Pověry a mýty o kojenecké výživě

Výživa dítěte v nejčasnějším období jeho života je stále plným právem předmětem zájmu zdravotníků i laické veřejnosti. Důvodů pro to je mnoho. Na jedné straně to jsou stále nové a významné informace vyplývající z recentních kontrolovaných klinických studií a jimi podložené postoje odborníků a na straně druhé mýty a pověry, které nejsou ničím opodstatněné, ale ve veřejnosti až torpidně přetrvávají.

Jedním z nejpravděpodobnějších důvodů zájmu o výživu kojenců i batolat je nezpochybnitelný poznatek, že výživa lidského jedince v kritické citlivé periodě, jakou z hlediska výživy bezpochyby kojenecký věk je, významně ovlivňuje jak aktuální stav jeho zdraví, tak i kvalitu celého jeho života. Nedostižitelným způsobem výživy je kojení zejména proto, že mateřské mléko poskytované z prsu je „živou tekutinou“, skutečně obsahující živé buňky. Další významnou předností mateřského mléka je, že se svým složením dovede přizpůsobovat potřebám dítěte. Lze se proto důvodně domnívat, že i v budoucnu bude kojení ničím nenahraditelným způsobem výživy kojence a „zlatým standardem“ pro produkci náhradní mléčné kojenecké výživy, a to i přes vizi přípravy jednotlivých složek formulí metodami genového inženýrství. Přesto situace v kojení se ve světě, ale ani v České republice zdaleka neblíží ideálu vytyčenému SZO.

Z výsledků recentních prací našich autorů sice vyplývá, že přirozená výživa kojenců se u nás v posledních létech postupně zlepšuje, přesto má stále daleko k uvedenému ideálu. Například z dat uložených v dokumentaci PLDD je patrné, že se v období let 1985 až 2001 zvýšil počet dětí výhradně kojených 6 měsíců ze 6,06 % na 47,02 % a počet dětí kojených po dobu 1 roku stoupl z 1,51 % na 30,46 % (Bajerová K, Hrstková H. Přístup ke kojení v ordinaci PLDD v letech 1985–2001. Čes.-slov. Pediat. 2009; 64(1): 12–17). Z výsledků multicentrické studie, která zahrnovala údaje o výživě 1104 kojenců, vyplynulo, že v letech 1998–1999 bylo v České republice v 6. měsíci života plně kojeno 23,1 % dětí (Stožický F, Schneiderová D, Aujezdská A, et al. Sledování výživy kojenců v prvních 6 měsících života v České republice v letech 1998–1999. Multicentrická studie. Čes.-slov. Pediat. 1992; 6: 344–348). Stále je například v půlroce života výhradně kojena necelá polovina dětí. Je tedy zřejmé, že ve výživě našich kojenců je stále významný „prostor“ pro kvalitní náhradní mléčnou výživu.

Pověry a mýty o výživě provázejí lidskou populaci od nepaměti. Je ale překvapením, že ovlivňují svými bludy i společnost 21. století. Je evidentní, že nejvíce mohou ohrozit právě pověry a mýty o výživě naší nejmladší populace.

Ty současné mají původ v dobách vzniku a zahájení výroby náhradní mléčné kojenecké výživy, která v době svého vzniku u nás ve třicátých letech minulého století nedokázala ještě dosahovat potřebných parametrů nutričních ani senzorických.

Šlo zejména o špatnou rozpustnost mléka, jeho hrudkování a možnosti jeho sekundární kontaminace v průběhu dokončovacích prací, především při konečných úpravách mléčného prášku a plnění obalů. Také senzorické vlastnosti obnoveného mléka, zejména přívarová chuť, vůně a barva, nebyly na požadované úrovni.

Je pochopitelné, že matky, které nemohly kojit a podávaly umělou výživu, spojovaly zdravotní problémy dětí především s podáváním této výživy. Postupné předávání negativních informací mezi laickou veřejností pak tyto negativní názory dále eskalovalo a zapříčinilo, že náhradní kojenecká výživa byla vždy spojována s nedůvěrou o její skutečné prospěšnosti a s obavami o její zdravotní nezávadnost.

Vedle objektivních poznatků převládaly spíše názory subjektivní až laické, což zapříčinilo vznik pověr a mýtů, které provází tuto komoditu v různých formách do dnešního dne.

S jakými druhy nedůvěry či neopodstatněných výtek se setkáváme dnes?

Jsou to především projevy nedůvěry k deklarovaným hodnotám výrobku. Tyto názory vychází z mylné představy, že biologické a nutriční hodnoty nemohou být ve finálním výrobku zachovány, neboť výrobní postupy, zejména tepelné ošetření, je snižují.

