Ambulantní péče o uživatele a závislé na návykových látkách v ČR ve zdravotnické statistice od roku 1963

Souhrn

Cíl:
Provést deskriptivní analýzu historických dat sbíraných a publikovaných od r. 1963 Ústavem zdravotnických informací a statistiky, která se týkají jak sítě ambulantních psychiatrických zařízení (zejména těch specializovaných pro léčbu návykových nemocí, tj. protialkoholních poraden a později AT ordinací), tak počtu a charakteristik pacientů užívajících návykové látky.

Výsledky:
V letech 1963–1991 počet vyšetření v protialkoholních poradnách, respektive AT ordinacích, rostl, a to zejména v období od r. 1970 do r. 1988, kdy dosáhl maxima 387 tisíc vyšetření. Tento vývoj ovlivnili především muži, kteří tvořili většinu evidovaných pacientů. Jejich podíl postupně klesl z 95 % v r. 1963 na 79 % v r. 1991. V r. 1992 bylo hlášení ze specializovaných AT ordinací zrušeno a uživatelé návykových látek jsou hlášeni ze všech psychiatrických ambulancí. V letech 1993–2008, kdy jsou k dispozici data podle skupin návykových látek, tvořili uživatelé alkoholu 3/4 pacientů užívajících návykové látky a jejich počet klesl na polovinu (z 49 na 25 tisíc) – také tento pokles byl ovlivněn především muži; poměr mezi muži a ženami se tak snížil za sledované období z cca 4 : 1 na 2 : 1. Od r. 1995, kdy jsou k dispozici data podle věkových skupin, se věk uživatelů návykových látek zvýšil s výjimkou nealkoholových drog v letech 1995–1997, kdy se zvyšoval podíl osob ve věku 15–19 let. V r. 2008 tvořily u alkoholu největší podíl osoby ve věku 40 a více let (cca 2/3), u ostatních drog byla nejčetnější věková skupina 20–39 let, s podílem téměř 70 %. Počet léčených uživatelů nealkoholových drog vzrostl v letech 1993–2008 více než 3krát. Muži měli větší podíl u všech nealkoholových drog s výjimkou sedativ a hypnotik, kde ženy tvořily 58 %. U všech skupin nealkoholových drog, vyjma těkavých látek, došlo v letech 1993–2008 k nárůstu počtu pacientů, největší podíl měli uživatelé opiátů (26 %), stimulancií jiných než kokainu (23 %) a osoby užívající kombinaci více návykových látek (14 %). Podíl injekčních uživatelů se v letech 1993–2008 snížil ze 3/4 na 1/2 u opiátů a ze 70 % na 60 % u ostatních stimulancií; u kombinace drog naopak injekční užívání vzrostlo. Vývoj počtu klientů záchytných stanic kopíruje počet stanic a jejich kapacitu, i když od r. 2005 lze současně pozorovat pokles kapacity a růst klientů.

Závěr:
Informace z ambulantních zdravotnických zařízení oboru psychiatrie přispívají k popisu epidemiologické situace v oblasti užívání drog a jeho následků v ČR i přesto, že síť AT ordinací se na začátku 90. let minulého století přestala sledovat samostatně. Údaje o ambulantně léčených uživatelích návykových látek jsou v souladu s údaji o hospitalizacích těchto pacientů a řada pozorovaných trendů je v obou zdrojích shodná. Zdravotnická statistika zůstává dodnes prakticky jediným zdrojem informací o ambulantně léčených uživatelích alkoholu.

Klíčová slova:
alkohol – drogy – závislost – poruchy způsobené užíváním návykových látek – ambulantní léčba – AT ordinace – záchytná stanice – psychiatrie.

