Regionální rozdíly v podílech kojených dětí ve věku 6 týdnů, 3 a 6 měsíců v České republice v letech 2000 až 2006

Česká verzia English info

Regional Difference in the Breastfeeding Rates at the Age of 6 Weeks, 3 and 6 Months in the Czech Republic from 2000 to 2006

Purpose:
To determine breastfeeding rates at the age of 6 weeks, 3 and 6 months in the whole Czech Republic from 2000 to 2006 and to identify regions with the lowest breastfeeding rates and regional changes in breastfeeding rates from 2000 to 2006.

Methods:
Data from 648 625 infants born from 2000 to 2006 were collected retrospectively from Annual reports PLPDD-A016 that have to be filled by every pediatrician. The means were calculated for the whole Czech Republic and separately for each region.

Results:
The average rates of exclusively breastfed infants at 6 weeks increased from 26.1% in 2000 to 50% in 2006, at 3 months from 26.1% in 2000 to 39.4% in 2006 and at 6 months from 10.5% in 2000 to 22.8% in 2006. The average rates of any breastfeeding at 6 weeks increased from 53.9% in 2000 to 79.3% in 2006, at 3 months from 47.9% in 2000 to 60.7% in 2006 and at 6 months from 23.8% in 2000 to 40.9% in 2006. The regions with the lowest breastfeeding rates (Jihočeský, Ústecký a Liberecký) and with the highest breastfeeding rates (Zlínský, Středočeský and Prague) were identified. The possible influences of various maternal age and education in particular regions on regional differences are discussed.

Conclusion:
The breastfeeding rates in the Czech Republic are slowly improving; however, only less than 1/3 of infants are breastfed at the age of 6 months. In breastfeeding support it is necessary to focus on regions with identified low breastfeeding rates.

Key words:
breastfeeding, exclusive breastfeeding

Autoři: A. Mydlilová ¹; J. Wiesnerová ²; A. Šípek ³
Působiště autorů: Národní laktační centrum, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha vedoucí MUDr. A. Mydlilová ¹; Ústav zdravotnických informací a statistiky, Praha ředitelka Mgr. V. Mazánková ²; Oddělení lékařské genetiky, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha primář MUDr. V. Gregor ³
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2009; 64 (10): 469-475.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl:
Stanovit podíly kojených dětí ve věku 6 týdnů, 3 a 6 měsíců v letech 2000 až 2006 v České republice a identifikovat kraje s nejnižšími podíly kojených dětí a regionální rozdíly v podílech kojených dětí v letech 2000 až 2006.

Metody:
Údaje o 648 625 dětech, narozených v letech 2000 až 2006, byly získány retrospektivně z Ročního výkazu o činnosti PLPDD-A016, který vyplňují všichni pediatři. Průměrné podíly kojených dětí byly počítány pro celou Českou republiku a odděleně pro jednotlivé kraje.

Výsledky:
Průměrné podíly výlučně kojených v 6 týdnech se zvýšily od roku 2000 do roku 2006 z 26,1 % na 50 %, ve 3 měsících z 26,1 % na 39,4 % a v 6 měsících z 10,5 % na 22,8 %. Průměrné podíly celkem kojených dětí (výlučně plus částečně) v 6 týdnech vzrostly od roku 2000 do roku 2006 z 53,9 % na 79,3 %, ve 3 měsících z 47,9 % na 60,7 % a v 6 měsících z 23,8 % na 40,9 %. Trvale nejhorší regiony z hlediska dlouhodobého kojení byly kraje Jihočeský, Ústecký a Liberecký a trvale nejlepší byly kraje Zlínský, Středočeský a Praha. Regionální rozdíly v dlouhodobém kojení by mohly být ovlivněny odlišnou vzdělaností či věkovým složením matek v jednotlivých regionech.

Závěr:
Podíly kojených dětí v České republice se pomalu zvyšují, avšak ve věku 6 měsíců je výlučně kojena pouze jedna třetina dětí. Při podpoře kojení je třeba zaměřit se na regiony s nejnižšími podíly kojených dětí.

