekvencí konzumací v souboru potom ukázalo další významné nedostatky, když např. pouze 24 % dětí má denně čerstvou zeleninu a 34 % maximálně 1–2krát týdně. Denní konzumaci ovoce vykazuje pouze 50 % dětí. Mléko a mléčné výrobky (bez tvarohu a sýrů) má denně 58 %, navíc tvaroh a sýry 39 %, ale 14 % má mléko a mléčné výrobky maximálně 1–2krát týdně a tvaroh a sýry 19 % maximálně 1–2krát týdně.

Závěry:
Výsledky ukázaly na významné nedostatky v zastoupení hlavních potravinových skupin, kdy u některých je konzumace nedostatečná, u jiných příliš vysoká. Je zdůrazněn význam výživy v dětství pro zdraví v dospělosti. Současně studie ukázala na význam typu hodnocení, například průměrné frekvence versus jejich rozložení v souboru.

Klíčová slova:
výživa, struktura stravy, potravinové skupiny, 11leté děti, ELSPAC

Úvod

Zkratka ELSPAC skrývá název „European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood“, tedy „Evropská dlouhodobá studie těhotenství a dětství“. Studie se účastní nebo účastnilo celkem 10 evropských zemí a sledováno je celkem cca 40 tisíc dětí. V České republice zahrnuje celý výzkumný soubor všechny děti s trvalým bydlištěm v městě Brně, které se narodily od 1. 3. 1991 do 30. 6. 1992 (cca 5500 rodin), a děti s trvalým bydlištěm v okrese Znojmo, které se narodily od 1. 4. 1991 do 30. 6. 1992 (cca 1500 rodin).

Cílem studie je sledování nejširšího spektra bio-psycho-sociálních determinant vývoje dítěte od početí až do dospělosti. Základní výzkumné údaje jsou získávány prostřednictvím dotazníků, které vyplňují rodiče zkoumaných dětí ve stanovených věkových obdobích (1/2 těhotenství, 6 týdnů po porodu, v 6 měsících věku dítěte, v 18 měsících, ve 3, 5, 7, 11, 15 a 17 letech). Bližší popis a aktuální informace o studii je možno nejsnadněji získat na příslušné webové stránce [1], výsledky byly publikovány i v Česko-slovenské pediatrii [2].

Je zřejmé, že mezi základní determinanty ovlivňující vývoj a zdraví dítěte patří výživa. Ta sama o sobě je ovšem velmi spletitá a komplexní, jedná se o široký komplex výživových faktorů, které je možno hodnotit z mnoha různých aspektů. Tento článek se zabývá základní deskriptivní charakteristikou výživy, zejména co se týče struktury stravy, na základě dat získaných o souboru ELSPAC v 11 letech věku dětí. 

Metody

Ve studii ELSPAC se používají standardní sady dotazníků, které vycházejí z anglického originálu vytvořeného týmem v Bristolu. Při vyšetření v 11 letech byly výživové faktory obsaženy v dotazníku E2 – „Dítě a jeho prostředí“, který vyplňuje matka. Hodnocení tedy není založeno na vlastních údajích dětí, ale výhradně na údajích poskytnutých matkou (to je standardní postup v daném věku). V dotazníku E2 se výživy týkají dvě sekce, a to “D – Výživa a stravování” a “E – Stravovací návyky a zvyklosti”. V tomto článku je popsána část výsledků ze sekce D, s hlavním zaměřením na otázky zjišťující konzumaci různých potravin a jídel. Podstatná je z tohoto hlediska již první otázka dotazníku s formulací „Jak často jí dítě následující jídlo“, s následným výčtem 32 potravinových položek, kdy pro každou je nabídnuta frekvenční škála (9 kategorií). Dále následuje řada dalších otázek podobně koncipovaných. Tato část dotazníku tvoří základ pro níže uvedené výsledky.

Uvedené dotazníky byly distribuovány (v letech 2002–2003) celkem 2955 matkám 11letých dětí v Brně. Zpátky bylo získáno 2164 vyplněných dotazníků (návratnost 73 %). Při kontrole vložených dat bylo ještě několik dotazníků vyřazeno pro neúplnost, takže zde uvedené výsledky se týkají celkem 2151 validních záznamů. 

Výsledky

Základní náhled na strukturu stravy dětí poskytuje žebříček zjišťovaných potravinových položek, sestavený podle jejich týdenní frekvence konzumace (graf 1).