Úvod

První ambulantní zařízení zaměřené na léčbu alkoholismu (protialkoholní poradna) vzniklo na území dnešní České republiky (ČR) v Brně v r. 1910, další v r. 1928 v Praze-Vršovicích. V r. 1948 bylo doc. Jaroslavem Skálou zřízeno první specializované lůžkové zařízení pro léčbu závislostí v Praze u Apolináře, kde postupně vznikl celý komplex služeb včetně ambulance, střediska pro děti, mládež a rodinu a řady svépomocných a režimových aktivit. V r. 1951 byla také u Apolináře založena první záchytná stanice v ČR – speciální medicínské zařízení pro krátkodobý pobyt (v řádu několika hodin) a detoxifikaci při akutní intoxikaci zejména alkoholem, později také jinými návykovými látkami. Apolinář se stal vzorem pro celý pozdější systém péče v oblasti látkových závislostí včetně vzniku sítě protialkoholních poraden (tzv. PAP). Od 60. let minulého století pronikaly do náplně protialkoholních poraden také nealkoholové drogy (v r. 1971 bylo u Apolináře založeno Středisko drogových závislostí, ze kterého na počátku 90. let vznikl Drop-In). V 80. letech se změnil název těchto poraden na ordinace pro alkoholismus a jiné toxikománie (OAT, respektive AT ordinace). Po r. 1989 došlo následkem přerušení centrálního řízení k postupnému rozpadu sítě AT ordinací a jejich „rozpuštění“ v síti ambulantní péče oboru psychiatrie [4, 3, 8, 11].

Sběr údajů o osobách s problémy s užíváním alkoholu a dalších drog léčených ve zdravotnických zařízeních a o síti těchto zařízení na území dnešní ČR Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) probíhal od konce 50. let minulého století.

Tento článek, analyzující historické údaje o ambulantní péči o osoby užívající návykové látky, je druhým ze série článků zabývajících se historickými daty zdravotnické statistiky ČR o uživatelích alkoholu a dalších drog. Navazuje na článek publikovaný v předchozím čísle EMI, který se týkal údajů o hospitalizacích od r. 1959 [7]. 

Materiál a metodika 

Byla provedena deskriptivní analýza historických dat sbíraných, analyzovaných a publikovaných ÚZIS, která se týkají jak sítě ambulantních psychiatrických zařízení poskytujících léčbu uživatelům návykových látek, tak i počtu a charakteristik pacientů užívajících návykové látky v těchto zařízeních léčených od r. 1963, kdy jsou údaje o ambulantní léčbě návykových nemocí poprvé k dispozici.

Zdroji dat byly v letech 1963–1996 publikace „Psychiatrická péče“ vydávané ÚZIS od r. 1959 pravidelně každý rok, od r. 1997 jsou k dispozici databázové soubory s údaji za jednotlivá zdravotnická zařízení.

Údaje od r. 1963 byly získávány z pololetního výkazu o činnosti psychiatrického oddělení poliklinik, který sledoval také činnost protialkoholních poraden a protialkoholních záchytných stanic včetně charakteristik evidovaných pacientů. Od r. 1981 se protialkoholní poradny začaly označovat jako ordinace pro léčbu alkoholismu a jiných toxikománií. Zpočátku byly sledovány údaje jen o uživatelích alkoholu, od r. 1984 jsou vykazovány také údaje o uživatelích nealkoholových drog. V r. 1986 se zásadně změnilo sledování léčených pacientů – místo evidovaných pacientů se sledoval počet pacientů, kteří byli v daném roce skutečně ošetřeni (od r. 1993 se toto selekční kritérium označuje jako „živá kartotéka“). V r. 1992 bylo sledování činnosti AT ordinací zrušeno, ale již v r. 1993 vznikl roční výkaz o činnosti psychiatrických ordinací, který byl rozšířen o přílohu zaměřenou na pacienty s problémy s návykovými látkami. Do r. 1993 nejsou k dispozici údaje zvlášť za alkohol a ostatní drogy (mimo krátké období let 1984 a 1985). V r. 1998 bylo sledování činnosti záchytných stanic převedeno z psychiatrického výkazu na samostatný výkaz; ze záchytných stanic nejsou v celém období od r. 1963 do r. 2008 k dispozici údaje zvlášť za alkohol a ostatní drogy, respektive za jednotlivé typy návykových látek.