Klíčová slova:
kojení, výlučné kojení

Úvod

Výzkum v posledních letech zdůrazňuje různé výhody kojení a použití mateřského mléka pro dítě, matku, rodinu a společnost. To zahrnuje výhody týkající se zdraví, výživy, imunologie, vývoje, psychologie, sociální a ekonomické výhody a prospěch pro životní prostředí. Mateřské mléko má jedinečnou kvalitu a je druhově specifické – všechny jeho náhražky se od něj podstatně liší. Kojené dítě je referenčním modelem, se kterým jsou z hlediska růstu, vývoje a zdraví porovnávány všechny ostatní způsoby výživy. Kojení přináší také řadu výhod pro matku.

Problémy při iniciaci kojení a pokračování v něm mohou být zapříčiněny nezájmem lékařů, špatnými informacemi, nedostatečným poskytnutím informací v prenatálním období, nevhodnými nemocničními opatřeními, nevhodným přerušováním kojení, časným propouštěním z porodnice u některých populací, nedostatkem následné péče a poporodních návštěv zdravotníků doma, zaměstnáním matek (zejména pokud není vytvořeno vhodné místo pro kojení), nedostatkem podpory společnosti a propagací umělé výživy v médiích.

Nízká četnost a časné ukončení kojení mají významný nepříznivý zdravotní a sociální dopad na ženy, děti, společnost a prostředí. Výsledkem jsou vyšší výdaje na poskytování zdravotní péče na národní úrovni a zvýšení nerovností v otázkách zdraví. Kojení je jedním z preventivních programů, který významně ovlivňuje zdraví dítěte a matky. Mnoho studií však hodnotí jen celkovou délku kojení (je povoleno i podávání příkrmu) a jen málo prací hodnotí pouze dobu výlučného kojení. Je pravděpodobné, že výlučné kojení přináší dlouhodobější přínos než delší doba trvání kojení s dokrmem. V naší studii jsme proto hodnotili odděleně kojení výlučné (pouze mateřské mléko) a částečné (mateřské mléko doplněné jinými tekutinami či dětskou stravou).

Globální strategie kojenců a malých dětí, která byla přijata všemi členskými zeměmi WHO na 55. zasedání WHA v květnu 2004 [1], zdůrazňuje výlučné kojení 6 měsíců a pokračování v kojení 2 roky i déle se zaváděním nemléčného příkrmu po ukončeném 6. měsíci.

V České republice je cílem projektu Zdraví 2010 zvýšit podíl výlučně kojených dětí při propuštění z porodnice na 75 %, v 6 měsících na 50 % a v 1 roce na 25 %. Pečlivé monitorování plnění cílů projektu Zdraví 2010 by mělo být prioritou Ministerstva zdravotnictví. Neustálé monitorování je nezbytné, aby se zjistilo, do jaké míry jsou plněny vytyčené cíle a jak se mění praktiky kojení. První cíl už byl splněn, protože podíl výlučně kojených dětí při propuštění dosahuje dlouhodobě hodnot okolo 90 %, nicméně i podíly kojených dětí při propuštění je třeba neustále sledovat, jelikož v roce 2006 došlo k poklesu pod 90 % [1, 2] a správné zahájení kojení v porodnici je nezbytným předpokladem úspěšného dlouhodobého kojení. Podíly dlouhodobě kojených dětí v ČR jsou však stále hluboko pod vytyčenými hodnotami.

Cílem této studie bylo zhodnotit podíly kojených dětí, jak výlučně, tak částečně v 6 týdnech, ve 3 a 6 měsících v České republice za období 2000 až 2006 a porovnat situaci v jednotlivých krajích.

Metodika a způsob získávání dat

Data, potřebná ke sledování dlouhodobého kojení, byla získána z Ročního výkazu o činnosti PLPDD-A016, který vyplňují všechny ambulantní ordinace praktického lékaře pro děti a dorost. Při roční prohlídce je dítě podle maximální délky kojení zařazeno do intervalu, ve kterém bylo kojení (plné kojení) ukončeno. Velikost hodnoceného souboru byla 648 625 dětí za období 2000–2006.