Matky proto navyšují dávky mléčného prášku v domnění, že dítě lépe zasytí. Tím navyšují hladinu bílkovin a minerálních látek a dítě i po vypití mléka zůstává žíznivé. Následné podávání nápojů omezuje jeho další příjem. Vytvářejí tak předpoklad pro poškození funkce ledvin a rozvoj obezity.

Obdobnou kategorií mýtů jsou názory, že deklarované hodnoty jednotlivých nutrietů výrobek sice po výrobě obsahuje, ale v průběhu exspirační doby jejich hladina zcela vymizí. Tyto obavy potvrzují matky tím, že při podávání náhradní mléčné výživy nakupují a podávají vitaminové preparáty. Nerespektují informace o tom, že prakticky žádný z běžně dostupných multivitaminových přípravků neprošel metodicky kvalitně provedenými klinickými studiemi. Všechny mají tedy charakter potravinových doplňků a nikoli léčiv, což znamená, že komponenty v nich obsažené nemusí odpovídat deklarovanému množství a kvalitě.

Další kategorií mýtů jsou představy, že mléko může být v průběhu výrobního procesu kontaminováno a může být zdrojem závažných infekčních onemocnění. Matky proto obnovují mléčný prášek ve vroucí vodě v domnění, že tak zvýší jeho zdravotní bezpečnost. Další mýty a pověry pak vznikají kombinací uvedených názorů a představ.

Opak však může být pravdou. Mateřským mlékem mohou být přeneseny z matky na dítě závažné infekce, kupříkladu získaný deficit imunity, AIDS.

Jako projev zásadní nedůvěry k náhradní mléčné kojenecké výživě je možno uvést příklady, kdy matky po ukončení kojení začnou podávat neupravené kravské mléko. Svá rozhodnutí zdůvodňují tvrzením, že kojenecká mléka jsou mléka umělá a pro výživu dětí proto nevhodná.

Následkem tohoto přístupu je celkové neprospívání dítěte v důsledku vysoké renální zátěže, způsobené nadměrnou hladinou bílkovin a minerálních látek, vznikem okultního krvácení, vlivem nedostatečného přívodu železa, nedostatečným příjmem esenciálních mastných kyselin, zvýšeným rizikem vzniku alergie na bílkovinu kravského mléka a v současnosti i nadměrným příjmem jódu.

Jinou formou nedůvěry jsou nejrůznější názory na škodlivost mléka obecně, což ovlivňuje úzké skupiny matek při podávání náhradní mléčné výživy. Tyto matky po ukončení kojení podávají dětem raději ovocné nápoje, šťávy či džusy s tím, že jsou nositeli vitaminů a tím pro dítě prospěšnější.

Je známo, že návyk na sladké, především na sacharózu je návykem trvalým a následky takto deformované výživy přináší řadu problémů, počínaje poškozováním vývoje chrupu až po vznik obezity, neboť je známo, že dítě se k mléku jako nápoji většinou nikdy nevrátí. Není třeba připomínat, co znamená nedostatečný příjem vápníku v batolecím věku. Stačí připomenout nový pojem – dětská osteoporóza.

S obdobnými názory se setkáváme nejen u kojeneckých mlék, ale také u příkrmů všech druhů včetně dětských kaší. V této oblasti je pevně zakotvena představa, že výrobky vzhledem k jejich prodloužené trvanlivosti obsahují chemické konzervační prostředky, a proto tyto příkrmy připravují matky raději doma.

Značný prostor vyplňují mylné představy, že výrobce přidává do ovocných příkrmů a šťáv řepný cukr – sacharózu. Jako důkaz tohoto tvrzení se uvádí, že šťávy a příkrmy mají výrazně sladkou chuť. Informace o tom, že sladkou chuť působí sacharidy přítomné v ovoci po jejich zahuštění, jsou přijímány s nedůvěrou.

Uvedená kategorie spotřebitelů je přesvědčena, že dokonalé a zdravé příkrmy je možno připravit pouze v domácnostech. Argumenty, jako je špičková jakost a ošetření veškerých surovin, aseptické technologie, sterilita prostředí a další benefity moderní průmyslové výroby příkrmů, které nelze v domácnostech napodobit, jsou přijímány s naprostou nedůvěrou. Ostatně s těmito názory bylo možno se setkat i v odborných publikacích.

Další falešnou a zavádějící fámou jsou názory na geneticky upravené obiloviny pro výrobu cereálních kaší. Odmítány jsou kaše s rýží a kukuřicí, které řada maminek zásadně nekupuje, i když jsou informovány, že geneticky upravené suroviny se pro výrobu dětských kaší v zemích EU nepoužívají. Považování geneticky modifikovaných potravin za potraviny škodlivé je hloupost pramenící z neznalosti problematiky jejich přípravy.