Graf 2 ukazuje výsledek sloučení výše uvedených jednotlivých potravinových položek do několika hlavních komplexních potravinových skupin podle potravinové pyramidy.

Procentuální podíly hlavních potravinových skupin ve stravě, vypočtené na základě výše uvedené týdenní frekvence konzumace, uvádí graf 3, spolu se znázorněním doporučených podílů. Nebyla zde již zahrnuta skupina „ostatní“, takže jako vztažný celek se vzal součet pěti hlavních potravinových skupin a vzhledem k tomuto byl vyjádřen procentuální podíl jednotlivých skupin.

Graf 4 znázorňuje srovnání zjištěné denní frekvence konzumace těchto hlavních potravinových skupin s denním doporučeným počtem porcí.

Dalším krokem je posouzení vnitřní struktury v potravinových skupinách, tedy jak jsou v nich zastoupeny již konkrétní potraviny (grafy 5–8). Graf 5 popisuje frekvenci konzumace jednotlivých potravinových položek v potravinové skupině „obiloviny“, graf 6 popisuje obdobně strukturu ve skupině „zelenina“, graf 7 ve skupině „maso, vejce, luštěniny a ořechy“ a graf 8 strukturu ve skupině „ostatní“.

Rozložení frekvencí konzumace důležitých potravinových komodit znázorňují grafy 9–14. Graf 9 popisuje rozložení frekvencí konzumace  komodity „zelenina syrová“ a graf 10 rozložení u komodity „zelenina tepelně zpracovaná a konzervovaná“, graf 11 se týká komodity „ovoce čerstvé“, graf 12 se týká položky „mléko a mléčné výrobky“ (bez tvarohu a sýrů), zatímco graf 13 se týká položky „tvaroh a sýry“ a graf 14 popisuje rozložení frekvencí konzumace položky „tučná pomazánka na pečivu“. V návaznosti na poslední jmenovanou položku představuje další upřesnění graf 15, který popisuje výskyt snahy dávat dítěti mléčné výrobky s nízkým obsahem tuku, což považujeme za jeden z indikátorů snahy o rozlišování podle obsahu tuku a jeho složení z hlediska zdravotních dopadů.

Graf 16 v přehledu popisuje skladbu jídel před vyučováním a pro úplnost ještě uvádíme stručný přehled podílu dětí s nějakou dietou a alternativním způsobem stravování (tab. 1).

Diskuse

Podíváme-li se na základní náhled struktury stravy dětí podle žebříčku týdenní frekvence konzumace zjišťovaných potravinových položek (graf 1), jako pozitivní se jeví udávané vysoké pořadí u četnosti konzumace mléka a mléčných výrobků, čerstvého ovoce a do určité míry by se tak mohlo jevit i pořadí čerstvé zeleniny. Kromě hodnocení pořadí je však třeba posuzovat i vlastní týdenní frekvenci a v tomto pohledu je ovšem hodnota u čerstvé zeleniny (4,2krát týdně) zcela nedostatečná. Frekvence konzumace tučných pomazánek na pečivu je u nás tradičně vysoká (5,1krát týdně) a ukazuje na význam správného složení, správného výběru typu pomazánky. Jako nevhodně vysoká se jeví frekvence „piškotů, sušenek, oplatků“, a to zejména ve srovnání s celozrnnými výrobky. Dále je nepříznivá vysoká frekvence u masných výrobků, a to jak co se týče vlastního vysokého umístění v žebříčku, tak ve srovnání s vlastním masem (toto bude dále rozebráno při hodnocení struktury uvnitř potravinových skupin).

Pro další posouzení struktury stravy je přehlednější a výstižnější sloučení výše uvedených jednotlivých potravinových položek do několika hlavních komplexních potravinových skupin podle potravinové pyramidy, jak ukazuje graf 2. Vidíme, že jasně dominuje skupina „ostatní“, ale to v tomto momentu nemusí být zcela podstatné, protože jednak byla hodnocena pouze frekvence, nikoliv množství, jednak do skupiny ostatní byly zařazeny položky skutečně různorodé a často hmotnostně minoritní (např. koření). Struktura uvnitř skupin bude rozebrána dále, nyní pro posouzení vyváženosti základních potravinových skupin bude nejvhodnější skupinu ostatní dočasně vyřadit. Obecně pro základní strukturu stravy platí, že obiloviny by měly tvořit přibližně 40 %, zelenina 18 %, ovoce 17 %, skupina mléka 10 %, skupina masa 10 % a ostatní do 5 %. Ve výživových doporučeních pro populaci (dospělou i dětskou) se sice procentuální vyjádření poměrů hlavních potravinových skupin přímo uvádí spíše výjimečně, protože standardní formou kvantitativních jednotek např. v „potravinové pyramidě“ jsou „porce“, nicméně pro analýzu struktury stravy tyto procentuální poměry význam mají. Uvedená čísla vycházejí právě z výživových doporučení ve formě potravinové pyramidy [3].

