Užívání alkoholu českými adolescenty

Súhrn

Cíl:
Česká republika patří mezi země s vysokou spotřebou alkoholu, která má negativní dopady na zdraví a sociální a ekonomické parametry společnosti. Vztah k alkoholu se vytváří již během dětství a dospívání. Cílem této práce je podat informaci o trendech v užívání alkoholu, popsat očekávání mladých lidí ve vztahu k alkoholu a posoudit vybrané souvislosti nadměrného pití.

Metoda:
Výsledky prezentované v této práci vycházejí z datové báze Evropského školního projektu o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) 1995 až 2007. Jde o kohortové šetření provedené ve všech zúčastněných zemích jednotnou metodologií. Průměrný věk vzorku mladých lidí byl v době sběru dat 15,6 let.

Výsledky:
Nejrozšířenější je mezi mladými lidmi pití piva, které pravidelně konzumuje 29 % chlapců a 16 % dívek. Od roku 1999 jsou trendy bez výraznějších změn s výjimkou nárůstu častého pití nadměrných dávek alkoholu u děvčat. Mezi českými dospívajícími výrazně převažují pozitivní očekávání ve vztahu k alkoholu. Alkohol je zejména vnímán jako prostředek zlepšující zábavu a usnadňující meziosobní kontakty. Z negativních funkcí je velmi málo uváděna možnost ztráty kontroly nad pitím. Přes pozitivní očekávání mají dospívající mnoho problémů s alkoholem, především v oblasti vztahové, sexuálního chování, školní výkonnosti a agresivního chování. Časté pití nadměrných dávek je spojeno s horší rodinnou situací, nižšími studijními aspiracemi a jinými formami rizikového chování (kouření a užívání drog). V mezinárodním kontextu jsou dospívající Češi ve skupině, která je charakterizována nízkou mírou abstinence a vyšší frekvencí pití včetně alkoholové intoxikace.

Závěry:
Nedaří se měnit postoje ani chování dospívajících k alkoholu. Je třeba důsledněji uplatňovat restrikce dané zákonem a více využívat možností prevence, do níž je nutné zapojovat praktické lékaře.

Klíčová slova:
dospívající, pití alkoholu, očekávání ve vztahu k alkoholu, důsledky pití, Česká republika, mezinárodní srovnání

Úvod

Epidemiologické studie potvrzují, že zdraví populace ovlivňují vedle biologických činitelů také faktory životního stylu a chování. Spolu s nevhodnou výživou patří ve vyspělých zemích mezi rizikové faktory ohrožující zdraví také kouření a pití alkoholu. Z hlediska veřejného zdraví je zájem o problematiku alkoholu určen jednak postavením alkoholu ve společnosti a zejména pak složitými interakcemi alkoholu ve vztahu ke zdraví.

Alkohol se negativně podílí na celkové mortalitě, a to nejen s ohledem na zřejmou souvislost s úrazy, ale také vzhledem k řadě onemocnění, na jejichž vzniku či průběhu se spolupodílí. Jde zde především o nádorová onemocnění a onemocnění trávicího systému, dále onemocnění srdce a oběhového systému. Her a Rehm [1] prokázali na datech z 25 evropských zemí, že při nárůstu průměrné spotřeby alkoholu na obyvatele dochází k nárůstu celkové míry mortality, a naopak. Nemtsov [2] publikoval práci, jež kvantifikuje lidské ztráty, které v Rusku způsobil alkohol, včetně zvýšené sebevražednosti. Evstifeeva, MacFarlane a Robertson [3] srovnávali vývoj úmrtnosti na nádorová onemocnění v průběhu 20 let ve třech západoevropských a třech východoevropských zemích (včetně bývalého Československa). Zjistili, že ve všech sledovaných zemích došlo k nárůstu úmrtí na nádorová onemocnění související s kouřením tabáku a pitím alkoholu.