V letech 2000 až 2006 se narodilo 675 650 dětí, nichž 1543 zemřelo ještě v porodnici. Takže hodnoceno bylo celkem 96,2 % narozených dětí. Délka kojení byla hodnocena odděleně za každý rok pro jednotlivé kraje. Byla sledována proměnná výlučné kojení a částečné kojení.

Výlučné kojení (VK) je definováno jako výživa kojence pouze mateřským mlékem, bez podávání jakýchkoliv jiných nápojů či dětské stravy. Částečné kojení je definováno jako výživa kojence mateřským mlékem doplňovaná dalšími tekutinami či dětskou stravou. Celkové kojení (CK) je definováno jako výlučné kojení plus částečné kojení. Průměrným podílem se rozumí celostátní průměr počítaný z hodnot uvedených za jednotlivé kraje.

Údaje byly statisticky zpracovány v ÚZIS Praha.

Výsledky

1. Průměrné podíly kojených dětí v 6 týdnech, 3 a 6 měsících

a/ Výlučné kojení

Průměrné podíly výlučně kojených dětí v 6 týdnech, 3 a 6 měsících se od roku 2000 do roku 2006 zvýšily (graf 1). Značný nárůst je zřetelný zejména u kojení v 6 týdnech, které vzrostlo z 26,1 % v roce 2000 na 48,8 % v roce 2004 a až do roku 2006 se udrželo nad 50 % (celkový nárůst o 24,4 %).

**Graf 1. Průměrné podíly výlučně kojených dětí (%) v 6 týdnech, 3 a 6 měsících v ČR v letech 2000–2006.**

Podíl výlučně kojených dětí ve 3 měsících vzrůstal pomalejším tempem z 26,1 % v roce 2000 na 35,9 % v roce 2004 a 39,4 % v roce 2006 (celkový nárůst o 23,3 %). Zvýšil se také podíl dětí výlučně kojených v 6 měsících z 10,5 % v roce 2000 na 22,8 % v roce 2006.

b/ Částečné kojení

Také průměrné podíly částečně kojených dětí v 6 týdnech, 3 a 6 měsících se od roku 2000 do roku 2006 mírně zvýšily (graf 2).

**Graf 2. Průměrné podíly částečně kojených dětí (%) v 6 týdnech, 3 a 6 měsících v ČR v letech 2000–2006.**

Podíly částečně kojených dětí v 6 týdnech vzrostly z 27,4 % v roce 2000 na 28,8 % v roce 2006, ve 3 měsících z 21,8 % v roce 2000 na 24,8 % v roce 2006 a v 6 měsících z 13,3 % v roce 2000 na 18,1 %.

c/ Celkové kojení (výlučné plus částečné)

Průměrné podíly celkem kojených dětí (výlučně plus částečně) v 6 týdnech vzrostly od roku 2000 do roku 2006 z 53,9 % na 79,3 %, ve 3 měsících z 47,9 % na 60,7 % a v 6 měsících z 23,8 % na 40,9 %. Při propuštění z porodnice bylo v letech 2000 i 2006 kojeno (výlučně plus částečně) přibližně 95 % dětí. Nicméně už v 6 týdnech se počet kojených dětí výrazně snížil na 53,9 % v roce 2000 a na 79,3 % v roce 2006.

V roce 2000 bylo snížení počtu kojených dětí nejvýraznější právě v 6 týdnech (o téměř 42 %). V roce 2006 došlo v 6 týdnech ke snížení podílu kojených dětí jen o 16 %. K dalšímu úbytku kojených dětí dochází i ve 3 a 6 měsících, nicméně v roce 2006 jsou podíly dlouhodobě kojených dětí významně vyšší než v roce 2000 (graf 3).