Podíváme-li se na porovnání těchto doporučení struktury stravy s hodnotami zjištěnými na základě uváděné frekvence konzumace (graf 3), vidíme, že podstatně menší než doporučený podíl má skupina obilovin, dále i ovoce a zelenina, naopak výrazně vyšší než doporučený podíl má skupina mléka a skupina masa. Ještě jiný pohled poskytuje srovnání zjištěné denní frekvence konzumace těchto hlavních potravinových skupin s denním doporučeným počtem porcí (graf 4). Protože však samotná frekvence zřejmě nemusí plně odrážet celkové množství, konzumovaný počet standardních porcí, vypadají frekvenční údaje jako celkově podhodnocené, nicméně i tak lze dobře posuzovat relativní míru diskrepance u jednotlivých skupin. Tak jako tak jsou ale některá doporučení vyjadřována čistě frekvenčně, konkrétně například „5krát denně – ovoce a zeleninu“. Rozdíl doporučení oproti zjištěné skutečnosti je zřejmý.

Dalším krokem je posouzení vnitřní struktury v potravinových skupinách (grafy 5–8). Ve skupině obilovin (graf 5) jednoznačně vedou „piškoty, sušenky, oplatky a keksy“, což musíme považovat za krajně nepříznivé, rovněž je i vysoké zastoupení buchet a koláčů.

Ve skupině zeleniny a ovoce (graf 6) výrazně vede čerstvé ovoce, což je sice dobře, ale přiblížit by se mu měla zelenina syrová (celkově nízká frekvence zde byla již zmíněna). Vlastní struktura je v této skupině oproti jiným skupinám méně podstatná než celková konzumace.

Ve skupině masa (graf 7) výrazně vedou masné výrobky, což musíme považovat za extrémně nežádoucí. Právě tato položka je z hlediska předpokládaných zdravotních dopadů nejhorší a měla by být výrazně potlačena. Nízká je naopak konzumace ryb a sóji, obojí je přitom zdravotně velmi důležité a žádoucí.

Skupina „ostatní“ (graf 8) je podle získaných dat naplňována především sladidly a tučnými pomazánkami. Obojí je nepříznivé jednak celkově, jednak z toho hlediska, že jde o výrazné zdroje energie, přispívající k nadváze a obezitě. Obzvláště u dětí bývá pozornost zaměřena na konzumaci tzv. sladkostí. Když pomineme zmíněná sladidla přidávaná do nápojů, potom této kategorii v rámci zjišťovaných položek odpovídají tři – „ostatní sladkosti“ (bonbony a karamely), „čokoláda“ a „dorty a zákusky“. Jejich součet týdenní frekvence je 5,0. Sladkostmi se zabývala ještě speciálně jedna otázka v dotazníku, formulovaná „Kolik kusů sladkostí sní dítě v průběhu dne?“, s nabídkou 6 kategorií. 87 % dětí sní 1–2 sladkosti denně, 12 % 3–5 kusů. Nikdy nejí sladkosti 1 %. Sladkosti jsou tedy skutečně u dětí velmi oblíbené.

Co se týče skupiny mléka a mléčných výrobků, hodnocení struktury této skupiny nebylo zařazeno do grafických výstupů, a to jednak proto, že byly zjišťovány pouze dvě stále ještě relativně širší komodity (1 – mléko a mléčné výrobky kromě tvarohu a sýrů, 2 – tvaroh a sýry) a jejich zastoupení je v zásadě vyrovnané, ale v návaznosti i z toho důvodu, že takto hodnocená struktura není nijak zvláště významná, například proto, že zde nebyla hodnocena z hlediska obsahu tuku. Není podstatné, zda mírně převažuje mléko a mléčné výrobky nebo tvaroh a sýry. Obecně ovšem mléko a mléčné výrobky a tedy i hodnocení jejich konzumace mají naopak u dětí význam značný, proto další posouzení bude ještě uvedeno níže, v části zabývající se rozložením frekvencí.