I když je známo, že pro kojeneckou a dětskou výživu GMO suroviny v zemích EU využívány nejsou, absence informací o genových manipulacích se stala předmětem mnoha katastrofických scénářů a literatury science fiction.

S naprostou nedůvěrou jsou přijímány informace, že žádný gen získaný z mikroorganismů, rostlin či živočichů nemůže po konzumaci GMO potraviny proniknout do genetické výbavy (genomu) člověka, neboť v zažívacím traktu se jeho bílkovinová složka hydrolyzuje.

Při podrobnějším rozboru příčin uvedených fám a domněnek se ukazuje, že laická a často i odborná veřejnost zastává mylné představy o postupech při zpracování mléka, jeho adaptaci, obohacování vybranými nutrienty a plnění do obalů. S obdobnými názory se setkáváme také u komodity příkrmů a dětských kaší.

Jaká je tedy skutečnost?

Při výrobě sušeného mléka nejsou překračovány pasterační teploty ani v závěrečné fázi sušení, neboť voda přítomná v kapénkách mléka se odpařuje a tím mléko během sušení ochlazuje. Teplota mléčných kapének při sušení nepřesahuje 68 °C. Jedná se tedy o tepelnou námahu podstatně šetrnější, než je tomu při výrobě mléka s prodlouženou trvanlivostí (UHT mléka), které řada matek upřednostňuje před mlékem kojeneckým.

S působením tepla při výrobě kojeneckých mlék je dále spojena představa, že teplem dochází ke ztrátě veškerých dodaných vitaminů. Ve skutečnosti se vitaminy přidávají do mléčného prášku až po jeho vychlazení, tedy za pokojové teploty.

Veškeré operace jsou prováděny za aseptických podmínek. Dávky vitaminů jsou voleny tak, aby jejich hladiny splňovaly deklarované hodnoty i na konci exspirační doby.

Přitom obohacování přípravků náhradní mléčné výživy vitaminy a biologicky významnými prvky nevede ke vzniku anémie z nedostatku železa nebo vitaminu B₁₂, jak k tomu může dojít u plně kojených dětí. Donošené dítě má v játrech dostatečné zásoby železa dostatečné k tomu, aby překonalo nedostatečný obsah tohoto prvku v mateřském mléce a nejeví zpravidla žádné klinické ani laboratorní známky chudokrevnosti. Přesto mentální i motorický vývoj kojenců a batolat živených náhradní mléčnou výživou je kvalitnější a rychlejší. Ani pozdější léčebné podávání léků obsahujících železo mentální deficit už nenapraví.

Také představy o možné kontaminaci mléčného prášku a možném šíření infekčních onemocnění jsou mylné, neboť celý výrobní proces se odehrává v uzavřeném prostoru a plnění prášku se provádí v přetlakové atmosféře filtrovaného vzduchu. Zbytkový vzduch v obalu před jeho uzavřením je následně vypláchnut dusíkem, který tak vytváří ochrannou atmosféru po dobu trvání exspirační doby. To je i podstata dlouhodobé údržnosti výrobku.

Jak je to s konzervací příkrmů? Je pevně zakotvena představa, že příkrmy jsou konzervy, které se pro kojenecký a batolecí věk naprosto nehodí. Nedaří se vysvětlovat, že příkrmy jsou připravovány konzervací tepelnou, nikoli chemickou. Jejich dlouhodobá trvanlivost je zabezpečována devitalizací veškerých mikroorganismů, nikoli přidáváním konzervačních prostředků.

Pověrám a mýtům o kojenecké výživě se nevyhnula ani další mylná představa o významu potravních složek označovaných písmenem E. Řada spotřebitelů výrobky dětské výživy s tímto označením jednoznačně odmítá jako zdravotně závadné.

Selhává informace, že právě tyto látky jsou evidovány Evropskou komisí pro zdravé potraviny, že procházejí toxikologickými testy a na jejich základě jsou pak stanoveny hodnoty pro jejich bezpečný denní příjem – ADI (Acceptable Daily Intake).

Spíše než ze samotného mléčného přípravku hrozí zde nebezpečí z vody použité k jeho rekonstituci.

Informační šum je možno zaznamenat také v souvislosti s obohacováním náhradní mléčné výživy nenutritivními komponenty – prebiotiky, probiotiky a synbiotiky.

Úloha prebiotické vlákniny je spojována převážně s představou, že vláknina je balastní složka výživy, jakou je celulóza či hemicelulóza, tudíž vláknina nerozpustná. Její funkce je chápána jako fyzikální, nikoli biologická. Proto její úloha jako živiny fyziologicky prospěšné střevní mikroflóře je přijímána v řadě případů s jistou mírou nedůvěry.