Problém alkoholu a zdraví populace je v České republice aktuální vzhledem k vysoké průměrné spotřebě alkoholu na obyvatele. Graf 1 ukazuje, že s výjimkou krátkého období v polovině 80. let, kdy spotřeba alkoholu poklesla možná v souvislosti s domácí imitací Gorbačovovy protialkoholní kampaně, vzrůstala průměrná spotřeba alkoholu, až se v posledních letech ustálila na úrovni 10,2 litrů (v přepočtu na 100% alkohol) na obyvatele. Nepříznivá je rovněž skladba spotřeby, kdy sice přibližně polovina celkové spotřeby se vypije v pivu, ale jednu třetinu celkové spotřeby reprezentují destiláty. Úrovní spotřeby alkoholu se Česká republika řadí celosvětově mezi země s nejvyšší spotřebou (v roce 2004 druhé místo v Evropě a třetí na světě, porovnává-li se výše registrované spotřeby alkoholu) [4].

Alkohol a tabák jsou návykové látky, s nimiž získávají děti a dospívající první zkušenosti již ve věku 11 až 13 let [5]. S případy narušeného vztahu k alkoholu se setkáváme u dospívajících. V roce 2007 bylo ve specializovaných ambulantních zařízeních registrováno 500 osob do věku 19 let [6]. Nociar [7] uvádí, že 5,7 % dospívajících na Slovensku splnilo kritéria pro rizikový konzum alkoholu podle screeningového dotazníku CAGE a 4,4 % odpovídá kritériím pro závislost na alkoholu podle Alcohol Dependence Scale.

Existuje řada teorií, jež vysvětlují procesy, které vedou u mladých lidí k nadužívání alkoholu a později u některých z nich k relativně trvalému vzorci zneužívání alkoholu v dospělosti. Windle [8] shrnul tyto teorie do čtyř modelů. Biogenetický model vychází z mnoha studií, které potvrzují, že alkoholismus je porucha s vysokou heretabilitou. Dále teorie uvádí souvislosti mezi geneticky podmíněnými temperamentovými charakteristikami, které, pokud se odchylují od normy, mohou vést k dysregulaci chování, včetně užívání alkoholu a drog. Socializační model vychází z teorie učení, mezi něž patří i učení se nápodobou nebo přejímání rolí. V rámci tohoto modelu se uplatňují vlivy rodiny, sociálně významných vzorů a vrstevníků. Multifaktorové modely staví na teoriích, které zahrnují současné působení činitelů z více oblastí. Příkladem vícefaktorového modelu je Jessorova Teorie problémového chování [9], o níž u nás referovaly Hamanová a Hellerová [10]. Posledním je dynamicko-kontextuální model, který zahrnuje interakcionistické teorie zdůrazňující působení intrapersonálních, interpersonálních a sociokulturních činitelů ve vývojovém kontextu.

Cílem této práce je podat informaci o konzumních vzorcích českých adolescentů v mezinárodních souvislostech.

Metoda

Studie ESPAD byla realizována pod záštitou Rady Evropy (Pompidou Group) poprvé v roce 1995 ve 26 evropských zemích jako školní dotazníkové šetření. Druhá vlna výzkumu proběhla v roce 1999 a zúčastnilo se jí již 30 zemí. Zatím poslední sběr dat proběhl v roce 2007. Podmínkou účasti bylo přijetí jednotné metodiky, která zahrnovala jak dotazníkový formulář, tak principy konstrukce výběrového souboru a způsob náboru dat. Cílem bylo, aby mezinárodní projekt, koordinovaný Švédskou radou pro informace o alkoholu a drogách (CAN), přinesl srovnatelná data o užívání návykových látek mezi mládeží v Evropě.

Dotazníkový formulář obsahově pokrýval oblast užívání legálních i nelegálních návykových látek a postojovou oblast vztahující se k návykovým látkám. Vedle základních sociodemografických údajů byla také sledována další témata, např. způsob využití volného času, vrstevnické vlivy, psychosociální adaptace.