U všech sledovaných parametrů nejsou důležité jen průměrné skupinové hodnoty, ale rovněž jejich rozložení mezi sledovanými dětmi, tj. jaké procento dětí konzumuje danou potravinu s určitou frekvencí. Další důležitý pohled tedy představuje rozložení frekvencí konzumace důležitých potravinových komodit (grafy 9–14). Pohled na konzumaci syrové zeleniny (graf 9) ukazuje, že v součtu pouhých 24 % dětí má čerstvou zeleninu alespoň jednou denně (z toho 1krát denně – 20 %, 2krát denně – 3 %, 3krát nebo vícekrát za den – 1 %). Přitom žádoucí je konzumace vícekrát denně, na což tedy dosahují v součtu pouhá 4 % dětí! A naopak, plných 34 % má čerstvou zeleninu maximálně 1–2krát týdně.

Zelenina tepelně zpracovaná a konzervovaná (graf 10) je na tom ještě hůře, neboť alespoň jednou denně ji mají pouhá 3 % dětí, a naopak 76 % maximálně 1–2krát týdně, či méně často (38 % 1–2krát týdně, 20 % 3–2krát měsíčně, 11 % 1–2krát měsíčně, 7 % nikdy nebo zřídka).

Podle očekávání vychází poněkud lépe konzumace čerstvého ovoce (graf 11), kdy denní či častější konzumaci vykazuje v součtu 50 % dětí, což je ale stejně nepochybně velmi málo (1krát denně – 39 %, 2krát denně – 8 %, 3krát denně a častěji – 3 %).

Mléko a mléčné výrobky (bez tvarohu a sýrů) má alespoň jednou denně 58 % dětí, graf 12 (1krát denně – 44 %, 2krát denně – 11 %, 3krát denně a častěji – 3 %). Pokud k tomu připočítáme zvlášť hodnocenou kategorii „tvaroh a sýry“ (graf 13), kde konzumaci alespoň jednou denně vykazuje 39 % dětí (1krát denně – 33 %, 2krát denně – 5 %, 3krát denně a častěji – 1 %), jeví se konzumace jako více uspokojující než u zeleniny a ovoce, ale i zde má nemalá část dětí konzumaci zcela nedostatečnou. Například lze vyjádřit, že 14 % dětí má mléko a mléčné výrobky (mimo tvaroh a sýry) maximálně 1–2krát týdně, tvaroh a sýry má 19 % dětí maximálně 1–2krát týdně.

Tučnou pomazánku na pečivu (graf 14) má nejméně jednou denně 38 % dětí (30 % – 1krát denně, 6 % – 2krát denně, 2 % – 3krát denně a častěji), a naopak maximálně 1–2krát týdně ji konzumuje 26 % dětí (12 % – 1–2krát týdně, 3 % – 3–4krát měsíčně, 4 % – 1–2krát měsíčně, 7 % – nikdy nebo zřídka). Tato čísla se jeví poměrně v pořádku, respektive spíše je důležitější složení uvedených pomazánek, zde hodnocených pouze obecně. Podíváme-li se na jeden z indikátorů snahy o rozlišování podle obsahu tuku a jeho složení z hlediska zdravotních dopadů, v tomto případě na snahu dávat dítěti mléčné výrobky s nízkým obsahem tuku (graf 15), potom tuto snahu uvádí jednoznačně pouze 7 % matek („rozhodně ano“) a dalších 12 % poněkud méně jednoznačně („celkem ano“). Dalších 30 % již nijak striktní výběr v tomto nečiní („asi tak půl na půl“). Přitom mléčný tuk představuje výrazný energetický příjem a přispívá tak k dětské obezitě, ale přinejmenším stejně důležitý je jeho příspěvek k vysoké konzumaci nasycených mastných kyselin a tím k nepříznivému ovlivňování hladiny cholesterolu a obecně rizika aterosklerózy. Vyhraněné klinické důsledky těchto poruch se sice zpravidla projeví až později než v dětském věku, ale samotný patofyziologický start těchto nepříznivých změn rozhodně do dětského věku spadá. Přitom podstatné pozitivní kvality mléčných výrobků, jako je obsah vápníku či hodnotných bílkovin, jsou plně zachovány i při nižším obsahu tuku. V neposlední řadě má praktické prosazování nízkotučných výrobků efekt výchovný a vhodně též utváří i chuťové zvyklosti a preference pro celý život.