**Graf 3. Průměrné podíly celkemkojených dětí (výlučně plus částečně) v roce 2000 a 2006 v období při propuštění, v 6 týdnech, 3 a 6měsících.**

2. Regionální změny v podílech dlouhodobého kojení

a/ Kojení v 6 týdnech

Ve všech krajích došlo od roku 2000 do roku 2006 ke značnému nárůstu podílu výlučně kojených dětí v 6 týdnech (tab. 1). K největšímu zlepšení v podílu kojených dětí, a to jak výlučně (o 31,7 %), tak celkově (o 15,4 %) došlo v Moravskoslezském kraji. Naopak nejnižší zvýšení počtu výlučně kojených dětí mezi roky 2000 a 2006 bylo v Jihočeském kraji (o 8,7 %) a celkově kojených dětí v kraji Zlínském (o 4 %).

Rozdíl mezi podílem kojených dětí mezi rokem 2000 a 2006 (%) mezi jednotlivými regiony ČR.
VK – výlučné kojení. CK – celkové kojení. — **Tab. 1. Rozdíl mezi podílem kojených dětí mezi rokem 2000 a 2006 (%) mezi jednotlivými regiony ČR. VK – výlučné kojení. CK – celkové kojení.**

Za celé sledované období bylo v 6 týdnech výlučně kojeno (VK) průměrně 40 % dětí a celkem kojeno (CK, výlučně plus částečně) 75,6 % dětí (graf 4). K trvale nejhorším krajům patřily kraj Jihočeský (30,8 % VK, 72,6 % CK), Ústecký (33,6 % VK, 69,2 % CK) a Liberecký (35,3 % VK, 69,5 % CK). Naopak k nejlepším patřily Zlínský kraj (44,4 % VK, 81,8 % CK), Karlovarský kraj (42,9 % VK, 78,2 %CK) a Praha (42,6 % VK, 82,7 % CK).

Graf 4. Průměrný podíl kojených dětí (VK – výlučné kojení, CK – kojení celkem) v 6 týdnech věku dítěte za období 2000–2006 v jednotlivých krajích v porovnání s průměrem ČR.

b/ Kojení ve 3 měsících

Také ve 3 měsících došlo od roku 2000 do roku 2006 ke značnému nárůstu podílu výlučně kojených dětí ve všech krajích s výjimkou Jihočeského kraje (tab. 1). K největšímu zlepšení v podílu kojených dětí, a to jak výlučně (o 19,7 %), tak celkově (o 22,8 %) došlo opět v Moravskoslezském kraji. V kraji Jihočeském došlo mezi lety 2000 a 2006 dokonce ke snížení podílu výlučně kojených dětí (o 0,8 %). U celkového kojení byl nejmenší nárůst podílu kojených dětí v kraji Plzeňském (o 10,3 %). Za celé sledované období bylo ve 3 měsících výlučně kojeno průměrně 34 % dětí a celkem kojeno 57,7 % dětí (graf 5). K trvale nejhorším krajům patřily kraj Jihočeský (26,5 % VK, 54,4 % CK), Ústecký (27,6 % VK, 49,3 % CK) a Liberecký (29,5 % VK, 50,5 % CK). Naopak k nejlepším krajům patřil kraj Středočeský (39,2 % VK, 57,5 % CK), Zlínský (39,5 % VK, 66,9 % CK), Karlovarský (37,2 % VK, 60,3 % CK) a Praha (38,9 % VK, 69,2 % CK).

Graf 5. Průměrný podíl kojených dětí (VK – výlučné kojení, CK – kojení celkem) ve 3 měsících věku dítěte za období 2000–2006 v jednotlivých krajích v porovnání s průměrem ČR.