Jiná nedorozumění provázejí i další nenutritivní složku – probiotika. Jejich úloha je chápána sice pozitivně, ale pouze ve vazbě na „živou potravinu“, jakou je zejména jogurt, kefír či jiný fermentovaný výrobek. Představa, že probiotikum jako živá mikroflóra přežívá i v suchém stavu – mléčném prášku, naráží opět na značnou míru nedůvěry a nepochopení.

Mikroorganismus v suchém stavu je považován za devitalizovaný, a proto neúčinný. Je to zdůvodňováno představou, že k vysoušení buněk dochází působením tepla, nikoli šetrnou technologií – výmrazem. Stejně obtížné je následné vysvětlení, že mikroorganismus v obnoveném mléce obnovuje i svoji vitalitu.

Konečnou výtkou je pak námitka, že probiotikum nemůže být funkční po celou dobu exspirace. Odpověď, že použití všech uvedených komponent je v souladu s legislativou EU a že všechny parametry uvedené ve značení na obalech výrobku podléhají kontrole státních dozorových orgánů, oponenta nepřesvědčí. Diskusi zpravidla ukončí, neboť znalost aktuální legislativy EU v řadě případů absentuje.

Oba názory se následně kumulují a přenáší na další nenutritivní komponentu moderní kojenecké mléčné výživy s vysokou mírou spolehlivosti – synbiotikum.

Přitom synbiotika mají prokazatelně řadu významných vlastností příznivě ovlivňujících dětský organismus. Upravují a stabilizují kupříkladu střevní mikrofloru. Působí příznivě na stěnu střeva a stabilizují ji jako bariéru proti infekčním agens a proti pronikání alergenů skrze ni. Vytvářejí látky likvidující infekční mikroorganismy. Ovlivňují vývoj imunitního systému trávicího traktu a tím i celého organismu. To vše se pak odráží ve sníženém výskytu nemocí, hlavně katarů horních cest dýchacích a průjmů, zejména v dětských kolektivech. Synbiotika jsou významnou ochranou proti vzniku alergických nemocí a příznivě působí na střevní flóru v průběhu léčby antibiotiky. Děti porozené v termínu fyziologickým vaginálním porodem a po narození plně kojené získávají zcela přirozeně probiotika průchodem porodními cestami a prebiotika z mateřského mléka. Na opačném konci spektra jsou děti porozené za aseptických kautel císařským řezem a po narození nekojené. Ty mají šanci získat prebiotika a probiotika, tedy synbiotika, pouze náhradní mléčnou výživou.

Na závěr je třeba ještě uvést dezinformace, které ve svých důsledcích mohou velmi vážně poškozovat dětský organismus a narušovat tak jeho vývoj. Jedná se o různé formy alternativní výživy, podložené zpravidla názory o škodlivosti mléka a dalších živočišných produktů.

Je evidentní, že vyloučení složek živočišného původu přináší rizika následků nutriční insuficience, vyvolané tím, že rostlinná strava je deficitní na vitamin D, vitamin B₁₂, vícenenasycené mastné kyseliny a obsahuje nižší hladiny esenciálních mastných kyselin, vápníku, železa a karnitinu. Je známo, že požadované hladiny vápníku lze zajistit pouze mlékem a mléčnými výrobky.

Z uvedeného výčtu deformovaných názorů na kojeneckou a dětskou výživu vyplývá, že se jedná o závažný fenomén, který může zapříčinit řadu výživových deformací a jejich následků nejen v dětském věku, ale i v následných věkových obdobích. Je paradoxem, že početná skupina matek se o výživě dětí radí s přítelkyněmi a známými. Pořídí-li si rodina kanára, sežene si obvykle brožuru pojednávající o tom, jak o něj pečovat, „pořídí-li“ si však dítě, považuje získávání informací o tom, jak ho vychovávat a živit, za zbytečné.

Je proto nezbytné tyto názory sledovat, trpělivě vyvracet a hledat nové formy zdravotní osvěty. Řešení uvedené problematiky by si zasloužilo vytýčení samostatného projektu. Současně je možno vyslovit názor, že výchovu specialistů v oblasti nutrice je třeba doplnit o studium základů moderních zpracovatelských technologií.

Cílem tohoto sdělení není samozřejmě propagace náhradní mléčné výživy – nepoužívejme název „umělá“, protože v mléce nic umělého není – na úkor kojení, ale snaha odstranit nesmyslné mýty a pověry, které s výživou kojenců a batolat souvisejí a významně negativně ji ovlivňují.

Doc. ing. Miroslav Dědek, DrSc.

Prof. MUDr. František Stožický, DrSc.