Datové soubory, které jsou základem analýz v tomto sdělení, byly pořízeny metodou vícestupňového náhodného výběru středních škol. Kritérii pro reprezentativitu byly typ studované střední školy a geografická poloha školy (úroveň kraj). Těžiště výzkumu se týká populace dospívajících ve věku 16 let (tj. pro ČR a většinu evropských zemí věk nižší než legální z hlediska dostupnosti tabáku a alkoholu). Do výzkumu v roce 1995 byly zahrnuty osoby narozené v roce 1979, v roce 1999 pak osoby narozené v roce 1983 a v letech 2003 a 2007 osoby narozené v roce 1987, resp. 1991. Český soubor se skládal z 2962 jedinců v roce 1995, 3579 v roce 1999, 3172 v roce 2003 a 3914 osob v roce 2007 [11, 12].

Přehled výsledků

Trendy v pití alkoholu mezi roky 1995 až 2007

Studie ESPAD poskytuje velmi podrobný obrázek o pití 16letých mladých Čechů. Pro účely postižení vývojových trendů jsme vybrali dva indikátory: jednak výskyt pravidelné konzumace alkoholických nápojů v posledním měsíci (podle druhu nápoje) a výskyt zdravotně rizikových forem konzumace alkoholu, tj. časté pití nadměrných dávek alkoholu (5 a více sklenic alkoholu při jedné příležitosti 3krát a častěji v posledních 30 dnech) (tab. 1). Sklenice alkoholu byla definována jako sklenice piva 0,5 l, sklenice vína 0,2 l anebo sklenice destilátu 0,05 l, nadměrná dávka tedy odpovídala spotřebě přibližně 100 ml čistého lihu nebo 80 gramům alkoholu. Jde o kvantitu, která u mužů dvojnásobně a u žen čtyřnásobně převyšuje hranici zdravotně rizikového pití podle Světové zdravotnické organizace.

Časté pití alkoholických nápojů udávají více chlapci, přičemž nejvíce preferovaným nápojem je u nich pivo. U dívek není preference nápoje tak výrazná jako u chlapců, nicméně od roku 1995 vzrůstá u dívek procento těch, které pravidelně pijí pivo, zatímco u jiných druhů alkoholu tomu tak není; v roce 1995 byly dokonce u dívek nejčastěji konzumovaným druhem alkoholu destiláty. Ve srovnání s rokem 1995 bylo v roce 1999 více častých konzumentů alkoholických nápojů u obou pohlaví a u všech druhů alkoholických nápojů. Mezi lety 1999 až 2007 je možné sledovat mírný pokles častého pití u chlapců a stabilizaci u dívek.

Za indikátor již zcela nepochybně zdravotně rizikové formy konzumace alkoholu, případně také již problémového pití, lze považovat výskyt častého pití nadměrných dávek alkoholu při jedné konzumní epizodě (konzumace ekvivalentu 100 a více ml čistého lihu 3krát nebo častěji v posledním měsíci).

Výsledky naznačují, že zdravotně nežádoucí formy pití jsou velmi rozšířené u chlapců a stávají se stále běžnějšími u dívek. Výskyt v tomto smyslu definovaného rizikového pití lze v roce 2007 odhadnout na 24 % populace chlapců a 17 % populace dívek ve věku 16 let. Rozdíly mezi roky 2003 a 2007 naznačují nárůst u dívek z 12,6 % na 16,7 %. Novým fenoménem je pití alkopops, tj. limonád s obsahem alkoholu. V západoevropských zemích je rostoucí obliba alkopops mezi mladými lidmi sledována již delší dobu, u nás oblibu alkopops potvrzuje právě výzkum z roku 2007, podle kterého alkopops pilo někdy v životě 41 % dotázaných.

Očekávání ve vztahu k alkoholu

Očekávání ve vztahu k alkoholu vyjadřují funkce, které jednotlivci alkoholu připisují. Studium těchto atribuovaných funkcí je významné, protože bylo prokázáno, že očekávání mají moderující vliv na chování. Z celkem jedenácti očekávání bylo 5 pozitivních a 6 negativních, pokud jde o důsledky pití (graf 2).