c/ Kojení v 6 měsících

Také v 6 měsících došlo od roku 2000 do roku 2006 ke značnému nárůstu podílu výlučně kojených dětí ve všech krajích (tab. 1). K největšímu zlepšení v podílu výlučně kojených dětí došlo v kraji Středočeském (o 17,5 %) a v podílu celkově kojených dětí v kraji Pardubickém (o 22,5 %). K nejnižšímu zvýšení podílu výlučně kojených dětí mezi rokem 2000 a 2006 došlo v kraji Jihočeském (o 2,6 %) a celkově kojených dětí v kraji Ústeckém (o 10,4 %). Za celé sledované období bylo v 6 měsících výlučně kojeno průměrně 17,5 % dětí a celkem kojeno 33,4 % dětí (graf 6). K trvale nejhorším krajům patřily kraj Jihočeský (11,7 % VK, 29,1 % CK), Ústecký (13 % VK, 26,7 % CK) a Olomoucký (12,9 % VK, 27,6 % CK). Naopak k nejlepším krajům patřil kraj Středočeský (21,7 % VK), Zlínský (21,2 % VK, 39,9 % CK) a Praha (21 % VK, 43,4 % CK).

Graf 6. Průměrný podíl kojených dětí (VK – výlučné kojení, CK – kojení celkem) v 6 měsících věku dítěte za období 2000–2006 v jednotlivých krajích v porovnání s průměrem ČR.

d/ Nekojené děti

Průměrný podíl dětí, které nebyly vůbec kojeny, byl za celé sledované období 3,6 % (graf 7).

**Graf 7. Průměrný podíl nekojených dětí v jednotlivých krajích ČR v letech 2000–2006 v porovnáním s průměrem ČR.**

Nejnižší podíl nekojených dětí byl v kraji Zlínském (1,75 %), v Praze (3,32 %) a v Libereckém kraji (3,32 %).

Nejvyšší podíl nekojených dětí byl v kraji Jihočeském (4,41 %), Plzeňském (4,1 %) a Královéhradeckém (3,9 %).

Diskuse

Labokk [4] uvádí, že mezi lety 1990 a 2000 došlo ve vyspělých zemích k nárůstu podílu výlučně kojených dětí starších než 3 měsíce o 15 % a u dětí starších než 6 měsíců o 5 %. Naše studie se zabývá obdobím let 2000 až 2006, kdy došlo v ČR k nárůstu podílu výlučně kojených dětí v 6 měsících o 12,3 % a tento podíl dosáhl hodnoty 22,8 %. To je sice zlepšení, ale stále to představuje hodnotu menší než polovina vytyčeného cíle projektu Zdraví 2010, a to je 50 % výlučně kojených dětí v 6. měsíci věku.

Jen velmi málo evropských států (14 z 26) uvádí počet výlučně kojených dětí ve věku 6 měsíců [5]. Nejvyšší podíl výlučně kojených dětí v 6. měsíci z evropských zemí uvádí Rakousko (46 % VK v roce 1998), Maďarsko (35 % VK v roce 2001) a Slovensko (30 % VK v roce 2000). Méně pak Španělsko (23 % v roce 2001) a Holandsko (17 % VK v roce 2002). U ostatních států, které podíl výlučně kojených dětí v 6 měsících uvedly (v letech 1998–2001), se podíl pohyboval okolo 10 % a méně (tam patřila v roce 2000 i Česká republika).

Australská studie na vzorku 587 matek z let 2002–2003 uvádí 12 % výlučně kojených a 45,9 % celkem kojených dětí ve věku 6 měsíců [6]. V italské studii z přibližně stejného období (2001 až 2002) u vzorku 279 matek byly podíly kojených dětí ve 3 měsících 32 % VK a 64 % CK a v 6 měsících 9 % VK a 35 % CK, přičemž byly zjištěny regionální rozdíly mezi jihem a severem Itálie [7].V italské studii na vzorku 1601 matek z roku 1999 byly však podíly celkem kojených dětí nižší (ve 3 měsících 42 % CK a v 6 měsících 19 % CK) [8]. Podíly kojených dětí v americké studii z roku 2002 ve 3 měsících činily 42,5 % VK a 51,5 % CK a v 6 měsících 13,3 % VK a 35,1 % CK [9].

V České republice bylo v roce 2006 celkem kojeno v 6 týdnech 78,2 % dětí, ve 3 měsících 60,7 % dětí a v 6 měsících 40,9 % dětí. Takže v 6 týdnech věku je krmeno formulí asi 20 % dětí a od 3. měsíce k nim přibude dalších 20 %. Výlučně kojena do 6. měsíce věku, jak doporučuje WHO [1], není v ČR ani jedna třetina dětí.