Počty protialkoholních poraden, později AT ordinací a nakonec ambulantních zařízení oboru psychiatrie poskytujících péči uživatelům návykových látek, vycházejí z počtu zařízení, která odevzdala vyplněný výkaz o své činnosti, nikoliv z počtu registrovaných zařízení. Návratnost výkazu o činnosti byla dlouhodobě cca 95%. 

Výsledky 

Síť ambulantních zařízení poskytujících péči uživatelům návykových látek v letech 1963–2008

Počet protialkoholních poraden, respektive AT ordinací, se v letech 1963–1992 pohyboval mezi 165 a 180 zařízeními. Od r. 1993, kdy se zrušila speciální část hlášení pro AT ordinace a začaly hlásit všechny psychiatrické ordinace, které léčily aspoň jednoho pacienta užívajícího návykové látky, počet ordinací rostl a v r. 2005 dosáhl maxima 403 ordinací (obr. 1).

Péče o uživatele návykových látek v protialkoholních poradnách a ordinacích AT v letech 1963–1992

Počet vyšetření ve sledovaném období rostl, a to zejména od r. 1970 do r. 1988, kdy dosáhl maxima 387 tisíc vyšetření. V letech 1989–1991 došlo k poklesu počtu vyšetření na 235 tisíc. Tento vývoj byl ovlivněn především počtem vyšetření evidovaných uživatelů mužského pohlaví, kteří tvořili do r. 1986 v průměru 94 % klientely. V r. 1984, kdy došlo k doplnění hlášení i o uživatele nealkoholových drog, byl pozorován skokový nárůst počtu evidovaných mužů, žen i mladistvých. Od r. 1986, kdy jsou místo všech evidovaných pacientů hlášeni ti, kteří byli skutečně ošetřeni v daném kalendářním roce, do r. 1989 byl pozorován nárůst jejich počtu, poté do r. 1991 pokles. Podíl mužů postupně klesl na cca 79 % v r. 1991 (obr. 2).

V letech 1984–1985, kdy byli zvlášť sledováni uživatelé alkoholu a nealkoholových drog, bylo evidováno celkem 139 tisíc, respektive 140 tisíc pacientů (z toho cca 12 tisíc žen a necelé 2 tisíce mladistvých). Uživatelé nealkoholových drog tvořili téměř 5 % (u mužů 4 %, u žen 16 %); mezi mladistvými byl podíl uživatelů nealkoholových vyšší – 34 % v r. 1984 a 44 % v r. 1985.

Za r. 1992, kdy došlo ke zrušení sledování činnosti AT ordinací, byly k dispozici pouze údaje o počtu pacientů užívajících návykové látky z psychiatrických ordinací. S problémy s alkoholem bylo ošetřeno celkem 37 429 pacientů (29 841 mužů a 7 588 žen) a s problémy s ostatními návykovými látkami 2 758 pacientů (1 863 mužů a 895 žen).

Péče o uživatele alkoholu v psychiatrických ordinacích v letech 1993–2008

Uživatelé alkoholu měli v letech 1993–2008 největší podíl (v průměru téměř tři čtvrtiny) na celkovém počtu pacientů užívajících návykové látky. Během sledovaného období došlo k poklesu těchto pacientů téměř na polovinu (na tento vývoj měl vliv především úbytek mužů), a to z 49 tisíc v r. 1993 na 25 tisíc v r. 2008 (tab. 1); k největšímu úbytku došlo do r. 1996 (na 30 tisíc). Počet léčených žen byl v jednotlivých letech poměrně stabilní a pohyboval se mezi 6,7 až 9,6 tisíci. Na počátku sledovaného období byl poměr mužů a žen cca 4 : 1, na konci cca 2 : 1 (obr. 3).

V r. 1995 měli více než poloviční podíl pacienti ve věku 20–39 let, postupně však jejich podíl klesal a současně rostl podíl osob ve věku 40 a více let, který v r. 2008 dosáhl téměř dvou třetin. Děti a mladiství do 19 let tvořili ve sledovaném období necelá 2 %.

Nejvyšší relativní počet pacientů léčených na poruchy způsobené užíváním alkoholu byl v letech 2000–2008 v krajích Moravskoslezském (39 pacientů na 10 tisíc obyvatel kraje), Královéhradeckém (38), Pardubickém a Zlínském (35) – obrázek 4.

