Prof. MUDr. Lidka Lisá, DrSc. – 85 let

Dostalo se mi cti napsat laudační příspěvek do tohoto reprezentativního časopisu u příležitosti významného životního jubilea paní profesorky MUDr. Lidky Lisé, DrSc. Do periodika, o jehož vysokou odbornou úroveň pečovala čtrnáct let jako vedoucí redaktorka (v období 1990–2004, což tehdy obnášelo více než 150 čísel!).

Poprvé jsem se s jubilantkou osobně setkala na začátku osmdesátých let, když mi byl na katedře pediatrie Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, nyní IPVZ, přidělen obor dětské endokrinologie a diabetologie. Přišla jsem na 1. dětskou kliniku Fakultní nemocnice Motol požádat paní docentku o spolupráci v postgraduální výchově budoucích dětských endokrinologů. Do jejího skromného lékařského pokoje, přeplněného spoustou knih, časopisů a papírů, jsem tehdy vstupovala s obavou – paní docentka byla v pediatrii známou a váženou osobností, mne nikdo neznal, nestudovala jsem ani na pediatrické fakultě... Přijala mne velice vstřícně a já byla spolu s prvními školenci její dychtivou žákyní. Téměř třicet dalších let po dobu mého angažmá v postgraduální výchově a vzdělávání jsem mohla u paní profesorky oceňovat vedle neobyčejné pacientské fotodokumentace i báječnou rétoriku, zodpovědný přístup k pacientům i školeným lékařům a ochotu přednášet v kurzech a jiných vzdělávacích programech. Ani nevím, jestli jsem jí tehdy dostatečně a průběžně vyjádřila vděčnost za to, jak vysoce přispívala k úrovni těchto akcí.

Významný přínos nejen pro školicí se lékaře znamenala její literární tvorba. Pro mne osobně je cenná jedna z jejích prvních publikací – Obezita v dětském věku, kterou  napsala společně s primářkou V. Drozdovou a psycholožkou M. Kňourkovou, vydalo ji Avicenum v roce 1990. Tuto knížku mi totiž svěřila k recenzi a mám v ní její milé věnování. Soupis všech jejích publikací v českých i zahraničních časopisech, kapitol ve skriptech, v Repetitoriu, v řadě monografií, by vydal mnoho desítek. Je samostatnou autorkou několika monografií, např. Vrozená adrenální hyperplazie, Poruchy funkce gonád (obojí Triton), spoluautorkou knížky Vývoj dítěte a jeho úskalí (Avicenum), knihy Poruchy sexuální diferenciace (Maxdorf-Jessenius) a Obezita v dětství a dospívání – terapie a prevence (Galén). Kolikrát jsem čerpala z jejích publikací při přípravě vlastních přednášek a kolikrát jsem je otevřela při řešení složitých klinických případů…

Upřímně řečeno, nevím, kde brala sílu a disciplínu k permanentní píli a psaní většinou velice složitých textů. Také jsem obdivovala, že krátce poté, co se na nějakém zahraničním kongresu objevil nový směr v diagnostice či léčbě, paní profesorka nejen hned připravila článek, ale často se také pustila do ověřování nebo posunu informace dál do praxe.

Z dosud napsaného by se zdálo, že přednášková a publikační činnost paní profesorku plně zaměstnávala. Stíhala ovšem ještě řadu dalších činností – měla aktivní členství ve 4 odborných společnostech ČLS JEP, byla dlouholetou členkou výboru České endokrinologické společnosti, zkušebních a etických komisí, aktivně se zapojovala do práce glasgowské skupiny DSD (klasifikace poruch sexuálního vývoje), ECOG (evropské skupiny pro dětskou obezitu) a MESPE (skupiny pediatrických endokrinologů ve střední Evropě). A to já nevím všechno.

S jejím profesním životopisem jsem se seznámila až v roce 2015, kdy jsem připravovala podklady pro ocenění její celoživotní práce a přínosu v oboru dětské endokrinologie, což je podstatou Ceny doc. MUDr. A. Kopeckého, CSc. Paní profesorka Lisá byla druhou laureátkou této ceny, jako první ji získala paní profesorka MUDr. Olga Hníková, CSc., o rok dříve. Lidka (už ji mohu takto kamarádsky nazývat) se narodila v Jičíně, kde vystudovala 8leté reálné gymnázium, po maturitě byla přijata ke studiu na Fakultě dětského lékařství UK v Praze, promovala v roce 1957. Profesní angažmá zahájila jako sekundární lékařka na dětském oddělení v Trutnově, po roce na Klinice dětí a dorostu ve Fakultní nemocnici Praha na Vinohradech, od roku 1960 pracovala na 1. dětské klinice FDL UK, zpočátku jako sekundář, později jako asistent, vedoucí steroidní laboratoře a šéflékař endokrinologického oddělení. Úspěšně složila atestace: v roce 1961 pediatrie I. st., r. 1969 pediatrie II. st., v roce 1994 endokrinologie. Dále obhájila vědecké stupně: r. 1974 CSc., r. 1981 docentura, r. 1989 DrSc., r. 1990 profesura.

V letech 1993–2012 jsem se mohla s paní profesorkou vídat v Endokrinologickém ústavu, kde pracovala jako ambulantní endokrinolog. Měly jsme možnost setkávat se i na mnoha vzdělávacích tuzemských i zahraničních kongresech a tehdy jsem objevovala její velmi osobitý smysl pro humor. Ten zúročila v knížce Úsměvná pediatrie (Triton), ve které připomněla ve vzpomínkách řadu humorných situací na pediatrické klinice. Ti, kteří ji provázeli na výjezdních akcích, se mohli dosyta nasmát například akci natírání plotu v její jičínské zahradě. Ti, kteří byli svědky růžového pantera v Montpellier, také dodnes na její plážové vystoupení s úsměvem vzpomínají.

Při hodnocení úctyhodného profesního zapojení paní profesorky nelze opominout její rodinné zázemí a roli matky a babičky. Její syn je lékař, významný neuroradiolog, pracuje ve FN Motol, dcera je právničkou. Má 4 vnoučata. Každá žena, která je významnou a zasloužilou osobností ve svém pracovním oboru, pochopí, že rozdělit čas mezi rodinu a práci vyžaduje obrovskou dávku nejen osobní disciplíny, ale i snahy o vyvážené rozdělení energetických investic.

Osobní záliby a zájmy paní profesorky jsou velmi pestré a všestranné – je velkou čtenářkou, zejména literatury faktů v oblasti historie, biografie a přírody. Celý život sportovala, lyžovala, plavání je její trvalou zálibou. Miluje hudbu, je dlouholetou abonentkou koncertů České filharmonie, také výtvarné umění, je členkou Hollaru. Na těchto akcích ji často provázela její kamarádka, paní profesorka Olga Hníková. Je mi líto, že obě nebudu již potkávat na odborných akcích, paní profesorka Olga nás před Vánoci navždy opustila. Obou těchto mimořádných žen si velice vážím, vždy byly mým vzorem.

Na závěr tohoto příspěvku chci Lidce popřát hodně zdraví, spokojenosti a příslovečné energie do dalších let a poděkovat jí ještě jednou za báječnou mnohaletou spolupráci.

Božena Kalvachová