Co se týče skladby jídel před vyučováním (graf 16), nejčastěji je konzumováno pečivo (chléb, rohlíky a jiné) – 36 % 5krát týdně, dále ochucený mléčný nápoj (17 % 5krát týdně). Ovoce má před vyučováním ke snídani každý den pouze 8 % a 2–4krát týdně 10 % dětí!

A konečně z přehledu podílu dětí s nějakou dietou a alternativním způsobem stravování (tab. 1) vyplývá, že jakékoliv diety se týkají pouze velmi malého podílu dětí, což je třeba hodnotit jednoznačně pozitivně.

O významu správné výživy pro zdraví dětí asi nebude pochybovat nikdo, obzvláště z řad odborníků. Nedá se však říci, že by obecně uznávanému významu plně odpovídala míra pozornosti tomuto tématu v běžně dostupném pediatrickém tisku, zejména v českém (či slovenském) jazyce. Například vyhledáváním v archivu starších čísel Česko-slovenské pediatrie lze zjistit, že naposledy zde byl článek věnovaný výživě publikován v roce 2006, č. 9 [4]. Parciálně se potom ještě výživy týká článek o zásobení jódem v č. 2/2007 [5], toť vše.

Shodou okolností se zejména první článek dobře hodí do diskuse, neboť se týká hodnocení výživových zvyklostí dětí mladšího školního věku (ve městě Plzeň). Vyšetřeno bylo 400 dětí ve věku 9–10 let a za nejvýznamnější zjištění autoři považují nedostatečné zastoupení zeleniny (0,8 porcí denně), luštěnin a ryb (po 0,2 porcích denně) a naopak nadbytečnou frekvenci konzumace uzenin (0,4 porce), sladkostí (1,9 porcí) a slazených limonád. Lze konstatovat, že zjištění z Plzně jsou ve velmi dobré shodě s našimi zjištěními. Z hlediska celkové struktury stravy je skutečně jedním z nejpodstatnějších nedostatků nízká konzumace zeleniny a rovněž dalších složek, jako luštěnin, ryb, ale i ovoce a celozrnných obilovin. Naopak příliš vysoká konzumace uzenin, sladkostí a dalších. Naproti tomu se v souboru z Plzně jeví relativně bezproblémová skupina mléka a mléčných výrobků.

Českého prostředí, respektive střední a východní Evropy, se týká i práce Pařízkové, publikovaná v zahraničí [6]. Autorka zde dochází k závěru, že některé obligátní problémy složení stravy, jako příliš mnoho proteinů, tuků, cukrů atd., jsou u nás podobné jako v USA a západní Evropě. Na druhé straně adolescenti ve střední a východní Evropě konzumují příliš málo zeleniny, ovoce a mléčných výrobků, což není v západních zemích tak patrné. Toto se ale nezdá být nyní již tak zcela platné, stejně jako vysvětlení autorky, že jednou z hlavních příčin, kromě tradice špatných výživových zvyklostí, jsou u nás cenové faktory v důsledku politicko-ekonomických změn.

Aktuální data ukazují, že v západních zemích jsou nyní ve výživě dětí stejné problémy jako u nás. Přitom nízká konzumace zeleniny a ovoce se týká dokonce i jihoevropských zemí. Například studie ze Španělska [7] zjistila vysokou konzumaci masa a masných výrobků, mléka, mléčných výrobků a rovněž obilovin, ale nízkou konzumaci ovoce, zeleniny a ryb. Autoři uvádějí, že ve skutečnosti 89 % dětí nedosahovalo na doporučenou konzumaci pěti porcí ovoce a zeleniny denně. Situace se jeví jako obdobná i v severských zemích. Studie z Finska zaměřená na ovoce a zeleninu u dětí [8] zjišťuje, že konzumace je značně nízká a dokonce se dále snižuje s věkem. Rovněž zde zmiňují, že významným determinantem konzumace dětí je konzumace matek.