Péče o uživatele ostatních návykových látek v psychiatrických ordinacích v letech 1993–2008

Údaje z přílohy výkazu o činnosti oboru psychiatrie ukazují růst počtu léčených uživatelů nealkoholových drog během sledovaného období, a to více než 3krát (obr. 5).

Více mužů než žen bylo hlášeno u všech sledovaných skupin nealkoholových drog s výjimkou sedativ a hypnotik, kde byl podíl žen v průměru 58% a na problémy spojené s jejich zneužíváním se léčil nejvyšší podíl hlášených žen (24 %). Mezi muži bylo nejčastější užívání opiátů s podílem 28 % hlášených mužů.

Pacienti ve věkové skupině 20–39 tvořili v r. 1995 více než polovinu léčených uživatelů nealkoholových drog a jejich podíl rostl až do r. 2005 na téměř 3/4. Od r. 2006 dochází k růstu počtu pacientů ve věkové skupině 40 a více let – zatímco do r. 2006 tvořili 10–15 %, v následujících letech cca 20 %. Podíl mladistvých do 19 let po nárůstu v r. 1996 na 33 % a dále do r. 1997 na 38 % klesl na necelých 12 % v r. 2008. Děti do 15 let tvořily ve sledovaném období cca 1 % hlášených pacientů.

Relativní počet pacientů léčených pro problémy způsobené ostatními psychoaktivními látkami byl v letech 2000–2008 nejvyšší ve zdravotnických zařízeních v Praze (44 pacientů na 10 tisíc obyvatel kraje), Jihomoravském (34) a Středočeském kraji (30) – obrázek 6.

Počet pacientů podle jednotlivých návykových látek v letech 1993–2008 uvádí tabulka 1.

Největšího počtu dosáhli ve sledovaném období uživatelé opiátů. Zpočátku (v letech 1993–1995) jejich počty klesly z 816 pacientů na 461 pacientů, pak ale došlo k prudkému nárůstu na historické maximum 5 558 osob v r. 2005. Pacienti užívající heroin, který byl samostatně sledován až od r. 1997, tvořili v průměru 70 % uživatelů opiátů, ale jejich podíl se snížil z 83 % v r. 1997 na dvě třetiny v r. 2008.

Druhý nejvyšší počet byl zjištěn u osob užívajících stimulancia (mimo kokain). V letech 1993–1995 se počet těchto pacientů pohyboval kolem 600–700 pacientů ročně. Do r. 1999 došlo k pětinásobnému nárůstu na 3 655 pacientů a až do r. 2008 se jejich počet pohyboval mezi 3 až 4 tisíci ročně. Mezi pacienty užívajícími ostatní stimulancia měli významné zastoupení (v průměru 74 %) uživatelé metamfetaminu (pervitinu).

Významné zastoupení měly také osoby užívající kombinaci více návykových látek. V letech 1993–1999 počty těchto pacientů vzrostly 6,7krát (z 260 pacientů na 1 750 pacientů). Další nárůst byl zaznamenán v letech 2002–2003 (na 2 912 pacientů) a dále v r. 2006 (na 3 631 pacientů); v r. 2008 došlo k poklesu na 2 489 pacientů.

U ostatních typů sledovaných nealkoholových drog došlo k nárůstu počtu pacientů, vyjma těkavých látek, u kterých se počet pacientů během sledovaného období snížil o 86 % (z 561 pacientů v r. 1993 na 79 pacientů v r. 2008). Počet pacientů léčených pro problémy s kokainem byl trvale nízký, i když vykazoval rostoucí trend (z 8 případů v r. 1993 na 73 případů v r. 2008). Počet pacientů užívajících sedativa a hypnotika rostl nejvíce v letech 1995–2002, a to z 712 na 2 292 pacientů a přibližně stejný počet byl vykazován až do r. 2008. Počet pacientů užívajících kanabinoidy vzrostl z 211 pacientů v r. 1993 na 1 718 pacientů v r. 2003, v následujících letech se jejich počet pohyboval kolem 1 600 pacientů ročně.

