Cestování seniorů – prevence infekcí při cestách do exotických krajin

Súhrn

Cestování seniorů zaznamenává v posledních letech stále výraznější nárůst. Zejména při cestách do exotických destinací však hrozí řada zdravotních rizik – kromě infekcí také zhoršení chronických onemocnění. Důležité je uvážit, zda je cesta vůbec vhodná. Pokud ano, pak důkladnou cestovní přípravou lze většinu rizik významně omezit.

Klíčová slova:
cestování seniorů – bezpečnost cestování – prevence infekcí – očkování

Cestování a mezinárodní cestovní ruch doznávají v posledních letech dynamických změn. Tyto změny souvisejí jak s rozvojem dopravy a technologií, tak se zvětšujícím se množstvím volného času a prostředků. Zároveň dochází k odstraňování formálních i faktických překážek a bariér mezi jednotlivými zeměmi i světovými regiony. Důsledkem je nebývalý nárůst počtu cestovatelů, kteří cestují na stále větší vzdálenosti. Do popředí zájmu se dostávají nové destinace, často exotické. Na daleké cesty se vydávají nejen mladí zdatní lidé, ale stále častěji také lidé starší, mnohdy i chronicky nemocní.

Podceňovaná zdravotní rizika

Podle zkušeností přibývá lidí, kteří si nepřipouštějí možnost, že by se na cestách mohli nakazit závažnou chorobou. Na rozdíl od zkušených cestovatelů bývají jejich představy o pobytu v exotických zemích romantické a o dostupnosti tamní zdravotnické péče zkreslené. Dostávají se do prostředí, které se od našich středoevropských podmínek liší jak po stránce klimatické, tak také hygienické, výživové i kulturní. Zdravotní obtíže udává až 75 % cestovatelů do tropů, 5 % konzultuje v zahraničí lékaře a 1 % je hospitalizováno⁽¹⁾. Nejčastějšími poruchami zdraví jsou u cestovatelů různé druhy úrazů, na druhém místě je zhoršení chronických onemocnění a nemoci infekční. Často se jedná o choroby, kterým lze účinně předejít očkováním. Zdravotní pojišťovny sice očkování do zahraničí nehradí, avšak ve srovnání s léčbou a dalšími neblahými dopady takových onemocnění se jedná o náklady zanedbatelné ⁽²⁾.

Čím exotičtější země, tím většinou také extrémnější podmínky. Naopak za země s nízkým rizikem infekcí lze považovat státy Evropy, ale také území USA, Kanadu, Izrael. Avšak čím vzdálenější je cílová destinace nejen geograficky, ale i kulturně, tím více obezřetnosti při přípravách je zapotřebí. Přípravu na cestu je potřeba zahájit optimálně 6–8 týdnů před odjezdem. Pro prevenci je nezbytné především posoudit, zda je plánovaná cesta pro cestovatele vůbec vhodná z hlediska jeho aktuálního zdravotního stavu, dlouhodobějších potíží a chronických nemocí⁽²⁾. Zvláštní pozornost vyžadují děti, těhotné ženy a senioři. Při plánování cestování s dětmi je potřeba zvážit, zda cesta nakonec nepřinese víc problémů než radosti. Zejména cestování s dětmi mladšími 5 let je považováno za velmi rizikové⁽³⁾. Opatrnost a uvážlivost je však na místě také u cestovatelů v seniorském věku, kteří jsou stále významnější klientelou cestovních kanceláří⁽¹⁾.

Příprava na cestu

Základem plánování a přípravy je konzultace s praktickým lékařem a dále pak s odborníky ze specializovaného centra pro cestovní medicínu nebo z vakcinačního centra⁽²⁾. Častým zdravotním problémem spojeným s cestováním do vzdálených a rizikovějších oblastí bývá u seniorů zhoršení jejich chronických onemocnění – např. diabetu nebo kardiovaskulárních onemocnění^{(4, 5, 6)}. Někteří cestovatelé si neuvědomují, že dostupnost zdravotnické péče a její profesionalita nedosahuje v exotických zemích takové úrovně, na kterou jsou zvyklí u nás, a to mnohdy ani zdaleka. Jazyková bariéra pak může být a často také bývá další limitací a úskalím při řešení mnohdy banálního problému.