První pozoruhodnou skutečností je, že se očekávání poměrně málo liší podle pohlaví. Druhá, ještě významnější je skutečnost, že čeští dospívající výrazně více spojují svá očekávání s pozitivním účinkem alkoholu. Zejména je alkohol vnímán jako prostředek, který zlepšuje zábavu, usnadňuje komunikaci (přátelštější, otevřenější) a navozuje uvolnění a zvyšuje pocit štěstí. Více než polovina dotázaných se také domnívá, že pití alkoholu je odpoutá od běžných starostí a trablů.

Podíváme-li se na negativní účinky, pak je zřejmé, že nejméně se mladí lidé obávají ztráty kontroly nad svým pitím. Poměrně málo jsou uváděna také možná zdravotní rizika (alkohol by mohl uškodit zdravotně). Z negativních očekávání jsou více potvrzena jen ta, která se konvenčně považují za přechodné a zdravotně nepodstatné důsledky nadměrného pití (bylo by mi špatně, kocovina). Výjimkou, která stojí za pozornost, je uvědomování si snížené kognitivní kontroly chování pod vlivem alkoholu (udělal bych něco, čeho bych litoval). Jednoznačně však převažuje očekávání pozitivních důsledků pití alkoholu, které je kulturně předáváno a spolupodílí se na kladné motivaci k pití alkoholu u mladých lidí.

Důsledky pití alkoholu

Navzdory pozitivním očekáváním zakusí nemálo mladých lidí problémy v důsledku pití. Ve studii byly sledovány problémy v interpersonálních vztazích, sexuálním chování, kriminálním chování a v oblasti zdraví.

Nejčastěji se alkohol odrazil ve zhoršení vztahů k rodičům a přátelům (19 % až 26 %). U chlapců vedl alkohol často k projevům agresivního chování. Jedna šestina dotázaných potvrdila, že v důsledku alkoholu se poranili. Shodně 18 % chlapců a dívek udává zhoršení výkonu ve škole, 11 % až 15 % problémy v sexuální oblasti, zejména sexuální zkušenost, které později litovali. Nejnižší, avšak ne zanedbatelná jsou procenta udávající zdravotní ošetření (1,9 % chlapců a 1,2 % dívek).

Individuální, rodinné a behaviorální souvislosti častého pití nadměrných dávek alkoholu

Operacionálně vymezit jednoznačný ukazatel problémového pití není snadné. Nabízelo se využít výpovědi o alkoholové intoxikaci (opilosti), zde však míra subjektivního posouzení je tak velká, že jsme se raději přidrželi doporučeného ukazatele častého pití nadměrných dávek alkoholu při jednom posezení. Toto bylo jednoznačně určeno jednak množstvím vypitých nápojů (včetně příkladů) a frekvencí za poslední měsíc, což je období, které není tolik zkreslené nepřesností vybavování. Z hlediska posouzení souvislostí pití jsme tedy pití nadměrných dávek 3krát za měsíc nebo častěji považovali za rizikové, uvědomujeme si přitom, že tato dichotomie není dokonalá, protože i mezi těmi, kdo takto nepijí, mohou být osoby se zvýšeným rizikem. Výsledky, s omezeními vyplývajícími z dané dichotomizace, shrnuje tabulka 3.

Pohlaví je první znak, který diferencuje z hlediska výskytu nadměrného pití: dívky jsou méně často nadměrnými konzumentkami oproti chlapcům. Dospívající, vyrůstající v úplné rodině, s vyšším vzděláním rodičů a s důslednějším rodičovským dohledem jsou méně často rizikovými konzumenty. Vliv má rovněž typ studované školy. U žáků učňovských škol se rizikové pití objevuje častěji. Dospívající s rizikovým pitím mají horší prospěch, často mají výrazné problémy v oblasti chování (záškoláctví). Konečně velmi výrazná je souvislost častého pití s jinými rizikovými formami chování: více se vyskytuje denní kouření, užívání marihuany, extáze nebo jiných drog.

Podrobně se souvislostem mezi alkoholem a jinými návykovými látkami u nás věnovali Nešpor et al. [13] a Sovinová et al. [14].

Mezinárodní srovnání

Letos vydaná mezinárodní zpráva [11] ukazuje ve vztahu k alkoholu na zmenšování rozdílů v pití dospívajících mezi zeměmi. Například jako univerzálně nejvíce preferovaný nápoj se objevuje pivo, a to i v zemích typicky vinařských jako např. Francie.