Zatímco v r. 1997 uváděly injekční aplikaci 3/4 uživatelů opiátů a 70 % uživatelů ostatních stimulancií (bez kokainu), v r. 2008 to bylo necelých 50 % uživatelů opiátů a téměř 60 % uživatelů ostatních stimulancií. U pacientů užívajících více drog v kombinaci lze naopak vysledovat nárůst podílu injekční aplikace (obr. 7).

Péče o pacienty záchytných stanic v letech 1963–2008

První informace o záchytných stanicích jsou k dispozici z r. 1963, kdy bylo v ČR evidováno 21 zařízení a do r. 1989 vzrostl jejich počet na 34 zařízení. S rostoucím počtem zařízení rostly téměř plynule také počty lůžek, které se od r. 1963 do r. 1989 zvýšily z 222 na 325 lůžek. Od r. 1990 se snižoval jak počet záchytných stanic, tak i počet lůžek, a to na 14 zařízení a 140 lůžek v r. 2008 (obr. 8).

Od r. 1963 počty osob ošetřených v záchytných stanicích s drobnými kolísáními rostly až do r. 1984, kdy dosáhly maxima 33 tisíc osob. K největšímu nárůstu došlo mezi lety 1968 a 1972. V letech 1985–1996 klesly počty osob ošetřených na záchytných stanicích o téměř tři čtvrtiny na 9,5 tisíce osob. K významnému růstu došlo opět v letech 2006–2007, a to z 15 tisíc v r. 2005 na 28 tisíc v r. 2007. Údaje podle pohlaví jsou k dispozici za období 1963–1997 a 2006–2008. V r. 1963 tvořili muži 96 % osob ošetřených v záchytných stanicích, do r. 2008 jejich podíl postupně klesl na 83 % (viz obr. 8). Podíl mladistvých byl v r. 1963 6 %, na konci sledovaného období v r. 2008 dosáhl 4 %. 

Diskuse 

Na trendy pozorované v ambulantní péči o uživatele návykových látek měla zajisté vliv celá řada faktorů – vývoj léčebného systému, sítě protialkoholních poraden a AT ordinací, společenské a politické změny, změny ve výkaznictví a klasifikaci poruch spojených s užíváním drog. Od r. 1963 se třikrát měnila nomenklatura a klasifikace nemocí – v r. 1968 (na MKN-8), v r. 1979 (na MKN-9) a v r. 1993 (na MKN-10). V těchto letech a v 2–3 letech následujících po změně jsou ve vývoji počtu vyšetření i evidovaných pacientů patrné výkyvy dlouhodobých trendů.

V letech 1963–2008 se měnily sledované ukazatele o ambulantně léčených uživatelích návykových látek i metodika jejich sběru. Poprvé se metodika měnila v r. 1984, kdy byli k evidovaným uživatelům alkoholu připočítáni také pacienti užívající nealkoholové drogy, další významnou změnou bylo v r. 1986 sledování skutečně ošetřených pacientů místo všech evidovaných v protialkoholních poradnách, respektive AT ordinacích. Po r. 1993, kdy prošel výkaz o činnosti ambulantních psychiatrických zařízení celkovou změnou, byli pacienti sledováni podle jednotlivých psychoaktivních látek, což umožnilo získat komplexní pohled na strukturu a charakteristiky ambulantních pacientů užívajících návykové látky.

Ambulantní zdravotnická zařízení oboru psychiatrie, zejména protialkoholní poradny a AT ordinace, byla před r. 1989 prakticky výhradním poskytovatelem ambulantních léčebných a po­radenských služeb určených uživatelům návykových látek. V 90. letech došlo především v nestátním sektoru k rozvoji adiktologických poradenských a harm--reduction ambulantních programů, ale i programů ambulantní léčby [1, 2, 3]. Programy nestátních organizací jsou určeny především uživatelům nealkoholových drog. V oblasti prevence kouření, ambulantní léčby a poradenství závislosti na tabáku se vytváří síť (center pro závislé na tabáku) různých neadiktologických oborů sdružených ve Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku, která v současnosti čítá více než 30 pracovišť [5, 13]. Tato „vícekolejnost“ poskytování ambulantních služeb uživatelům návykových látek v posledních letech je také důvodem, proč se aktuálně diskutuje o nové koncepci ambulantních adiktologických služeb [10]. Ambulantní zdravotnická zařízení oborů návykových nemocí a psychiatrie jsou však stále téměř výhradními poskytovateli ambulantních léčebných služeb určených osobám s problémy s alkoholem.