Každý cestovatel – a senior zejména – by tedy měl před cestou ověřit, případně konzultovat zejména tyto skutečnosti:

• svůj aktuální zdravotní stav
• způsob dopravy – délka cesty, riziko kinetózy, riziko žilní trombózy, pásmová nemoc (časový posun)
• charakteristika pobytu a cílové destinace – lokalita, roční období, délka pobytu, charakter cesty, způsob ubytování, plánované aktivity
• klimatické podmínky, nadměrné sluneční záření
• způsob ochrany před napadením hmyzem
• zajištění nezávadné pitné vody, včetně vody pro ústní hygienu
• zajištění osobní hygieny, zejména hygieny rukou
• zásady hygieny stravování
• aktuální výskyt infekcí na místě
• svoje dosavadní očkování, případně kontraindikace očkování
• očkování doporučovaná pro cestovatele
• preventivní stomatologické vyšetření před odjezdem
• nezbytné vybavení cestovní lékárničky
• připojištění
• zejména při individuálních cestách zapojení do systému DROZD (Dobrovolná registrace občanů ČR při cestách do zahraničí na Ministerstvu zahraničí ČR)⁽⁷⁾ .

Co vzít s sebou

Pokud není shledána žádná zásadní překážka, která by znemožnila uskutečnit plánovanou cestu, měl by cestovatel při balení zavazadla pamatovat, aby měl s sebou:

• dostatečnou zásobu těch léků, které pravidelně užívá; při balení léků do zavazadla ponechat léčiva v originálních baleních
• pohotovostní cestovní lékárničku – léčiva pro případ akutního stavu (průjmu, horečky, drobného úrazu)
• prostředky proti hmyzu, k ochraně před UV zářením
• dezinfekční ubrousky na ruce
• pohotovostní dávku svých běžných léků na dobu cesty v příručním zavazadle
• kompresivní punčochy v případě, že je osobou s rizikovými faktory žilní trombózy
• na cestu pohodlné oblečení, které není těsné a nikde neškrtí.

Doporučená a povinná vakcinace

Významnou roli v prevenci řady závažných nemocí spojených s cestováním a pobytem v epidemiologicky rizikových oblastech má očkování^{(2, 4, 6)}. Očkování cestovatelů se dělí na očkování povinná (požadovaná v cílových destinacích), doporučená a pravidelná (rutinní). Povinná jsou očkování proti žluté zimnici do některých zemí Subsaharské Afriky a Jižní Ameriky a proti meningokokové meningitidě při cestě do Mekky. K doporučeným očkováním pro cestovatele patří nezbytně očkování proti virové hepatitidě typu A, dále proti břišnímu tyfu, choleře, hepatitidě typu B. Očkování proti meningokokům je kromě výše uvedeného povinného očkování doporučeno do oblastí Subsaharské Afriky, Blízkého a Středního východu, a to zejména mladým cestovatelům. Pro delší pobyty v oblastech Asie a Afriky je doporučena preventivní vakcinace proti vzteklině – v oblastech s výskytem vztekliny a hůře dostupnou kvalitní lékařskou péčí může být toto očkování život zachraňující. Podle ročního období i podle plánu cesty do rurálních oblastí jihovýchodní Asie se doporučuje očkování proti japonské B encefalitidě. Při cestách do oblastí Středního východu, Indie a západní Afriky je s ohledem na aktuální vývoj epidemiologické situace doporučeno dospělým osobám nad 30 let přeočkování proti poliomyelitidě⁽²⁾. K rutinním očkováním patří očkování proti tetanu, jehož platnost je potřeba zkontrolovat. Osobám nad 50 let je vhodné aplikovat očkování proti pneumokokům. Při cestách do oblastí jihovýchodní Asie v zimním období je vhodné očkovat proti chřipce. I při cestách po Evropě, do Ruska nebo do Mongolska je vhodné zajistit si očkování proti klíšťové encefalitidě, které je důležité i u nás. Do malarických oblastí jsou pak indikována antimalarika – podle aktuálního přehledu oblastí a citlivosti původců. Je důležité si uvědomit, že nelze aplikovat najednou všechna očkování a kdykoli^{(2, 4)}.Intervaly mezi jednotlivými očkováními jsou stanoveny legislativně. Je možné aplikovat současně při jedné návštěvě více vakcín, avšak poté je nutno dodržet patřičné odstupy – po inaktivovaných vakcínách 14 dnů, po živé vakcíně 1 měsíc⁽⁸⁾. Samozřejmostí je zvážit vhodnost očkování vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu – tedy neočkovat např. v době akutního horečnatého onemocnění. Po aplikaci očkování dodržet klidový režim.