K trvale nejhorším regionům z hlediska dlouhodobého kojení patřily kraje Jihočeský, Ústecký a Liberecký. K trvale nejlepším patřily kraje Zlínský, Středočeský a Praha. Regionální rozdíly by mohly být způsobeny rozdílem ve věku či vzdělání rodiček různých krajů. Pro dlouhodobé kojení je rizikovým faktorem příliš nízký věk matky, naopak matky starší kojí déle. Podobně i ve švédské studii z let 1997–1999 [10] mělo na délku kojení negativní vliv nízké vzdělání a věk matky a také kouření matky a nízký věk a vzdělání otce. Také v amerických studiích z let 2002 a 2003 mělo vyšší vzdělání matky pozitivní vliv na kojení [9, 11]. I v norské studii z roku 2003 déle kojily matky starší a s vyšším vzděláním [12].

Na podíl dlouhodobě kojených dětí by mohl mít také vliv počet Baby-Friendly porodnic v jednotlivých krajích. Všechny porodnice s akreditací Baby-Friendly v roce 2006 měly kraje Olomoucký, Vysočina, Pardubický a Jihomoravský. Dobře na tom jsou také kraje Zlínský a Moravskoslezský, kde akreditaci nemá pouze 1 porodnice. Trvale nejhůře je na tom kraj Karlovarský, kde není ani jedna Baby-Friendly porodnice, ale i Ústecký kraj (3 BF z 10 porodnic), Středočeský (3 BF ze 14 porodnic) a Praha (1 BF z 6 porodnic). Na vyšších počtech dlouhodobě kojených dětí v Praze, Středočeském a Zlínském kraji se může podílet nízký počet matek mladších než 20 let a vyšší počet matek starších než 35 let (a to zejména v Praze). Podle Zprávy o rodičce z roku 2006, vydané ÚZIS (www. uzis.cz), bylo nejvíce rodiček mladších 20 let v kraji Ústeckém (6,3 %) a Karlovarském (6,2 %) a nejméně v Praze (1,5 %) a Zlínském kraji (1,9 %). Nejvíce rodiček starších než 35 let bylo v Praze (14,1 %), Libereckém kraji (9,9 %) a Zlínském kraji (9,8 %).

Údaje, týkající se vzdělání matek v jednotlivých krajích, nemáme k dispozici. Nicméně podle Sčítání lidu z roku 2001 byl podíl vysokoškolaček nejnižší v Karlovarském kraji (4,5 %), Ústeckém kraji (4,5 %) a kraji Vysočina (5,9 %) a nejvyšší v Olomouckém kraji (6,6 %), Jihomoravském kraji (7,9 %) a Praze (14,9 %). Tyto údaje lze však použít pouze jako orientační, protože zahrnují všechny ženy a ne pouze matky, kterým se v tomto roce narodily děti. Nicméně vysoký podíl vysokoškolaček v Praze mohl mít pozitivní vliv na dlouhodobé kojení a naopak jejich nízký podíl v Ústeckém kraji spolu s vysokým podílem matek mladších než 20 let mohl snižovat délku dlouhodobého kojení. Počet BF porodnic v daném kraji ani podíl výlučně kojených dětí při propuštění [1, 2] s délkou kojení v jednotlivých krajích zřejmě nesouvisel.

Na předčasné ukončení kojení má však vliv celá řada faktorů jako např. nedostatečná sebedůvěra matky, nedostatečná emocionální podpora od rodiny a nedostatečná odborná podpora a pomoc zdravotníků, nedostatečná podpora při řešení problémů při kojení, propagace náhražek mateřského mléka či předčasné zavádění nemléčných příkrmů už ve 4. měsíci věku, přestože podle Globální strategie výživy kojenců a malých dětí bylo zavádění příkrmů přesunuto až na ukončený 6. měsíc věku dítěte.