V posledních několika letech eviduje ročně ÚZIS 350–400 psychiatrických ordinací poskytujících léčbu uživatelům návykových látek. Zdaleka ne u všech však lze hovořit o zařízeních specializujících se na léčbu závislostí. V průzkumu provedeném v letech 2008 až 2009 bylo osloveno 274 psychiatrických ordinací v ČR, odpovědělo 161, z nichž 124 ordinací deklarovalo poskytování AT péče (léčí závislé na alkoholu a jiných drogách), ale jen 53 bylo registrováno jako AT ordinace a 71 mělo smlouvu na poskytování AT péče se zdravotní pojišťovnou (48 obojí) [9]. Do obdobného šetření z r. 2004, zaměřeného na poskytování ambulantní psychiatrické péče uživatelům drog v r. 2003, se zapojilo celkem 195 psychiatrických ordinací, z nichž 160 se zabývalo také léčbou uživatelů drog. Z toho 128 poskytovalo léčbu uživatelům alkoholu, 33 léčbu uživatelům tabáku a 70 léčbu uživatelům nelegálních drog [6]. Tyto údaje naznačují spíše reálný pokles počtu psychiatrických ordinací poskytujících AT péči v posledních letech.

Až do r. 1989 počet pacientů v protialkoholních poradnách, respektive ordinacích AT téměř plynule rostl, pouze v r. 1977 došlo k jejich meziročnímu poklesu, který byl nárazově způsoben vyšším počtem (o téměř 12 tisíc) mužů vyřazených z evidence v předchozím roce, a to zejména v Praze a Jihočeském kraji.

Podobně jako u hospitalizací na poruchy způsobené užíváním návykových látek lze také v datech z ambulantní péče vysledovat významný pokles, zejména ambulantně léčených mužů užívajících alkohol přibližně v 6 letech následujících po r. 1989. Na tomto poklesu se velmi pravděpodobně podílely polistopadové změny ve financování a organizaci systému zdravotní péče, ale také snížení počtu soudně nebo administrativně nařízených protialkoholních léčeb (tzv. ochranné léčby a léčby na základě výměru okresních národních výborů, respektive okresních úřadů).

Po r. 1995 následuje (podobně jako v datech o hospitalizacích) vzestupný trend počtu evidovaných ambulantních pacientů, především s problémy s nealkoholovými drogami. Týká se to prakticky všech typů drog kromě těkavých látek. Významný nárůst byl zaznamenám u tzv. problémových uživatelů drog, tj. zejména uživatelů opiátů a metamfetaminu (pervitinu). Jejich počet ve sledovaném období vzrostl více než 6,7krát a udával vývoj celé skupině nealkoholových drog. Počet evidovaných uživatelů kokainu, i když vykazuje rostoucí trend, je stále velmi nízký.

O tom, že ČR zažívala ve druhé polovině 90. let minulého století „drogovou epidemii“, svědčí i vývoj věkové struktury uživatelů nealkoholových drog – počet a podíl mladistvých v tomto období narůstal. Naopak v posledním desetiletí je patrný pokles jejich podílu a nárůst podílu starších pacientů ve věku 20–39 let a v posledních letech také pacientů ve věku 40 a více let. Stárnou také evidovaní uživatelé alkoholu, děti a mladiství tvoří dlouhodobě pouhý zlomek jejich počtu. Zvyšování průměrného věku uživatelů nelegálních drog v kontaktu s léčebnými zařízeními drog v ČR potvrzují i data z registru žadatelů o léčbu spojenou s užíváním drog, který vede hygienická služba [12].