Průjmová onemocnění

Zdaleka ne všem nemocem lze však očkováním předejít. Každoročně je v České republice hlášeno několik stovek případů infekčních onemocnění, která vznikla v průběhu zahraniční dovolené⁽⁹⁾. Jejich spektrum zahrnuje řadu nákaz, často velmi závažných – např. břišní tyfus, malárie, virové hepatitidy – tedy bohužel i takové, kterým bylo možné předejít očkováním. Nejsou výjimkou ani případy, kdy po návratu do vlasti cestovatel potřebuje akutní a život zachraňující vakcinaci proti vzteklině po pokousání psem, opicí či jiným zvířetem. Nejčastěji si však cestovatelé přivážejí průjmová onemocnění – bakteriální, virová i parazitární – jejichž prevence na cestách je zásadní a do značné míry ji má každý cestovatel ve vlastních rukách, pokud se řídí doporučením, které Světová zdravotnická organizace nazývá „5 klíčů k bezpečné potravině“⁽¹⁰⁾:

1. Udržujte čistotu – čistotu rukou (před začátkem přípravy jídel, před jejich konzumací, po použití WC) i čistotu v kuchyni (nádobí, povrchy, ochrana před hmyzem a zvířaty).
2. Oddělte syrové od uvařeného – syrové maso ukládejte odděleně od ostatních potravin, na syrové maso mějte vyčleněné náčiní.
3. Dobře uvařte – dostatečně provařte a propečte, zejména pokrmy z masa a ryb.
4. Uchovávejte potraviny při bezpečné teplotě, pokrmy již jednou uvařené opět dobře prohřejte, než je budete jíst (alespoň +60 °C).
5. Používejte bezpečnou vodu a bezpečné syrové suroviny.

K doporučení č. 5 je nutno ještě doplnit obecné doporučení pro všechny cestovatele – pitnou vodu je nezbytné používat nejen k samotnému pití a vaření, ale i k umývání nádobí. Málokterý z cestovatelů si však uvědomí, že pitnou vodu je zapotřebí používat také k ústní hygieně. A co se nápojů týče – tam, kde nemáme jistotu, že led je vyroben z pitné vody, do nápojů jej raději nepřidáváme.

Zdravotní potíže se mohou objevit během pobytu, při cestě zpátky, ale vzhledem k délce inkubační doby vznikají mnohdy až po návratu. Na cestovní anamnézu je proto potřeba pomýšlet ještě v období následujících nejméně 2 měsíců.

Cestování za poznáním by mělo vždy člověka obohatit o nové a pozitivní zážitky. I když se některým rizikům či diskomfortu na cestách nelze zcela vyhnout, při dodržování základních zásad a opatření je možné většinu rizik výrazně omezit.

Autorka prohlašuje, že v souvislosti s publikací článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny farmaceutickou firmou.

MUDr. Renata Ciupek

Krajská hygienická stanice Jihomoravského krajese sídlem v Brně

MUDr. Renata Ciupek (Vaverková)

e-mail: epida@khsbrno.cz

Působí jako vedoucí protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně od roku 2005. V letech 1998–2005 vedla postupně oddělení epidemiologie v Brno-venkov a Brno-město, zároveň pracovala jako vedoucí lékař ordinace pro očkování do zahraničí v období 2010–2011. Více než 15 let působí pedagogicky. Věnuje se vzdělávání zdravotnických pracovníků, předatestační přípravě lékařů a postgraduálnímu vzdělávání lékařů i zdravotních sester v oboru infekční epidemiologie. Je členkou poradního sboru hlavního hygienika ČR.