Profesorka Helena Haškovcová oslavila životní jubileum

Letos v létě se dožívá krásných sedmdesátin zakladatelka oboru lékařské etiky na Karlově univerzitě, prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Profesorka Haškovcová (nar. 19. srpna 1945) absolvovala Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu UK v Praze. Postupně pracovala v Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV (1968–1972), na oddělení klinické imunologie FN v Praze 2 (1972–1982), v Kabinetu gerontologie a geriatrie ILF Praha (1982–1992) a v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze (1979–1986). Od roku 1990 působila v Ústavu lékařské etiky 3. lékařské fakulty UK Praha, kde se stala iniciátorkou vzniku lékařské etiky coby samostatné lékařské disciplíny. Jako první u nás se pro tento obor habilitovala (1992), v roce 1993 pak byla jmenována profesorkou.

V letech 1996–2002 působila na Husitské teologické fakultě UK jako vedoucí katedry psychosociálních věd a speciální etiky, od roku 2002 pracuje na Fakultě humanitních studií UK v Praze. Nejprve přednášela na katedře řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, poté co byl zejména její zásluhou akreditován doktorský studijní program aplikovaná etika, stala se jeho garantkou a věnuje se přednostně této problematice. Studijní program umožňuje odborníkům různých odvětví včetně pracovníků zdravotnických a sociálních zařízení získat vědecké vzdělání zaměřené na etiku v kontextu jejich zájmu a specializace. Tím je u nás tento program jedinečný. Od roku 2013 je prof. Haškovcová také garantkou oboru lékařské etiky ve specializačním studijním programu České lékařské komory.

Odborná činnost profesorky Heleny Haškovcové je nesmírně bohatá a široká. Lékaři mé generace nepochybně pamatují její první knihy Rub života – líc smrti (Praha: Orbis 2015) a o deset let později vydaný Spoutaný život (Praha: Panorama 1985). Tyto knihy otevíraly témata lidí se závažnými, terminálními onemocněními, života na jeho konci, umírání, smrti. Tato témata byla v té době zcela tabuizovaná. Naše odborná literatura se jimi prakticky nezabývala a relevantní zahraniční literatura v té době nebyla dostupná. Proto většina z nás její knihy četla, vnímala jejich poslání a čerpala z nich to, co tehdy (a do značné míry ani v současné době) neposkytuje akademické lékařské vzdělání. Knihu Spoutaný život, kapitoly z psychoonkologie vydala ještě v roce 1992 3. LF UK v Praze.

Gerontologické obci je nepochybně nejznámější její kniha Fenomén stáří, která vyšla v roce 1991 (Praha: Panorama 1991). Publikace vyšla ještě jednou v roce 2010 (Praha: Havlíček Brainteam), a to v novém, zcela přepracovaném vydání. Autorka, jak sama uvádí, v něm reflektuje změny společnosti, ke kterým v období téměř dvaceti let došlo, měnící se postoje ke stáří a starším lidem. Na fenomén stáří pohlíží i pohledem své vlastní zkušenosti, dvou dekád, které uplynuly a o které se prodloužil její život. Helena Haškovcová patří mezi plodné autory a její publikační úsilí je v mnoha směrech završeno uceleným dílem, monografií. Díky ní mají naši studenti, lékaři a ostatní k dispozici monografie o lékařské etice (Praha: Galén 1994, 1997 a 2002, čtvrté aktualizované vydání vyjde v roce 2015) a thanatologii – nauce o umírání a smrti (Praha: Galén 2000 a 2007). Zabývala se také problematikou ošetřovatelství, sociální gerontologie a dalšími oblastmi, které považovala za klíčové ve vztahu k vývoji naší společnosti, zdravotní a sociální péči. Její rozsáhlou publikační činnost není možné takto stručně shrnout. Dovolím si jen poznamenat, že se ve své práci nevyhýbá ani humorným tématům, což dokládá mimo jiné publikace Můj král trpaslíků aneb cverkologie – první česká vědecká nauka o trpaslících. Její publikace zpravidla doprovázejí díla akademického malíře docenta Jana Vlčka, se kterým Helena Haškovcová žije a sdílí radosti i strasti osobního života. K velkým radostem patří její rodina – syn, dcera a vnučky, jimž s radostí zasvěcuje volný čas a pro které chystá zcela neakademické babičkovské dobroty. Nepřestávám žasnout nad pestrostí receptur a dalších činností. Mezi její lásky patří Chodsko, kam léta odjíždí na svou chalupu, za přáteli, odpočívat, čerpat nové síly, ale také pracovat a psát.

Vážená paní profesorko, milá Heleno, jménem naší společnosti a celé gerontologické obce bych chtěla popřát vše dobré k tvému jubileu, dobré zdraví, životní pohodu, štěstí a zdraví jak tobě, tak celé Tvé rodině a mnoho dobrých a šťastných let s námi všemi.

Iva Holmerová