Vývoj podílu injekčních uživatelů drog mezi tzv. problémovými uživateli drog, zejména mezi uživateli opiátů a pervitinu, má v posledních letech příznivý klesající trend, a to z více než 64 % v r. 1997 na 47 % v r. 2008. V podskupině uživatelů více drog současně je však patrný nárůst podílu injekční aplikace. Tento vývoj je pravděpodobně odrazem toho, že vzrostl podíl polyvalentních uživatelů, kteří kombinují užívání opiátů a pervitinu navzájem nebo případně s jinými drogami, vykázaných v této kategorii.

Od r. 1993, kdy jsou údaje podle jednotlivých typů nealkoholových drog k dispozici, do r. 2000 lze pozorovat přibližně stejný podíl uživatelů opiátů a ostatních stimulancií (tedy v praxi zejména pervitinu) mezi klienty ambulantních psychiatrických zařízení. Od r. 2000 byl pak podíl uživatelů opiátů vyšší než podíl uživatelů ostatních stimulancií a uživatelé opiátů se stali nejpočetnější skupinou uživatelů v kontaktu s psychiatrickými ambulancemi. Kromě přílivu uživatelů heroinu, kteří začali užívat v 90. letech a s několikaletým zpožděním pak vstupovali do léčby, se zde velmi pravděpodobně projevil také vliv nabídky opiátové substituční léčby – od r. 2000 je v ČR standardně dostupná léčba metadonem, léčba preparáty obsahujícími buprenorfin o něco později (nejdříve od r. 2001 Subutexem®, od r. 2008 také Suboxone®). Naopak pokles uživatelů opiátů lze od r. 2000 pozorovat v datech z lůžkové psychiatrické péče [7]. Pro srovnání v registru žadatelů o léčbu spojenou s užíváním drog vedeném hygienickou službou, který dostatečně nepokrývá substituční léčbu, dominují historicky od r. 1995 a zejména po r. 2000 uživatelé pervitinu, kteří tvoří cca 60 % všech klientů hlášených v registru; uživatelé opiátů tvoří aktuálně cca 20–25 % registrovaných žádostí o léčbu [12].

Vývojové trendy pozorované mezi klienty záchytných stanic je obtížné hodnotit, vývoj počtu klientů totiž ve značné míře kopíruje počet stanic a jejich kapacitu ve sledovaném historickém období, i když od r. 2005 lze pozorovat pokles jejich kapacity, ale naopak nárůst počtu klientů, zejména mužů. Sluší se také poznamenat, že záchytná stanice, čili specializované zdravotnické zařízení určené pro krátkodobou detoxikaci (vystřízlivění), je český „vynález“ doc. Skály, který se stal vzorem pro podobná zařízení v jiných zemích v Evropě a Severní Americe [11]. 

Závěr 

Systém zdravotnické statistiky provozovaný ÚZIS poskytuje údaje o ambulantně léčených uživatelích návykových látek již od r. 1963 a doplňuje tak údaje o hospitalizacích této skupiny pacientů, které byly poprvé k dispozici ještě o několik let dříve. V oblasti léčby užívání alkoholu zůstávají dodnes zdravotnická zařízení a systém zdravotnické statistiky výhradními zdroji léčby a údajů o léčených osobách. Statistiky z ambulantní léčby poskytují informace také o nealkoholových (nelegálních) drogách, a to i (v omezené míře) z období reálného socialismu přes tabuizovanost tohoto tématu tehdejším režimem. Avšak také dnes, kdy jsou v ČR k dispozici data z několika dalších zdrojů, přispívají informace o uživatelích návykových látek ambulantně léčených ve zdravotnických zařízeních oboru psychiatrie k popisu epidemiologické situace v oblasti užívání drog a jeho následků.

Grantová podpora: Interní grantová agentura Ministerstva zdravotnictví ČR, reg. č. IGA 10034-4 (Společenské náklady zneužívání tabáku, alkoholu a nelegálních drog v ČR).

Do redakce došlo dne 27. 10. 2010.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Viktor Mravčík

Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti

Úřad vlády České republiky

Vladislavova 4

118 01 Praha 1

e-mail: mravcik.viktor@vlada.cz