V tabulce 4 jsou data vybraných zemí, která naznačují, že čeští dospívající patří mezi ty, kde je míra abstinence velmi nízká (93 % pilo alkohol během posledního roku), poměrně častá (i když ne nejčastější) je opilost udávaná v posledním roce (48 % dotázaných) a poměrně časté je i pití nadměrných dávek alkoholu (52 % aspoň jednou v posledním měsíci).

Pokud jde o kvantitu vypitou během poslední konzumace, jsou Češi se 4,5 cl čistého alkoholu zhruba v průměru.

Diskuse a závěry

Výsledky studie potvrzují, že pití alkoholu je mezi českými dospívajícími velmi rozšířené, včetně konzumace nadměrných dávek alkoholu. Konzumní chování mladých Čechů je patrně ovlivňováno tradičně velmi liberálními postoji české společnosti nejen vůči pravidelnému pití alkoholických nápojů, ale také vůči excesivnímu pití. Tolerantní normy dospělých utvářejí postoje dětí a mladých lidí k alkoholu. Ti potom brzy přijímají pití alkoholu jako normální, společensky schvalovanou součást sociálních kontaktů a téměř neodmyslitelnou součást oslav a zábav. Přitom jde o chování, které neodpovídá jejich věku a může nepříznivě působit na jejich tělesný a psychický vývoj.

Vývojové trendy užívání alkoholu u dospívajících naznačují, že i v budoucích letech zůstane alkohol závažným problémem v oblasti zneužívání návykových látek. Prevence problémů spojených s alkoholem je podceňována ve srovnání s prevencí jiných nežádoucích zdravotně-sociálních jevů, jakými jsou např. abúzus drog. V současné době je málo preventivních programů zaměřených na omezování pití alkoholu u dospívajících. Zjevně dochází k tlaku na dodržování legálního věku dostupnosti alkoholických nápojů. Častější jsou kontroly dodržování legálního věku pro podávání alkoholu, zejména v místech zábavy mládeže. Škoda je, že represivní složka je nastavena spíše proti dospívajícím a jejich rodinám než vůči zařízením, jejichž postih není dostatečný k tomu, aby je důsledně odrazoval od benevolence při podávání alkoholu nezletilým. To, že je více účinných cest a řešení, naznačuje program Zdraví 21, kde prevenci škod vyvolaných alkoholem je věnován celý jeden oddíl. Dokument vláda schválila a jde nyní o to, aby se jeho cíle skutečně naplňovaly.

V České republice se dosud nepodařilo účinným způsobem ovlivňovat postoje a zvyklosti mladých lidí, pokud jde o užívání alkoholu. Cesta k účinné prevenci nevede přes jednorázové kampaně, bez ohledu na míru jejich mediální intenzity, protože ta nikdy nemůže soupeřit s objemem reklamy, kterou zadávají výrobci či prodejci alkoholu. Reálná cesta ke změně spočívá v racionálním zapojení různých složek společnosti do prevence a časné intervence problémů s alkoholem, včetně dětských lékařů. Znamená to promítnutí problematiky zdravotních rizik vyplývajících z nadměrného pití alkoholu do systému celoživotního vzdělávání a vytvoření systému školení v krátké intervenci a motivačním rozhovoru, které by pak lékaři mohli aplikovat například v rámci pravidelných preventivních prohlídek.

Užívání alkoholu mezi českými dospívajícími je znepokojivé i v mezinárodním kontextu. Změna vztahu mládeže k alkoholu a zmírnění negativních dopadů nadměrného požívání alkoholu jsou proto aktuálními úkoly nejen pro veřejné zdravotnictví, ale také pro ostatní resorty.

Práce vznikla s podporou MZ ČR MZ0P2005.

Došlo: 2. 6. 2009

Přijato. 17. 8. 2009

PhDr. Ladislav Csémy

Psychiatrické centrum Praha

Ústavní 91

181 03 Praha 8

e-mail: csemy@pcp.lf3.cuni.cz