Jubileum profesora Václava Špičáka

V polovině ledna 2009 se dožil pan profesor MUDr. Václav Špičák, CSc., osmdesátin. Kdo ho potkává v posledních dnech, nebude tomu věřit, jeho chůze je i po operacích kolen nápadně čiperná, jeho pohled je stále upřímně zkoumavý až šibalský a hlas stejně pevný s charakteristickým témbrem. Jsme tomu rádi, že je pan profesor mezi námi a že se můžeme s ním radit a těžit z jeho bohaté studny zkušeností a znalostí.

Přestože profesor Václav Špičák je v současné době znám více jako alergolog a imunolog, pro mne je stále hlavně široce vzdělaným pediatrem. Učil mne základům pediatrie na klinice, kterou tehdy vedl profesor Švejcar. Byl přísný, náročný, ale dokázal projevit pochopení i pro studentskou recesi. I později, když jsme potřebovali vyřešit nějaký složitý případ astmatu u dětí z „konkurenční kliniky profesora Blažka“, šli jsme za ním a vždy našel řešení, které pomohlo malému capartovi a nám naznačilo, jak myšlenkově medicínsky postupovat. I v té době neváhal navléci ribano a hokejovou výstroj a válčil na štvanickém ledu v zápase mezi doktory a saniťáky.

Ani v době, kdy téměř nic ze svých schopností odborných nemohl uplatňovat, nezanevřel. Když nesměl mezi studenty, předával své zkušenosti lékařům, kteří se zajímali o alergologii a klinickou imunologii. Nezapomenu, jak se mi jednou, krátce po tom, co se stal přednostou Dětského oddělení na Bulovce, svěřil, že si musí opět velmi podrobně prostudovat Nelsona, aby ty vizity zvládnul. A to měl v pracovně na stěně četné diplomy a uznání za odborné počiny zejména v zahraničí.

Po sametové revoluci se formovala nová koncepce pediatrie. Profesor Špičák byl pověřen vedením semináře na toto téma. Na zámku ve Lnářích se sešla pracovní skupina asi 40 pediatrů z různých oborů z celé republiky. Po celodenní vyčerpávající diskusi byla pozdní večeře a potom volná zábava. Ve společenské místnosti, kde zásluhou primáře Kiliána se ozývaly salvy smíchu, chyběl Václav Špičák. Byla hodně pozdní hodina a pan profesor stále nikde. Náhodou jsem uviděl, že se v jednacím sále svítí a nahlédl jsem tam. Tam u malého konferenčního stolku seděl pan profesor Špičák obklopen hromadou papírů s poznámkami a dokončoval návrh koncepce péče o dítě v nové době u nás. To nebyla jen odpovědnost za splnění úkolu, kterým byl pověřen. To byl výraz jeho hlubokého zaujetí pro hledání nejlepší cesty, kterou by se měla pediatrie u nás ubírat.

Výčet počinů v prospěch české a evropské pediatrie, kterými přispěl profesor Václav Špičák, je rozsáhlý. Proto jej považuji především za dětského lékaře, který významně přispěl zdraví několika generací našich dětí. Nejen tím, že je léčil (a také na letních táborech astmatiků i bavil), ale také tím, že vychoval několik generací pediatrů, z nichž mnozí by chtěli alespoň trochu být jako on.

Vážený pane profesore, milý Václave Špičáku, buď ještě dlouho ve zdraví s námi.

Se zpožděním, ale za celou pediatrickou obec

Jozef Hoza