Vzpomínka na paní docentku Libuši Hradcovou, CSc. (1920 – 2012)

Při příležitosti 34. pracovních dnů dětské nefrologie v Hejnicích v květnu 2013 jsme vzpomněli památky paní docentky Hradcové, pravidelné návštěvnice našich konferencí. Těšila se na další setkání v Hejnicích, ale její život skončil v nedožitých 93 letech v říjnu 2012.

Docentka Hradcová se narodila v Jiřicích u Mladé Boleslavi v lesovně dne 5. února 1920. Maturovala na reálném gymnáziu v roce 1939, vysoké školy byly ale uzavřeny, takže pracovala napřed jako instrumentářka na sále v podolském sanatoriu, promovala na lékařské fakultě v Praze až po válce v roce 1948.

Jako mladá sekundářka pracovala 2 roky v nemocnici v Turnově. Od roku 1950 nastoupila v krčském areálu u legendární prim. Dragišičové na novorozeneckém úseku a kojeneckém oddělení.

A pak již bylo její další curriculum spojeno s klinickou pediatrií, začalo to v roce 1954, kdy se stala sekundářkou a později primářkou u prof. Blažka na IV. dětské klinice Na Karlově, tehdejší Fakultě všeobecného lékařství. A tam také začala rozvíjet svůj zájem o dětskou nefrologii a urologii. Zájem o dětskou urologii byl dán i specializací jejího manžela, zprvu docenta a později profesora a přednosty Urologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství, MUDr. Eduarda Hradce, DrSc.

Kandidaturu obhájila Hradcová v roce 1963, ještě na IV. dětské klinice Na Karlově, a po jedenácti letech se vrátila v roce 1965 na výzvu profesora Švejcara do Krče. Tam se stala asistentkou dětské kliniky ILF, Švejcar ji habilitoval z pediatrie v roce 1968 (problematika vezikoureterálního refluxu). Od roku 1969 byla zástupcem přednosty pediatrické katedry ILF v Krči, začátkem roku 1970 kliniku a katedru ILF dokonce vedla.

Byla dlouhá léta předsedkyní zkušební komise pro atestace 1. stupně z pediatrie a oblíbenou examinátorkou objíždějící české kraje.

Již na IV. dětské klinice jevila zájem o onemocnění uropoetického traktu u dětí, uvedla u nás v povědomí význam vezikoureterálního refluxu, byla průkopnicí úzké spolupráce s dětskými urology. Publikovala řadu prací z této subspecializace nejen v domácím, ale i zahraničním písemnictví. Spolupracovala ale i s významnými představiteli fyziologie, klinické nefrologie u dospělých pacientů, dospělých a příbuzných oborů (Heller, Pacovský, Schück, Chytil, Válek, Andrýsek a další), získala cenu České nefrologické společnosti v letech 1968 a 1976.

Řada školenců v dětské nefrologii prošla krčskou klinikou ILF a tyto stáže u nich vyvolaly hlubší zájem o dětskou nefrologii. Bez Hradcové by trvalo daleko déle, než by se dětská nefrologie v ČR stala subspecializací. Byť pediatr, dlouhá léta zastávala funkci sekretářky České nefrologické společnosti, byla spoluorganizátorka kongresů, konferencí, hostitelkou významných představitelů nefrologie z celého světa.

Osobních zálib měla paní docentka celou řadu a zachovala si jasnou mysl do posledních chvil života, milovala klasickou hudbu, měla pozoruhodné znalosti historie, literatury, výtvarného umění, zeměpisu. Níže podepsaný seděl např. s prof. Matoušovicem u PC v Motole, když se připravovala publikace Hereditatis petitio české nefrologie a paní docentka nám diktovala spatra vzpomínky na počátky aktivit České nefrologické společnosti. Nebylo třeba v závěru na textu nic měnit! Obdivovali jsme i její vitalitu, když přes vysoký věk měla odvahu vydat se do takových destinací jako např. Machu Picchu – zapomenutého a pověstmi opředeného sídla Inků, ale i do daleké Indie!

Čest její památce!

Jan Janda