I když se hlavní problémy nyní jeví obdobně, je zřejmě pravda, že regionální rozdíly jsou a v konkrétních specifických výživových parametrech může být značná variabilita. Ukazuje to i jedna z vůbec nejrozsáhlejších studií, která byla pro zhodnocení výživy školních dětí uskutečněna a zahrnula celkem 162 tisíc žáků z 35 zemí, kromě evropských rovněž z Izraele, Kanady a USA [9]. Průměrná týdenní frekvence konzumace ovoce se pohybovala v rozmezí od 2,8 do 5,0 (ČR byla s hodnotou 4,9 třetí nejlepší, hned po Polsku a Izraeli), průměrná týdenní frekvence konzumace zeleniny byla v rozmezí 2,4 až 5,5 (zde ČR byla v lepší polovině s hodnotou 4,1), průměrná frekvence konzumace „soft-drinků“ se pohybovala od 2,1 do 5,0 týdně (zde ČR zhruba ve středu s hodnotou 3,6) a průměrná konzumace sladkostí byla v rozmezí 2,6 až 5,0 týdně (ČR 3,8). Přestože autoři zdůrazňují velkou míru standardizace použitých dotazníků, současně ovšem připouštějí, že zjištěné rozdíly mohou odrážet řadu více či méně skrytých faktorů. Mnohá zjištění zde byla překvapivá, nejvíce asi to, že všechny jižní země byly pod mediánem pro konzumaci zeleniny, Španělsko a Malta měly vůbec nejnižší konzumaci, ale rovněž Itálie a Řecko byly v nejnižším kvartilu.

Nicméně zjištěné mezinárodní rozdíly nijak zásadně nezpochybnily identifikaci hlavních problémů, které přes uvedenou variabilitu jsou zjevné a poměrně homogenní. Potvrzuje se, že přes dobrou dostupnost určitých žádoucích potravinových skupin zůstává jejich konzumace u dětí nepřijatelně nízká a naopak mnohé nežádoucí položky vykazují konzumaci příliš vysokou. V zásadě se tomu ale nemůžeme divit, když stejné nedostatky zjišťujeme u rodičů. Například studie matek 11letých dětí z 9 evropských zemí [10] ukázala, že jejich konzumace ovoce a zeleniny je obecně nízká, napříč Evropou. Přitom je obecně známé, že výživu školních dětí nejvíce determinují rodiče. Tuto roli rodičů zdůrazňuji i americká výživová doporučení pro děti a adolescenty [11]. Ovšem mimořádně důležitý je i v určitém směru opačný směr ovlivnění, a to jak dětství ovlivňuje dospělost. Analýzy ukazují, že to, jak se stravuje dítě, ze značné části determinuje jeho stravu v dospělosti. Například významná longitudinální studie [12] ukázala, že strava v časném stáří (61–80 let) je ze zkoumaných faktorů nejvíce determinována konzumací zeleniny v dětství, aktuální socio-ekonomickou pozicí a kuřáctvím. Autoři docházejí k závěru, že nejúčinnějším způsobem ke zlepšení stravy starých lidí jsou intervence zaměřené do časných fází života, do dětského věku! To je ovšem strategie, která se stále více ukazuje jako potřebná v prevenci nemocí obecně.

Současná doporučení pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění zdůrazňují, jak je důležité začít co nejdříve, v dětském věku [13]. Stejně tak se podobný přístup ukazuje jako nutný v prevenci rakoviny [14, 15]. Je to logické, když víme, že proces vzniku těchto onemocnění, ať již aterosklerózy či karcinogeneze, se počítá ne na roky, ale na dekády, typicky 30–40 let. A stejně důležitý je fakt, že výživa v dětství významně determinuje výživu v celé další dospělosti, stejně jako zastoupení ostatních rizikových či naopak protektivních faktorů. Výživa ve věku 11 let tedy rozhodně zasluhuje naši pozornost. 

Závěr

Předložené výsledky ukazují, že ve výživě dětí je co zlepšovat a na co konkrétně je vhodné se zaměřit. Kromě toho předložené výsledky upozornily na některé aspekty týkající se hodnocení výživy, například že poněkud odlišný pohled může být při hodnocení průměrných konzumací a jejich srovnávání s doporučeními a jiný pohled při posuzování procenta dětí, které příslušná doporučení plní, či jsou naopak hluboko pod nebo nad nimi.

Tato publikace byla vytvořena s podporou grantu IGA MZ ČR č. NR 8791-2/2006.

Došlo: 27. 3. 2008

Přijato: 19. 6. 2008

Doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc.

Ústav preventivního lékařství LF MU

Tomešova 12

602 00 Brno

e-mail: jfiala@med.muni.cz