Metodickým nedostatkem naší studie je potenciální nepřesnost údajů, způsobená tím, že data získávají praktičtí lékaři pro děti a dorost retrospektivně na základě údajů matky. Také definice jednotlivých způsobů výživy (výlučně kojené, částečně kojené, uměle živené) nemusí být vždy spolehlivě dodržovány. Nicméně pro monitorování dlouhodobého kojení v ČR se jeví jako dostačující.

Závěr

Abychom mohli zvyšovat počty dlouhodobě kojených dětí v České republice, je nezbytné pokračovat ve vzdělávání pediatrů v technice kojení a řešení problémů s kojením. Je také třeba zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatelstva o významu výživy kojenců pro zdravý vývoj dítěte. Jelikož podpora matek při kojení stále není dostačující, je třeba zvyšovat počet laktačních poradců z řad zdravotníků a laiků a podporovat zakládání Podpůrných skupin matek.

Řešení problémů při kojení je časově náročné, stále více přibývá dotazů na vhodnost či nevhodnost používání léků při kojení, nicméně pojišťovny neproplácejí zdravotníkům čas strávený při řešení těchto problémů. Pro splnění požadavků Programu Zdraví 2010, Globální strategie výživy kojenců a malých dětí je zapotřebí posílit jak zdroje lidské, tak finanční.

Studie je součástí projektu financovaného grantem č. NR/84-38-3 Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Došlo: 30. 6. 2009

Přijato: 3. 9. 2009

MUDr. Anna Mydlilová

Fakultní Thomayerova nemocnice

Národní laktační centrum

Vídeňská 800

147 00 Praha 4

e-mail: anna.mydlilova@ftn.cz

Zdroje

1. World Health Organization. Global Strategy on Infant and Young Child Feeding. 55th World Health Assembly. Geneva, Switzerland: World Health Organization, 2002.

2. Mydlilová A, Schneiderová D, Šípek A. Vliv některých faktorů na počet kojených dětí při propuštění z porodnice v letech 2000 až 2004. Čes.-slov. Pediat. 2008; 63(4): 182–191.

3. Mydlilová A, Šípek A, Vignerová J. Breastfeeding rates in Baby-friendly and non-Baby-friendly hospitals in the Czech Republic from 2000 to 2006. J. Hum. Lact. 2009; 25(1): 73–78.

4. Labbok M, Wardlaw T, Blanc A, et al. Trends in exclusive breastfeeding: Findings from the 1990s. J. Hum. Lact. 2006;22(3): 272–276.

5. Cattaneo A, Yngve A, Koletzko B, et al. Protection, promotion and support of Brest-feeding in Europe: current situation. Public Health Nutrition 2004;8(1): 39–46.

6. Scott JA, Binns CW, Oddy WH, et al. Predictors of breastfeeding duration: Evidence from a cohort study. Pediatrics 2006;117(4): 646–655.

7. Romeo SQ, Bernal R, Barbiero CH et al. A rapid ethnographic study of breastfeeding in the North and South of Italy. Int. Breastf. J. 2006;1: 14.

8. Riva E, Banderali G, Agostoni C, et al. Factors associated with initiation and duration of breastfeeding in Italy. Acta Pediatr. 1999;88: 411–415.

9. Li R, Darling N, Maurice E, et al. Breastfeeding rates in the United States by characteristics of the child, mother, or family: The 2002 National Immunization Survey. Pediatrics 2005;115 (1): 31–37.

10. Ludvigsson JF, Ludvigsson J. Socio-economic determinants, maternal smoking and coffee consumption, and exclusive breastfeeding in 10205 children. Acta Pediatr. 2005;94: 1310–1319.

11. Merewood A, Mehta SD, Chamberlain LB, et al. Breastfeeding rates in US Baby-Friendly hospitals: Results of a National Survey. Pediatrics 2005;116(3): 628–634.

12. Lande B, Andersen LF, Baerug A, et al. Infant feeding practices and associated factors in the first six months of life: The Norwegian Infant Nutrition Survey. Acta Pediatr. 2003;92: 152–161.